Výpis všech autorů

Lev Nikolajevič Tolstoj

Lev Nikolajevič Tolstoj, rusky: Лев Николаевич Толстой, byl ruský spisovatel a filozof, představitel realismu. Počátky jeho tvorby jsou spojeny s tzv. naturální školou, postupně však její rámec přerostl. Lev Nikolajevič Tolstoj se narodil 9. září roku 1828 v Tulské gubernii ve vesnici Jasnaja Poljana jako čtvrtý potomek Nikolaje Iljiče Tolstého. Otec patřil do starého šlechtického rodu, matka byla rozená kněžna Volkonská. Měl starší bratry Nikolaje , Sergeje a Dimitrije . Roku 1830 se narodila ještě mladší sestra Marie. Když byly L. N. Tolstému pouhé dva roky, zemřela mu matka. V roce 1837 se rodina přestěhovala do Moskvy, aby se starší syn mohl připravit na přijímací zkoušky na univerzitu. Otec zemřel, když bylo Lvu Tolstému devět let. Osiřelí sourozenci žili v Jasné Poljaně u otcovy tety, kde zůstali až do roku 1840, kdy teta zemřela a děti se přesunuly k otcově sestře do Kazaně. V roce 1844 začal studovat na Kazaňské univerzitě práva a filologii. Učitelé o něm říkali: “Jak je neschopný, tak je neochotný se učit.” Vrátil se uprostřed svých studií do Jasné Poljany, kde se chtěl věnovat sebevzdělávání. Do svého deníku si zaznamenal soubor pravidel a cílů, které chtěl dosáhnout. Svůj dvouletý učební plán však nesplnil. V letech 1848–1849 hodně času trávil v Moskvě a Petrohradu mezi aristokratickou mládeží a věnoval se karetním hrám. Poté, co zaplatil těžké dluhy z hazardu, Tolstoj doprovázel v roce 1851 svého staršího bratra na Kavkaz a v roce 1853 vstoupil do ruské armády. Na Kavkaze se Tolstoj začal věnovat literární tvorbě. Roku 1852 byla v časopise Sovremennik zveřejněna próza Dětství – první část budoucí autobiografické trilogie Dětství, Chlapectví, Jinošství. Dosáhla velký úspěch u čtenářů a byla příznivě hodnocena i odbornou kritikou. Jako podporučík se zúčastnil bitvy o Sevastopol během krymské války a získal několi...

Jaromír Tomeček

Jaromír Tomeček byl český spisovatel. Narodil se v rodině kroměřížského krejčího Jana Tomečka a jeho manželky Anny, rozené Dohnalíkové z Přerova. Po maturitě na kroměřížském gymnáziu v roce 1925 studoval práva, ale nedokončil je, poté byl notářem na Podkarpatské Rusi. V této době přispíval do Lidových novin. V roce 1939 se vrátil na Moravu a stal se úředníkem v Brně. Dne 5. června 1930 se na Slovensku oženil s Helenou Kýácovou. V roce 1942 byl nasazen na nucené práce do Německa. Po druhé světové válce dostudoval práva , poté se stal zaměstnancem Zemského úřadu. Od roku 1954 působil jako redaktor v časopise Host do domu, na tomto místě vydržel až do roku 1962, kdy se stal spisovatelem z povolání. Jeho dílo lze charakterizovat jako prózu se zaměřením na přírodní témata. Ve svých dílech se zabýval nejen realistickým či lyrickým popisem, ale také otázkami s přírodou spojenými, jako je její ochrana před lidskou bezohledností a kořistěním.

Aleksej Nikolajevič Tolstoj

Alexej Nikolajevič Tolstoj byl ruský spisovatel, sběratel lidových pohádek a politik z rodu Tolstých, autor sociálně-psychologických, historických a sci-fi románů, pověstí a pohádek a publicistických prací. Studoval na reálce, později na technologickém institutu. Studoval malířství. V 16 letech začal psát, své práce vydával od roku 1907. Jako publicista působil během obou světových válek. Po VŘSR emigroval, ale v r. 1923 se na jednu ze Stalinových výzev vrátil do SSSR. Mezi válkami zastával politicky významnou funkci – reprezentoval sovětskou kulturu v zahraničí a byl předsedou svazu spisovatelů. Lze říci, že svaz spisovatelů zcela podřídil komunistické straně, v čele s J. V. Stalinem. Byl vzdáleným příbuzným L. N. Tolstého.

J. R. R Tolkien

John Ronald Reuel Tolkien byl anglický prozaik, filozof a literární kritik. Narodil se v jihoafrickém Bloemfontienu, po smrti otce roku 1895 však odjel za matkou do Británie, kde také absolvoval střední školu i univerzitu. V roce 1919 získal v Oxfordu diplom staroanglického jazyka a literatury. Od roku 1920 vyučoval angličtinu na univerzitě v Leedsu. Po pěti letech se stal v tomto oboru profesorem. Jeho první publikovanou prací byl „Slovník střední angličtiny“ , po němž následovalo kritické vydání středověké romance „Sir Gawain a Zelený rytíř“ . Přeložil také mnoho staroanglických a středoanglických literárních děl do moderní angličtiny. Během svého dlouhého života zveřejnil množství odborných literárně historických studií a řadu drobných pohádkových příběhů. Proslavil se ovšem teprve v podstatě pohádkovou knihou Hobit , na níž později navázal trilogií Pán prstenů a epos Silmarillion . Všechna tato díla těží z autorovy vynikající znalosti starogermánské a keltské mytologie, odehrávající se ve fiktivních krajích a přinášejí obecné poselství o smyslu života a dějin. Tolkien miloval společnost a také anglický venkov, podle nějž vytvořil i domov Hobitů, jedněch z hrdinů jeho knih, který nazval Kraj. Několik svých knih dokonce sám ilustroval, protože byl i zručný malíř. Ústředním motivem těchto knih je archetypální souboj dobra se zlem. Ačkoliv to sám autor často popíral, k atmosféře knih významně přispěla doba jejich vzniku – období 2. světové války a poněkud bezútěšné roky před a po ní. Tolkienova vědecká erudice, vypravěčské schopnosti, mimořádný jazykový cit a nesporný básnický talent učinily z jeho děl literární skvost. Hlavním důvodem jeho velikého úspěchu a širokých znalostí bylo, že dokáza...

Karel Toman

Karel Toman, vlastním jménem Antonín Bernášek , byl český básník, novinář a překladatel z francouzštiny, představitel tzv. generace anarchistických buřičů. Studoval na gymnáziu ve Slaném, od tercie navštěvoval arcibiskupský konvikt v Příbrami, kde roku 1896 odmaturoval. Ve stejném roce odešel do Prahy a začal studovat práva na Karlově univerzitě. Studium nedokončil, postupně zastával několik úřednických míst. V Praze se seznámil s ostatními anarchistickými buřiči sdruženými kolem časopisu Nový kult. Postupně uskutečnil několik cest po Evropě, v rámci kterých navštívil Německo, Nizozemsko, Anglii a Francii. Ze svých cest psal reportáže do českých anarchistických časopisů, v časopisech Niva, Lumír a Lípa publikoval své překlady a literární kritiky. V roce 1911 získal místo kopisty v Zemském archivu, které zastával až do roku 1917. Během první světové války pracoval jako redaktor Národních listů, po válce zastával místo v knihovně Národního shromáždění a spolupracoval s Lidovými novinami. Roku 1925 odešel kvůli srdečnímu onemocnění do penze. Zemřel 12. června 1946 v Praze. Toman byl lyrický básník, který patřil k demokratickému proudu české literatury; nejčastěji bývá řazen do tzv. generace anarchistických buřičů. Tvorba shrnuje zkušenosti z tehdejšího společenského dění, soustředí se především na sociální hnutí, první světovou válku, revoluce. Byl básníkem zkratkovitého slohu: bezprostřední prožitek stylizovaný tímto způsobem soustřeďuje v sobě rozpornou složitost života. Přitom i v melodických, písňově komponovaných verších má každé jednotlivé slovo značnou významovou samostatnost, stojí s okolními ve vztahu významového napětí. Tak Tomanovo dílo spojuje emocionalitu a přístupnost s významovým bohatstvím a dynamikou moderní lyriky. „Kdo ticho miluješ a samotu a v lesích hlubokých a v míru sněžných polí nasloucháš rytmu života, zde někdy neslyšíš hlas hlubin? Zní z dálky karneval vražd, krve, umír...

Pavel Toufar

Pavel Toufar byl český spisovatel, novinář, propagátor kosmonautiky. V roce 1973 ukončil právnická studia na pražské Univerzitě Karlově. Téma jeho diplomové práce Mezinárodně právní postavení kosmických orbitálních stanic bylo tehdy první prací tohoto druhu z kosmonautiky na čs. vysokých školách. S poukazem na tuto práci byl vyzván k referátu na XXIV. kongresu Mezinárodní astronautické federace , kterého se zúčastnil jako tehdy nejmladší řádný účastník a byl přijat za řádného člena Mezinárodního institutu kosmického práva při IAF. Od roku 1973 pracoval ve svobodném povolání jako spisovatel a novinář, v letech 1978–1981 scenárista Filmového studia Barrandov, v roce 1982 redaktor nakladatelství Panorama, v období 1983–1990 opět jako spisovatel ve svobodném povolání. Od poloviny 80. let spolupracoval s redakcí Televizních novin České televize , později Zpravodajství ČT, jako komentátor některých kosmonautických událostí. V letech 1991–1992 byl šéfredaktorem týdeníku Signál, v letech 1992–1994 byl zaměstnán ve vydavatelství Ringier, v letech 1995–1997 v nakladatelství Integra, od roku 1998 opět spisovatelem ve svobodném povolání. Autor především knih literatury faktu, ale také beletrie, a rovněž knih populárně naučného charakteru, několika tisíc časopiseckých a novinových článků, autor filmových, televizních a rozhlasových scénářů. Od roku 1965 až do nuceného odchodu v roce 1977 byl stálým externím spolupracovníkem deníku Svobodné slovo, v němž vybudoval a pravidelně zajišťoval zpravodajství z kosmonautiky . Také spolupracoval s časopisy Reportér, Mladý svět, VTM a mnoha dalšími. Působil jako aktivní účastník některých experimentů spjatých s kosmickým výzkumem, např. zkoumání sociální izolace a senzorické deprivace skupiny výz...

Josef Toman

Josef Toman byl český spisovatel, básník a dramatik. Po studiu na reálném gymnáziu v Praze a v Rokycanech vystudoval obchodní akademii v Praze . V letech 1920–1921 pracoval na velvyslanectví v Římě a poté u obchodní firmy v Palermu. Po návratu do Prahy působil v letech 1923–1945 ve Spolku výtvarných umělců Mánes, podílel se na činnosti Československé filmové společnosti a v Klubu moderních spisovatelů Kámen. Mezi roky 1945–1953 pracoval na ministerstvu osvěty a informací. Poté odešel do invalidního důchodu a věnoval se literatuře. Jeho manželkou byla Miroslava Tomanová také spisovatelka a spoluautorka několika jeho děl. Publikoval v řadě novin a časopisů např.: Cesta, Topičův sborník, Literární noviny, Lumír, Lidové noviny, Tvorba, U Blok, Právo lidu, Rudé právo, Národní práce, Panorama, Zemědělské noviny. Byly vytvořeny filmové, divadelní i rozhlasové podoby několika jeho děl.

Eduard Tomáš

Eduard Tomáš byl český mystik, jogín a spisovatel. Narodil se v polském Přemyšlu českým prarodičům, s nimiž žil v několika evropských zemích. Pak se usadil v Praze, aby zde vystudoval Právnickou fakultu Karlovy univerzity. Po úspěšném ukončení studií působil v různých úřadech. Na konci 2. světové války byl hejtmanem na Kladensku a tam se také významně zapojil do událostí květnového povstání. Úřednická zaměstnání pak vykonával až do roku 1955, kdy byl přeložen k manuální práci. Během svého života se setkal s několika významnými duchovními učiteli, například s Františkem Drtikolem a Paulem Bruntonem. Jeho duchovní cestu významně ovlivnila také manželka Míla. V devadesátých letech 20. století se také v Praze setkal s Dalajlámou . Počátkem proslulosti Eduarda Tomáše byly přednášky v pražské Unitárii v 60. letech 20. století. Jeho dalšímu veřejnému působení zabránil komunistický režim. Znovu veřejně působit mohl až po sametové revoluci v roce 1989. Do širšího povědomí se dostal díky televiznímu cyklu „Gen, 100 Čechů dneška“, později také díky televiznímu seriálu „Paměti mystika“. Mnoho času trávil na své chatě u Sázavy, kde jej také navštěvovali jeho přátelé či duchovní přívrženci. Přestože jej mnoho osob považovalo za duchovního mistra, odmítal vystupovat jako typický guru a neměl přímé žáky. Za nejvyššího učitele vedoucího k realizaci považoval „Absolutno“ stojící mimo personifikovanou osobu. Na sklonku svého života uspořádal v pražské Lucerně sérii přednášek . Eduard Tomáš je autorem řady knih s duchovní tematikou, ve kterých přibližuje duchovní tematiku veřejnosti formou beletrie , filosoficko-mystických textů i formou rad, ...

Iveta Toušlová

Iveta Toušlová je česká novinářka, televizní a rozhlasová moderátorka. Autorsky spolupracuje na televizních pořadech 13. komnata, Toulavá kamera i dalších, které také moderuje. Pochází z rodiny, ve které si rodiče nerozuměli, takže vyrostla v nepříjemné atmosféře. Její rodiče se rozvedli, až když jí bylo 23. V 16 letech vážně onemocněla její matka, takže se musela starat o svou mladší sestru, které v té době byly tři roky. Kvůli tomu získala pocit, že děti jsou spíše starosti a riziko, než radosti, takže své těhotenství oddalovala. Když už dítě chtěla mít, objevily se u ní zdravotní komplikace a v 38 se rozešla s partnerem. S novým přítelem se jí nepodařilo otěhotnět a ve 45 letech dospěla k závěru, že na dítě už je pozdě. Adopci dítěte s partnerem nezvažovali, protože její rodiče jsou z početných rodin, díky čemuž si nepřipadá osamělá. Po studiích češtiny a české literatury na Pedagogické fakultě Jihočeské univerzity vystřídala několik povolání až nakonec začala jakožto redaktorka Jihočeských listů , později přešla do jihočeského Rádia Faktor. V České televizi působila od roku 1995 nejprve coby externí redaktorka, od roku 1996 jakožto členka Redakce zpravodajství ČT. Moderovala také pořad Dobré ráno a hlavní zpravodajskou relaci ČT Události , kdy se spolu s Bohumilem Klepetkem s diváky relace na obrazovkách rozloučila. Poté se autorsky věnovala televizním pořadům a seriálům Je spoluautorka knih cyklu Toulavá kamera, které jsou přepisem stejnojmenného televizního magazínu. Série knih začala být vydávána od roku 2005. Dalšími spoluautory jak TV magazínu, tak knižní série jsou televizní komentátor Josef Maršál a autor mnoha cestopisů Marek Podhorský. Některé svazky byly vydány v počtu 10 - 40 000 výtisků.

Anna Todd

Anna Todd je autorka známé série 'After'. Je jí 25 let a žije spolu se svým manželem v Texasu. 'After' publikovala na veřejnou síť Wattpad, kde jí četly miliony lidí po celém světě. Tato série je založena na kapele One Direction. První kapitolu Afteru napsala v roce 2013. Stalo se to velice populární díky faktu že v tom má hlavní roli Harry Styles, což přilákalo spoustu mladých čtenářů. V květnu 2014 'After' získal knižní podobu díky Gallery Books a bude podle toho i Film díky UTA.

Sue Townsend

Susan Lillian Townsendová byla anglická autorka humoristických románů, známá díky sérii o Adrianu Moleovi. Narodila se jako nejstarší z pěti dětí v rodině poštovního doručovatele. Nedokončila střední školu a pracovala jako tovární dělnice, v osmnácti letech se provdala a měla tři děti, ale po pěti letech ji muž opustil. Později pracovala jako instruktorka kanoistiky, kde se seznámila se svým druhým manželem, s nímž má dceru. Koncem sedmdesátých let začala psát hry pro leicesterské divadlo Phoenix, velký literární úspěch zaznamenala v říjnu 1982 svojí knihou Tajný deník Adriana Molea. Jsou to fiktivní zápisky třináctiletého chlapce, který se rozhodne stát intelektuálem; se směsí naivity a sarkasmu komentuje poměry ve škole, rozchod rodičů i svoji první lásku, ale také úspornou politiku premiérky Thatcherové nebo falklandskou válku. Kniha se stala bestsellerem, byla přeložena do více než třiceti jazyků, vznikl podle ní televizní seriál i muzikál. Vznikla další pokračování, provázející tohoto nepraktického podivína až do dospělosti a středních let: Adrian utíká z domova, neúspěšně bombarduje nakladatele svými literárními pokusy, na dovolené v Moskvě se stane nedobrovolným účastníkem státního převratu, vychovává dva nemanželské syny a stane se televizní celebritou jako komicky nešikovný šéfkuchař. Zároveň stále glosuje aktuální politiku i popkulturu. Stihne také zabřednout do dluhů a musí opustit svůj dům a usadit se v bývalém zabředláku. Autorka trpěla silným diabetem, v jehož důsledku roku 2001 oslepla. V roce 2009 prodělala transplantaci ledviny. 25. února 2009 jí bylo uděleno čestné občanství města Leicester. Zemřela po krátké nemoci ve věku 68 let.

Míla Tomášová

RNDr. Míla Tomášová byla významná česká mystička a spisovatelka. Mystické zkušenosti ji provázely již od útlého mládí. V knize Za čas a prostor uvádí popis hlubokého duchovního ponoření , které zažila ve čtyřech letech. Studovala filozofickou a přírodovědeckou fakultu univerzity v Olomouci, studium nakonec dokončila na Přírodovědecké fakultě Univerzity Karlovy. Zde také počátkem 50. let 20. století získala doktorát. Pracovala v různých zdravotních zařízeních zabývajících se mikrobiologií. Po roce 1989, kdy se v Československu otevřely podmínky pro šíření duchovní nauky, vedla řadu přednášek a vydala několik knih. Setkala s mnoha duchovními učiteli, z nichž nejvýznamnější byl zřejmě František Drtikol. Byla rovněž ovlivněna křesťanskou mystikou a díly Ramany Maharšiho. Ačkoli si duchovních učitelů velmi vážila, vždy je považovala především za své duchovní bratry, necítila se být něčí žačkou. Ve svém díle nejednou zmiňuje ideu, že nejvyšším duchovním učitelem je vnitřní božství člověka. Ke konci života napsala několik knih duchovních vzpomínek a esejů, uvádějících čtenáře nenásilnou formou do duchovní problematiky. Vrcholným dílem Míly Tomášové je sbírka duchovních básní Průzračný svět . Společně se svým manželem Eduardem Tomášem se podílela na řadě knih a přednášek, např.: Mimo psaná díla existují i zvukové nahrávky promluv a některých přednášek. Dílo Míly Tomášové vydává nakladatelství AVATAR.

Eckhart Tolle

Eckhart Tolle, původním jménem Ulrich Leonard Tolle, je německý filozof a duchovní učitel. V Německu strávil prvních třináct let života. Po ukončení studia na Londýnské univerzitě odešel do Cambridge, kde pracoval jako badatel a odborný asistent. Když mu bylo devětadvacet let, radikálně změnil směr svého života. Posledních deset let je poradcem a duchovním učitelem pracujícím s jednotlivci i malými skupinami v Evropě a Severní Americe. Od roku 1996 žije ve Vancouveru v Britské Kolumbii. Jeho prvotina Moc přítomného okamžiku se stala bestsellerem a byla přeložena do 33 jazyků.

Lubomír Tomek

Narozen 13. 7. 1926 v Bylnici u Zlína, zemřel 6. 9. 2006 v Hořovicích. Prozaik, redaktor, popularizátor literární historie, básník, autor dramatizací pro rozhlas, zejména pro děti.

Paul Tobin

Paul Tobin je komiksový spisovatel, k jehož nejznámějšímu dílu patří Spider-Man a další tituly převážně pro Marvel Comics.

Ivo Toman

Ivo Toman je český politik za Občanskou demokratickou stranu, po sametové revoluci československý poslanec Sněmovny lidu Federálního shromáždění, počátkem 21. století regionální politik a krátce i hejtman Pardubického kraje. Vystudoval Stavební fakultu ČVUT v Praze, obor pozemní stavby. Pak pracoval v podniku Stavoprojekt Choceň jako projektant. Patří mezi zakládající členy Občanské demokratické strany. Ve volbách roku 1992 byl zvolen za ODS, respektive za koalici ODS-KDS, do Sněmovny lidu . Ve Federálním shromáždění setrval do zániku Československa v prosinci 1992. V parlamentu pracoval v hospodářském výboru a byl místopředsedou parlamentního klubu. Po rozpadu Československa nastoupil na Okresní úřad Ústí nad Orlicí, kde po osm let zastával funkci zástupce přednosty a vedoucího kanceláře. V letech 2002-2008 byl členem republikového smírčího výboru ODS. V roce 2000 byl jmenován do funkce zástupce ředitele Krajského úřadu Pardubického kraje a vedoucího kanceláře ředitele. V krajských volbách v říjnu 2004 se stal krajským zastupitelem a náměstkem hejtmana. V únoru 2008 byl zvolen pro zbytek funkčního období hejtmanem Pardubického kraje. V krajských volbách v říjnu 2008 v čele kandidátky ODS neúspěšně usiloval o obhájení hejtmanského postu. V prosinci 2008 se stal členem Výkonné rady ODS. Je členem představenstva firem Přístav a.s. a EAST BOHEMIAN AIPORT a.s. V roce 2005 ho Ministerstvo školství ČR jmenovalo členem Správní rady Univerzity Pardubice. Zasedá v dozorčí radě podniku EVO Pardubice, a.s. a ve správní radě firmy Technopark Pardubice, k.s. 5. ledna 2009 ho vláda jmenovala zmocněncem vlády pro liniovou výstavu rychlostní silnice R35 . 13. července 2009 ho kabinet pověřil navíc i obdobnou koordinační rolí pro dálnici D11. Tento post zastával do srpna 2010, kdy se stal náměstkem ministra dopravy. V říjnu 2011 se stal také předsedou dozorč...

Dušan Tomášek

Dušan Tomášek byl český novinář, publicista a spisovatel literatury faktu. Vystudoval fakultu novinářství a osvěty Univerzity Karlovy v Praze. S přestávkou v sedmdesátých letech se plně věnoval publicistice. Působil jako zpravodaj, fejetonista v Kulturní politice, Zemědělských novinách, Večerní Praze, Květech a dalších médiích, spolupracoval s řadou jiných redakcí včetně Českého rozhlasu a České televize. Od konce osmdesátých let se téměř výhradně věnoval literatuře faktu se zaměřením na období 2. světové války. Od roku 1990 byl členem Obce spisovatelů a Klubu autorů literatury faktu. Získal několik čestných ocenění, např. nadnárodní cenu E. E. Kische nebo cenu M. Ivanova za celoživotní dílo v literatuře faktu.

Radmil Tomášek

Narozen 3.12.1921 v Pelhřimově. JUDr., úředník, dramaturg, turistické průvodce, překlad z němčiny.

Zdeněk Václav Tobolka

Zdeněk Václav Tobolka byl český historik, politik a knihovník, otec české knihovědy. Narodil se v rodině hostinského, otec však brzy zemřel a matka se přestěhovala do Kolína. V letech 1892–1896 studoval historii a bohemistiku na Karlově univerzitě, kde ho ovlivnili Jaroslav Goll, Josef Emler a zejména Tomáš Garrigue Masaryk. V letech 1897–1918 byl knihovníkem C. k. veřejné a univerzitní knihovny v Praze . Na přelomu století s Masarykem zakládal Českou stranu lidovou a podílel se na vypracování jejího programu. V rámci realistického tábora bývá řazen k takzvaným mladorealistům, kteří nebyli spokojeni s vedením listu Čas Janem Herbenem. Vynutili si pak vznik paralelní realistické revue nazvané Přehled. V roce 1905 realistickou stranou otřásla aféra, v níž byl Jan Herben svými rivaly obviněn z defraudace peněz z veřejné sbírky. Celé mladorealistické křídlo pak reagovalo odchodem k mladočechům. Od roku 1906 byl aktivním politikem mladočeské strany. Šlo o součást širší vlny, kdy do mladočeské strany vstoupili mladí aktivisté z řad původních masarykových realistů. Ve volbách do Říšské rady roku 1911 se stal za mladočechy poslancem Říšské rady , kam byl zvolen za okrsek Čechy 21. Usedl do poslanecké frakce Český klub. Ve vídeňském parlamentu setrval do zániku monarchie. Poté, co byla v počátečních letech světové války paralyzována česká politická scéna raziemi a mladočeská strana přišla o vězněné předáky Karla Kramáře a Aloise Rašína, reprezentoval Tobolka dočasně aktivistický, prorakouský proud v oslabené straně. Poté, co byly zastaveny Národní listy, vydávali Tobolka a Jindřich Maštálka jako tiskový orgán aktivistického křídla mladočechů list Česká svoboda. Od podzimu 1915 se za mladočechy podílel na organizování schůzek v rámci zamýšleného vzniku Národního souručenství (nezaměňovat se stejnojmennou organizací v Protektorátu ...

Vlasta Tobolíková

Narozena 1975. Práce z oboru české literatury.

Jan Marius Tomeš

Jan Marius Tomeš byl básník, esejista, historik umění, výtvarný teoretik, překladatel. Patřil do meziválečné generace básníků, která vstoupila do literatury na přelomu 30. a 40. let 20. století. Mezi jeho nejbližší přátele patřili i jeho současníci Jiří Orten, Ivan Blatný, Josef Kainar, Kamil Bednář a další. Narodil se v Olomouci, ale dětství prožil ve městě Kunštát, které si zamiloval a kam se celý život vracel. Jeho otec byl notář a Jan Marius část mládí pobýval také v Brně, kde měl možnost vídat básníka Jiřího Mahena a seznámit se s poezií André Bretona; také se s velkým nadšením věnoval aviatice. Přispíval často do novin a časopisů té doby, z nichž některé vycházejí dodnes: Práce, Rovnost, Literární noviny, Výtvarná práce, Výtvarné umění, Studentský časopis a další. Svoji první básnickou sbírku Klubko Ariadnino, 1942 publikoval za okupace. Po válce vyšly ještě dvě sbírky veršů Za..., 1946 a Ruby, 1947. Jeho abstraktní lyrika však nenašla odezvu u představitelů poválečného politicko-kulturního zaměření našeho státu a nemohla být publikována. V roce 1949 se oženil a po boku své ženy Heleny prožil celý život. Neměli žádné děti. Blízkým přítelem rodiny byl básník František Halas, který je pravidelně navštěvoval v Praze i v při letních pobytech v Kunštátě a byl inspirátorem díla J. M. Tomeše jako básníka i esejisty. Po válce vystudoval autor obor dějiny umění na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy. Od roku 1951 do r. 1958 pracoval jako vedoucí oddělení moderního umění v Národní galerii v Praze. V roce 1952 získal titul PhDr. Od roku 1959 až do vynuceného odchodu na počátku normalizace v roce 1971 přednášel dějiny umění na Vysoké škole uměleckoprůmyslové v Praze. Byl autorem řady literárně a umělecko-historických studií, 13 zasvěcených monografií českých a 4 monografií zahraničních umělců, mnoha doprovodných textů v katalozích různých výstav a také knižních doslovů. Jeho výtvarně-teoretické komentáře k českému a s...

Josef Jakub Toužimský

Josef Jakub Toužimský byl český novinář a spisovatel, zaměřený na problematiku Balkánu a jihoslovanských národů. Měl velký jazykový a literární talent, ovládal angličtinu, francouzštinu a slovanské jazyky. Roku 1870 přispíval do Légerova časopisu La correspondence slave, poté působil v denících Posel z Prahy a Plzeňské noviny. V letech 1875-76 pracoval jako zpravodaj Národních listů v srbsko-turecké válce. Po návratu do Prahy využil svých rozsáhlých znalostí a kontaktů jako autor mnoha článků s jihoslovanskou i obecně politickou tematikou v periodickém tisku . Knižně vyšly např. jeho Boje za osvobození Srbska v XIX. věku, Bosna a Hercegovina v minulosti a přítomnosti a především rozsáhlé dějiny revolučního roku 1848 . Společně s Josefem Holečkem byl považován za jednoho z předních znalců Balkánu v Čechách. Narodil se 9. března 1848 Praze-Starém Městě čp. 410 jako syn Jan Toužimského , vlastenecky smýšlejícího knihaře. Byl vychováván v tradicích české měšťanské vlastenecké rodiny. Od dětství měl velkou touhu po vědomostech a talent na jazyky, které studoval převážně jako samouk. Roku 1860 nastoupil na českou reálku v Panské ulici, renomovanou školu s neobvykle svobodnou a přátelskou atmosférou mezi studenty a vyučujícími. K jeho pedagogům patřily tehdejší významné osobnosti, jako např. Josef Wenzig , Karel Vladislav Zap, Jan Krejčí, Josef Erben, František Jan Zoubek, František Věnceslav Jeřábek, Antonín Frič a Petr Mužák; ze spolužáků se později proslavili např. novinář Vilém Ryba, architekt Jan Zeyer a ředitel cukrovaru Bohumil Zap . Toužimský byl vzpomínán jako přátelský a kolegiální, nevyvyšoval se nad ostatní. Aktivně se zajímal o veřejné a kulturní dění; např. organizov...

Zdeněk Topil

Narozen 4. 5. 1959. PaeDr., majitel nakladatelství Tobiáš vydávajícího učebnice pro základní školy, učebnice češtiny, tahák z dějepisu.

Václav Vladivoj Tomek

Václav Vladivoj rytíř Tomek, starším způsobem zápisu též Wácslaw Wladiwoj Tomek , byl český historik, archivář, konzervativní politik a pedagog. Proslul zejména dvanáctisvazkovým dílem Dějepis města Prahy a pětisvazkovými Základy starého místopisu pražského. Narodil se v rodině obuvnického mistra. Na obecní škole i gymnáziu se projevoval jako vynikající student. V roce 1833 nastoupil na Karlo-Ferdinandovu univerzitu v Praze. Po dva roky zde studoval filosofii, pak studoval práva. Během studií působil jako soukromý učitel v rodině Pavla Josefa Šafaříka, který ho podporoval. Roku 1839 dokončil studium práv. Po dokončení školy se stal soukromým badatelem a soukromým učitelem dětí Jana a Marie v rodině Františka Palackého, který jej také v začátcích podporoval i v profesní kariéře. Palacký ho doporučil pražskému magistrátu, kde v této době hledali někoho s právním vzděláním, kdo by sepsal dějiny hlavního města. Ve svém dosud nepřekonaném dvanáctisvazkovém Dějepise města Prahy a dalších svých dílech vylíčil dějiny de facto celé země. Na rozdíl od Palackého prosazoval pozitivismus, ideovou prostotu a důraz na faktografii. Později se oba historikové názorově rozešli, nikoliv definitivně. Od roku 1848 působil jako pedagog na Karlo-Ferdinandově univerzitě, po rozdělení na německou a českou část roku 1882 se stal prvním rektorem její české části. V 80. letech se zapojil do sporu o Rukopisy, přičemž zpočátku nebyl proti tomu podrobit rukopisy novému vědeckému zkoumání, za účelem ověření jejich pravosti. Když ale celá polemika okolo rukopisů nabyla ráz veřejné debaty, byl signatářem prohlášení skupiny historiků na podporu pravosti rukopisů. Odpůrce pravosti těchto písemností odsoudil za to, jakým „způsobem frivolním a cynickým z Rukopisů veřejně šašky se tropí.“ 28. června 1847 se v kostele v Polici nad Metují oženil s Ludmilou Dáňovou , dcerou ředitele polického ...

Marek Toman

Básník a prozaik Marek Toman se narodil 24. června 1967 v Praze. Po studiu filozofie na Filozofické fakultě UK v Praze pracoval v letech 1992–1997 v literární redakci Českého rozhlasu a od roku 1998 působí na Ministerstvu zahraničních věcí ČR. Od roku 2000 je pracovníkem velvyslanectví v estonském Tallinu. Verše, překlady, eseje a recenze publikoval časopisecky i ve formě rozhlasových pořadů. Z irštiny přeložil básně Richarda Kearneyho, které knižně vyšly ve svazcích Hra s vodou a Samův pád . Přeložil rovněž prózu Adolfa Hermanna Mých prvních pět životů . Edičně připravil pro nakladatelství Torst výbor z díla Jiřího Daniela Mé myšlenky se velice nepodobají dýmu . Pod pseudonymem Pavel Torch vydal prózu Zvláštní význam palačinek .

John Ronald Reuel Tolkien

Jiří Toman

Narozen 15. 6. 1913 v Praze, zemřel 4. 3. 1988 tamtéž. Ing., informatik, literatura z oblasti vědeckých informací, knihovnictví, sebevzdělání a mechanizace stavebnictví.

František Tomášek

Narozen 30. 6. 1899 ve Studénce , zemřel 4. 8. 1992 v Praze. Prof., ThDr., teolog, vysokoškolský pedagog, pražský arcibiskup a primas český v letech 1977-1991, kardinál od roku 1976, autor pedagogické a náboženské literatury.

Alessandra R. Torre

Vratislav Václav Tomek

Vratislav Václav Tomek se narodil 22. 2. 1868 v Bohutíně u Příbrami, zemřel 13. 12. 1933 v Praze. Byl profesorem na obchodní škole v Praze. Je známý jako básník, prozaik, redaktor, autor turistických průvodců a odborných spisů z oboru národního hospodářství a živnostenského práva.

Yoshihiro Togashi

Vlastislav Toman

Vlastislav Toman je český novinář, spisovatel dobrodružných knih a scenárista komiksů. V letech 1959–1992 působil jako šéfredaktor časopisu ABC. Křestní jméno dostal omylem matrikáře – měl se jmenovat Vlastimil. Vystudoval v Plzni střední průmyslovou školu elektrotechnickou, kterou dokončil roku 1948, až po II. světové válce, během níž byl totálně nasazen. Po dokončení studia nastoupil do plzeňské Škodovky. Poprvé publikoval krátkou povídku v časopise Vpřed v roce 1948. V letech 1953–1956 byl kulturním redaktorem časopisu Rudá zástava. V roce 1956 pomáhal zakládat časopis ABC, v roce 1959 se stal jeho šéfredaktorem, kterým byl až do dosažení důchodového věku . ABC bylo za jeho působení největším časopisem pro mládež. Od roku 1994 řídil časopis pro mládež Kamarád. Během svého života publikoval řadu dobrodružných i populárně naučných knih a scénářů komiksů, obvykle se sci-fi námětem. Tyto komiksy vycházely na pokračování v časopisu ABC, okrajově i jinde . Věnoval se také popularizaci kosmonautiky a historii střelných zbraní. V roce 1974 byl oceněn cenou ČSAV za nejlepší populárně vědecké práce v tisku, rozhlase a televizi. Byl členem KSČ, do strany vstoupil po 2. světové válce z přesvědčení. V 90. letech psal pro komunistické Haló noviny.

Jiří Tomek

Jiří Tomek byl moravský herec a dabér. Byl držitelem Ceny Františka Filipovského za celoživotní mistrovství v dabingu . Vystudoval brněnskou JAMU . Své první angažmá měl v Slováckém divadle v Uherském Hradišti, avšak musel absolvovat dvouletou vojenskou službu. Poté vstoupil do Divadla bratří Mrštíků v Brně. Hrál především komediální postavy . Ale zvládal také dramatické postavy . Působil v Městském divadle Brno ve dvou rolích: Byl podruhé ženatý a měl jednoho syna. Jeho první manželkou byla herečka Vlasta Fialová.

Jan Toman

Jan Tománek je absolventem Akademie výtvarných umění v Praze. Kromě filmové a umělecké práce se jako student věnoval i psaní do herních a filmových časopisů a založil počítačový magazín Level, ve kterém působil jako šéfredaktor. Je znám jako režisér, scénárista a producent divácky úspěšných animovaných filmů Kozí příběh, za které získal řadu mezinárodních filmových cen a byl nominován i na Českého lva. V roce 2018 vydal svůj první román Motýlí křik– konspirační thriller z českého prostředí. Druhá kniha - Lustr pro papeže - syrově drsný příběh z pekla normalizačních lágrů, vyšla na podzim roku 2019. Se svou ženou žije na okraji Prahy a je otcem dvou dětí.

Bohumil Tožička

Narodil se 22. 4. 1871 v Praze. Učitel, učebnice češtiny a psaní, literatura pro mládež, redakční a překladatelská činnost. Zemřel 5. 3. 1963 v Poděbradech.

Zdeněk Tomášek

Publikace z oboru fotografie, překlad z němčiny.

Prokop Toman

Narozen 21.12.1872 v Praze, zemřel 6.7.1955 tamtéž. JUDr., soudní úředník, básně, publikace z oboru výtvarného umění, překlady z francouzštiny.

Olga Tokarczuk

Olga Nawoja Tokarczuk je polská spisovatelka, autorka poezie, esejí, scénářů a jedna z nejčtenějších a kritiky nejlépe hodnocených polských autorů. V roce 2019 jí byla udělena Nobelova cena za literaturu za rok 2018. Od roku 1998 žije Olga Tokarczuk v malé vesnici Krajanów blízko Nové Rudy v Dolnoslezském vojvodství, odkud řídila své soukromé nakladatelství Ruta ve Vratislavi. Od roku 2015 organizuje v Nowé Rudě a okolí festival „Góry Literatury“. V září 2020 veřejně odmítla svou nominaci na udělení čestného občanství Dolnoslezského vojvodství, protože zároveň s ní byl na tuto poctu nominován tamní biskup, který aktivně vystupuje proti komunitě LGBT. Dříve než se dala na literární dráhu, studovala psychologii na Varšavské univerzitě, a to od roku 1980 do 1985. Během vysokoškolského studia pomáhala jako dobrovolník v ústavu pro mladistvé s poruchami chování. Po ukončení univerzity začala pracovat jako psychoterapeutka ve městě Valbřich poblíž českých hranic. Je členkou Partia Zieloni, polské Strany zelených. Od roku 2008 vyučuje tvůrčí psaní na Opolské univerzitě. Olga Tokarczuk bývá přirovnávána k Márquezovi díky jejím snovým a poetickým příběhům . Olga Tokarczuk je držitelkou několika literárních cen, a to jak v Polsku, tak v zahraničí. V roce 2008 obdržela cenu hlavní poroty polského nejvýznamnějšího ocenění, NIKE. Celkem třikrát získala cenu čtenářů v soutěži Nike. V roce 2018 obdržela Mezinárodní Man Bookerovu cenu za knihu Běguni . Kniha vyšla v České republice v roce 2008 v nakladatelství Host. V roce 2019 získala Nobelovu cenu za literaturu za „vypravěčskou představivost, která s encyklopedickou vášní překračuje hranice jako svébytná forma života”.

Michail Tombak

Michail Borisovič Tombak , je ruský středoškolský učitel biologie a chemie. Je v Polsku autorem čtyři bestsellerů na téma zdravého životního stylu a samoléčby. Vystudoval v letech 1971 až 1976 Státním pedagogickém institutu v Kaluze. Během studií cestoval také do Tibetu, kde se setkal s tradiční čínskou a tibetskou medicínou a napsal tři knihy z oboru. V červenci 1976 ukončil studium jako středoškolski učitel biologie a chemie. Od roku 1980 učil jako odborný asistent na Univerzitě v Moskvě, kde byl v roce 1985 jmenován ředitelem Vědeckého centra pro zdraví. Od roce 1990 až 1993 byl v Moskvě ředitelem sovětsko-nizozemské spolki „Ramaks“ a koncernu „Ramaks-Elektronik“. Certifikát hypnotizéra získal v roku 1993. Titul Kandidát věd získal v červnu 1996 a titul Doktor věd v dubnu 1997 v Moskvě. Od roku 1998 působí na „volné noze“. V roce 1999 se přestěhoval do Polska, a žije s manželkou Bogumilou v Lodži. Polské občanství získal v roce 2004. Zabývá se šířením samoléčby a přírodních léčitelských metod. Je autorem knih v polštině, věnované zdravému, aktivnímu a dlouhému životu. Jeho knihy byly přeloženy do 12 jazyků.

Ladislav Tondl

Ladislav Tondl byl český logik, sémantik, filozof a teoretik vědy. V roce 1949 získal titul doktora filozofie a inženýra. Ladislav Tondl žil a tvořil v několika přelomových obdobích středoevropského vývoje. Jeho odborný zájem byl vždy široký a založený na tvůrčím, průkopnickém a zodpovědném přístupu ke každému tématu, který bychom v dnešní terminologii lehce mohli označit za inter-či transdisciplinární. Již v prvních letech vysokoškolského studia, těsně po druhé světové válce, se seznámil se souhrnnou americkou monografií o povaze jazyka a významech slov. V té době netradiční a obtížně uplatnitelná oblast však významně ovlivnila celou jeho pozdější badatelskou činnost. Během více než šedesátiletého vědeckého působení prof. Ladislav Tondl zformuloval a zahájil řadu závažných koncepčních výzkumných programů. Jeho první větší monografie k tematice sémantiky, sémiotiky a komunikace, publikovaná v nakladatelství Academia v r. 1966, navazovala na jeho přednášky a semináře pro lingvisty na Univerzitě Karlově v Praze. Později vyšla v ruském překladu v Moskvě a v anglickém překladu v edici bostonské univerzity, byla však zároveň také jednou z příčin autorova vynuceného odchodu z UK v padesátých letech dvacátého století. S totalitní mocí a bariérami fundamentalistické ideologie se prof. Tondl opakovaně střetával a v některých obdobích byl vystaven různým formám represí. Přesto však díky své houževnatosti a pracovitosti prožil intelektuálně velmi plodné období v Ústavu teorie informace a automatizace ČSAV. V roce 1968, po své první rehabilitaci, byl jmenován řádným profesorem Univerzity Karlovy a založil při Československé akademii věd Kabinet pro teorii a metodologii vědy, kde spolu s prof. Karlem Berkou založil a začal vydávat vědecký časopis Teorie vědy. Kabinet však byl v období normalizace zrušen a profesor Tondl opět ztratil možnost přímo pokračovat ve svém tehdejším vědeckém zaměření. Právě v této době musel vytrvale čeli...

Karel Tomášek

* 2. 3. 1935, Praha † 10. 9. 1992, Praha Prozaik, básník, publicista, propagandista, spolupracovník StB působící v exilu Syn spisovatelů Václava Řezáče a Emy Řezáčové, bratr hudebního skladatele Ivana Ř. . V emigraci žil Řezáč se svou druhou manželkou, redaktorkou Lídou Grossovou. – Absolvoval gymnázium ; studia archivnictví na FF UK nedokončil. Během základní vojenské služby, přerušené na delší čas chorobou a odsloužené v západních Čechách, byl přidělen ke kontrarozvědce. Od 1963 byl redaktorem Kulturní tvorby, na podzim 1967 přestoupil do tehdy nově ustavených tzv. Zelenkových Literárních novin , po jejich zastavení v dubnu 1968 zůstal ještě tři měsíce zaměstnancem nakladatelství Orbis. V letech 1965–1967 byl agentem Státní bezpečnosti. Po srpnu 1968 emigroval, přes rakouský sběrný tábor se dostal do Švýcarska , kde po kratších zaměstnáních zakotvil jako marketingový analytik. Služebně i soukromě vykonal řadu cest po Evropě. 1972 se nabídl ke spolupráci Státní bezpečnosti, pro niž v exilu pracoval až do března 1975, kdy se vrátil do ČSSR . V témže roce absolvoval několikatýdenní pobyt v SSSR, kde od té doby spolupracoval s mnohojazyčnými vydavatelstvími APN a Progress a kam v 70. i 80. letech pravidelně zajížděl. Doma byl redaktorem , 1983–87 pak sekretářem redakce Světa práce . Debutoval v časopise Květen básní Záchranka. Básně, povídky, fejetony, glosy, reportáže a komentáře publikoval v médiích, v nichž pracoval, a dále v periodikách Plamen, Host do domu , Sešity pro mladou literaturu, Tvorba , Práce, Květy, ...

Josef Tomeš

Josef Tomeš je český historik, který se zaměřuje především na novodobé české dějiny. Josef Tomeš je absolventem historie a filosofie na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy, kde studoval v letech 1973–78. Mezi lety 1978 a 1993 byl zaměstnancem Encyklopedického institutu ČSAV. Později pracoval jako šéfredaktor encyklopedické sekce nakladatelství Paseka a od roku 2001 je zaměstnán v Masarykově ústavu AV ČR. Josef Tomeš je též předsedou Společnosti Viktora Dyka. V jeho pracích převažují texty encyklopedického charakteru a monografie a sborníky o osobnostech českých a československých dějin. Působí v pořadu České televize Historie.cs. Vystupuje také na kulturních podvečerech , které pořádá Masarykovo demokratické hnutí.

John Kennedy Toole

John Kennedy Toole byl americký spisovatel známý především jako autor románu Spolčení hlupců. Své dětství prožil na okraji New Orleansu pod vlivem své dominantní matky Thelmy Ducoing Toole. V New Orleansu také absolvoval Tulenskou univerzitu. V té době – ve svých šestnácti letech – napsal svůj první román Neónová bible. Po dokončení Tulenské univerzity pokračoval v magisterském studiu na Kolumbijské univerzitě. Dále asi rok působil jako asistent profesora anglistiky na Jihozápadní univerzitě v Louisianě. Poté začal vyučovat v New Yorku na Hunterské střední škole a souběžně dělal doktorát na Kolumbijské univerzitě. Studium nedokončil, protože byl roce 1961 povolán do armády. Vojenskou službu absolvoval v Portoriku jako učitel angličtiny pro španělsky mluvící rekruty. Po ukončení služby v armádě se Tool vrátil do New Orleans, kde učil na Dominikánské koleji. Doktorandské studium nakonec dokončil na výbornou na Tulenské univerzitě. Po svém návratu z armády Toole často pobýval v New Orleans ve Francouzské čtvrti, jejíž prostředí tvoří kulisu jeho nejznámějšího románu Spolčení hlupců. Inspiraci pro tento román také čerpal, když byl krátce zaměstnán v továrně na výrobu oděvů, nebo když pomáhal svému příteli prodávat na ulici párky. Spolčení hlupců dokončil v roce 1967. Dílo nabídl nakladatelství Simon and Schuster, které ho však jako nezajímavé odmítlo. Toole po odmítnutí knihy nakladatelstvím propadl depresi, která vyvrcholila 26. března 1969, kdy spáchal sebevraždu pomocí hadice připojené na výfuk svého auta. John Kennedy Toole se za svůj život nedočkal vydání ani jednoho ze svých dvou románů. Prvního vydání jeho nejslavnějšího – Spolčení hlupců dosáhla jeho matka až v roce 1980. Román si ve světě získal značnou popularitu, bylo prodáno více než 1,5 miliónů výtisků a byl přeložen do 18 jazyků. V roce 1981 byl oceněn Pulitzerovou cenou. I díky těmto úspěchům byl v roce 1989 ...

Sagvan Tofi

Sagvan Tofi je český herec a zpěvák kurdského původu, který se proslavil v České republice. Svou hereckou kariéru zahájil v 80. letech 20. století, kdy se objevoval v různých československých filmech a televizních seriálech. Po přechodu k hudbě se Tofi proslavil svými pěveckými schopnostmi a během své kariéry vydal několik alb. Pro jeho hudební styl je typická kombinace popu s dalšími žánry, čímž uspokojuje široké publikum. Kromě sólové tvorby se Sagvan Tofi podílel na různých hudebních spolupracích a projektech. Přestože se během své kariéry potýkal s problémy, včetně období menšího zviditelnění na veřejnosti, udržel si své místo v českém zábavním průmyslu.

Raymond F Toliver

Americký historik, autor publikací o letcích ve 2. světové válce.

Mario Tobino

Joe Townway

Narozen 5. 5. 1946 ve Varnsdorfu. Chemik, pedagog, prozaik, autor manuálů pro výpočetní techniku. Píše sci-fi a westerny.

Jáchym Topol

Jáchym Topol je český básník, prozaik, hudebník a žurnalista, jenž se stal v říjnu roku 2017 za román Citlivý člověk laureátem Státní ceny za literaturu. Jáchym Topol se narodil 4. srpna 1962 v Praze jako syn básníka a dramatika Josefa Topola a Jiřiny Topolové, dcery spisovatele Karla Schulze. V roce 1981 složil maturitu. V letech 1981–1984 studoval na střední škole sociálně právní, kterou předčasně opustil. V jeho klubovém bytě v Radlicích tehdy proběhlo pásmo literárně-dramatických pořadů. Do roku 1986 pracoval jako skladník, topič, nosič uhlí, poté do roku 1990 pobíral invalidní důchod. Od roku 1991 je spisovatelem z povolání, od roku 1996 byl posluchačem oboru etnologie na Filozofické fakultě UK, studium nedokončil. Přibližně od roku 1980 působil jako zpěvák a textař skupiny Psí vojáci , později skupiny Národní třída, jeho básně zhudebnila i Monika Načeva. Je představitelem undergroundu. Do roku 1993 byl šéfredaktorem časopisu Revolver Revue. Byl členem redakce týdeníku Respekt od jeho založení v roce 1990 do roku 2007. V letech 2009–2011 působil v redakci deníku Lidové noviny, nyní pracuje jako dramaturg Knihovny Václava Havla. V září 2010 se stal laureátem Ceny Jaroslava Seiferta. V září 2015, na závěr Vilenického mezinárodního literárního festivalu, byl oceněn Vilenickou cenou, kterou mu udělil Slovinský svaz spisovatelů za mimořádnou literární činnost ve střední Evropě. Je monarchista, na jaře 1988 se stal prvním aktivistou monarchistické opoziční iniciativy České děti a prvním signatářem monarchistického manifestu Návrat krále hned po jeho autorovi Petru Placákovi. V roce 1999 se stal jedním ze signatářů monarchistického prohlášení Na prahu nového milénia a účastní se akcí za monarchii, pořádaných studentským spolkem Babylon. Během první poloviny 90. let opustil básnickou tvorbu a věnuje se doposud výhradně próze....

Gustav Tomek

Absolvent Vysoké školy ekonomické v Praze. Řadu let působil v elektrotechnickém průmyslu v oblasti nákupu a automatizace řízení obchodních činností a výroby. V současné době je vedoucím katedry ekonomiky, manažerství a humanitních věd FEL ČVUT v Praze. Působí ve všech formách pedagogické a vzdělávací činnosti.Zabývá se managementem, marketingem, managamentem výroby, nákupním marketingem.

David Torkington

David Torkington je křesťanský spisovatel a novinář pocházející z Manchesteru. Vystudoval teologii a filosofii a píše hlavně o modlitbě a křesťanské spiritualitě. Mimo jeho autorskou činnost mu vycházejí sloupky v anglických, amerických, ale také kanadských novinách a vede duchovní cvičení.

Václav Tosovský

Václav Vojtěch Tošovský byl český lékař a spisovatel. Byl pediatrem, profesorem dětské chirurgie a ortopedie, autorem řady odborných i beletristických knih a významnou osobností Hnutí Pro život ČR. Narodil se v rodině učitele a zároveň soukromého hospodáře, středoškolské vzdělání získal na gymnáziu ve Vysokém Mýtě. V letech 1931–1936 studoval na lékařské fakultě Univerzity Karlovy v Praze. Po dokončení studií pracoval jako primář České dětské nemocnice v Praze na Karlově. Od roku 1945 působil na Klinice ortopedie a dětské chirurgie. Byl profesorem dětské chirurgie, ortopedie a traumatologie, emeritním profesorem 2. lékařské fakulty UK v Praze. Na Klinice dětské chirurgie v Praze-Motole působil v letech 1950–1953 jako primář, 1953–1970 jako přednosta jejího traumatologického oddělení a 1970–1979 jako její přednosta. V roce 1998 mu byl udělen titul Rytíř českého lékařského stavu. Byl členem řady vědeckých asociací, jeho odborné knihy byly oceněny cenami Avicenna, Chirurgické společnosti a Literárního fondu a přeloženy do řady cizích jazyků. Čestné občanství MČ Praha 2 mu bylo uděleno 3. května 2006. Po celý život byl katolíkem a odpůrcem potratů, tento postoj je velice silně vyjádřen i v jeho beletristické tvorbě, zejména v románu Proč právě já.

Prokop Hugo Toman

Prokop Hugo Toman byl český právník, výtvarný a literární kritik, bibliofil a operní pěvec. Stejně jako jeho otec, vystudoval Právnickou fakultu UK a dějiny umění na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy . Psal do odborných časopisů články o různých umělcích . Byl vydavatelem bibliofilských edic Trianon a Protos. S otcem spolupracoval na dodatcích k jeho slovníku o výtvarných umělcích. Jeho všestranný talent dokládá i fakt, že se úspěšně věnoval opernímu zpěvu. Je pohřben na Olšanských hřbitovech v Praze, ve stejném hrobě se svým otcem. Spolupráce s Prokopem Tomanem na Dodatcích k třetímu, rozšířenému vydání:

Miroslava Tomanová

Miroslava Saková, jak se jmenovala za svobodna, se narodila 9.10.1906 v Hradci Králové v rodině inženýra chemie. Útlé dětství strávila v jednom z otcových pracovišť, v Černovicích, patřících k tehdejší rakousko - uherské Bukovině, ale do školy začala chodit již v Olomouci. Brzy po ukončení gymnázia se provdala za Josefa Tomana. Společně se svým manželem pracovala na řadě dramat, ale i knížka pro děti - Táborový oheń , soubor cestopisných črt - Italská paleta a románu "Kde lišky dávají dobrou noc . Tvůrčí a veřejná činnost Miroslavy Tomanové vrcholí v 70. letech 20. století. Tehdy vydává autorka své nejvýznamější dílo - "Stříbrnou Pláň", podílí se na vzniku nového Svazu českých spisovatelů. Umírá po změně režimu, v roce 1991.

Miloslav Topinka

Miloslav Topinka je český básník a esejista. Patří k mladší vlně básníků tvořících od 60. let 20. století. Vystudoval psychologii na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy. Roku 1968 se zúčastnil studentské Expedice Lambaréné. Byl redaktorem měsíčníku Sešity . Poté pracoval jako psycholog, úředník či překladatel . Věnuje se i práci překladatelské a editorské Žije v Praze. Jeho hlavními tématy jsou – jeho slovy – „trhlina“, a „mlčení“. To jest, jak se z osobního úkrytu prodrat do duchampovské čtvrté dimenze, a jak se otvor do tohoto jiného světa stává místem pro celanovský nátlak světla ; dále pak otázka proč etapy odmlčení či zmlknutí patří k psaní , v níž souhlasí s Rimbaudem, že „Hlavním dílem básníka je jeho existence“. Ve své knize Trhlina používá experimentální techniky jako jsou průhledné papíry, otvory ve stránkách a podobně, aby umožnil čtenáři jiný pohled na text. V knize se objevují nejen jeho erbovní autoři jako Gérard de Nerval a Rimbaud, ale i Hermann Buhl, a místa jako Hirošima.

Josef Topol

Josef Topol byl český básník a dramatik. Po maturitě v roce 1953 se stal lektorem v divadle D E. F. Buriana. Při této práci studoval divadelní vědu . Studium ukončil roku 1959. Od roku 1959 působil jako spisovatel z povolání. Roku 1965 se stal režisérem a dramaturgem Divadla za branou, jehož byl spoluzakladatelem . V roce 1972 bylo toto divadlo zakázáno a Josef Topol jako dramatik rovněž. Po roce 1972 měl několik zaměstnání a od roku 1977, kdy podepsal Chartu 77 pracoval, až do roku 1989, v dělnických profesích. V tomto období pracoval též jako překladatel v Činoherním studiu Ústí nad Labem. Pohřeb se konal na Břevnově ve středu 24. 6. 2015. Smuteční mši v bazilice sv. Markéty celebroval Václav Malý. Mezi smutečními hosty nechyběl Vlastimil Harapes a Ondřej Pavelka. Pochován byl na Břevnovském hřbitově. Jeho manželka Jiřina Topolová byla dcerou spisovatele Karla Schulze . Starší syn Jáchym Topol se stal také spisovatelem a mladší syn Filip Topol byl členem rockové skupiny Psí vojáci.

Josef Toman

Autor publikací z oboru stavebnictví, technického kreslení, českých technických norem.

František Tomášek

František Tomášek byl katolický duchovní, pedagog a teolog, apoštolský administrátor pražské arcidiecéze a 34. arcibiskup pražský a primas český . František Tomášek působil dlouhou dobu v katolickém školství, zejména jako katecheta a školní inspektor. Oblast výuky a výchovy jej nepřestala zajímat po celý jeho život, napsal a vydal řadu učebnic a populárně-naučných knih na toto téma. V roce 1949 byl tajně vysvěcen na biskupa a stal se součástí podzemní církve. V roce 1951 byl zatčen a poté bez soudu poslán na nucené práce. Po propuštění působil jako administrátor Moravské Huzové . Byl výrazným účastníkem Druhého vatikánského koncilu a ještě před jeho ukončením se stal administrátorem pražské arcidiecéze. Na tomto postu čím dál rázněji vystupoval proti pronásledování katolické církve a kritizoval komunistický útlak. Pavel VI. jej jmenoval kardinálem a arcibiskupem pražským. Jako arcibiskup a kardinál se stále více vzpíral komunistickým zásahům do života církve, spoluinicioval hnutí Dílo koncilové obnovy i vznik programu Desetiletí duchovní obnovy a zasadil se o svatořečení Anežky České. V listopadu 1989, kdy se svatořečení uskutečnilo, podpořil sametovou revoluci a přispěl ke svržení komunistického režimu. Podílel se na přípravě první návštěvy papeže Jana Pavla II. v Československu a ještě před jejím uskutečněním oznámil svoji rezignaci na arcibiskupský stolec z důvodu vysokého věku a špatného zdraví. Svatého Otce však při jeho návštěvě doprovázel nejen v Praze, ale i na Velehrad. Zemřel v létě 1992 ve věku 93 let. František Tomášek se narodil ve Studénce jako druhý nejstarší syn místního nadučitele a varhaníka Františka Tomáška a jeho manželky Zdenky . Měl celkem 5 sourozenců, tři bratry a dvě sestry. V šesti letech se stal polovičním sirotkem – otec mu zemřel 9. února 1906. V roce 1918 odmaturoval na Slovans...

Miroslav Tomaník

Autor kuchařek.

Josef Tomáš

Narozen 23. 11. 1933 v Poličce. Básník a překladatel poezie, vystudovaný strojní inženýr.

John Sims Townsend

Dr. John Townsend je vedoucí trenér, organizační poradce, psycholog a autor bestselerů.