Výpis všech autorů

James Thurber

James Thurber byl americký humorista, satirik, spisovatel a kreslíř. Svým humorem navazoval na tradici Marka Twaina. Humor neztratil, ani když po opakovaných operacích úplně oslepl. Je mistrem krátkých humoristických a často sebeironických povídek. Neméně vtipné a pronikavé jsou i jeho postřehy o malichernostech a problémech doby, které popisuje ve svých bajkách. K jeho nejčtenějším dílům patří sbírka povídek Muž ve středním věku na létající hrazdě nebo komická fantasy Třináctery hodiny. Sám své knížky ilustroval vtipnými až groteskními kresbami. V sedmi letech při neštěstí ztratil levé oko a i pravé bylo poškozeno, takže postupem let zcela oslepl. V letech 1913-1917 studoval na Ohio State University, ale roku 1918 studia zanechal, protože se svým handicapem je nemohl dokončit. Během studia si ale získal důkladné znalosti literatury a roku 1995 mu univerzita posmrtně udělila čestný doktorát. Pracoval jako úředník ve Washingtonu a na americkém velvyslanectví v Paříži. Přitom psal pro různé časopisy a noviny a od roku 1927 se stal redaktorem týdeníku The New Yorker. Jeho povídky, bajky a anekdoty se významně přičinily o úspěch časopisu. Od roku 1940 už nemohl psát a musel své texty diktovat, s čímž se nikdy nesmířil, až do své smrti však psal a účastnil se kulturního i veřejného života. Thurberovy humoresky, bajky a kresby vyjadřují protiklad mezi naivitou jednotlivce a složitostí moderního světa, zejména na tématech jako je sexualita, psychoanalýza nebo problémy komuniace ve věku techniky. Za nepochybně humorným líčením se však téměř vždy skrývají i vážnější až tragické rysy. Thurberovo dílo charakterizují drobné soukromé příběhy, manželství jako nevyhlášená válka v malém nebo každodenní absurdity. Jeho typickým hrdinou je „malý člověk“ Walter Mitty, poněkud plachý a neurotický snílek, jehož identitu ohrožují jak agresivní ženy, tak lidské masy nebo technika, takže se často uchyluje do oblasti fantazie a d...

Gaius Suetonius Tranquillus

Gaius Suetonius Tranquillus byl římský polyhistor. Působil jako obhájce a učitel gramatiky. V letech 119 – 121 byl císařským tajemníkem, ale pro příliš blízký vztah s císařovnou upadl v nemilost a musel se vzdálit od dvora. Suetonius napsal ještě celou řadu menších spisů , ze kterých se většinou zachovaly jen zlomky. Tato díla však neměla větší význam.

František Tomášek

Narozen 30. 6. 1899 ve Studénce , zemřel 4. 8. 1992 v Praze. Prof., ThDr., teolog, vysokoškolský pedagog, pražský arcibiskup a primas český v letech 1977-1991, kardinál od roku 1976, autor pedagogické a náboženské literatury.

Emma Tekelyová

Emma Tekelyová modelka, televízna hlásateľka, moderátorka, scenáristka, módna návrhárka, spisovateľka Vzdelanie: Vyštudovala právo, novinársky postgraduál a na základe konkurzu sa v roku 1981 stala hlásateľkou Slovenskej televízie, moderátorkou kultúrnych a spoločenských podujatí, festivalov a zábavných programov. Životopis: Od roku 1974 pôsobila ako modelka pre všetky slovenské módne a ženské časopisy, predvádzala doma i v zahraničí pre Slovakotex a Centrotex, počas pôsobenia v modelingu mala 41 titulných strán. Bola dvornou fotomodelkou časopisu Móda a najviac fotografovaná Karolom Kállayom a Jadranom Šetlíkom z Prahy. V roku 1986 založila prvú módnu agentúru Štúdio módy na podporu slovenských módnych tvorcov a odevných výtvarníkov , ktorých tvorbu prezentovala v scénických kompozíciách na Slovensku ale aj v rámci Dní kultúry v zahraničí. V roku 1991 založila na podnet francúzskej agentúry CARIN PARIS Prvú školu modeliek na Slovensku. Koncepčne a scenáristicky sa venovala módnym prehliadkam a prezentácii slovenskej módnej tvorby s dôrazom na jej presadenie sa v kontexte československých pomerov a zviditeľnenie sa smerom k zahraničiu. Publikovala v odbornej tlači, prácou v médiách pomáhala pri rozvíjaní módneho diania na Slovensku. Ako prvá na Slovensku vyhrala čitateľskú anketu – najlepšie oblečená žena na televíznej obrazovke. V roku 1993 ako odborný poradca, scenárista i moderátor stála pri zrode najprestížnejšej svetovej súťaže modeliek v Československu The LOOK of the YEAR v Prahe a Bratislave. V roku 1994 sa stala garantom a producentom Medzinárodnej súťaže známeho nemeckého časopisu BURDA na Slovensku a prostredníctvom nej pomáhala pri presadzovaní sa slovenským módnym tvorcom v zahraničí. Od roku 1991 – 1995 sa stala uznávanou moderátorkou mimoriadne úspešného televízneho programu SALÓN BEAUTY. Jej scenáristickou doménou sa stala oblasť módy, kultúry a životného štýlu. Kaž...

C. J Tudor

C. J. Tudorová žije v anglickom Nottinghame so svojím partnerom a s trojročnou dcérou. V minulých rokoch pracovala ako reklamná textárka a televízna hlásateľka, na živobytie si zarábala aj dabingom a vodením psov na prechádzky. V súčasnosti ju teší, že môže písať na plný úväzok. Kriedové správy sú jej vynikajúca prvotina.

Arnošt Tabášek

Dr. Arnošt Tabášek po studiích žurnalistiky v ukrajinském Lvově celá desetiletí pracoval jako novinář. Býval reportérem a prošel různorodá prostředí, kde ho zajímali lidé, jejich osudy i krajina, ve které žijí. Čtenáři jej však nyní znají také jako autora úspěšných knih. Jejich tematický záběr je široký, od literatury faktu až po niterné prózy, které nacházejí příznivý ohlas literární kritiky. Ocenění se dostalo především jeho pozorovacímu a vypravěčskému talentu. Zážitky z lesů a strání Arnoštu Tabáškovi nejsou jen podnětem k prvoplánovém vyprávění lovce. Zůstává především myslivcem, milovníkem a znalcem přírody. Volná trilogie Revír mého srdce, Moře plné srnců a Země černých rytířů je ilustrovaná mistrovskými barevnými akvarely Mirko Hanáka. V letech 2001 až 2006 ji vydalo pražské nakladatelství Euromedia Group k. s. v edici Knižní klub.

Alessandra R. Torre

Zdeněk Třešňák

Prozaik, autor odborné literatury. Dílo: a) próza: Chvíle před smrtí, Siréna 1968; Borisek , Středočeské nakladatelství 1968; Smůla jednoho dne, Práce 1969; Promiňte, Margareto, Středočeské nakladatelství 1970; Dvacet dní špiónem, Naše vojsko 1975; Příběh podivného života, Naše vojsko 1981; Paměti kata Mydláře , AB 1990; Synové kata Mydláře , AB 1991; Případ dívky se šesti P, Magnet 1991; Konečně umřít, Moba 1992; pod pseud. Kenneth Westley: Třikrát vraždy z nenávisti, Nirvana 1993; Smrt vysněného idolu, Granos 1994; Smrt útlocitného gangstera, Granos 1994; Smrt mstivého hypnotizéra, Granos 1994; Smrt oklamaného Pierota, Granos 1994; Smrt nedočkavého potomka, Granos 1995; Smrt okázalého dobrodince, Granos 1995; účast ve sbornících: Nejlepší detektivní povídky roku, Pražská vydavatelská společnost 1995, 1998, 1999, 2000; Vražda v Mariánských Lázních, Moba 2003; Na vlky železa, Moba 2004 b) odborná literatura: Mládež v Československu, Orbis 1986; Otakar Borůvka , Universitas Masarykiana 1996

Václav Talich

Václav Talich byl významný český dirigent, houslista a pedagog, který se narodil 28. května 1883 v Kroměříži, tehdy v rámci Rakouska-Uherska. Proslavil se zejména jako šéfdirigent České filharmonie, kterou vedl v letech 1919-1936 a poté v letech 1945-1948. Pod jeho vedením získal orchestr mezinárodní uznání pro svůj osobitý zvuk a interpretační hloubku.

Václav Tajovský

Architekt, publikace z oboru.

Renata Teršová

Pedagožka, didaktické materiály a učebnice k výuce českého jazyka na ZŠ a SŠ.

Marek Toman

Básník a prozaik Marek Toman se narodil 24. června 1967 v Praze. Po studiu filozofie na Filozofické fakultě UK v Praze pracoval v letech 1992–1997 v literární redakci Českého rozhlasu a od roku 1998 působí na Ministerstvu zahraničních věcí ČR. Od roku 2000 je pracovníkem velvyslanectví v estonském Tallinu. Verše, překlady, eseje a recenze publikoval časopisecky i ve formě rozhlasových pořadů. Z irštiny přeložil básně Richarda Kearneyho, které knižně vyšly ve svazcích Hra s vodou a Samův pád . Přeložil rovněž prózu Adolfa Hermanna Mých prvních pět životů . Edičně připravil pro nakladatelství Torst výbor z díla Jiřího Daniela Mé myšlenky se velice nepodobají dýmu . Pod pseudonymem Pavel Torch vydal prózu Zvláštní význam palačinek .

Karel Tůma

Karel Tůma byl novinář, spisovatel, politik, autor sentimentálních politických písní. Po absolvování gymnázií v Rychnově nad Kněžnou, Hradci Králové a Písku, studoval na polytechnice v Praze, ale toto studium nedokončil. Pak se rozhodl být novinářem a spisovatelem, stal se r.1862 redaktorem Národních listů a zůstal jím 45 let, až do své smrti. Psal politické úvodníky a za ně byl několikrát souzen a na 17 měsíců v období let uvězněn. Přítel J. Grégra, K. Sladkovského, J. Baráka. Přispíval do časopisů Svoboda, Květy, Hlas, Osvěta, Humoristické listy. Vstoupil na politickou dráhu, byl deset let poslancem strany mladočeské v období 1883–1893 a horlivě se zúčastnil politických bojů proti staročechům. Svými články informoval veřejnost o dění v Belgii, Irsku, USA, o významných světových politicích. Ze studentských prázdninových pobytů u strýce mlynáře v Zadní Třebáni získal dobrý přehled o tamní společnosti Pánů otců, krajánků, mlynářské chase, lesníků a vesnické honoraci a také to zpracoval ve svých knížkách. Patřily k oblíbené lehké četbě, byly později upraveny pro divadlo i zfilmovány. Je pohřben v Praze na Olšanech. Karel Tůma byl dvakrát ženat. Poprvé se oženil s Marií Čelakovskou , dcerou Františka Ladislava Čelakovského, se kterou měl čtyři syny. Podruhé se oženil roku 1895. Druhá manželka Žofie byla dcera slánského vlastence Tomáše Rubeše. Karel Tůma se proslavil především veselými historkami z mlynářského prostředí Z českých mlýnů. Celkem osm dílů vycházelo opakovaně v letech 1886–1948, novodobých vydání se kniha dočkala v 90. ĺetech 20. století.

Joyce A Tyldesley

Britská egyptoložka, kromě archeologie se též věnuje literární tvorbě starého Egypta.

Josephine Tey

Josephine Teyová, vlastním jménem Elizabeth MacKintoshová byla skotská spisovatelka. Vystudovala Anstey College of Physical Education v Birminghamu a pracovala jako učitelka tělocviku. V roce 1923 se vrátila do rodného Invernessu, aby pečovala o staré rodiče, a stala se profesionální spisovatelkou. Psala divadelní hry s historickými náměty pod pseudonymem Gordon Daviot a detektivní romány s hlavní postavou inspektora Alana Granta pod pseudonymem Josephine Teyová. Žila v ústraní a odmítala veškerou publicitu. Její nejznámější knihou je Vrah či oběť? . Děj se odehrává v nemocnici, kde se detektiv Alan Grant zotavuje po zranění utrpěném při výkonu služby. Čas si krátí tím, že se s pomocí moderních kriminalistických metod snaží vyřešit záhadné zmizení následníka anglického trůnu Eduarda V. a jeho bratra Richarda. Kritickým rozborem dobových pramenů pak vyvrací obecně sdílené přesvědčení, že oba chlapce nechal zlikvidovat jejich strýc Richard III. Kniha v roce 1990 zvítězila v anketě 100 nejlepších detektivních románů všech dob.

Jiří Tvrzník

Filmový a divadelní kritik, publicista mnohostranných zájmů, v 70 letech redaktor deníku Mladá fronta.

Jevgenij Viktorovič Tarle

Jevgenij Viktorovič Tarle, rusky: Евгений Викторович Тарле, původním jménem Grigorij Vigdorovič Tarle, rusky: Григорий Вигдорович Тарле byl ruský a sovětský historik, pedagog a vědecký pracovník, akademik Akademie věd SSSR . Známým se stal především svými pracemi o tažení Napoleona do Ruska a krymské válce.

Jaroslav Tichý

Narozen 5. 10. 1923 v Pardubicích, zemřel 19. 8. 2004 v Praze. PhDr., spisovatel, editor a překladatel literatury pro děti a mládež.

Haroun Tazieff

Haroun Tazieff byl francouzský geolog a vulkanolog polského původu, který se proslavil především filmy s tematikou sopečných výbuchů, které točil pro National Geographic, slavný byl například jeho snímek o výbuchu italské Etny roku 1971. Vystudoval geologii na univerzitě v Lutychu. Jeho mimořádnou popularitu ve francouzském kulturním okruhu ukázala anketa Největší Francouz roku 2005, v níž obsadil 47. místo.

František Tenčík

Doc. PaedDr. František Tenčík, CSc. Pedagog, literární teoretik, historik, kritik, a spisovatel. Přední badatel a teoretik v oblasti literatury pro děti a mládež.

František Táborský

Narozen 16. 1. 1858 v Bystřici pod Hostýnem, zemřel 21. 6. 1940 v Praze. Středoškolský profesor, básník, prozaik. Historické, literárně historické a uměleckohistorické spisy, redakční činnost, překlady z ruštiny.

Elsa Triolet

Elsa Trioletová, rozená Elza Jurjevna Kagan , pseudonym Laurent Daniel byla francouzská spisovatelka a překladatelka ruského původu. V roce 1918 se provdala za francouzského důstojníka A. Trioleta a odjela s ním do Francie. Od roku 1922 se věnovala literatuře. V roce 1929 se provdala za Louise Aragona. Velká část jejího díla se zabývá aktuálními problémy, jako bylo zklamání z poválečného vývoje, strach z atomové války atp.

Cinzia Trenchi

CINZIA TRENCHI je přírodní léčitelka, novinářka a fotografka na volné noze, která se specializuje na výživu, víno a zdravé jídelníčky. Spolupracovala na přípravě mnoha kuchařek, publikovaných v Itálii i v zahraničí. Je vášnivou kuchařka, která přispívá do mnoha italských časopisů, upravuje krajové speciality podle zásad zdravé výživy a píše své vlastní originální recepty. Snaží se o spojení výborné chuti a zdravých ingrediencí. Žije v Piemontu a z plodů vlastní zahrady připravuje originální omáčky a koření, stejně jako dekorativní předměty na stůl.

Alain Thiéry

Současný francouzský autor mladší generace, píšící rovněž pod jménem Arnaud Thierry, je původně vystudovaný lékař.Kromě psaní románů se věnuje také scénáristické práci.

Zdeněk Topil

Narozen 4. 5. 1959. PaeDr., majitel nakladatelství Tobiáš vydávajícího učebnice pro základní školy, učebnice češtiny, tahák z dějepisu.

Vladimír Teplan

Prof. MUDr. Vladimír Teplan, DrSc. absolvoval Lékařskou fakultu UK v Praze. Atestoval z vnitřního lékařství a z nefrologie. CSc. obhájil v roce 1980, DrSc v roce 2001 a v roce 2002 byl jmenován profesorem UK v Praze. Publikoval více než 350 prací, je autorem či významným spoluautorem 14 monografií a 70 kapitol v monografiích. Je hlavním řešitelem grantových studií IGA a GAČR a je členem vědecké rady IKEM, IPVZ a 2. LF UK. Je členem redakčních rad časopisů Nieren u. Hochdruckkrankheiten, Nephrology Dialysis Transplantation, Kidney and Blood Pressure Research. Vede postgraduální výuku v nefrologii, v letech 1997-2007 byl přednostou nefrologie IKEM, nyní je zástupcem přednosty. Je členem výboru ČNS a výboru SKVIMP, čestným členem maďarské a slovenské nefrologické společnosti. Je ženatý, má dceru Veroniku a syna Vladimíra . Má rád historii, sport a společenský tanec.

Prokop Toman

Narozen 21.12.1872 v Praze, zemřel 6.7.1955 tamtéž. JUDr., soudní úředník, básně, publikace z oboru výtvarného umění, překlady z francouzštiny.

Pavel Teisinger

Povoláním lékař, rentgenolog. Syn prof. Jaroslava Teisingera, zakladatele českého pracovního lékařství. Autor několika knih pro děti. Zabývá se též řezbářstvím.

Olga Tokarczuk

Olga Nawoja Tokarczuk je polská spisovatelka, autorka poezie, esejí, scénářů a jedna z nejčtenějších a kritiky nejlépe hodnocených polských autorů. V roce 2019 jí byla udělena Nobelova cena za literaturu za rok 2018. Od roku 1998 žije Olga Tokarczuk v malé vesnici Krajanów blízko Nové Rudy v Dolnoslezském vojvodství, odkud řídila své soukromé nakladatelství Ruta ve Vratislavi. Od roku 2015 organizuje v Nowé Rudě a okolí festival „Góry Literatury“. V září 2020 veřejně odmítla svou nominaci na udělení čestného občanství Dolnoslezského vojvodství, protože zároveň s ní byl na tuto poctu nominován tamní biskup, který aktivně vystupuje proti komunitě LGBT. Dříve než se dala na literární dráhu, studovala psychologii na Varšavské univerzitě, a to od roku 1980 do 1985. Během vysokoškolského studia pomáhala jako dobrovolník v ústavu pro mladistvé s poruchami chování. Po ukončení univerzity začala pracovat jako psychoterapeutka ve městě Valbřich poblíž českých hranic. Je členkou Partia Zieloni, polské Strany zelených. Od roku 2008 vyučuje tvůrčí psaní na Opolské univerzitě. Olga Tokarczuk bývá přirovnávána k Márquezovi díky jejím snovým a poetickým příběhům . Olga Tokarczuk je držitelkou několika literárních cen, a to jak v Polsku, tak v zahraničí. V roce 2008 obdržela cenu hlavní poroty polského nejvýznamnějšího ocenění, NIKE. Celkem třikrát získala cenu čtenářů v soutěži Nike. V roce 2018 obdržela Mezinárodní Man Bookerovu cenu za knihu Běguni . Kniha vyšla v České republice v roce 2008 v nakladatelství Host. V roce 2019 získala Nobelovu cenu za literaturu za „vypravěčskou představivost, která s encyklopedickou vášní překračuje hranice jako svébytná forma života”.

Neil deGrasse Tyson

Americký astrofyzik.

Michail Tombak

Michail Borisovič Tombak , je ruský středoškolský učitel biologie a chemie. Je v Polsku autorem čtyři bestsellerů na téma zdravého životního stylu a samoléčby. Vystudoval v letech 1971 až 1976 Státním pedagogickém institutu v Kaluze. Během studií cestoval také do Tibetu, kde se setkal s tradiční čínskou a tibetskou medicínou a napsal tři knihy z oboru. V červenci 1976 ukončil studium jako středoškolski učitel biologie a chemie. Od roku 1980 učil jako odborný asistent na Univerzitě v Moskvě, kde byl v roce 1985 jmenován ředitelem Vědeckého centra pro zdraví. Od roce 1990 až 1993 byl v Moskvě ředitelem sovětsko-nizozemské spolki „Ramaks“ a koncernu „Ramaks-Elektronik“. Certifikát hypnotizéra získal v roku 1993. Titul Kandidát věd získal v červnu 1996 a titul Doktor věd v dubnu 1997 v Moskvě. Od roku 1998 působí na „volné noze“. V roce 1999 se přestěhoval do Polska, a žije s manželkou Bogumilou v Lodži. Polské občanství získal v roce 2004. Zabývá se šířením samoléčby a přírodních léčitelských metod. Je autorem knih v polštině, věnované zdravému, aktivnímu a dlouhému životu. Jeho knihy byly přeloženy do 12 jazyků.

Marie Tippmannová

Marie Tippmannová-Jadrná byla česká spisovatelka, publicistka a politička. Rodiče Jan Jadrný, učitel ve Skutči a Marie Jadrná-Přibyslavská , svatba . Sourozenci Marta Russová-Jadrná , Jarmila Františka Jadrná a Jan Evangelista Jiří Jadrný . Otec byl odborným učitelem, později ředitelem škol ve Skutči. Matka byla publicistka a autorka veselohry Šíp Amorův. Sestra Marta byla též literárně činná pod pseudonymem Maru. Marie Tippmannová-Jadrná studovala v letech 1897–1898 na Vyšším vzdělávacím ústavu pro české dívky Poettingeum v Olomouci, od 1907 na malířské akademii v Mnichově. Roku 1909 studium ukončila, aby podpořila svého snoubence JUDr. Karla Tippmanna v politické a národní práci. Vzali se 7. listopadu 1910. Po svatbě pracovala v manželově advokátní kanceláři až do narození dcery , a syna. Manžel byl z politických důvodů za první světové války vězněn. Marie byla odsouzena roku 1917 za pobuřování. V meziválečném období žila rodina v Lovosicích. V roce 1926 se stala Marie vedoucí národně demokratických žen v Lovosicích a 16. září 1931 byla povolána do Zemského zastupitelstva pro Zemi českou za Československou národní demokracii. Během druhé světové války byla rodina perzekvována. Po válce žila ovdovělá Marie u dcery v Ústí nad Labem. Přispívala do: Česká revue, Eva, Hvězda, List paní a dívek, Národní listy, Ozvěny, Punťa, Zora. Byla členkou Syndikátu českých spisovatelů. Autorka knih pro děti, dívčích románků a próz pro dospělé, publicistka a politická pracovnice.

Lone Theils

Lone Theilsová je dánska novinárka, ako londýnska korešpondentka dánskych novín Politiken pracovala vyše 20 rokov. Písala o vojnovom konflikte v Kosove a v Severnom Írsku. Autorka až do roku 2016 žila v Londýne, potom sa presťahovala do Dánska, kde sa už venuje iba literatúre. Triler Bez stopy je jej literárna prvotina, ktorej dej sa opiera o skutočné udalosti. V rodnom Dánsku sa kniha s desiatimi tisíckami predaných kusov dostala na vrchol rebríčka popularity. V obmedzenom voľnom čase sa autorka rada venuje kickboxu.

Kristýna Trpková

Narozena 1996, žije v Holicích. Autorka detektivního románu.

Karel Trojan

Karel Trojan ml. je český automobilový závodník. Pronajímá závodní techniku a provozuje tým Korno Motorsport. Začal závodit v roce 1994 s vozem Škoda Favorit 136L. Jeho hlavními navigátory byli Daniel Vodička v letech a Petr Řihák v letech . Jeho závodními vozy byly značek Škoda, Ford, Toyota či Mitsubishi. Aktuálně soukromě provozuje Škodu Fabii Rally2.

Jurij Valentinovič Trifonov

Jurij Valentinovič Trifonov byl ruský sovětský prozaik, básník, redaktor, mistr \"mětské\" prózy, jedna z hlavních osobností literatury 60. a 70. let 20. století. Psal o říjnové revoluci, občanské válce a stalinských represích jako o příčině současných deformací lidských vztahů a společnosti. Vyjádřil problematiku mravní volby v atmosféře konformismu 60. a 70. let, zachytil složitou psychologii městského člověka.

Josef Jakub Toužimský

Josef Jakub Toužimský byl český novinář a spisovatel, zaměřený na problematiku Balkánu a jihoslovanských národů. Měl velký jazykový a literární talent, ovládal angličtinu, francouzštinu a slovanské jazyky. Roku 1870 přispíval do Légerova časopisu La correspondence slave, poté působil v denících Posel z Prahy a Plzeňské noviny. V letech 1875-76 pracoval jako zpravodaj Národních listů v srbsko-turecké válce. Po návratu do Prahy využil svých rozsáhlých znalostí a kontaktů jako autor mnoha článků s jihoslovanskou i obecně politickou tematikou v periodickém tisku . Knižně vyšly např. jeho Boje za osvobození Srbska v XIX. věku, Bosna a Hercegovina v minulosti a přítomnosti a především rozsáhlé dějiny revolučního roku 1848 . Společně s Josefem Holečkem byl považován za jednoho z předních znalců Balkánu v Čechách. Narodil se 9. března 1848 Praze-Starém Městě čp. 410 jako syn Jan Toužimského , vlastenecky smýšlejícího knihaře. Byl vychováván v tradicích české měšťanské vlastenecké rodiny. Od dětství měl velkou touhu po vědomostech a talent na jazyky, které studoval převážně jako samouk. Roku 1860 nastoupil na českou reálku v Panské ulici, renomovanou školu s neobvykle svobodnou a přátelskou atmosférou mezi studenty a vyučujícími. K jeho pedagogům patřily tehdejší významné osobnosti, jako např. Josef Wenzig , Karel Vladislav Zap, Jan Krejčí, Josef Erben, František Jan Zoubek, František Věnceslav Jeřábek, Antonín Frič a Petr Mužák; ze spolužáků se později proslavili např. novinář Vilém Ryba, architekt Jan Zeyer a ředitel cukrovaru Bohumil Zap . Toužimský byl vzpomínán jako přátelský a kolegiální, nevyvyšoval se nad ostatní. Aktivně se zajímal o veřejné a kulturní dění; např. organizov...

Jindra Tichá

Spisovatelka Jindra Tichá se narodila 21. března 1937 v Praze. Na Filosofické fakultě University Karlovy vystudovala logiku a roku 1967 zde získala titul doktorky filosofie. V roce 1969 odešla do emigrace. Zprvu pobývala v anglickém Exeteru, o rok později se natrvalo usadila na Novém Zélandu. Dlouhá léta působila, spolu s manželem Pavlem Tichým , na Universitě Otago v přístavním městě Dunedinu. Přes třicet let přednášela filosofii a politické vědy. Dnes žije na novozélandském Jižním ostrově.

Jan Tykač

Ing., práce z oboru květinářství.

Jáchym Topol

Jáchym Topol je český básník, prozaik, hudebník a žurnalista, jenž se stal v říjnu roku 2017 za román Citlivý člověk laureátem Státní ceny za literaturu. Jáchym Topol se narodil 4. srpna 1962 v Praze jako syn básníka a dramatika Josefa Topola a Jiřiny Topolové, dcery spisovatele Karla Schulze. V roce 1981 složil maturitu. V letech 1981–1984 studoval na střední škole sociálně právní, kterou předčasně opustil. V jeho klubovém bytě v Radlicích tehdy proběhlo pásmo literárně-dramatických pořadů. Do roku 1986 pracoval jako skladník, topič, nosič uhlí, poté do roku 1990 pobíral invalidní důchod. Od roku 1991 je spisovatelem z povolání, od roku 1996 byl posluchačem oboru etnologie na Filozofické fakultě UK, studium nedokončil. Přibližně od roku 1980 působil jako zpěvák a textař skupiny Psí vojáci , později skupiny Národní třída, jeho básně zhudebnila i Monika Načeva. Je představitelem undergroundu. Do roku 1993 byl šéfredaktorem časopisu Revolver Revue. Byl členem redakce týdeníku Respekt od jeho založení v roce 1990 do roku 2007. V letech 2009–2011 působil v redakci deníku Lidové noviny, nyní pracuje jako dramaturg Knihovny Václava Havla. V září 2010 se stal laureátem Ceny Jaroslava Seiferta. V září 2015, na závěr Vilenického mezinárodního literárního festivalu, byl oceněn Vilenickou cenou, kterou mu udělil Slovinský svaz spisovatelů za mimořádnou literární činnost ve střední Evropě. Je monarchista, na jaře 1988 se stal prvním aktivistou monarchistické opoziční iniciativy České děti a prvním signatářem monarchistického manifestu Návrat krále hned po jeho autorovi Petru Placákovi. V roce 1999 se stal jedním ze signatářů monarchistického prohlášení Na prahu nového milénia a účastní se akcí za monarchii, pořádaných studentským spolkem Babylon. Během první poloviny 90. let opustil básnickou tvorbu a věnuje se doposud výhradně próze....

Helga Thoma

Narodila se v Klosterneuburgu v Dolních Rakousích.Vystudovala romanistiku a germanistiku ve Vídni. Od roku 1994 se živí vyhradně jako spisovatelka.

Felix Timmermans

Leopold Maximiliaan Felix Timmermans je nejvíce překládaným spisovatelem z Flander. Narodil se v Belgii v Lier, jako 13. ze 14 dětí. Zemřel v Lier ve věku 60 let. Byl autodidakt, psal hry, historické romány, náboženská díla a poezii. Jeho nejznámějším románem je Pallieter . Timmermans také psal pod pseudonymem Polleke van Mher. V prvních letech 2. světové války Timmermans vydával Flemish nationalist Volk. Také se zúčastnil setkání Europäische Schriftsteller-Vereinigung , které bylo svoláno Josephem Goebbelsem. Kvůli tomu byl chybně pokládán za kolaboranta, což mu možná způsobilo zdravotní potíže a předčasnou smrt.

Eva Tandlichová

Slovenská filoložka,Doc., PhDr., CSc., angloamerická studia.

Erich Tylínek

Erich Tylínek byl československý lední hokejista hrající na postu brankáře, trenér a především fotograf. S hokejem začínal v Kladně v roce 1922, později hrál v Praze za Slávii a za Spartu. Po válce se stal hrajícím trenérem, nejprve švýcarského HC Chur, později pak v HC Vysoké Tatry. Tylínek byl jedním z prvních hokejistů používajících ochrannou masku. Fotografie z roku 1927, na které je s maskou zachycen, je první zdokumentované užití hokejové masky na světě. Svoji hokejovou kariéru ukončil v roce 1953. Fotografoval zejména zvířata, a to jak v přirozeném prostředí, tak chovaná v zajetí. Jeho fotografie vyšly například v knihách S kamerou po evropských ZOO a S kamerou světem. Byl roku 1983 oceněn titulem zasloužilý umělec.

Anton Hansen Tammsaare

Anton Hansen Tammsaare byl estonský spisovatel, esejista a překladatel. Proslavil se především pentalogií Tõde ja õigus , která je jedním ze zásadních děl estonské literatury a popisuje estonský vývoj 19. a 20. století. Jednotlivé díly v češtině vyšly v překladech Věry Kružíkové – Dva rody z Vargamäe, Indrek z Vargamäe a Naděždy Slabihoudové – Indrek a vzbouřenci, Indrek a Karin a Návrat na Vargamäe, . Anton Hansen se narodil v rolnické rodině na usedlosti Põhja-Tammsaare, podle níž si pak zvolil své umělecké jméno A. H. Tammsaare. Absolvoval vesnické základní školy a gymnázium v Tartu . Poté pracoval jako novinář v Tallinnu. Po porážce revoluce v roce 1905 studoval práva na univerzitě v Tartu, ale kvůli onemocnění tuberkulózou je nedokončil. Léčil se u estonských sedláků na Kavkaze a později žil u bratra v Koitjärve. V roce 1918 se odstěhoval do Tallinnu, kde se věnoval práci spisovatele. Stranil se společnosti, dokonce se nezúčastnil ani slavnostního odhalení svého pomníku či oficiálních oslav svých šedesátin. . A. H. Tammsaare v počátcích své tvorby navázal na ruský realismus v díle Raha-auk z roku 1907. Současně psal nacionalisticky laděnou psychologickou prózu, kterou zastupují díla Pikkad sammudz r. 1908 a Noored hinged z r. 1909. Realismus a nacionalismus se střetávají v jeho díle Kõrboja peremees z r. 1922. Zde se vesnické téma prolíná s otázkou budoucnosti estonského národa. . Vrcholem Tammsaareho tvorby je románová pentalogie Tõde ja õigus vydaná mezi lety 1926 - 1935. Jedná se o rozsáhlé dílo, popisující život jednoho estonského rodu od 70. let 19. stol. do 20. let 20. stol. Jednotlivé díly jsou velice rozdílné, ale jsou provázány lidským hledáním pravdy a spravedlnosti. . V prvním díle pentalogie, který...

Amy Tan

Amy Tanová je současná americká spisovatelka s čínskými kořeny. Narodila se v Oaklandu v Kalifornii čínským imigrantům Johnovi a Daisy Tanovým dva a půl roku poté, co se přistěhovali do Spojených států. Ve svých dílech se často zabývá vztahem mezi matkou a dcerou a zároveň problematikou imigrace. Přestože vyhrála několik ocenění, bývá jí vyčítáno, že ve svých dílech Číňany popisuje podle zažitých stereotypů, které o nich panují v západním světě. Zároveň ani čínskou kulturu nezobrazuje v tom nejlepším světle.Lily Lee o ní napsala, že za svou popularitu vděčí západnímu světu a jeho čtenářům, kterým toto stereotypní pojetí vyhovuje. Amy Tanová se narodila v kalifornském Oaklandu. Jejími rodiči jsou Daisy a John Tanovi, čínští imigranti, kteří se do Ameriky přestěhovali kvůli čínské občanské válce. Když jí bylo 15 let, její otec a starší bratr zemřeli na nádor na mozku . Po této události se její matka rozhodla odstěhovat s ní a s jejím mladším bratrem do Švýcarska. Zde se Amy dozvěděla o předchozím manželství své matky, a také o tom, že svého předchozího manžela nechala v Šanghaji i s jejich dětmi . Tato událost posloužila Amy jako námět k sepsání knihy Klub radosti a štěstí. V roce 1987 se Amy spolu se svou matkou Daisy vydala do Číny, kde se setkala se svými nevlastními sestrami. Amy žije se svým manželem v San Franciscu. Mezi její další romány pak patří: V 90. letech psala také knihy pro děti a mládež: V tomto článku byl použit překlad textu z článku Amy Tan na anglické Wikipedii.

Alfred Technik

Alfréd Technik byl český spisovatel, reportér Československého rozhlasu a scenárista. Rozhlasovým reportérem se Alfréd Technik stal ještě jako student ČVUT , když musel svá studia přerušit kvůli válečným událostem. Během svého působení v rozhlase odvysílal nebo napsal asi 1500 rozhlasových pásem, reportáží, besed a rozhlasových her.

Zdeněk Tomášek

Publikace z oboru fotografie, překlad z němčiny.

Walter S Tevis

Americký sci-fi spisovatel a scénárista.

Václav Táborský

Narozen 28. 9. 1928 v Praze. Vystudoval FAMU, natočil řadu dokumentárních filmů a televizních pořadů a dva celovečerní filmy. V roce1968 se svou ženou Dagmarou emigroval do Kanady. Založil první filmovou školu v Kanadě na Conestoga College v Kitcheneru, Ontario. Posledních 12 let před odchodem do důchodu učil na filmovém oddělení York University v Torontu. Václav Táborský žije střídavě na třech místech planety: v Torontu, v Praze a v teple.

Stella Tack

Německá psychoterapeutka a spisovatelka. Autorka fantasy románů pro mládež.

Richard Tames

Britský autor naučných knih pro děti a mládež.

Publius Cornelius Tacitus

Publius Cornelius Tacitus byl římský historik, právník a senátor, považovaný za jednoho z největších antických dějepisců. O Tacitově životě existují jen sporadická svědectví od něj samého nebo jeho současníků, především od Plinia Mladšího. Jeho rodina pocházela pravděpodobně z jedné z římských provincií, snad Galie Cisalpínské nebo Galie Narbonské, některé prameny mluví o umbrijské Interamně . Rodina asi patřila k jezdeckému stavu . Tacitus vystudoval v Římě, kde se roku 78 oženil s dcerou významné osoby veřejného života, Gnaea Iulia Agrikoly. Za císaře Vespasiána zahájil typickou úřední kariéru římského senátora , poté se v roce 88 se stal praetorem a po ukončení praetury spravoval nějakou provincii . Roku 97 se stal consul suffectus, což byl politický vrchol jeho kariéry. Za vlády císaře Traiana spravoval jako konzul provincii Asii , kde působil do roku 115 nebo 116. Zastával také kněžskou funkci ve sboru Patnácti mužů pro výkon svátostí. Tacitus byl považován za jednoho z nejvýznamnějších řečníků své doby; řečnickému umění se věnoval stylisticky ovlivněn Markem Tulliem Ciceronem, nejvýznamnějším řečníkem zlaté latiny, ve spise Dialogus de oratoribus, které pravděpodobně sepsal v mládí. Svou jazykovou povahou se tento spis liší od ostatních autorových děl. Po konzulátu za císaře Nervy začal s prací na svém největším dějepisném díle, Dějinách, které sahalo snad až do počátku vlády císaře Hadriána. Tacitus napsal své dějepisné dílo z pohledu senátora, který posuzoval dobu římských císařů od Tiberia po Domiciána, nakolik ještě odpovídala ideálům římské republiky. Obě hlavní dějepisná díla jsou sepsána analistickou metodou, v níž jsou události vypisovány po jednotlivých rocích, pokud sahaly do více let, bývají obvykle přerušeny do několika výkladů. Tac...

Miroslava Tomanová

Miroslava Saková, jak se jmenovala za svobodna, se narodila 9.10.1906 v Hradci Králové v rodině inženýra chemie. Útlé dětství strávila v jednom z otcových pracovišť, v Černovicích, patřících k tehdejší rakousko - uherské Bukovině, ale do školy začala chodit již v Olomouci. Brzy po ukončení gymnázia se provdala za Josefa Tomana. Společně se svým manželem pracovala na řadě dramat, ale i knížka pro děti - Táborový oheń , soubor cestopisných črt - Italská paleta a románu "Kde lišky dávají dobrou noc . Tvůrčí a veřejná činnost Miroslavy Tomanové vrcholí v 70. letech 20. století. Tehdy vydává autorka své nejvýznamější dílo - "Stříbrnou Pláň", podílí se na vzniku nového Svazu českých spisovatelů. Umírá po změně režimu, v roce 1991.

Milan Tesař

Po studiu žurnalistiky se dočkal sametové revoluce v redakci Zemědělských novin. V prosinci roku 1989 pracoval celý jeden den v Lidových novinách, než přijal nabídku podílet se na přípravách prvního čísla časopisu Reflex. Jeho stránky od té doby popisuje s jedinou pauzou dodnes. Pauzu měl v třiadevadesátém - vzdálil se na půl roku do společnosti Febio, kde stál u vzniku pořadu Česká soda. Poté se vrátil do Reflexu, a to už na pozici šéfa kulturního oddělení, v jehož převleku pracuje dodnes. V roce 1995 se stal jedním ze tří scénáristů komiksu Zelený Raoul.

Michael Tilson Thomas

Michael Tilson Thomas je uznávaný americký dirigent, klavírista a skladatel. Narodil se 21. prosince 1944 v Los Angeles v Kalifornii a jeho kariéra trvá již více než pět desetiletí. Tilson Thomas je známý zejména díky svému působení ve funkci hudebního ředitele Sanfranciského symfonického orchestru, kterou zastával od roku 1995 až do svého odchodu do důchodu v roce 2020. Pod jeho vedením se orchestr proslavil inovativním programováním a angažovaností v oblasti soudobé hudby. Působil také jako šéfdirigent Londýnského symfonického orchestru a založil New World Symphony v Miami, orchestrální akademii zaměřenou na přípravu mladých hudebníků pro profesionální kariéru.

Marcela Tesařová

Překladatelka z angličtiny.

Lubomír Teprt

PhDr., český novinář, scénárista, historik a kuchař. Zabývá se gastronomií. Publikace z oboru.

Ladislav Tondl

Ladislav Tondl byl český logik, sémantik, filozof a teoretik vědy. V roce 1949 získal titul doktora filozofie a inženýra. Ladislav Tondl žil a tvořil v několika přelomových obdobích středoevropského vývoje. Jeho odborný zájem byl vždy široký a založený na tvůrčím, průkopnickém a zodpovědném přístupu ke každému tématu, který bychom v dnešní terminologii lehce mohli označit za inter-či transdisciplinární. Již v prvních letech vysokoškolského studia, těsně po druhé světové válce, se seznámil se souhrnnou americkou monografií o povaze jazyka a významech slov. V té době netradiční a obtížně uplatnitelná oblast však významně ovlivnila celou jeho pozdější badatelskou činnost. Během více než šedesátiletého vědeckého působení prof. Ladislav Tondl zformuloval a zahájil řadu závažných koncepčních výzkumných programů. Jeho první větší monografie k tematice sémantiky, sémiotiky a komunikace, publikovaná v nakladatelství Academia v r. 1966, navazovala na jeho přednášky a semináře pro lingvisty na Univerzitě Karlově v Praze. Později vyšla v ruském překladu v Moskvě a v anglickém překladu v edici bostonské univerzity, byla však zároveň také jednou z příčin autorova vynuceného odchodu z UK v padesátých letech dvacátého století. S totalitní mocí a bariérami fundamentalistické ideologie se prof. Tondl opakovaně střetával a v některých obdobích byl vystaven různým formám represí. Přesto však díky své houževnatosti a pracovitosti prožil intelektuálně velmi plodné období v Ústavu teorie informace a automatizace ČSAV. V roce 1968, po své první rehabilitaci, byl jmenován řádným profesorem Univerzity Karlovy a založil při Československé akademii věd Kabinet pro teorii a metodologii vědy, kde spolu s prof. Karlem Berkou založil a začal vydávat vědecký časopis Teorie vědy. Kabinet však byl v období normalizace zrušen a profesor Tondl opět ztratil možnost přímo pokračovat ve svém tehdejším vědeckém zaměření. Právě v této době musel vytrvale čeli...

Karel Taufman