Výpis všech autorů

Vladimír Teyssler

Narozen 31.12.1891 v Praze, zemřel 15.2.1958 tamtéž. Ing., RTDr., profesor technického měření, publikace z oboru.

Vicki Lewis Thompson

Píše již od svého dětství. Svou kariéru začala jako sportovní reportérka v místních novinách na střední škole, stala se novinářkou. Dělala rozhovory s parašutisty a fotografovala muže, kteří odebírají jed hadům! Svou první knihu prodala Harlequinu v červnu 1983 a od té doby tomuto žánru zůstala věrná. Vzpomněla si, jak se kdysi sama také vydala na lov manžela. Bylo to v době, kdy měla slabost pro kovboje a tak se vydala do westernové tančírny. Místnost byla plná chlapců v džínách s ocvočkovanými pásy, ve vysokých botách s ostruhami a stetsony na hlavách. Ona si však nakonec umluvila schůzku s jedním mladíkem, který tam byl ve sportovní košili a normálních kalhotách. A nejspíš si vybrala dobře, protože už jsou spolu osmadvacet let. Kromě psaní a čtení romantické literatury miluje Vicki dvě věci - smích a cestování. A protože má manžela, s kterým se dobře směje, a protože děti již odrostly a ona si pořídila laptop, může nyní všechny tyto tři své záliby provozovat současně. V češtině již Vicki Lewis Thompsonové vyšlo dvacet knih.

T. E Tisovský

T. E. Tisovský, vlastním jménem Tobiáš Eliáš , byl český spisovatel a publicista. Tobiáš Eliáš se narodil ve statku čp. 46. v rodině sedláka Tobiáše Eliáše a Kateřiny, rozené Kvapilové. Svá školní léta prožíval v Českých Heřmanicích a ve Vysokém Mýtě. Absolvoval vyšší reálku v Litomyšli a potom České vysoké učení technické v Praze. Nastoupil krátce do zaměstnání jako chemik v cukrovaru v Městci Králové a v roce 1892 nastoupil k Zemskému finančnímu ředitelství jako účetní revident-kontrolor, později vrchní kontrolní rada a ředitel. V letech 1892 až 1910 pracoval na finančním úřadě v Táboře a až do penzionování v Praze. Potom žil v Sadské ve své vilce, kterou nazval „Tisová“. V roce 1923 byl T. E. Tisovský jmenován čestným občanem tisovské obce, v dubnu 2008 mu byl u rodného domu čp. 46 v Tisové odhalen pamětní kámen. Pohřben je v rodinné hrobce na hřbitově v Sadské.

Peter Tremayne

Peter Berresford Ellis , publikující také pod pseudonymy Peter Tremayne a Peter MacAlan je britský spisovatel a historik. V češtině vyšly jeho historické detektivní romány tvořící sérii s hlavní postavou sestrou Fidelmou. Peter Berresford Ellis se narodil v anglickém Coventry, přítomnost jeho rodiny na místě byla doložena už v roce 1288. Vystudoval Brighton College of Art, University of London a North East London Polytechnic. Začínal jako novinář, od roku 1975 se plně věnuje spisovatelské dráze. Po odborné stránce se zabýval keltskou historií a kulturou. Napsal také životopisy spisovatelů jako Henry Rider Haggard, William Earl Johns a Talbot Mundy. Znalost historie uplatnil ve své beletristické činnosti, vydal přibližně stovku knih historického a fantasy žánru. Pod pseudonymem Peter Tremayne vydává známou sérii detektivních příběhů se sestrou Fidelmou, odehrávající se většinou na britských ostrovech v 7. století, která je překládána také do češtiny. Sestra Fidelma, pocházející z irské královské rodiny, řeší případy se svým společníkem bratrem Eadulfem. V příbězích hraje často roli politická a náboženská situace a propracovaný irský právní systém. povídky: V tomto článku byl použit překlad textu z článku Peter Berresford Ellis na anglické Wikipedii.

Kristýna Trpková

Narozena 1996, žije v Holicích. Autorka detektivního románu.

Harry Turtledove

Harry Norman Turtledove je přední současnou postavou science fiction a žánru fantasy alternativních světů. V mnoha svých povídkách a románech postuluje výsledek rozhodujících momentu v historii v rozporu se známými dějinami nebo zvažuje časnější či pozdější objev technologie, která se nesmazatelně zapsala do tváře nám známého světa a pak sleduje alternativní posloupnost událostí tak, jak by se v takovém případě mohly odehrát.

Gaius Suetonius Tranquillus

Gaius Suetonius Tranquillus byl římský polyhistor. Působil jako obhájce a učitel gramatiky. V letech 119 – 121 byl císařským tajemníkem, ale pro příliš blízký vztah s císařovnou upadl v nemilost a musel se vzdálit od dvora. Suetonius napsal ještě celou řadu menších spisů , ze kterých se většinou zachovaly jen zlomky. Tato díla však neměla větší význam.

František Tenčík

Doc. PaedDr. František Tenčík, CSc. Pedagog, literární teoretik, historik, kritik, a spisovatel. Přední badatel a teoretik v oblasti literatury pro děti a mládež.

Felix Timmermans

Leopold Maximiliaan Felix Timmermans je nejvíce překládaným spisovatelem z Flander. Narodil se v Belgii v Lier, jako 13. ze 14 dětí. Zemřel v Lier ve věku 60 let. Byl autodidakt, psal hry, historické romány, náboženská díla a poezii. Jeho nejznámějším románem je Pallieter . Timmermans také psal pod pseudonymem Polleke van Mher. V prvních letech 2. světové války Timmermans vydával Flemish nationalist Volk. Také se zúčastnil setkání Europäische Schriftsteller-Vereinigung , které bylo svoláno Josephem Goebbelsem. Kvůli tomu byl chybně pokládán za kolaboranta, což mu možná způsobilo zdravotní potíže a předčasnou smrt.

Antonín Tejnor

Antonín Tejnor byl český lingvista, bohemista a překladatel z němčiny. Narodil se Litovicích v rodině Antonína Tejnora , úředníka Československých státních drah a starosty Litovic v letech 1930–1945. Vystudoval jak pedagogickou, tak i filozofickou fakultu UK v Praze. Postupně se stal předním odborníkem v oblasti jazykového vzdělávání na středních školách, středních odborných školách a středních odborných učilištích. Kromě jazykovědných časopisů přispíval i do odborných periodik z jiných oblastí . Od roku 1961 začal pracovat v Ústavu pro jazyk český a působil zde také jako vedoucí terminologického oddělení. Dlouhodobě přispíval do časopisu Naše řeč a v letech 1974–1972 byl redaktorem tohoto časopisu. Je autorem řady učebnic a odborných článků publikací, věnoval se rovněž překladům dobrodružných příběhů německých autorů.

Anne Tyler

Anne Tyler je americká spisovatelka, autorka 20 románů. V Česku i přes svůj vysoký kredit je málo překládaná, známé je zfilmování knihy Náhodný turista . V roce 1989 získala za román Breathing Lessons Pulitzerovu cenu a v roce 2015 se s novinkou A Spool of Blue Thread ocitla v užší nominaci na Booker Prize. Narodila se v Minnesotě , ale vyrůstala v Severní Karolíně. Tam i absolvovala Dukeovu univerzitu v oboru Ruská literatura a ještě rok pokračovala ve slovanských studiích na Kolumbijské univerzitě . Poté se vrátila na Dukeovu univerzitu, kde potkala i svého budoucího manžela, íránského emigranta a dětského psychiatra Taghi Modarressi . Mají spolu dvě dcery. Anne Tyler si chrání soukromí a velmi zřídka poskytuje rozhovory. Nechává tak za sebe promlouvat svoje knihy, které jsou jistě pozoruhodné. Zabývá se převážně rodinnými vztahy, což je velmi obecná charakteristika – zaujme však především u ženských autorek neobvyklou ironií.

Albius Tibullus

Albius Tibullus byl římský básník. Pocházel z bohaté rytířské rodiny, ale o větší část majetku přišli v r. 41 př. n. l. při Octavianově přerozdělování půdy válečným vysloužilcům. Tibullovi přesto zůstal majetek umožňující mu nebýt závislý na podpoře sponzorů. Tibullus bývá považován za jednoho z nejlepších elektiků. Zachovaly se od něho 4 elegie . V prvních dvou popisuje své lásky Delii a Nemesis. Ve třetí je také popisována básníkova láska Lugdamus. Čtvrtá elegie obsahuje 14, většinou milostných , básní.

Walter S Tevis

Americký sci-fi spisovatel a scénárista.

Vladimír Týč

Narozen 30. 8. 1949. Zaměřuje se na právo Evropské unie, mezinárodní smlouvy a ochranu duševního vlastnictví. Publikuje v oboru.

Václav Trojan

Václav Trojan byl významný český hudební skladatel, který se narodil 24. dubna 1907 v Plzni a zemřel 5. července 1983. Proslul zejména svými příspěvky k filmové hudbě a tvorbě pro děti. Během své kariéry Trojan složil hudbu ke značnému počtu filmů, včetně animovaných snímků významného českého animátora Jiřího Trnky. Svou prací na poli filmové hudby se etabloval jako jedna z vůdčích osobností české kinematografie.

Svatopluk Technik

Svatopluk Technik byl český architekt, pedagog a publicista. Narodil se do rodiny Josefa Technika, řídícího učitele v Rašovce. Jeho otec byl vlastencem . S manželkou měl Josef tři syny. Vedle zmíněného Svatopluka ještě Vladivoje a Miloše. Prostřední ze synů, Svatopluk, po absolvování libereckého gymnázia odešel na pražské České vysoké učení technické, kde studoval na Fakultě architektury a pozemního stavitelství. Dokončil ji v roce 1937. Pro prohloubení svých znalostí studoval dále v Ústavu Ernesta Denise a díky znalosti francouzštiny získal i stáž v ateliéru architekta Augusta Perreta. Ten Technikovi nabízel, aby pro něj v alžírské pobočce pracoval i po skončení stráže, nicméně Technik tuto nabídku nevyslyšel a vrátil se zpět do Československa. Po škole Technika zaměstnala pražská firma Hrabě a Losovský. Ve chvíli, kdy společnost otevírala pobočku v Bratislavě, odešel tam. Když během druhé světové války vypuklo Slovenské národní povstání , vstoupil do Československé povstalecké armády. Po válce se ale ze Slovenska roku 1947 vrátil zpět do Liberce. Důvodem byla výzva jeho přítele Jaroslava Tomsy, který sháněl pedagogy pro tamní průmyslovou školu. Ve škole mezi jeho žáky patřil například Miloslav Maxa. Dlouho zde však Technik nevydržel. Se svým návrhem totiž vyhrál soutěž na úpravu středu Liberce a také na úpravu libereckého výstaviště. Následně byl od poloviny padesátých let zaměstnán ve Stavoprojektu, v němž se podílel na prvním poválečném územním plánu města Liberce, ale poté přešel do Pozemních staveb a odtud roku 1960 opět do střední průmyslové školy stavební. Zde vydržel až do roku 1988. Mezi roky 1969 až 1971 stál v čele odborníků, kteří prováděli statické zabezpečení a opravu střech na požárem poškozeném kostele svatého Archanděla Michael...

Roy Thomas

Celým jménem Roy William Thomas Jr. Americký autor komiksů .

Publius Cornelius Tacitus

Publius Cornelius Tacitus byl římský historik, právník a senátor, považovaný za jednoho z největších antických dějepisců. O Tacitově životě existují jen sporadická svědectví od něj samého nebo jeho současníků, především od Plinia Mladšího. Jeho rodina pocházela pravděpodobně z jedné z římských provincií, snad Galie Cisalpínské nebo Galie Narbonské, některé prameny mluví o umbrijské Interamně . Rodina asi patřila k jezdeckému stavu . Tacitus vystudoval v Římě, kde se roku 78 oženil s dcerou významné osoby veřejného života, Gnaea Iulia Agrikoly. Za císaře Vespasiána zahájil typickou úřední kariéru římského senátora , poté se v roce 88 se stal praetorem a po ukončení praetury spravoval nějakou provincii . Roku 97 se stal consul suffectus, což byl politický vrchol jeho kariéry. Za vlády císaře Traiana spravoval jako konzul provincii Asii , kde působil do roku 115 nebo 116. Zastával také kněžskou funkci ve sboru Patnácti mužů pro výkon svátostí. Tacitus byl považován za jednoho z nejvýznamnějších řečníků své doby; řečnickému umění se věnoval stylisticky ovlivněn Markem Tulliem Ciceronem, nejvýznamnějším řečníkem zlaté latiny, ve spise Dialogus de oratoribus, které pravděpodobně sepsal v mládí. Svou jazykovou povahou se tento spis liší od ostatních autorových děl. Po konzulátu za císaře Nervy začal s prací na svém největším dějepisném díle, Dějinách, které sahalo snad až do počátku vlády císaře Hadriána. Tacitus napsal své dějepisné dílo z pohledu senátora, který posuzoval dobu římských císařů od Tiberia po Domiciána, nakolik ještě odpovídala ideálům římské republiky. Obě hlavní dějepisná díla jsou sepsána analistickou metodou, v níž jsou události vypisovány po jednotlivých rocích, pokud sahaly do více let, bývají obvykle přerušeny do několika výkladů. Tac...

Pierre Teilhard de Chardin

Pierre Teilhard de Chardin , Francie – 10. dubna 1955, New York, USA) byl francouzský náboženský myslitel a vědec, geolog a paleontolog, člen Tovaryšstva Ježíšova . Je znám především pro svůj koncept Vesmíru jako skutečné evoluce, jež není předurčená či plánovaná, ale směřuje ke svému cíli v bodu Omega, který rozmanitost světa aktivně spojuje a přitahuje. Ve svém hlavním díle Le Phénomène humain , jež mohlo vyjít až po jeho smrti, předkládá originální syntézu biblické představy Stvoření a konce světa s tím, co o evoluci víme dík moderní vědě. Jeho metoda „nereduktivní fenomenologie“ mu dovolila skloubit vědecký pohled na Vesmír jako celek s křesťanskou spiritualitou. Na jeho myšlenky navázala řada myslitelů, kteří se také snažili vytvořit soudržný obraz Vesmíru a lidstva jako celku. Pierre Teilhard de Chardin se narodil jako čtvrtý ze sedmi dětí zámožné a zbožné rodiny na venkovském sídle Sarcenat blízko Clermont-Ferrand, na úpatí hory Puy de Dôme. Od dětství jej přitahovala příroda, kameny a „hmota“, v níž cítil cosi víc než jen hmotnou rozlehlost. Po maturitě na jezuitském gymnáziu vstoupil roku 1899 do noviciátu v Aix-en-Provence, v roce 1901 však musel s ostatními jezuity opustit Francii a pokračoval ve studiu na britském ostrově Jersey. V letech 1905–1908 učil fyziku a chemii na jezuitské koleji v Káhiře v Egyptě, v letech 1908–1912 studoval teologii v Hastingsu ve Velké Británii a v roce 1911 byl vysvěcen na kněze. V této době se setkal s dílem francouzského filosofa Henri Bergsona, jehož dílo o „Tvořivém vývoji“, jak později napsal, „katalyzovalo jeho myšlenky“. V letech 1912–1914 studoval geologii a pracoval v paleontologickém oddělení Přírodovědného musea v Paříži, kde se zabýval třetihorními savci a rekonstrukcí Neandertálce. V srpnu 1914 byl mobilizován a sloužil jako nosič raněných čtyři roky na frontě; za statečnost dost...

Olga Tokarczuková,

Juka Tačibana

Josephine Tey

Josephine Teyová, vlastním jménem Elizabeth MacKintoshová byla skotská spisovatelka. Vystudovala Anstey College of Physical Education v Birminghamu a pracovala jako učitelka tělocviku. V roce 1923 se vrátila do rodného Invernessu, aby pečovala o staré rodiče, a stala se profesionální spisovatelkou. Psala divadelní hry s historickými náměty pod pseudonymem Gordon Daviot a detektivní romány s hlavní postavou inspektora Alana Granta pod pseudonymem Josephine Teyová. Žila v ústraní a odmítala veškerou publicitu. Její nejznámější knihou je Vrah či oběť? . Děj se odehrává v nemocnici, kde se detektiv Alan Grant zotavuje po zranění utrpěném při výkonu služby. Čas si krátí tím, že se s pomocí moderních kriminalistických metod snaží vyřešit záhadné zmizení následníka anglického trůnu Eduarda V. a jeho bratra Richarda. Kritickým rozborem dobových pramenů pak vyvrací obecně sdílené přesvědčení, že oba chlapce nechal zlikvidovat jejich strýc Richard III. Kniha v roce 1990 zvítězila v anketě 100 nejlepších detektivních románů všech dob.

Josef Trojan

Narozen 10.5.1905 v Praze, zemřel 21.7.1965 tamtéž. Novinář, redaktor, prózy, dramata, literatura pro mládež, průvodce, překlad z francouzštiny.

John Sims Townsend

Dr. John Townsend je vedoucí trenér, organizační poradce, psycholog a autor bestselerů.

John Ronald Reuel Tolkien

Jiří Trávníček

Jiří Trávníček je literární teoretik, historik a kritik zabývající se moderní českou literaturou, interpretací a hermeneutikou, teorií literatury a výzkumy čtenářské kultury. Jiří Trávníček se narodil roku 1960 ve Vyškově do rodiny vysokoškolského učitele. V letech 1979–1984 studoval FF UJEP se zaměřením na češtinu a historii. Své studium úspěšně zakončil diplomovou prací Působení Jana Skácela v Rovnosti v letech 1945–1952. Roku 1987 se stal odborným pracovníkem brněnské pobočky Ústavu pro českou a světovou literaturu ČSAV, následně v září 1989 přešel do oddělení teorie ÚČSL v Praze. V letech 1991–2003 se stal vyučujícím na katedře české a slovenské literatury a literární vědy Filozofické fakulty MU v Brně aby se později v letech 1997–2003 stal jejím vedoucím. Zde přednášel o současné české literatuře a teorii literatury. Roku 1991–1992 se navrátil opět do studijních let, kdy postgraduálně studoval na University of London School of Slavonic and East European Studies. Díky tomuto studijnímu pobytu vzešla práce Language as Memory. Two Czech Poets in Exile: Ivan Jelínek and Ivan Blatný. Za tuto práci získal titul M. A. . Roku 1996 se za svou práci Poezie poslední možnosti stal docentem. V roce 2003 začal pracovat v Ústavu pro českou literaturu AV ČR v oddělení teorie prózy. Pár let na to, roku 2007 pak přešel do oddělení pro výzkum literární kultury. Tohoto roku se také stal zástupcem ředitele pro brněnské pracoviště ÚČL AV ČR. Od roku 2003 také vyučuje na FF KU v Praze, kde byl roku 2005 jmenován profesorem. Jiří Trávníček je ženatý a má dvě dcery. Jiří Trávníček publikuje od roku 1980, kdy v době svého studia přispíval do brněnských studentských časopisů. Tyto své rané příspěvky vždy podepisoval pseudonymy Gapriel Poupě-Nerozvité či Prozan Kliotić. Do konce 80. let přispíval také do samizdatových periodik Kritický sborník a Revue 88. Zde se také publikoval pod krycími ...

Jiří Taufer

Jiří Taufer byl český básník, překladatel a politický pracovník. Byl synem moravského básníka a prozaika Františka Taufera a bratrem rektora University 17. listopadu prof. JUDr. Otakara Taufera, CSc. . Během třicátých let byl vězněn za vydávání tiskoviny Proletářská rovnost a Antifašista. V roce 1939 emigroval přes Polsko do SSSR, kde působil v Československém rozhlase v Moskvě. Od roku 1951 členem předsednictva Svazu československých spisovatelů. V roce 1952 člen tiskové komise pro proces s Rudolfem Slánským. 1954–1956 náměstek ministra kultury. 1956–1966 spisovatel a překladatel z povolání. 1966–1971 velvyslanecký rada v Moskvě, 1972–1982 člen předsednictva Svazu českých spisovatelů. Vedl redakční radu Literárního měsíčníku a v roce 1982 redakci Kmene. Mimo vlastní literární a politickou činnost byl Taufer velmi uznávaným překladatelem z ruštiny , výjimečně i z jiných jazyků, například z ázerbájdžánštiny. V některé literatuře je tradováno písemně nepodložené tvrzení, že roku 1949 udal Jaroslava Seiferta poté, co ve vinárně u stolu zaslechl Seifertův hanlivý výrok o sovětských básnících: „Raději vidím francouzského básníka zvracet, než sovětského skládat verše." U tohoto incidentu však bylo přítomno několik dalších osob . Podle jiných zdrojů Jiří Taufer Seiferta neudal, neboť se sám později stavěl proti jeho vyloučení ze svazu spisovatelů.

Jaroslav Tichý

Narozen 5. 10. 1923 v Pardubicích, zemřel 19. 8. 2004 v Praze. PhDr., spisovatel, editor a překladatel literatury pro děti a mládež.

James Thurber

James Thurber byl americký humorista, satirik, spisovatel a kreslíř. Svým humorem navazoval na tradici Marka Twaina. Humor neztratil, ani když po opakovaných operacích úplně oslepl. Je mistrem krátkých humoristických a často sebeironických povídek. Neméně vtipné a pronikavé jsou i jeho postřehy o malichernostech a problémech doby, které popisuje ve svých bajkách. K jeho nejčtenějším dílům patří sbírka povídek Muž ve středním věku na létající hrazdě nebo komická fantasy Třináctery hodiny. Sám své knížky ilustroval vtipnými až groteskními kresbami. V sedmi letech při neštěstí ztratil levé oko a i pravé bylo poškozeno, takže postupem let zcela oslepl. V letech 1913-1917 studoval na Ohio State University, ale roku 1918 studia zanechal, protože se svým handicapem je nemohl dokončit. Během studia si ale získal důkladné znalosti literatury a roku 1995 mu univerzita posmrtně udělila čestný doktorát. Pracoval jako úředník ve Washingtonu a na americkém velvyslanectví v Paříži. Přitom psal pro různé časopisy a noviny a od roku 1927 se stal redaktorem týdeníku The New Yorker. Jeho povídky, bajky a anekdoty se významně přičinily o úspěch časopisu. Od roku 1940 už nemohl psát a musel své texty diktovat, s čímž se nikdy nesmířil, až do své smrti však psal a účastnil se kulturního i veřejného života. Thurberovy humoresky, bajky a kresby vyjadřují protiklad mezi naivitou jednotlivce a složitostí moderního světa, zejména na tématech jako je sexualita, psychoanalýza nebo problémy komuniace ve věku techniky. Za nepochybně humorným líčením se však téměř vždy skrývají i vážnější až tragické rysy. Thurberovo dílo charakterizují drobné soukromé příběhy, manželství jako nevyhlášená válka v malém nebo každodenní absurdity. Jeho typickým hrdinou je „malý člověk“ Walter Mitty, poněkud plachý a neurotický snílek, jehož identitu ohrožují jak agresivní ženy, tak lidské masy nebo technika, takže se často uchyluje do oblasti fantazie a d...

Jáchym Topol

Jáchym Topol je český básník, prozaik, hudebník a žurnalista, jenž se stal v říjnu roku 2017 za román Citlivý člověk laureátem Státní ceny za literaturu. Jáchym Topol se narodil 4. srpna 1962 v Praze jako syn básníka a dramatika Josefa Topola a Jiřiny Topolové, dcery spisovatele Karla Schulze. V roce 1981 složil maturitu. V letech 1981–1984 studoval na střední škole sociálně právní, kterou předčasně opustil. V jeho klubovém bytě v Radlicích tehdy proběhlo pásmo literárně-dramatických pořadů. Do roku 1986 pracoval jako skladník, topič, nosič uhlí, poté do roku 1990 pobíral invalidní důchod. Od roku 1991 je spisovatelem z povolání, od roku 1996 byl posluchačem oboru etnologie na Filozofické fakultě UK, studium nedokončil. Přibližně od roku 1980 působil jako zpěvák a textař skupiny Psí vojáci , později skupiny Národní třída, jeho básně zhudebnila i Monika Načeva. Je představitelem undergroundu. Do roku 1993 byl šéfredaktorem časopisu Revolver Revue. Byl členem redakce týdeníku Respekt od jeho založení v roce 1990 do roku 2007. V letech 2009–2011 působil v redakci deníku Lidové noviny, nyní pracuje jako dramaturg Knihovny Václava Havla. V září 2010 se stal laureátem Ceny Jaroslava Seiferta. V září 2015, na závěr Vilenického mezinárodního literárního festivalu, byl oceněn Vilenickou cenou, kterou mu udělil Slovinský svaz spisovatelů za mimořádnou literární činnost ve střední Evropě. Je monarchista, na jaře 1988 se stal prvním aktivistou monarchistické opoziční iniciativy České děti a prvním signatářem monarchistického manifestu Návrat krále hned po jeho autorovi Petru Placákovi. V roce 1999 se stal jedním ze signatářů monarchistického prohlášení Na prahu nového milénia a účastní se akcí za monarchii, pořádaných studentským spolkem Babylon. Během první poloviny 90. let opustil básnickou tvorbu a věnuje se doposud výhradně próze....

Irena Tatíčková

Česká publicistka a sestavitelka knih pro děti.

Helga Torsten

Helga Torsten je pseudonym

František Tichý

Eva Tvrdá

Narozena 10. 3. 1963 v Opavě. Učitelka - obor český jazyk, dějepis a spisovatelka , také publikuje články o Hlučínsku. Nyní soukromá podnikatelka.

Alfred Technik

Alfréd Technik byl český spisovatel, reportér Československého rozhlasu a scenárista. Rozhlasovým reportérem se Alfréd Technik stal ještě jako student ČVUT , když musel svá studia přerušit kvůli válečným událostem. Během svého působení v rozhlase odvysílal nebo napsal asi 1500 rozhlasových pásem, reportáží, besed a rozhlasových her.

Aleksandr Trifonovič Tvardovskij

Alain Thiéry

Současný francouzský autor mladší generace, píšící rovněž pod jménem Arnaud Thierry, je původně vystudovaný lékař.Kromě psaní románů se věnuje také scénáristické práci.

Akira Toriyama

Adrienne Thomas

Autorka židovského původu. Pod vlivem zkušeností za první světové války napsala roku 1930 protiválečně zaměřený román "Die Katrin wird Soldat," který ji téměř přes noc proslavil a následně byl přeložen do 16 jazyků. Za druhé světové války emigrovala do USA. Od roku 1951 žila ve Vídni.

Zdeňka Tichá

Zdeňka Tichá byla česká literární historička a editorka se zaměřením na českou renesanční a barokní literaturu. Narodila se v rodině lesního úředníka. Maturovala roku 1949 na Masarykově státním ústavu ke vzdělávání učitelek a pak začala studovat češtinu a dějepis na Masarykově univerzitě v Brně, Studium ukončila roku 1953 obhajobou diplomové práce Kramářská píseň jako prostředek boje lidových mas proti pobělohorskému tmářství. Poté pracovala až do své smrti v Ústavu pro českou literaturu ČSAV. Kandidátskou disertační práci Básnické dílo Hynka z Poděbrad obhájila roku 1962. Je autorkou velké řady časopiseckých článků, vědeckých knih a monografií. Zaměřovala se výhradně na studium starší české literatury , především renesanční a barokní. Analyzovala sociologické aspekty vzniku a působení básnické tvorby a rozebírala její tematické, jazykové a versologické prvky. Její dílo doplňuje rozsáhlá ediční činnost, týkající se staročeských literárních památek .

Zdeněk Topil

Narozen 4. 5. 1959. PaeDr., majitel nakladatelství Tobiáš vydávajícího učebnice pro základní školy, učebnice češtiny, tahák z dějepisu.

Richard Templar

Richard Templar je pseudonym britiského autora řady seberozvojových knih a obchodníka. Má dlouholeté manažerské zkušenosti v mnoha oborech, působil například ve vedení kasin, cestovních kanceláří či restaurace. Napsal řadu mimořádné úspěšných knih, které se staly světovými bestsellery. Svou "cestu k úspěchu" šíří v sérii knih obsahujících 100 jednoduchých "pravidel" k dosažení úspěchu: v podnikání, bohatství nebo v životě obecně. Jednotlivá pravidla jsou obyčejně prezentována na jedné dvoustraně, aby se kniha dobře četla a mohla se číst nahodile od kteréhokoli místa. V knihách používá osobitou britiskou angličtinu.

Prokop Toman

Narozen 21.12.1872 v Praze, zemřel 6.7.1955 tamtéž. JUDr., soudní úředník, básně, publikace z oboru výtvarného umění, překlady z francouzštiny.

Petr Tausk

Ing. Petr Tausk byl chemik, fotograf, žurnalista, spisovatel, historik fotografie a vysokoškolský pedagog. V roce 1950 vystudoval Vysokou školu chemicko-technologickou v Praze, pak pracoval jako vědecký pracovník. V oboru chemie publikoval řadu odborných prací. Dále se zabýval fotografií a to teoreticky i prakticky. Od roku 1967 působil jako externí pedagog na Filmové a televizní fakultě Akademie múzických umění. Jako fotograf se věnoval především krajinářské a portrétní fotografii, nejprve černobílé, později hlavně barevné. Napsal několik příruček a knih o technické stránce fotografie i o teorii a dějinách fotografie. Podílel se na přípravě řady výstav . Dále napsal řadu článků do fotografických i jiných časopisů, například seriály článků:

Milan Tesař

Po studiu žurnalistiky se dočkal sametové revoluce v redakci Zemědělských novin. V prosinci roku 1989 pracoval celý jeden den v Lidových novinách, než přijal nabídku podílet se na přípravách prvního čísla časopisu Reflex. Jeho stránky od té doby popisuje s jedinou pauzou dodnes. Pauzu měl v třiadevadesátém - vzdálil se na půl roku do společnosti Febio, kde stál u vzniku pořadu Česká soda. Poté se vrátil do Reflexu, a to už na pozici šéfa kulturního oddělení, v jehož převleku pracuje dodnes. V roce 1995 se stal jedním ze tří scénáristů komiksu Zelený Raoul.

Laura Thalassa

Americká spisovatelka.

Karel Trojan

Karel Trojan ml. je český automobilový závodník. Pronajímá závodní techniku a provozuje tým Korno Motorsport. Začal závodit v roce 1994 s vozem Škoda Favorit 136L. Jeho hlavními navigátory byli Daniel Vodička v letech a Petr Řihák v letech . Jeho závodními vozy byly značek Škoda, Ford, Toyota či Mitsubishi. Aktuálně soukromě provozuje Škodu Fabii Rally2.

Joyce A Tyldesley

Britská egyptoložka, kromě archeologie se též věnuje literární tvorbě starého Egypta.

Joanna Trollope

Narodila se v roce 1943 ve Velké Británii, absolvovala Oxford, stala se učitelkou, angažuje se v nadacích.

Jiří Tvrzník

Filmový a divadelní kritik, publicista mnohostranných zájmů, v 70 letech redaktor deníku Mladá fronta.

Jiří Tichý

Prostorové pohádky.

Jan Tykač

Ing., práce z oboru květinářství.

Jacques Thomas-Bilstein

Francouzský spisovatel, knihy pro děti.

Felix Tauer

Felix Tauer byl český orientalista a profesor, znalec dějin, kultury a jazyků Blízkého východu, Persie a Střední Asie. Je bratrem překladatelky a sochařky Marie Tauerové a diplomata, baskologa a spisovatele Norberta Tauera. Při studiích češtiny a historie na pražské univerzitě se začal zabývat arabštinou, perštinou a turečtinou, které studoval u Rudolfa Dvořáka a Maxe Grünerta. Doktorát z historie získal v roce 1917 za práci Al-Valíd ibn Jazíd ibn Abdulmalik, umajjovský chalífa a básník. V letech 1921–22 studoval rukopisy v osmanských archivech v Istanbulu, kam se v následujících letech ještě několikrát vrátil. Habilitaci získal Tauer v roce 1925 v souvislosti s překlady knihy Tisíce a jedné noci. Od roku 1929 pak působil na Univerzitě Karlově, kde byl v roce 1945 jmenován profesorem dějin islámských zemí. Do penze odešel v roce 1965, i nadále se ale věnoval odborné práci a překladům. Přestože je Felix Tauer znám hlavně jako překladatel knihy Tisíce a jedné noci z arabštiny, odborně se zabýval především perskou literaturou a tureckou a perskou historiografií. Celoživotním tématem jeho práce pak byl vojevůdce Tamerlán a dějiny Střední Asie v době jeho vlády. Tauer vydal edice zásadních perských pramenů pro toto období a množství drobných překladů a souvisejících článků. Publikoval také texty týkající se perských a osmanských historických rukopisů, se kterými se seznámil během svých studijních pobytů v Istanbulu. Společně s dalšími československými historiky se Tauer podílel na knižní edici Dějiny lidstva, vydávané nakladatelstvím Melantrich, kde napsal kapitoly o vzniku islámu, dějinách arabského světa a muslimské Asie ve středověku. Posmrtně vydaná publikace Svět islámu je souhrnem jeho celoživotního vědeckého díla. Podává přehled nejen dějin muslimských zemí Blízkého a Středního východu od vzniku islámu po rozpad Osmanské říše, ale i muslimské kultury, vzděl...

Christian Teubner

Christian byl původně cukrářským mistrem. Už mnoho let je vyhledávaným gastronomickým fotografem. Jeho fotografie jsou známe v celé Evropě a jeho "rukopis" nechybí nikde u zrodu nové kuchařské knihy.

Zdeněk Václav Tobolka

Zdeněk Václav Tobolka byl český historik, politik a knihovník, otec české knihovědy. Narodil se v rodině hostinského, otec však brzy zemřel a matka se přestěhovala do Kolína. V letech 1892–1896 studoval historii a bohemistiku na Karlově univerzitě, kde ho ovlivnili Jaroslav Goll, Josef Emler a zejména Tomáš Garrigue Masaryk. V letech 1897–1918 byl knihovníkem C. k. veřejné a univerzitní knihovny v Praze . Na přelomu století s Masarykem zakládal Českou stranu lidovou a podílel se na vypracování jejího programu. V rámci realistického tábora bývá řazen k takzvaným mladorealistům, kteří nebyli spokojeni s vedením listu Čas Janem Herbenem. Vynutili si pak vznik paralelní realistické revue nazvané Přehled. V roce 1905 realistickou stranou otřásla aféra, v níž byl Jan Herben svými rivaly obviněn z defraudace peněz z veřejné sbírky. Celé mladorealistické křídlo pak reagovalo odchodem k mladočechům. Od roku 1906 byl aktivním politikem mladočeské strany. Šlo o součást širší vlny, kdy do mladočeské strany vstoupili mladí aktivisté z řad původních masarykových realistů. Ve volbách do Říšské rady roku 1911 se stal za mladočechy poslancem Říšské rady , kam byl zvolen za okrsek Čechy 21. Usedl do poslanecké frakce Český klub. Ve vídeňském parlamentu setrval do zániku monarchie. Poté, co byla v počátečních letech světové války paralyzována česká politická scéna raziemi a mladočeská strana přišla o vězněné předáky Karla Kramáře a Aloise Rašína, reprezentoval Tobolka dočasně aktivistický, prorakouský proud v oslabené straně. Poté, co byly zastaveny Národní listy, vydávali Tobolka a Jindřich Maštálka jako tiskový orgán aktivistického křídla mladočechů list Česká svoboda. Od podzimu 1915 se za mladočechy podílel na organizování schůzek v rámci zamýšleného vzniku Národního souručenství (nezaměňovat se stejnojmennou organizací v Protektorátu ...

Xiu Tong

Vratislav Václav Tomek

Vratislav Václav Tomek se narodil 22. 2. 1868 v Bohutíně u Příbrami, zemřel 13. 12. 1933 v Praze. Byl profesorem na obchodní škole v Praze. Je známý jako básník, prozaik, redaktor, autor turistických průvodců a odborných spisů z oboru národního hospodářství a živnostenského práva.

Timothy Truman

Americký spisovatel, výtvarník a hudebník.

Thúkydidés

Thúkydidés, řecky Θουκυδίδης, byl řecký historik, politik, autor klasického díla Dějiny peloponéské války. Je považován za zakladatele historické monografie omezené časově na historii soudobou. Je také považován za otce politické školy realismu, která vysvětluje vztahy mezi státy spíše na základě moci než práva . Jeho text bývá studován na vojenských školách, a tzv. Mélský dialog je jedním ze studovaných textů na studiích mezinárodních vztahů. O jeho životě víme málo, vlastně jen odhadujeme z poznámek v jeho díle. Narodil se asi v letech 460 – 455 př. n. l., jeho otec se jmenoval Oloros. Toto jméno ukazuje na styky s Thrákií, snad dokonce pocházel z rodu thráckého krále Olora . Dospíval v období vrcholného rozmachu athénské kultury a spekuluje se o jeho vzdělání u Anaxagora, v jeho práci jsou nalézány stopy myšlení a slohu sofistů Prótagora, Gorgia a Prodika. Každopádně byl silně ovlivněn athénským prostředím, kde se v té době na přední místo v diskuzích dostávaly problémy člověka a jeho postavení v přírodě a společnosti, otázky morálky, práva a moci, zákonů a uspořádání společnosti, otázky výchovy občana a státníka. Je považován za prvního autora pragmatického dějepisectví. Podle jeho teorie má historie přispívat k výchově dobrého státníka, důsledně odmítá jakékoli zásahy bohů ve výkladu a snaží se o objektivitu. Chválí zřízení Athén, ale dokáže ocenit i postoj protivníků. V metodologii předčil i Hérodota z Halikarnasu. Jako jeden z prvních historiků shromažďuje také prameny hmotné povahy z hrobů a archeologických nálezů. K prezentaci svých názorů používá přímou řeč. Thúkydidés byl mužem bohatým a vlivným, vlastnil doly na zlato na thráckém pobřeží. Roku 424 př. n. l. se stal jedním z deseti stratégů – z toho vyvozujeme, že mu muselo být nejméně 30 let. Podle této zprávy se odhaduje datum jeho narození. V zimě 424/423...