Výpis všech autorů

Josef Tomeš

Josef Tomeš je český historik, který se zaměřuje především na novodobé české dějiny. Josef Tomeš je absolventem historie a filosofie na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy, kde studoval v letech 1973–78. Mezi lety 1978 a 1993 byl zaměstnancem Encyklopedického institutu ČSAV. Později pracoval jako šéfredaktor encyklopedické sekce nakladatelství Paseka a od roku 2001 je zaměstnán v Masarykově ústavu AV ČR. Josef Tomeš je též předsedou Společnosti Viktora Dyka. V jeho pracích převažují texty encyklopedického charakteru a monografie a sborníky o osobnostech českých a československých dějin. Působí v pořadu České televize Historie.cs. Vystupuje také na kulturních podvečerech , které pořádá Masarykovo demokratické hnutí.

Joanna Trollope

Narodila se v roce 1943 ve Velké Británii, absolvovala Oxford, stala se učitelkou, angažuje se v nadacích.

Jaroslava Timková

Zkušená vydavatelka, promotérka, publicistka a novinářka s dvacetiletou zkušeností z oboru, která absolvovala stovky rozhovorů a umí se skvěle ptát.

James Twining

James Twining se narodil v Londýně, ale většinu dětství prožil v Paříži. Vystudoval francouzskou literaturu na univerzitě v Oxfordu. Po absolvování univerzity se však 4 roky zbýval investičním bankovnictvím. Poté založil firmu, kterou po třech letech prodal. Je ženatý a žije v Londýně. Časopis THE NEW STATESMAN ho zařadil mezi osm nejúspěšnějších britských podnikatelů.

Jáchym Topol

Jáchym Topol je český básník, prozaik, hudebník a žurnalista, jenž se stal v říjnu roku 2017 za román Citlivý člověk laureátem Státní ceny za literaturu. Jáchym Topol se narodil 4. srpna 1962 v Praze jako syn básníka a dramatika Josefa Topola a Jiřiny Topolové, dcery spisovatele Karla Schulze. V roce 1981 složil maturitu. V letech 1981–1984 studoval na střední škole sociálně právní, kterou předčasně opustil. V jeho klubovém bytě v Radlicích tehdy proběhlo pásmo literárně-dramatických pořadů. Do roku 1986 pracoval jako skladník, topič, nosič uhlí, poté do roku 1990 pobíral invalidní důchod. Od roku 1991 je spisovatelem z povolání, od roku 1996 byl posluchačem oboru etnologie na Filozofické fakultě UK, studium nedokončil. Přibližně od roku 1980 působil jako zpěvák a textař skupiny Psí vojáci , později skupiny Národní třída, jeho básně zhudebnila i Monika Načeva. Je představitelem undergroundu. Do roku 1993 byl šéfredaktorem časopisu Revolver Revue. Byl členem redakce týdeníku Respekt od jeho založení v roce 1990 do roku 2007. V letech 2009–2011 působil v redakci deníku Lidové noviny, nyní pracuje jako dramaturg Knihovny Václava Havla. V září 2010 se stal laureátem Ceny Jaroslava Seiferta. V září 2015, na závěr Vilenického mezinárodního literárního festivalu, byl oceněn Vilenickou cenou, kterou mu udělil Slovinský svaz spisovatelů za mimořádnou literární činnost ve střední Evropě. Je monarchista, na jaře 1988 se stal prvním aktivistou monarchistické opoziční iniciativy České děti a prvním signatářem monarchistického manifestu Návrat krále hned po jeho autorovi Petru Placákovi. V roce 1999 se stal jedním ze signatářů monarchistického prohlášení Na prahu nového milénia a účastní se akcí za monarchii, pořádaných studentským spolkem Babylon. Během první poloviny 90. let opustil básnickou tvorbu a věnuje se doposud výhradně próze....

Irena Tatíčková

Česká publicistka a sestavitelka knih pro děti.

Henri Troyat

Henri Troyat , původním jménem Lev Aslanovič Tarasov byl rusko-francouzský spisovatel a historik, člen Francouzské akademie. Jeho rodina uprchla z Ruska před Říjnovou revolucí, do Paříže dorazila roku 1920, kdy mu bylo 9 let. Naučil se rychle řeč a již ve 27 letech dostal Goncourtovu cenu . Roku 1959 byl zvolen členem Francouzské akademie, vydával 1-2 romány ročně až do smrti, poslední vyšel roku 2010. Je pohřben na hřbitově Montparnasse. Proslavil se především svými životopisy, zejména o ruských osobnostech: Antonu Pavloviči Čechovovi, Fjodoru Dostojevském, Alexandru Sergejeviči Puškinovi, Ivanu Sergejeviči Turgeněvovi, Nikolaji Vasiljeviči Gogolovi, Borisi Pasternakovi, Maximu Gorkém, Rasputinovi, Ivanu Hrozném či Kateřině Veliké. Napsal ovšem i sérii biografií francouzských spisovatelů . Jeho nejznámějším románem je zřejmě La neige en deuil , roku 1956 byl podle něj natočen hollywoodský film se Spencerem Tracym v hlavní roli.

Helene Tursten

Mimořádná osobnost švédského literárního nebe – královna detektivek, jak jí doma přezdívají. Narodila se v roce 1954 v Göteborgu. Dlouho pracovala jako zubařka. Kvůli revma toto povolání v devětatřiceti letech opustila a začala se věnovat psaní. Od roku 1993 píše detektivní romány. Helene přivedla na svět komisařku Irenu Hussovou a nadchla švédskou kritiku i veřejnost. Irena Hussová je dnes hrdinkou již šesti románů – Skleněný ďábel, Porcelánový koník z dynastie Tang, Noční vizita, Tetované torso, Ohnivý tanec a Dvojí tvář. Její detektivky měly velký úspěch nejen ve Švédsku, ale byly přeloženy a vyšly i v Dánsku, Finsku, Německu a Norsku – a jako málokterému švédskému spisovateli jí byla vydána kniha i v USA. Série případů inspektorky Ireny Hussové byla ve Švédsku zfilmována a vysíláná v roce 2009 na televizi Barrandov. Autorka žije v Sunne/Värmland a je vdaná za bývalého policistu.

Hana Tscheková

Autorka německých jazykových učebnic a česko-německých slovníků.

Gustav Tomek

Absolvent Vysoké školy ekonomické v Praze. Řadu let působil v elektrotechnickém průmyslu v oblasti nákupu a automatizace řízení obchodních činností a výroby. V současné době je vedoucím katedry ekonomiky, manažerství a humanitních věd FEL ČVUT v Praze. Působí ve všech formách pedagogické a vzdělávací činnosti.Zabývá se managementem, marketingem, managamentem výroby, nákupním marketingem.

François Truffaut

François Roland Truffaut byl francouzský filmový režisér, který se na svých filmech podílel také jako producent, scenárista a herec. Byl jedním z hlavních představitelů hnutí Francouzské nové vlny, filmařů vzešlých z filmového časopisu Cahiers du cinéma. Publikoval také několik knih o filmu, z nichž nejznámější je kniha rozhovorů s Alfredem Hitchcockem, nazvaná Rozhovory Hitchcock/Truffaut. Narodil se v roce 1932 v Paříži. Jeho matkou byla Jeanine de Monferrand, otec byl uveden jako neznámý. V raném dětství žil se svojí babičkou a byla to právě ona, kdo v něm vyvolal lásku ke knihám. Teprve po babiččině smrti, kdy mu bylo 10 let, začal žít se svou matkou a nevlastním otcem Rolandem Truffautem. Svého biologického otce, židovského dentistu Rolanda Lévyho, poznal až v roce 1968. V dětství často utíkal z domova a pobýval se svými přáteli. Jeho celoživotním nejlepším přítelem byl již od mládí Robert Lachenay, se kterým často chodil za školu a čas trávil v pařížských kinech. Byl to právě film, který nabízel mladému Truffautovi únik z neuspokojivého života. Poté, co byl v roce 1946 vyloučen ze školy, začal porůznu pracovat. V patnácti letech založil vlastní filmový klub. Tehdy často navštěvoval Cinémathèque française, kde se setkával s dalšími mladými cinefily, budoucími představiteli Francouzské nové vlny a s nespočtem filmů z celého světa. Oblíbil si především film americký a režiséry jako Johna Forda, Howarda Hawkse či Alfreda Hitchcocka. V tomto období se seznámil s filmovým kritikem a teoretikem Andrém Bazinem, který měl velký vliv na jeho budoucí život. V roce 1950, kdy mu bylo 18 let, byl odveden do francouzské armády, po dvou letech ovšem dezertoval, byl zatčen a skončil ve vojenském vězení. Bazin využil svého politického vlivu a zařídil jeho propuštění, načež jej zaměstnal ve svém nově založeném filmovém časopise Cahiers du cinéma. Během několika násl...

Dušan Trávníček

Narozen 14. 4. 1925 v Brně, zemřel 12. 4. 1996 v Brně. Doc., PhDr., CSc.,geograf, vysokoškolský pedagog, specializace na historickou geografii, publikace z oboru a z oboru historie.

Anne Tyler

Anne Tyler je americká spisovatelka, autorka 20 románů. V Česku i přes svůj vysoký kredit je málo překládaná, známé je zfilmování knihy Náhodný turista . V roce 1989 získala za román Breathing Lessons Pulitzerovu cenu a v roce 2015 se s novinkou A Spool of Blue Thread ocitla v užší nominaci na Booker Prize. Narodila se v Minnesotě , ale vyrůstala v Severní Karolíně. Tam i absolvovala Dukeovu univerzitu v oboru Ruská literatura a ještě rok pokračovala ve slovanských studiích na Kolumbijské univerzitě . Poté se vrátila na Dukeovu univerzitu, kde potkala i svého budoucího manžela, íránského emigranta a dětského psychiatra Taghi Modarressi . Mají spolu dvě dcery. Anne Tyler si chrání soukromí a velmi zřídka poskytuje rozhovory. Nechává tak za sebe promlouvat svoje knihy, které jsou jistě pozoruhodné. Zabývá se převážně rodinnými vztahy, což je velmi obecná charakteristika – zaujme však především u ženských autorek neobvyklou ironií.

Adrienne Thomas

Autorka židovského původu. Pod vlivem zkušeností za první světové války napsala roku 1930 protiválečně zaměřený román "Die Katrin wird Soldat," který ji téměř přes noc proslavil a následně byl přeložen do 16 jazyků. Za druhé světové války emigrovala do USA. Od roku 1951 žila ve Vídni.

Adrian Tchaikovsky

Britský autor fantasy literatury.

Zdeněk Troška

Zdeněk Troška se narodil 18. května 1953 v jihočeských Hošticích u Volyně. Absolvoval středoškolská studia na Lycée Camot ve francouzkém Dijonu a poté studoval filmovou a televizní režii na pražské FAMU, kterou ukončil v roce 1978.

Tomáš Trnka

Narozen 6.12.1888 v Dunovicích u Štěkně, zemřel 24.4.1961 v Praze. PhDr., ředitel Masarykova lidovýchovného ústavu, docent lidové výchovy, publikace z oboru filozofie, psychologie a osvěty.

Stanislav Titzl

Stanislav Titzl byl významný český hudební publicista, novinář-žurnalista, redaktor, jazzový hudebník a hudební organizátor. Jedná se o průkopníka české hudební publicistiky na poli pop‑music, jenž založil první pravidelný informační bulletin nazvaný Hudba pro radost vydavatelské firmy Supraphon, coby vůbec první specializované hudební periodikum v oblasti popmusic v bývalém Československu, pozdější časopis Gramorevue. V roce 1971 převzal od Lubomíra Dorůžky a až do roku 1984 vedl coby šéfredaktor odborný hudební měsíčník Melodie. Jeho jméno lze také nalézt pod mnoha doprovodnými texty na obalech mnoha československých gramofonových desek firmy Supraphon. V roce 1964 stál u zrodu Mezinárodního jazzového festivalu, který byl největším jazzovým počinem před pražským jarem. Přispíval do měsíčníku Repertoár malé scény, napsal řadu textů k LP deskám a ve vydavatelství Panton založil spolu se šéfredaktorem Jiřím Maláskem edici EP desek Mini Jazz Salon, kde se objevovaly soubory, pro které nebylo v edičních řadách z kapacitních důvodů místo. Byl zakládajícím členem Mezinárodní jazzové federace a také Jazzové sekce Svazu hudebníků ČSR. Jeho vůbec první ediční počin bylo vydávání tzv. dopisů milovníkům jazzu, který pouze ve dvou kopiích koloval mezi příznivci . Občasník se jmenoval Bop Time a koloval v letech 1951–1952, tedy v období největších represí proti všemu ze Západu. Jedna řada "dopisů" je v archívu Jazzové sekce. Titzl se velice zasloužil o publikování rozhovorů s hudebníky období před a po 2. světové válce , nikdy se svými spoluredaktory Horáčkem a Čestmírem Klosem nevstoupili do Komunist...

Rajmund Jiří Tretera

Narozen 8. 6. 1940 v Praze. JUDr., doc., odborník v oboru církevního práva, práce z oboru.

Pierre Teilhard de Chardin

Pierre Teilhard de Chardin , Francie – 10. dubna 1955, New York, USA) byl francouzský náboženský myslitel a vědec, geolog a paleontolog, člen Tovaryšstva Ježíšova . Je znám především pro svůj koncept Vesmíru jako skutečné evoluce, jež není předurčená či plánovaná, ale směřuje ke svému cíli v bodu Omega, který rozmanitost světa aktivně spojuje a přitahuje. Ve svém hlavním díle Le Phénomène humain , jež mohlo vyjít až po jeho smrti, předkládá originální syntézu biblické představy Stvoření a konce světa s tím, co o evoluci víme dík moderní vědě. Jeho metoda „nereduktivní fenomenologie“ mu dovolila skloubit vědecký pohled na Vesmír jako celek s křesťanskou spiritualitou. Na jeho myšlenky navázala řada myslitelů, kteří se také snažili vytvořit soudržný obraz Vesmíru a lidstva jako celku. Pierre Teilhard de Chardin se narodil jako čtvrtý ze sedmi dětí zámožné a zbožné rodiny na venkovském sídle Sarcenat blízko Clermont-Ferrand, na úpatí hory Puy de Dôme. Od dětství jej přitahovala příroda, kameny a „hmota“, v níž cítil cosi víc než jen hmotnou rozlehlost. Po maturitě na jezuitském gymnáziu vstoupil roku 1899 do noviciátu v Aix-en-Provence, v roce 1901 však musel s ostatními jezuity opustit Francii a pokračoval ve studiu na britském ostrově Jersey. V letech 1905–1908 učil fyziku a chemii na jezuitské koleji v Káhiře v Egyptě, v letech 1908–1912 studoval teologii v Hastingsu ve Velké Británii a v roce 1911 byl vysvěcen na kněze. V této době se setkal s dílem francouzského filosofa Henri Bergsona, jehož dílo o „Tvořivém vývoji“, jak později napsal, „katalyzovalo jeho myšlenky“. V letech 1912–1914 studoval geologii a pracoval v paleontologickém oddělení Přírodovědného musea v Paříži, kde se zabýval třetihorními savci a rekonstrukcí Neandertálce. V srpnu 1914 byl mobilizován a sloužil jako nosič raněných čtyři roky na frontě; za statečnost dost...

Modern Talking

Modern Talking bylo německé popové hudební duo, které tvořili Thomas Anders a Dieter Bohlen. Vznikli v roce 1984 a rychle se stali jedním z nejúspěšnějších evropských popových duí, které si získalo značnou popularitu svými chytlavými eurodiskotékovými hity. Jejich debutové album "The 1st Album" vydané v roce 1985 obsahovalo průlomový singl "You're My Heart, You're My Soul", který se v mnoha zemích vyšplhal na přední příčky hitparád. Modern Talking Zvuk alba byl charakteristický Bohlenovým osobitým producentským stylem, který se vyznačoval chytlavými melodiemi, svěžími aranžemi syntezátorů a Andersovým hladkým vokálem.

Kiki Thorpe

Autorka knih pro děti.

Kate Thompson

Kate Thompsonová je britská spisovatelka, autorka knih pro děti i dospělé. Narodila se v roce 1956 jako nejmladší dítě historiků a mírových aktivistů E. P. Thompsona a Dorothy Towersové. Pracovala s koňmi a cestovala po Indii, než se usadila na západě Irska se svým partnerem Conorem. Společně vychovávají dvě dcery, Cliodhnii a Dearbhlii. Kate je kvalifikovanou houslistkou se zájmem o irskou tradiční hudbu. Fikce pro dospělé Dětská fikce V tomto článku byl použit překlad textu z článku Kate Thompson na anglické Wikipedii.

Karla Tchawou Tchuisseu

Narozena 1992 v Kadani. Blogerka, korektorka, zakladatelka projektu Červená propiska, zábavnou formou propaguje znalosti z oblasti češtiny a literatury na sociálních sítích, též spoluautorka knihy.

Karel Tomášek

* 2. 3. 1935, Praha † 10. 9. 1992, Praha Prozaik, básník, publicista, propagandista, spolupracovník StB působící v exilu Syn spisovatelů Václava Řezáče a Emy Řezáčové, bratr hudebního skladatele Ivana Ř. . V emigraci žil Řezáč se svou druhou manželkou, redaktorkou Lídou Grossovou. – Absolvoval gymnázium ; studia archivnictví na FF UK nedokončil. Během základní vojenské služby, přerušené na delší čas chorobou a odsloužené v západních Čechách, byl přidělen ke kontrarozvědce. Od 1963 byl redaktorem Kulturní tvorby, na podzim 1967 přestoupil do tehdy nově ustavených tzv. Zelenkových Literárních novin , po jejich zastavení v dubnu 1968 zůstal ještě tři měsíce zaměstnancem nakladatelství Orbis. V letech 1965–1967 byl agentem Státní bezpečnosti. Po srpnu 1968 emigroval, přes rakouský sběrný tábor se dostal do Švýcarska , kde po kratších zaměstnáních zakotvil jako marketingový analytik. Služebně i soukromě vykonal řadu cest po Evropě. 1972 se nabídl ke spolupráci Státní bezpečnosti, pro niž v exilu pracoval až do března 1975, kdy se vrátil do ČSSR . V témže roce absolvoval několikatýdenní pobyt v SSSR, kde od té doby spolupracoval s mnohojazyčnými vydavatelstvími APN a Progress a kam v 70. i 80. letech pravidelně zajížděl. Doma byl redaktorem , 1983–87 pak sekretářem redakce Světa práce . Debutoval v časopise Květen básní Záchranka. Básně, povídky, fejetony, glosy, reportáže a komentáře publikoval v médiích, v nichž pracoval, a dále v periodikách Plamen, Host do domu , Sešity pro mladou literaturu, Tvorba , Práce, Květy, ...

Jun'ichirō Tanizaki

Japonský spisovatel.

Johan Theorin

Johan Henrik Theorin je švédský spisovatel. Nejprve psal povídky, v roce 2007 se prosadil románem Skumtimmen, za který téhož roku obdržel cenu za nejlepší detektivkářský debut roku. Za román Nattfåk rovněž obdržel několik cen, oba romány se dočkaly ocenění také ve Velké Británii. Proslavil se především tzv. ölandskou sérií . Jde o detektivní romány odehrávající v severní části ostrova Öland.

Joe Townway

Narozen 5. 5. 1946 ve Varnsdorfu. Chemik, pedagog, prozaik, autor manuálů pro výpočetní techniku. Píše sci-fi a westerny.

Jiří Trnka

Narozen 3.1.1924 v Humpolci. RNDr., CSc., spisy z oboru chemie a natěračství.

Jiří Traxler

Jiří Traxler byl český pianista, skladatel, textař a hudební aranžér, muzikant-současník Jaroslava Ježka. Žil s manželkou Jarmilou v Edmontonu, hlavním městě kanadské provincie Alberta. Hudební základy získal v Hudebním ústavu v Táboře a své nadání uplatnil již jako středoškolák – hrál v tanečním orchestru svého staršího bratra Josefa „The Red Ace Players“. Po maturitě na místním gymnáziu začal, ale nedokončil studium práv a plně se věnoval hudbě. V letech 1935–1937 působil v Praze v jazzovém Orchestru Gramoklubu, který na značce Ultraphon v roce 1936 nahrál sérii snímků – mezi nimi jeho dvě skladby . Oficiálně se stal skladatelem v roce 1937 přijetím do Ochranného svazu autorského . Pro Swing Band Jaroslava Ježka napsal v roce 1938 čtyři jazzové skladby, z nichž první dvě Ježek nahrál na zn. Ultraphon a druhé dvě uvedl v pražském rozhlase ; notový materiál ke všem se ztratil. K Ježkem nabízené spolupráci v aranžování již nedošlo, před německou okupací Jaroslav Ježek včas v lednu 1939 emigroval do USA. Jako profesionální pianista pracoval se soubory Blue Music a Elit Club ; jako hudební skladatel moderní taneční hudby začal v nejstarším pražském nakladatelství Mojmíra Urbánka; za rok podepsal pětiletou smlouvu s nakladatelstvím populárního zpěváka a kapelníka R. A. Dvorského, s jehož orchestrem získal přístup do studií Ultraphon a pražského rozhlasu i na koncertní pódia skoro všech větších měst v Čechách a na Moravě. Souběžně spolupracoval s orchestrem R. A. Dvorského jako aranžér, textař, překladatel a později také jako konferenciér rozhlasových a koncertních pořadů. Po vypršení smlouvy s Dvorským se vrátil k Urbánkovi, ale nová pětiletá smlouva skončila předčasně po únoru 1948 znárodněním soukromých nakladatelství. Po přec...

Jiří Tichý

Prostorové pohádky.

Jan Tuček

Jan Tuček byl český varhanář. Firma, kterou Tuček založil, byla největší v Čechách, postavila přes 420 varhan a vyrobila přes 8000 harmonií evropské i americké soustavy. Největší varhanářské práce jsou: Další velké nástroje jsou v chrámu sv. Barbory v Kutné Hoře z roku 1904, v katedrála sv. Bartoloměje v Plzni z roku 1923, ve Štramberku z roku 1940 a v Želivě z roku 1941. Mnoho nástrojů bylo postaveno v Polsku, v Litvě, v Chorvatsku, v Istrii aj.

Imre Trencsényi-Waldapfel

Maďarský překladatel a člen Maďarské akademie věd. Odborník na řeckou a latinskou literaturu.

Franck Thilliez

Franck Thilliez patří mezi nejúspěšnější francouzské spisovatele. Jeho doménou jsou vědecky zaměřené detektivní romány, které díky mnohaleté praxi v oboru IT působí vskutku seriózně. Hned za svůj románový debut byl v roce 2004 nominován na cenu SNCF pro nejlepší thriller. V roce 2007 s románem La Chambre des morts nominaci proměnil ve vítězství a získal za něj i cenu čtenářů Quai du thriller. Od té doby se psaní věnuje na plný úvazek. Ve svých knihách se nevyhýbá násilí či temným stránkám francouzské koloniální minulosti. Z jeho titulů slaví největší úspěch thrillery s neortodoxní dvojicí vyšetřovatelů Lucií Henebelleovou a Franckem Sharkem – jejich třetí případ v knize Syndrom E se okamžitě stal bestsellerem a dočkal se publikace ve více než 15 zemích. Thilliez už napsal skoro dvě desítky románů, které svým napínavým zpracováním aktuálních témat nepřestávají čtenáře fascinovat. Ocenění: • 2006 - Prix des lecteurs Quais du Polar - za Pokoj mrtvých • 2007 - Prix SNCF du polar français - za Pokoj mrtvých • 2011 - Prix Mireille-Lantéri - za televizní scénář

Emil Tréval

Emil Tréval , vlastním jménem MUDr. Václav Walter, byl český lékař a spisovatel. Psal beletrii, je autorem mnoha naturalistických románů, divadelních her a populárně vědeckých publikací. Emil Tréval studoval v Praze, Berlíně a Paříži. V roce 1883 vstoupil jako lékař do státní služby, působil v Čechách, na Moravě a ve Vídni. Od roku 1919 působil jako vrchní zdravotní rada v politické správě na Žižkově. Od 1925 byl členem Československé akademie, od 1927 byl v redakci beletristického časopisu Zvon. Ze začátku své tvorby psal pod svým vlastním jménem převážně vědecké a populárně zdravovědné spisy. Od let 80. let přispíval do časopisů Včela, Vesna a Moravské orlice. V této době tvořil fejetony s lékařskou tematikou. Jeho tvorba byla zprvu spíše realistická, šlo o pouhé vypravování. Postupem času začal autor směřovat svou tvorbu k symbolismu a dekadenci. Jeho literární tvorba je silně ovlivněna jeho povoláním lékaře. Častým tématem jeho mnohdy naturalistické tvorby bylo romantické pojetí ženských postav. Psal také o duševních poruchách, utkvělých představách, halucinacích, zrůdné erotice a o psychických i mravních otázkách manželství. Některá svá díla publikovali společně se svou manželkou Zdenou Walterovou pod společným pseudonymem Emil Tréval-Viola, či Emil Viola-Tréval. Užíval i jiných pseudonymů: Pantalon, Václav Prešovský, Ladislav Vašek, Jiří Okoř, Ben Trovato, Holofernes Kotě, Vrač, Prof. Zmatěj, Ad. Pisánka, a Trdlo Aristotele. Emil Tréval přispíval do časopisů Zlatá Praha, Lumír a j. Fejetony s lékařskou tematikou vydával v brněnském listu Beobachter pod titulem Aus dem Tagebuche eines Arztes.

Eberhard Trumler

Eberhard Trumler byl rakouský etolog . On je považován za nestora z Canine v Německu. . V roce 1969 založil spolu s jinými, podle Konrada Lorenze a Irenaeus Eibl-Eibesfeldt asociaci pro výzkum Pet eV 1979, a pak další projekt: Pet Wolfswinkel Biologickou stanici v severním Westerwaldu.

Dylan Thomas

Dylan Marlais Thomas byl britský básník a spisovatel velšského původu, píšící anglicky. Narodil se ve waleském pobřežním městě Swansea, v domě čp. 5 na Cwmdonkin Drive, v rodině učitele Davida Thomase a Florence Hannah Thomasové. Po školní docházce se v roce 1930 stal reportérem místního listu. Poesii se věnoval již od dětství a v roce 1934 publikoval sbírku básní 18 Poems. Ačkoliv byl často řazen mezi britské surrealisty, spíše vytvořil vlastní vysoce poetický básnický styl, založený na bohaté obrazivosti a využití tradic velšských národních bardů, ačkoliv jeho tvorba využívala i postupů modernismu. Thomas byl známý i svou expresívní recitací, kterou předjímal moderní postupy recitace poezie, takže kromě tradičních sbírek básní se zachovaly i nahrávky jeho vlastního přednesu básní. V roce 1946, kdy vyšla sbírka básní Deaths and Entrances překročil Dylan význam pouze pro oblast Velké Británie, kde již od roku 1934 zaujímal jedno z nejdůležitějších míst mezi básníky, a stal se celosvětově významným anglickojazyčným básníkem. Podnikl až do své smrti několik turné do USA, kde recitoval svou poesii. Na jednom z nich v roce 1953 zemřel. Dylan Thomas se v roce 1937 oženil s tanečnicí irského původu Caitlin McNamarovou, a měl s ní několik dětí - syny Llewelyna a Colum Garana a dceru Aeronwy . Život rodiny nebyl příliš šťastný kvůli hádkám a sporům mezi manželi, jakožto i kvůli Dylanovu notorickému alkoholismu. Velšský hudebník John Cale během své kariéry zhudebnil několik jeho básní; čtyři z nich vydal na svém albu Words for the Dying z roku 1989. Jde o básně „There Was a Saviour“, „On a Wedding Anniversary“, „Lie Still, Sleep Becalmed“ a „Do Not Go Gentle Into That Good Night“. Thomasovým dílem je rovněž inspirována jeho píseň „Child's Christmas in Wales“ vydaná na albu Paris 1919 z roku 1973. V roce 1999 při koncertě v Edinburghu představil tři další zhudebněné básně Dylana Thomase: „If I Were Tickled by th...

Armin Täubner

Německý pedagog, učitel výtvarné výchovy, angličtiny a biologie, autor příruček výtvarných prací.

Angie Thomas

Americká spisovatelka a hudebnice.

Zoja Turková

Narozena 30. 5. 1954. Novinářka a editorka, autorka detektivních povídek.

Zdeněk Trefný

Publikace a překlady z oboru matematiky.

Vitalij J Tichoplav

Ruský vědec, autor knih zabývajících se posmrtným životem, náboženským vnímáním světa.

Václav Tosovský

Václav Vojtěch Tošovský byl český lékař a spisovatel. Byl pediatrem, profesorem dětské chirurgie a ortopedie, autorem řady odborných i beletristických knih a významnou osobností Hnutí Pro život ČR. Narodil se v rodině učitele a zároveň soukromého hospodáře, středoškolské vzdělání získal na gymnáziu ve Vysokém Mýtě. V letech 1931–1936 studoval na lékařské fakultě Univerzity Karlovy v Praze. Po dokončení studií pracoval jako primář České dětské nemocnice v Praze na Karlově. Od roku 1945 působil na Klinice ortopedie a dětské chirurgie. Byl profesorem dětské chirurgie, ortopedie a traumatologie, emeritním profesorem 2. lékařské fakulty UK v Praze. Na Klinice dětské chirurgie v Praze-Motole působil v letech 1950–1953 jako primář, 1953–1970 jako přednosta jejího traumatologického oddělení a 1970–1979 jako její přednosta. V roce 1998 mu byl udělen titul Rytíř českého lékařského stavu. Byl členem řady vědeckých asociací, jeho odborné knihy byly oceněny cenami Avicenna, Chirurgické společnosti a Literárního fondu a přeloženy do řady cizích jazyků. Čestné občanství MČ Praha 2 mu bylo uděleno 3. května 2006. Po celý život byl katolíkem a odpůrcem potratů, tento postoj je velice silně vyjádřen i v jeho beletristické tvorbě, zejména v románu Proč právě já.

Thilo

Autor je jedním z nejvýraznějších německých politických myslitelů současné doby. Tento ekonom, špičkový úředník a politik dosáhl doktorského titulu na univerzitě v Bonnu , působil mj. na Spolkovém ministerstvu financí a v berlínském senátu či v představenstvech Německých drah a Německé spolkové banky a je členem německé sociální demokracie . Sarrazin je autorem několika knih, z nichž zdaleka největší ohlas vzbudila kniha poslední, Německo páchá sebevraždu, která se od svého prvního vydání v srpnu 2010 dočkala již mnoha reedic a stala se jednou z nejprodávanějších knih v německojazyčném prostoru v posledních desetiletích. Autor v ní i na základě svých bohatých zkušeností z politiky a státní správy podává - bez ohledu na diktát politické korektnosti - břitkou, především na číslech a statistikách založenou analýzu toho, jak Německo - podle jeho názoru - podkopává samotné základy svého budoucího blahobytu, sociálního smíru a společenské stability. Sarrazin spatřuje ohrožení v kombinaci nízké porodnosti, přebujelého sociálního státu, který až příliš nabízí a ne dost požaduje, a především problematické imigrace zejména z muslimských států, která hrozí během nemnoha desetiletí zcela proměnit charakter hostitelské země. Právě autorova kritika v průměru obtížněji integrovatelných přistěhovalců tureckého či arabského původu, oproti nimž pozitivně vyzvedává např. příchozí z východní Evropy, Indie nebo Číny, vyvolala - zčásti kvůli určitému posunu až překroucení při prezentaci Sarrazinových názorů v médiích či jeho oponenty - nejostřejší kritiku a nejbouřlivější diskusi. Autor se snaží podat i návod, co lze proti jím vylíčenému ohrožení dělat....

Taťjana S Tichoplav

Ruská spoluautorka knih zabývajících se posmrtným životem, náboženským vnímáním světa.

Stephen R Turnbull

Americký vojenský historik, zabývá se středověkem a raným novověkem.

Štefan Teren

dlhoročný funkcionár Československého a Slovenského poľovníctva, prvý predseda SPZ, autor odbornej literatúry i beletrie

Robert-Paul Truck

Francouzský básník a historik.

Rob Thurman

Americká autorka fantasy románů.

Renée Trébuchon

Raymond F Toliver

Americký historik, autor publikací o letcích ve 2. světové válce.

Radu Tudoran

Radu Tudoran, vlastním jménem Nicolae Bogza byl rumunský spisovatel a překladatel. Narodil se jako Nicolae Bogza, mladší bratr spisovatele Gea Bogzy a syn hudebníka a filosofa Alexandra Bogzy. Studoval na vojenských školách. Nejprve absolvoval střední vojenské lyceum v klášteře Dealu v župě Dâmbovița , poté pokračoval na vojenské akademii v Sibiu . Do roku 1938 sloužil jako důstojník u rumunského pozemního vojska. V roce 1938 se rozhodl pro vlastní literární činnost, začal také překládat z francouzštiny a ruštiny. Roku 1992 zemřel na infarkt myokardu v bukurešťské v nemocnici Fundeni. V tomto článku byl použit překlad textu z článku Radu Tudoran na anglické Wikipedii.

Paul Tremblay

Americký autor knih žánru fantasy a horror. Původně vystudoval matematiku.

P. L Travers

Anglická spisovatelka původem z Austrálie. Autorka knih o Mary Poppins. Působila také jako novinářka a herečka.

Miloslav Trapl

Po studiích filozofie, historie a geografie na FF UK v Praze působil v l. 1924–36 na různých gymnáziích na Moravě i na Slovensku. Již v této době uveřejňoval v populárně vědeckých časopisech filozofické a historické články a úvahy. V r. 1934 získal doktorát filozofie na MU v Brně za práci Individualismus a kolektivismus v Masarykově sociologii a etice, kterou z větší části publikoval. Teprve po svém příchodu na III. reálné gymnázium v Brně v r. 1936 se však mohl výrazněji vědecky uplatnit. Věnoval se především sociologii, spolupracoval s I. A. Bláhou a získal renomé především svými studiemi o díle T. G. Masaryka a E. Rádla. Po osvobození začal přednášet sociologii a společenské vědy na FF MU v Brně, kde se také habilitoval. V r. 1946 ho J. L. Fischer získal na obnovenou olomouckou univerzitu. Založil v Olomouci sociologický seminář a brzy nato i Sociologický ústav. Jeho blízkou spolupracovnicí byla příbuzná I. A. Bláhy Juliana Obrdlíková. V té době T. vydal i své dvě hlavní publikace o T. G. Masarykovi Vědecké základy Masarykovy politiky a Masarykův program . Po zrušení sociologie jako „buržoazní pavědy“ a tabuizování Masarykovy osobnosti přešel postupně na historii a věnoval se především českému národnímu obrození na Moravě. Jeho filozofickou a sociologickou erudicí jsou nejvíce ovlivněny monografie: o novináři Janu Ohéralovi a o F. M. Klácelovi. V době politického uvolnění v l. 1968–69 se vrátil několika články k T. G. Masarykovi i E. Rádlovi. Poslední jeho příspěvek o Fischerových názorech na Masaryka vyšel posmrtně až v 90. letech. V období normalizace se opět zabýval otázkami moravského národního obrození. Bibliografie: Morava v životě a díle T. G. Masaryka, Zvláštní otisk Časopisu Matice moravské 1938; Vědecké základy Masarykovy politiky, 1947; Masarykův program. Demokracie – socialismus – česká otázka, 1948; Novinář Jan Ohéral, 1969. Sborníky: Individualismus a kolektivismu...

Miloš Táborský

Narozen 1962. Doc. MUDr., CSc., FESC, kardiolog . Publikace z oboru.

Mario Tobino

Marie Těšitelová

Marie Těšitelová byla česká jazykovědkyně, specializující se na oblast kvantitativní lingvistiky. Byla nazývána „první dámou české lingvistiky“. V roce 1940 maturovala na kutnohorském gymnáziu. Na Filozofickou fakultu přišla v roce 1945 po učitelské praxi na kutnohorských školách. Jejím oborem byla čeština a dějepis. Byla ovlivněna svým učitelem Vladimírem Šmilauerem, díky kterému vyšel v časopise Naše řeč její první článek. Článek se věnoval kvantitativní lingvistice a nesl název O frekvenci slov a tvarů v Čapkově románu Život a dílo skladatele Foltýna. Ve Výzkumném ústavu pedagogickém pomáhala se zpracováním frekvenčního slovníku češtiny. Slovník Frekvence slov, slovních druhů a tvarů v českém jazyce nakonec vyšel až v roce 1961. Od roku 1956 byla výkonnou redaktorkou časopisu Slovo a slovesnost, kde setrvala do roku 1990. Spolu s pracovníky ÚJČ Antonínem Tejnorem, Františkem Danešem, Vlastou Strakovou a Josefem Filipcem se podílela na Slovníku slovanské lingvistické terminologie. Na základě práce kolektivu pracovníků Oddělení matematické a aplikované lingvistiky v ÚJČ vznikl pod jejím vedením Korpus věcného stylu původně zpracovaný pomocí děrných štítků a obsahující 540 000 slov. Významný z hlediska teorie komunikace byl její překlad sborníku Teorie informace a jazykověda. Z hlediska kvantitativní lingvistiky v rámci ÚJČ spolupracovala na problematice sporného autorství Rukopisů královédvorského a zelenohorského. Zároveň v roce 1956 začala pracovat v Ústavu pro jazyk český, kde pomáhala s přípravou 2. svazku Slovníku spisovného jazyka českého. Poté se v roce 1965 stala vedoucí Oddělení matematické a aplikované lingvistiky ÚJČ ČSAV. V této funkci setrvala do zániku tohoto oddělení, který nastal v polovině osmdesátých let. V roce 1990 odešla do důchodu....

Madeleine Thibault

Laini Taylor

Laini Taylorová je americká autorka fantasy pro dospívající mládež . Narodila se v Kalifornii, vyrostla jako vojenské dítě v Evropě a Kalifornii, vystudovala angličtinu na UC Berkeley. Nyní žije s manželem a dcerou v Portlandu v Oregonu. Vždycky chtěla být spisovatelkou, ale než dokončila svou první novelu, bylo jí 35. V roce 2004 napsala grafickou novelu ilustrovanou jejím manželem, kterým je Jim Di Bartolo. První novelka jí vyšla v roce 2007. V roce 2011 vydala knhu Dcera kostí a dýmu, kterou Amazon označil za Nejlepší Teen knihu roku 2011. Od té doby vydala řadu dalších knih.