Výpis všech autorů

Viktor Hánek

Novinář, básník a prozaik. Narodil se 24. 2. 1891na Žižkově, kde studoval reálku, pak vysokou školu technickou v Praze. Dva roky byl asistentem na odborné elektrotechnické škole v Praze. Po vojenské službě se stal redaktorem Večera, po deseti letech přešel do redakce Venkova. Jako literát začal otiskovat své básně a povídky ve Světozoru, Zlaté Praze, Rozkvětu, Zvonu a mnoha dalších časopisech a novinách. Vydal na padesát svazků knih próz a básní. Zemřel v Terezíně v roce 1954.

Věra Hartmannová

Česká lingvistka, práce z oboru českého jazyka.

Tom Harper

Edwin Thomas je anglicky píšící spisovatel historických románů. Narodil se roku 1977 ve Frankfurtu nad Mohanem v SRN, vyrostl v Belgii a později v Connectikutu v USA. Vystudoval historii na Lincoln College Oxford, kde se také setkal se svou budoucí ženou Emmou a zde se také věnoval divadlu. V současné době žije v New Yorku se svou ženou a synem Owenem. Tři roky pracoval v účetní firmě, v posledním roce začal pracovat po večerech na svém prvním románu The Blighted Cliffs , který se mu podařilo vydat a po jeho úspěchu se začal naplno věnovat výlučně psaní. Pod svým jménem napsal sérii tří historických námořních románů z období napoleonských válek, spojených postavou poručíka Martina Jerrolda. Později pod pseudonymem Tom Harper píše a vydává sérii tří románů s tématikou křížových výprav a poté píše další romány, které se dají označit jako mysteriózní thrillery.

Stephen William Hawking

Staří Zavináči Mourka Haffana

Stanislav Hudeček

Narozen 26.3.1872 v Gdowu u Wieliczky , zemřel 15.4.1947 v Novém Bydžově. Malíř, ilustrátor.

Soňa Havlíčková

Narozena 1974. Mgr., středoškolská učitelka, autorka učebnic českého jazyka pro střední školy.

Servác Heller

Servác Bonifác Heller byl český novinář, spisovatel a mladočeský politik. Koncem 60. let spoluorganizoval české studentské a národní spolky . Přes padesát let spolupracoval s deníkem Národní listy — nejprve jako externí dopisovatel, od roku 1870 redaktor, nakonec odpovědný redaktor a vydavatel; referoval například o národopisné a polytechnické výstavě v Moskvě i o rusko-turecké válce . V březnu 1914 odhalil na stránkách Národních listů, že národně-sociální poslanec Karel Šviha donáší tajné policii . Určitou dobu vydával rovněž časopisy Lumír a Květy. Podnikl cesty do Ruska, na Slovensko a Balkán. Byl autorem řady románů, zpravidla zasazených do exotického prostředí, v nichž se snažil upoutat čtenáře napínavým dějem, romantikou a vnější zajímavostí lidských osudů na úkor hloubky a psychologie. V posledních letech života vydával paměti. V 80. a 90. letech byl zvolen do Říšské rady a Českého zemského sněmu. Trpěl srdečním onemocněním, zemřel na léčebném pobytu. Pocházel z rodiny hudebníka a učitele. Vystudoval gymnázium a filosofickou fakultu v Praze. V letech 1867-68 působil jako vychovatel v Rusku. V květnu 1867 se v Moskvě setkal s „poutníky“ — českými politiky, kteří přijeli na slovanskou výstavu . Navázal tam kontakt se zástupci Národních listů a začal do tohoto deníku psát příspěvky. Roku 1868 byl povolán zpět domů k odvodu, do armády však odveden nebyl. Téhož roku dokončil studia získáním doktorského titulu a zapojil se do veřejného života. Za pořádání táborů lidu na Řípu a Blaníku byl odsouzen na 6 týdnů vězení. Stal se jednatelem Českého akademického spolku čtenářského a řečnického spolku Slavia. V roce 1869 zastupoval české studentstvo na oslavách Jana Husa v Husinci a na táboru lidu v Lounech. Spolu s Ka...

Sarí Harrar

Americká spisovatelka a editorka zabývající se oblastí zdravotnictví.

Peter Hamilton,

Nigel Hawkes

Britský autor vědeckých knih pro děti, mládež i dospělé.

Miloslav Hnátek

Narozen 1965. Mgr., matematik a ing. ekonomie, práce z daňového poradenství.

Milan Hein

Milan Hein je český divadelní publicista, herec, moderátor a divadelní podnikatel, bratr moderátorky Marty Skarlandtové-Heinové, majitel a provozovatel pražského Divadla Ungelt. Koncem 60. let studoval žurnalistiku na Karlově univerzitě, svá studia však nedokončil. v letech 1970 až 1973 pracoval jako herec v Divadle v Českém Těšíně. Od roku 1973 pak působil jako umělec ve svobodném povolání. Od roku 1984 spolupracoval na autorských divadelních představeních v pražské Redutě se svojí sestrou, moderátorkou a tlumočnicí Martou Skarlandtovou-Heinovou. S moderováním a konferováním začínal už v 60. letech, později spolupracoval při uvádění různých pořadů Československé televize. Během sametové revoluce působil v Československé televizi jako televizní reportér. Na počátku 90. let uváděl v České televizi pořad Nedělní ráno. V roce 1993 natočil televizní triptych rozprav s Milošem Kopeckým, nazvaný Co za to stálo... V roce 1994 vyšlo i knižně. Od roku 1995 je majitelem, dramaturgem a provozovatelem pražského Divadla Ungelt . Byl jednou z osobností, o které byl natočen v roce 2008 pořad 13. komnata České televize, kde otevřeně mluví kromě jiného o své sexuální orientaci. Dne 12. srpna 2016 u příležitosti svých 70. narozenin slavnostním obřadem stvrdil svůj osmiletý vztah s partnerem Martinem Šimkem.

Martina Hošková

Narozena 1990 v Šumperku. DiS., nakladatelská redaktorka, editorka a grafička, zaměřená na multimediální služby a cestovní ruch.

Marie Hrubá

Ing., pracovnice Ministerstva zemědělství ČR. Autorka statistik o stavu zpracování mléka.

Marie Holková

Marie Holková byla česká katolická učitelka, spisovatelka a překladatelka. Na počátku své spisovatelské kariéry vytvořila řadu pohádek a knih pro děti, později ale pak zejména životopisů světců a dalších osobností římskokatolické církve. Za komunistického režimu žila v zahraničí. V Česku směly její knihy vycházet před rokem 1948 a poté až po roce 1989, mezi tím se však objevovaly její samizdatové překlady knih z francouzštiny a angličtiny. Její knihy vyšly v řadě jazyků, mimo jiné češtině, angličtině, francouzštině a slovenštině.

Karol Hric

Slovenský publicista, člen Horské služby, horský průvodce po Slovenskom raju, knihy o Slovenskom raju a jiných částech Slovenska.

Karel Hrubý

Narozen 9. 12. 1923 v Plzni, zemřel 6. 6. 2021 v Basileji. Sociolog, politik a publicista, od roku 1968 v exilu ve Švýcarsku, v 70. a 80. letech působil ve vedení exilové sociální demokracie.

Kamila Holásková

Kamila Holásková se narodila v roce 1959 ve Šternberku. Absolvovala filozofickou fakultu Univerzity Palackého v Olomouci.Žije v Olomouci a vyučuje psychologii na UP. Je autorkou především odborných publikací a s manželem vydala populárně naučnou publikaci "Kočárky"."Proměny historického kočárku". Debutovala prvotinou"Nevěrná a jiné příběhy" v roce 2011.

Judy Hall

Judy Hall se zabývá karmickou astrologií, regresivní terapií a účinky drahých kamenů. Jako autorka má na svém kontě přes 45 titulů, mimo jiné velmi úspěšné Kameny od A od Z nebo Karmu vztahů. Objevila se na žebříčku stovky spirituálně nejvlivnějších žijících lidí, který každoročně sestavuje Watkins Revue. Na poli drahých kamenů, terapie minulých životů a karmické astrologie se pohybuje už přes 40 let. Specializuje se na čtení minulých životů, regresivní terapii, léčení duše, reinkarnace, astropsychologii, věštění a využití drahých kamenů v léčení. Vedle vlastní praxe je plodná spisovatelka, její knihy byly přeloženy do šestnácti jazyků. Více informací se můžete dozvědět na jejím webu: www.judyhall.co.uk

Jitka Höflerová

Kuchařské knihy.

Jiří Haller

Narodil se 1. ledna 1896 v Keblicích na Litoměřicku. Mládí prožil ve skrovných poměrech jako jedno z osmi dětí venkovského řídícího učitele. V letech 1906―1914 navštěvoval vyšší gymnázium v Roudnici, maturoval s vyznamenáním 13. 7. 1914. V letech 1914―1916 studoval na pražské filozofické fakultě obory čeština a francouzština. Z důvodů vojenské služby mu nebylo umožněno absolvovat předepsaný počet semestrů, což alespoň částečně nahradil po válce, kdy absolvoval ještě dva semestry v letech 1918 a 1919. Roku 1921 byl uznán způsobilým vyučovat češtinu a francouzštinu na středních školách s československým vyučovacím jazykem. V roce 1931 se stal odpovědným redaktorem Naší řeči a od akademického roku 1931/1932 působil na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy jako lektor českého jazyka pro nebohemisty. V roce 1938 spolu s V. Šmilauerem založil Kruh přátel českého jazyka. o válce se opět ujal lektorského postu na filozofické fakultě a zastával ho až do akademického roku 1949/1950, kdy mu nebyla z příkazu tehdejšího děkana B. Havránka prodloužena smlouva a byl předčasně penzionován. V roce 1948 byl též zbaven pozice odpovědného redaktora časopisu Naše řeč. Zemřel v Praze 21. 1. 1971.

Jan Hnízdil

Jan Hnízdil je známý český celostní a rehabilitační lékař, jeden z průkopníků české komplexní a psychosomatické medicíny a také autor a spoluautor celostně-medicínsky zaměřených odborných a popularizačních knih. Jan Hnízdil vystudoval Lékařskou fakultu Univerzity Karlovy v Praze, je atestovaným internistou a rehabilitačním lékařem, po škole pracoval jako odborný asistent na katedře tělovýchovného lékařství FTVS UK a deset let vedl rehabilitační oddělení fakultní polikliniky Všeobecné fakultní nemocnice v Praze. Jako externista také přednášel problematiku dopingu a sportovní zátěže na 3. LF UK v Praze. Je členem akreditační komise Ministerstva zdravotnictví ČR pro psychosomatiku. Jan Hnízdil je znám díky svému veřejnému působení a knihám, snaze o výklad medicíny celostně , tj. tak, že zdravotní stav pacienta výrazně závisí na jeho psychickém stavu a na jeho tzv. životním příběhu, kdy případná nemoc zapadá do kontextu pacientova života a řešení jednotlivých životních situací, také díky kritice současného jednostranně biologického zaměření moderní západní medicíny a snaze o jeho vyvážení o celostní pohled a návrat ke kořenům a pravému smyslu medicíny. Dále se opakovaně veřejně vyjadřoval k problematice dopingu ve vrcholovém sportu, o kterém napsal ze svých zkušeností sportovního lékaře knihu Doping, aneb, Zákulisí vrcholového sportu, kritizuje, podle něj chorobnou, provázanost zdravotnického systému a lobby nadnárodních farmaceutických firem, doporučuje a usiluje o změny ve vzdělávání budoucích lékařů ve smyslu výrazného rozšíření výuky psychosomatiky pro všechny budoucí lékaře bez ohledu na budoucí specializaci, protože psychosomatiku chápe jako jádro a výchozí bod pro další jednání a pomoc pacientům. Tyto myšlenky shrnul např. ve své netradičně pojaté knize o přístupu k vlastnímu zdraví každého člověka s názvem Mým marodům : Jak vyrobit pacienta. V součas...

Ivan Hričovský

Dr.h.c. Prof. Ing. Ivan Hričovský, DrSc. je významný slovenský pomológ, profesor v odbore špeciálna rastlinná výroba na Slovenskej poľnohospodárskej univerzite v Nitre, odborník v odbore ovocinárstvo a záhradníctvo, neúnavný propagátor záhradníctva a ovocinárstva, vedecko-pedagogický pracovník na Katedre ovocinárstva, vinohradníctva a vinárstva Fakulty záhradníctva a krajinného inžinierstva. Po skončení štúdia v roku 1955 na Vysokej škole záhradníckej v Lednici na Morave pôsobil v ovocinárskom výskume na Šlachtiteľskej stanici v Rajeckých Tepliciach, Zarieč-Keblove, plantáži drobného ovocia v Okoličnom, VÚRV v Piešťanoch a Výskumnom ústave ovocných a okrasných drevín v Bojniciach, aby napokon zakotvil v roku 1989 na Slovenskej poľnohospodárskej univerzite v Nitre, kde sa zaslúžil o vznik Fakulty záhradného a krajinného inžinierstva. Na akademickej pôde vychoval veľa odborníkov ovocinárov a záhradníkov pre potrebu záhradníckej praxe. Svoje bohaté vedomosti však rozdáva aj širokej laickej verejnosti. Ročne absolvuje mnoho prednášok a praktických inštruktáži, je členom redakčných rád a taktiež prispievateľom v mnohých časopisoch. S jeho cennými a praktickými radami sa možno stretnúť v Slovenskej televízii a v Slovenskom rozhlase – v relácii Klub Rádia Regina, rubrike Záhradkári každý druhý týždeň radil poslucháčom v oblasti ovocinárstva. Je autorom desiatok odborných publikácií. Medzi rokmi 1990 – 2010 pôsobil ako predseda Slovenského zväzu záhradkárov v súčasnosti je čestným predsedom RV SZZ . Ako odborný poradca účinkuje aj v relácií Nová Záhrada komerčnej TV JOJ.

Iva Hüttnerová

Iva Hüttnerová je česká herečka, výtvarnice a spisovatelka. V sedmdesátých a osmdesátých letech hrála v Divadle na okraji. Zde se proslavila rolí strýce Pepina v Hrabalových Postřižinách, za niž roku 1978 získala cenu na festivalu Divadelní mládí v Českých Budějovicích. Dále hrála v divadlech Pod Palmovkou, Divadlo Josefa Dvořáka, Na Fidlovačce. Ve filmu se nejvíce proslavila rolí manželky hlavního hrdiny v hořké komedii Víta Olmera Co je vám, doktore?. Jejím manželem byl divadelní režisér Ivan Rajmont, s ním má syna Matouše Rajmonta, známého z dětské role ve filmu Pětka s hvězdičkou, kde roli učitelky ztvárnila i Iva Hüttnerová. Role učitelek pro ni byly vůbec dost typické, učitelku hrála i v dětském filmu Neohlížej se, jde za námi kůň. V televizi byla několik let moderátorkou magazínu České televize Domácí štěstí. Zahrála si i postavu Jolany Lepařové v seriálu Ordinace v růžové zahradě 2. Od roku 2020 hraje roli hospodyně Alžběty v seriálu Slunečná.

Hana Hrabáková

Narozena 23. 1. 1962 v Berouně. Pracuje v oblasti pedagogiky a speciální pedagogiky. Autorka povídek.

Halina Heitz

Německá pěstitelka a redaktorka. Zabývá se pěstováním pokojových rostlin, řídí rubriku pokojových rostlin v německém časopise Mein Schöner Garten.

Günter Hofé

17. März 1914 in Berlin; † 27. Dezember 1988 pracoval jako bankovní úředník, za války sloužil ve Wehrmachtu a stal se členem NSDAP, zúčastnil se i ofenzívy v Ardénách. Po válce pracoval jako učitel, spisovatel, šefredaktor, byl i vězněn pro podezdření ze špionáře, napsal válečnou trilogii

Gregg Andrew Hurwitz

Americký spisovatel, filmový scenárista, producent a autor komiksů. Též lektor tvůrčího psaní.

František Xaver Harlas

František Xaver Harlas byl historik umění, malíř, publicista a ředitel Muzea hlavního města Prahy. F.X. Harlas maturoval na gymnasiu v Praze a v letech 1890–1894 studoval dějiny umění na pražské německé univerzitě . Roku 1898 zde získal doktorát filozofie. Kromě studia teorie umění absolvoval také malířské vzdělání na Uměleckoprůmyslové škole a soukromě u Charlotty Mohr-Piepenhagenové. Od roku 1897 byl asistentem a v letech 1913–30 ředitelem Muzea hlavního města Prahy. Byl zakládajícím členem a v letech 1915–1933 místopředsedou Kruhu pro pěstování dějin umění. Od roku 1911 byl výtvarným referentem Národní politiky a přispíval i do dalších tiskovin . Byl redaktorem edice reprodukcí Obrazárna Zvonu . Spolupracoval na heslech Ottova slovníku naučného . Zemřel v Praze roku 1947 ve věku 82 let. Pohřben byl na Olšanských hřbitovech. Jako malíř se věnoval krajinářství. Filozofické kořeny Harlasovy názorové orientace tkví spíše v romantické "naturfilozofii" než v přírodních vědách 19. století, sdílí však pozitivistickou víru v postupné a stále dokonalejší poznávání přírody uměním a umění vědou. Ve svých článcích se věnoval především pragensiím, ale uchování starobylého rázu Prahy chápal relativisticky a pokladům minulosti vykázal místo v muzeu. Pro zachování svědectví o zanikajících památkách přisuzoval zásadní význam fotografii. V hodnocení umění 19. a 20. století bylo pro něj hlavním kriteriem rozvíjení již dosaženého formálního a technického mistrovství. Jako akademickou normu vnímal umění, které se blíží ideálu přirozenosti. Počátkem moderny v malířství pro něj byl Karel Purkyně, podporoval myslbekovskou tradici českého sochařství, reprezentovanou Štursou. ...

František Heřmánek

František Heřmánek je bývalý český fotbalista, útočník. S fotbalem začínal v SK Vysočany, v roce 1932 nastupoval ve slovenském týmu ŠK Martin. Poté přestoupil na Letnou do sešívaného dresu. V československé lize hrál za SK Slavia Praha a SK Pardubice. Nastoupil ve 145 ligových utkáních a dal 38 gólů. Se Slavií v letech 1934 a 1935 získal dvakrát mistrovský titul. Ve Středoevropském poháru nastoupil ve 3 utkáních. Za reprezentační B-tým nastoupil ve 2 utkáních, v Litvě a v Lotyšsku. V létě roku 1936 přestoupil z SK Slavia do SK Pardubice a podílel se na postupu týmu z divize českého venkova do 1. ligy. V Pardubicích hrál 1. ligu do roku 1944, poté přestoupil do AFK Chrudim. V poválečných letech ještě nastupoval za SK Pardubičky. V padesátých letech působil jako trenér u týmu TJ Transporta Chrudim.

Emmerich Hakvoort

Autor prací z oblasti válečné a námořní historie.

Emily Henry

Spisovatelka, korektorka, vystudovala tvůrčí psaní.

Edwin Palmer Hoyt

Edwin Palmer Hoyt byl americký spisovatel, který se specializoval na vojenskou historii. Do roku 1958 pracoval Hoyt ve sdělovacích prostředcích, poté produkoval faktografická díla.

Charlaine Harris

Charlaine Harris publikuje své romány již více než 25 let. Narodila se v deltě Mississippi a vyrůstala v oblasti oblopené bavlníkovými plantážemi. Teď žije v jižním Arkansasu se svým manželem, třemi dětmi a třemi psy. Ačkoli jejími prvními výtvory byly většinou duchařské příběhy, když nastoupila na Rhodes College v Memphisu, začala psát poezii a divadelní hry. Po vydání prvních dvou knih se rozhodla začít psát série. První kniha Real Murders o knihovnici Auroře Teagarden, získala nominaci na cenu Agatha . Charlaine brzy hledala další výzvu a výsledkem byla mnohem temnější Lily Bard série. Knihy jsou zasazeny do města Shakespeare v Arkansasu a jejich hrdinkou je žena, která se učí žít s následky útoku, který přežila . Když si Charlaine začala uvědomovat, že žádná z těchto sérii nepřevrátí literární svět, rozhodla se napsat knihu, kterou vždycky chtěla. Ani tradiční detektivku, ani čistou scifi nebo romanci. Kniha Dead Until Dark prolomila hranice žánru a učarovala čtenářům, kteří si užívají skvělá dobrodružství. Každá další kniha o Sookie Stackhouse, barmance z Louisiany, telepatce a přítelkyni upírů, vlkodlaků a různých dalších kreatur, láká víc a víc čtenářů. Southern Vampire Mysteries jsou publikovány v Japonsku, Británii, Německu, Řecku, Španělsku, Francii a Rusku. Charlaine stvořila i další literární hrdinku Harper Connely, která byla zasažena bleskem, čímž získala zvláštní schopnost nalézat mrtvá těla a zjistit, jak oběti zemřely. Charlaine je členkou celé řady amerických literárních klubů, např. Mystery Writers of America, Sisters in Crime, American Crime Writers League, Arkansas Mystery Writers Alliance.

Cathy Hopkins

Cathy Hopkinsová je anglická romanopiskyně. Žila v Keni až do svých jedenácti let. Když jí bylo osmnáct, její rodiče se vrátili z Afriky a ona šla studovat do Manchesteru. Poté pracovala jako psycholožka v psychiatrické léčebně. Knihy začala psát až v roce 1986. Má na svém kontě okolo 49 knížek, které byly publikovány ve 30 jazycích. Nyní pokojně žije se svým manželem a třemi kočkami v severním Londýně V tomto článku byl použit překlad textu z článku Cathy Hopkins na anglické Wikipedii.

Alois Adalbert Hoch

* 3. 8. 1888 Stará Dobev † 19. 9. 1978 Praha Syn učitele, maturoval poblíž rodiště na reálném gymnáziu v Písku v r. 1906. Po studiu na pražské a brněnské technice dosáhl titulu inženýra. V r. 1908 se ještě jako student oděný v čamaře účastnil pohřbu Sv. Čecha . V r. 1909 se stal členem Federace českých anarchistů. Sblížil se s kladenskými dělníky a mosteckými horníky. Seznámil se s anarchistickou literaturou a začal publikovat v Zádruze, Mladém průkopníku, Kalendáři anarchistů, překládal zvláště z francouzské anarchistické literatury. Společně s S. K. Neumannem a jeho anarchokomunistickými skupinami se účastnil v r. 1921 zakládání KSČ. Stal se knihovníkem ministerstva veřejných prací , dopravy , techniky a nakonec stavebnictví . Práce ve státních službách ho přiměla používat řady pseudonymů a značek , pod kterými se významně podílel na vzdělávacím a uvědomovacím programu KSČ. Rozsáhlé použití pseudonymů v bohaté překladatelské i původní publicistice způsobilo, že podstatná část jeho tvorby s ním nebyla spojována, a zkreslovalo tak intelektuální význam jeho osobnosti v dějinách české kultury. Skrývalo také jeho vyhraněnou marxistickou filozofickou orientaci v pojetí dějin techniky i vědeckotechnické revoluce. H. byl mimořádně sečtělý a znalý několika jazyků. To mu umožnilo přístup k původní francouzské, německé, ruské, angloamerické beletrii i odborné literatuře, se kterou seznamoval čtenáře v Červnu, Proletkultu, Kmenu, Komunistické revui, Panoramě aj., a to v ukázkách, komentářích i samostatných článcích. Napsal řadu původních knih nejen z dějin techniky, ale i z českých a světových dějin. Historie technické revoluce od 70. let 18. století až po první generace počítačů 20. století a historie revolučních zápasů o společenské osvobození (od vzpoury Spartakovy přes husitství, Pařížskou komunu 1871 až po Říjnovou revoluci a SSSR...

Yu-Hsuan Huang

Ilustrátorka, umělkyně, autorka dětských knih.

Wim Hof

Wim Hof , známý jako the Iceman, je Nizozemec, který se věnuje extrémním sportům a je známý svou odolností na extrémní chlad, je držitelem několika rekordů v této oblasti. Pojednává o něm kniha Co tě nezabije: Jak ledová voda, extrémní nadmořská výška a okolní podmínky obnoví naši zašlou sílu od Scotta Carneye. Je vynálezcem tzv. Wim Hofovy metody , která spočívá převážně v dechových cvičeních, meditaci a otužování ledovou vodou a má vést mj. k zlepšení odolnosti na chlad a celkové imunity. Některá Wim Hofova tvrzení ohledně jeho metody jsou ovšem terčem kritiky a dle některých balancují na hranici šarlatánství. V České republice vzbudilo kontroverzi zejména jeho vystoupení na festivalu Colours of Ostrava 2022, kde zpochybnil moderní medicínské metody a naznačil, že jeho metoda může být efektivní např. i pro léčbu rakoviny. Wim Hof byl držitelem Guinnesova světového rekordu v nejrychleji zaběhnutém půlmaratonu bos na sněhu/ledu, který zaběhl s časem 02:16:34 v roce 2007 ve finském Oulu. Tento rekord překonal v roce v lednu 2021, padesátiletý otužilec a učitel duchovních nauk Josef Šálek z jihočeských Vodňan, který zaběhl půlmaraton na sněhu a v pětistupňovém mraze v čase jedna hodina, 36 minut a 21 vteřin. 11. září 2004 se zapsal do Guinnessovy knihy rekordů v přímém styku celého těla s ledem s časem 1 hodina 8 minut, který získal při natáčení Guinness World Records: 50 let, 50 rekordů v Londýně. 4. února 2006 ho ale překonal Brazilec Gilberto da Silva Cruz s časem 1 hodina 9 minut při příležitosti natáčení Funniest Video Awards v Tokiu. K jeho nejznámějším činům patří například:

Vendula Hegerová

Výtvarnice, která se věnuje především tvorbě pro děti se narodila 23. 3. 1976 ve Vysokém Mýtě. Vystudovala Vyšší odbornou školu grafickou v Jihlavě, kde také po studiích několik let působila. K ilustracím pro děti se dostala hlavně díky zakázce na vyzdobení dětského oddělení Jihlavské nemocnice. Radost, kterou svými dekoracemi způsobila, ji přesvědčila, že právě děti nejvíce ocení její veselé obrázky. Je to mnohostranná výtvarnice, která má na svém kontě leporela, komiksy, animovaný film, designy pokojíčků, přáníčka, ale nejvíce samozřejmě knížek. Často jsou to knížky naučné, které podněcují dětskou tvořivost a fantazii.

Václav Husa

Václav Husa byl český historik, pedagog a archivář. V letech 1934–1931 studoval na FF UK dějepis a zeměpis, během tohoto studia strávil rok v Paříži a Rennes, po získání aprobace pro středoškolské učitelství pokračoval do roku 1934 ve studiu na Státní archivní škole . V době studií na archivní škole pracoval v Archivu Národního muzea, poté v archivu ministerstva vnitra až do roku 1949, kdy započal pedagogickou kariéru na FF UK. Od roku 1951 vedl katedru českých dějin, podílel se na vzniku ČSAV a již od počátku se stal jejím členem korespondentem. Z historie se zaměřoval na kulturní dějiny , hospodářské a sociální dějiny, také teoretické otázky historické vědy, jeho soucítění s dělnickou třídou ho přivádělo k marxistickému pojetí historiografie. Mezi jeho základní díla patří Epochy českých dějin, Tomáš Müntzer a Čechy a Dějiny Československa . Je pochován na Vyšehradském hřbitově v Praze.

Václav Horyna

Václav Horyna byl pedagog a sběratel regionálních pověstí. Vystudoval na učitelském ústavu v Jičíně. Od roku 1927 učil matematiku, češtinu a výtvarnou výchovu. Přitom spolupracoval s ochotnickým divadlem, organizoval festival Klicperův Chlumec, pořádal regionální výstavy a podobně. V letech 1945-9 vedl kulturní redakci královéhradeckého rozhlasového studia. Česká televize uvedla jeho příspěvky v cyklu Úsměvy mistrů. Důchodový věk strávil v Praze.

Tony Hillerman

Narodil se v roce 1925 a jeho život i spisovatelská kariéra je pevně spjatá s Novým Mexikem. Hillermana fascinuje svět kmenových zvyků a původních amerických tradic a komplikovanost života tam kde se stýkají dvě kultury. První leaphornovskou detektivku vydal v roce 1970.

Talking Heads

Talking Heads byla americká rocková skupina založená v roce 1975 v New Yorku ve složení David Byrne , Chris Frantz , Tina Weymouth a Jerry Harrison . Skupina vzešla z newyorské punkové scény a rychle vynikla svou jedinečnou směsí punku, art rocku, funku a vlivů world music. Vydali debutové album " Talking Heads : 77", které se setkalo s příznivým ohlasem kritiky a obsahovalo hitový singl "Psycho Killer". Jak se vyvíjeli, jejich hudba byla stále složitější a rozmanitější.

Roger Highfield

Roger Highfield je vedoucím vědeckým redaktorem deníku The Daily Telegraph a autorem řady populárně naučných publikací, které již byly přeloženy do mnoha jazyků. Česky vyšly Soukromý život Alberta Einsteina , Šíp času a Mezi chaosem a řádem – poslední dvě napsal ve spolupráci s Peterem Coveneyem. Kromě toho pořádá každoročně soutěže vědecké fotografie a publicistiky a veřejné diskuse v Královské vědecké společnosti mezi vědci a zástupci médií, které bývají značně bouřlivé. Je nositelem četných ocenění, mj. British Press Award.

Reinhard Habeck

Rakouský novinář, spisovatel, autor literatury faktu, ilustrátor a karikaturista.

Radislav Hošek

Radislav Hošek byl český klasický filolog. Působil jako vysokoškolský pedagog v Brně, v Praze a Trnave. Je autorem několika samostatných monografií a odborných časopiseckých studií o různých stránkách kulturního a společenského života ve starověkém Řecku a Římě. Překládal z klasické řečtiny, němčiny, angličtiny a ruštiny. Narodil se v rodině Karla Hoška , administrativního ředitele FF Masarykovy univerzity a bývalého ruského legionáře a jeho manželky Heleny, rozené Juškevičové . V letech 1933–1941 studoval na brněnském gymnáziu v Legionářské ulici, kde také maturoval. Během války žil v Brně. Dva roky pracoval v Zemském archivu, pak, až do konce války, v Úřadu ochrany práce. Koncem války se zapojil do činnosti odbojové skupiny Předvoj. V letech 1945–1949 studoval klasickou filologii na filosofické fakultě Masarykovy univerzity v Brně. Roku 1946 vstoupil do KSČ a setrval v ní až do osmdesátých let. V roce 1949 se oženil s Naděždou Haluzovou. S tou se rozvedl a roku 1951 si vzal Jiřinu Kupkovou. Ani toto manželství nezůstalo trvalé. Jeho třetí partnerkou, s níž žil až do smrti, se stala filoložka Jana Nechutová. Po ukončení studií na Masarykově univerzitě zůstal jako pedagog. V roce 1961 získal titul kandidát věd, o rok později se na své alma mater habilitoval. V roce 1966 se na téže škole stal profesorem antické literatury. V polovině 60. let byl vedoucím redaktorem Sborníku prací Filozofické fakulty brněnské univerzity. V letech 1965–2002 přednášel na Filosofické fakultě Karlovy univerzity. Mj. zde ve školním roce 1969/1970 vedl kurs "Císařský Řím" a ve školním roce 1973/1973 "Řecké náboženství". Pedagogickou kariéru zakončil na Trnavské univerzitě, kde učil v letech 2000–2004. Hošek udržoval blízká přátelství s mnoha kolegy z oboru. Jedním z nich byl i překladatel z řečtiny a latiny Rudolf Mertlík, který v době vlády KSČ nesměl publikovat. Hošek jeho překladům propůjčil své...

Radim Hladík

Radim Hladík byl významný český kytarista, známý především jako zakládající člen vlivné rockové skupiny Blue Effect . Narodil se 13. prosince 1946 v Praze a od 60. let 20. století byl výraznou osobností československé hudební scény. Hladíkova kariéra začala v beatové skupině The Matadors v polovině 60. let, kde si získal uznání díky svým kytarovým schopnostem. Po rozpadu The Matadors založil v roce 1969 skupinu Blue Effect.

Petr Havlíček

Je absolventem Vysoké školy zemědělské v Brně. Výživě se věnuje téměř 20 let. Začínal s výživou vrcholových sportovců, dnes kromě známých sportovců radí s výživou také českým osobnostem či klientům, kteří chtějí zhubnout, změnit životní styl či zlepšit kondici. Za poslední čtyři roky se podílel jako odborný garant a spolumoderátor na pořadu Jste to, co jíte a Souboj v těžké váze na TV Prima.

Ondřej Hejma

Ondřej Hejma je český rockový hudebník a skladatel, dlouholetý frontman skupiny Žlutý pes. Působí i jako rozhlasový a televizní moderátor, publicista a překladatel. Od roku 1987 byl dopisovatelem agentury Associated Press v Československu a později přispíval i do českých médií. Napsal čtyři knihy, je znám i z televizních soutěží jako Chcete být milionářem? nebo Česko hledá Superstar. Po gymnáziu vystudoval filologii na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy. Po univerzitě krátce pracoval v reklamní agentuře a následně přešel do svobodného povolání jako tlumočník a překladatel. V roce 1987 se stal pražským zpravodajem agentury Associated Press. Pokrýval zejména klíčové chvíle sametové revoluce a základní období ekonomické transformace. Z agentury odešel v roce 2009 a nadále se věnuje hudbě i psaní. Je ženatý, jeho manželka Vladimíra Hejmová je lékařka. Mají dvě děti, staršího syna Jana a mladší dceru Terezu. Bydlí v Řevnicích u Prahy. Po maturitě v 60. letech začal účinkovat ve folkbluesové formaci Ivana Hlase Žízeň. Roku 1975 spoluzakládal reggae kapelu Yo Yo Band. V roce 1978 vzniká skupina Žlutý pes, se kterou Hejma koncertuje dodnes. Za tu dobu nahrála kapela celkem 11 alb, obsahujících několik rozhlasových evergreenů . V roce 1996 získala cenu Hudební akademie jako kapela roku. Souběžně se Žlutým psem účinkoval Hejma i v alternativním projektu L. L. Jetel s Radimem Hladíkem a Ernoušem Šedivým. Od roku 2016 hraje také v akustickém sdružení Marush. V sedmdesátých letech Hejma spolu se Štefanem Rybárem vydal cestopis Autostopem do Nepálu . V osmdesátých letech pracoval jako tlumočník, a pro Ústřední půjčovnu filmů opatřoval anglicky mluvené filmy českými titulky. Později se stal součástí samizdatové sítě filmových nadšenců, pro kterou ze zahraničí dovážené videokazety opatřoval amatérským rychlodabingem. Po revoluci byl činný jako moderátor televizní...

Miroslav Hrabica

Ing. Miroslav Hrabica je známý autor knih o zdraví a lidském hledání. Civilním povoláním, které opustil před sedmi lety, byl projektant – statik. Žije ve Zlíně. Kromě psaní knih, z nichž nejznámější jsou „Co nám tělo říká“ , „Prvky, vitaminy a byliny trochu jinak“, „Dar zdraví“ a „Tobě“, nabízí pomocnou ruku nemocným lidem. Snaží se je navést hlavně k odhalení a přiznání si chyb v jednání i k pochopení přínosu onemocnění - a tím zároveň poměrně rychle ke zdraví i k duchovnímu zušlechtění. Na přednáškách směruje posluchače k pokornému a zároveň aktivnímu vnímání nemocí i problémů a k laskavému pohledu na život, lidi a svět. Nejprve slovy pohladit, otevřít a vyčistit duši trpícího, pak přidat trochu bylin, rad a cviků a závěrem předat nemocnému teplo a lásku rukama – asi tak probíhá jeho služba nemocným.

Karel Höfler

Autor kuchařských knih.

Josef Richard Hradecký

Josef Richard Hradecký, vl. jménem Josef Roubíček , byl spisovatel, dramatik a žurnalista. J. R. Hradecký se narodil v rodině tkalce v Kostelní Radouni. Po ukončení školní docházky byl poslán místo studií do Vídně jako truhlářský učeň. Živil se též jako dělník a tovární kreslič, zúčastnil se aktivit národně sociální strany. Okolo roku 1908 se vrátil do Čech a po krátkodobých zaměstnáních se usadil v Praze, kde se živil jako novinář a spisovatel. V letech 1920–1921 byl redaktorem Pražského ilustrovaného zpravodaje. V roce 1922 přesídlil do Brna, kde se 17. června 1922 oženil s Annou Stehlíkovou . Zde mezi jiným přispíval do Lidových novin, v roce 1923 byl veden jako redaktor časopisu Svoboda. V Brně si nechal změnit jméno na Josef Hradecký. Později se vrátil do Prahy, kde i dožil. Od roku 1907 psal romány. Zaměřoval se v nich především na sociální témata ze svého rodného kraje. Nejvýznamnější z jeho tvorby je trilogie „Adamovy děti“, která dokumentuje přeměny dělnického života na přelomu století. Kromě románů napsal několik divadelních her, množství povídek a dokonce i básně. Svá knižní díla podepisoval jako J. R. Hradecký. V denním tisku a časopisech používal řadu pseudonymů jako Fidus, Gaskoněc, Jerha. Přispíval do deníků a časopisů jako Zlatá Praha, Lidové noviny a mnoha dalších.

Jiří Honzík

Jiří Honzík byl český literární vědec, rusista, překladatel z ruštiny a básník. Narodil se Košumberku . V letech 1935–1942 navštěvoval reálná gymnázia v České Lípě a ve Vysokém Mýtě. Roku 1942 byl pro podporu mládežnické odbojové skupiny zatčen gestapem a patnáct měsíců vězněn. Po propuštění pracoval do konce druhé světové války jako pomocný dělník. V letech 1945–1950 vystudoval Filosofickou fakultu Univerzity Karlovy , kde také dosáhl titulu PhDr. Po skončení základní vojenské služby působil od roku 1953 jako aspirant a poté jako odborný asistent na katedře rusistiky FF UK. V letech 1960–1964 souběžně pracoval v Institutu společenských věd při ÚV KSČ a v kulturní rubrice Rudého práva. Přispíval také do řady do kulturních periodik . Po vyloučení z KSČ roku 1972 musel z FF UK odejít. Bylo mu však umožněno živit se jako překladatel a publicista ve svobodném povolání a pod svým jménem vydával i překlady některých kolegů, kteří nesměli vůbec publikovat. Spolupracoval především s nakladatelstvím Odeon, pro které sestavil řadu antologií a výborů z děl ruských básníků. Věnoval se také psaní vlastní poezie. Do důchodu odešel roku 1982. Po pádu komunistického režimu byl roku 1990 jmenován docentem ruské literatury na FF UK. Také se veřejně exponoval: byl členem výboru Českého literárního fondu, členem výboru Obce překladatelů a také řídil časopis pro ruskou a slovanskou filologii Rossica. Jeho hlavním oborem byla ruská literatura 19. století a ruská poezie. Je autorem a spoluautorem mnoha překladů a odborných přednášek, článků i knih, pořadatelem autorských výborů i antologií. Vlastní básně vydával i pod pseudonymem Martin Zik.

Jaroslav Hrbek

Jaroslav Hrbek byl český historik zabývající se především vojenskými dějinami 20. století. Jaroslav Hrbek se narodil v rodině českého historika a orientalisty Ivana Hrbka. Jeho dědečkem byl československý legionář a generál Jaroslav Hrbek. V letech 1972–1976 studoval historii a archivnictví na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy, odkud byl v roce 1976 po vykonstruované akci Státní bezpečnosti z politických důvodů vyloučen. V letech 1976–1990 pracoval v různých povoláních a historii se mohl věnovat jen ve volném čase. Při zaměstnání v roce 1982 dálkově dokončil svá vysokoškolská studia. Od roku 1990 pracoval jako vědecký pracovník v Historickém ústavu Československé armády a v roce 1998 se stal zaměstnancem Ústavu pro soudobé dějiny AV ČR. Byl autorem velkého množství knih zabývající se vojenskými dějinami 1. a 2. světové války. Na mnoha knihách spolupracoval se svým otcem Ivanem Hrbkem. Zemřel náhle v noci 17. dubna 2009 na selhání srdce. Kromě vlastní tvorby překládal z polštiny a především angličtiny.

Jana Hanšpachová

Narozena 1963. PhDr., filosofka, kombinace český jazyk-pedagogika. Publikace z oboru pedagogiky předškolního věku, též autorka učebnic angličtiny a němčiny pro předškolní a mladší školní věk.

Jan Heller

Narozen 22. 4. 1925 v Plzni, zemřel 15. 1. 2008 v Praze. Prof., ThDr., evangelický teolog, religionista, biblista a vysokoškolský pedagog. Autor prací z oboru Starého zákona a starověkých náboženství, překlady z hebrejštiny, syrštiny, etiopštiny a latiny.

Ivan Henn

Autor textu v turistickém průvodci Prahou.

Homer

Homér je jméno nejstaršího známého řeckého básníka, jemuž se připisuje sepsání epických básní Ilias a Odysseia a méně známá Válka žab a myší nebo Homérské hymny. Jeho jméno se vykládalo jako „Rukojmí“ nebo častěji podle jeho domnělé slepoty ze spojení ὁ μὴ ὁρῶν - „nevidící“ jako „Slepý“. Již ve starověku o životě této postavy nebylo známo nic určitého. Jako Homérovo rodiště se uvádělo mnoho míst , nejčastěji město Smyrna na maloasijském pobřeží nebo ostrov Chios. Legendu o Homérově životě zaznamenal v 7. století př. Kr. Hérodotos. Narodil se prý jako nemanželské dítě u řeky Meles nedaleko Smyrny a jeho původní jméno bylo Melésigenés . Zemřel údajně na ostrově Íos. Většina pramenů se shoduje, že se jeho matka jmenovala Kreitheis, údaje o otci se rozcházejí. Všechna starověká vyobrazení jsou idealistická a neopírají se o skutečnost, na základě domnělého významu jeho jména jej představují většinou jako slepého starce. Pokud se vůbec jedná o historickou osobu, potom působil mezi léty 1200 až 700 před n.l. Obvykle se ovšem uvádí počátek osmého století před Kristem jako nejzazší hranice jeho života. Dřívější datum udává jen několik badatelů. Přes množství údajů, ovšem často si protiřečících, není dodnes jasné, zda osoba tohoto jména skutečně žila. Proti obvyklé představě Homéra jako slepého a chudého putujícího pěvce mluví důkladná znalost horní aristokratické vrstvy jeho děl, kterou takový putující básník nemohl mít. Homér je obecně známý především jako autor dvou eposů stojících na počátku řecké a evropské literatury, Iliady a Odysseje. Skutečné autorství těchto děl je však sporné. Jistý se zdá původ eposů v řecké Malé Asii. Potvrzuje to jazyková analýza díla, podle níž jsou obě básně sepsány v iónském dialektu řečtiny. Ilias a Odyssea jsou první písemné doklady řeckých dějin a jimi podle klasického mínění začínají evropské kulturní a duchovní dějiny....

Helena Haškovcová

Helena Haškovcová, je česká bioložka a filosofka, profesorka lékařské etiky. Hlavními tématy jejího odborného zájmu jsou lékařská etika, práva pacienta, informovaný souhlas, pravda na nemocničním lůžku, sociální gerontologie a problematika umírání . Helena Haškovcová vystudovala biologii a filosofii na Přírodovědecké a Filozofické fakultě Univerzity Karlovy v Praze. Pracovala v různých biologických a zdravotnických ústavech: v letech 1968–1972 v Ústavu experimentální biologie a genetiky ČSAV, od roku 1972 na Oddělení klinické imunologie Fakultní nemocnice v Praze 2, od roku 1982 do 1990 v Kabinetu gerontologie a geriatrie ILF Praha a v letech 1979–1986 současně působila v Ústavu hematologie a krevní transfúze v Praze. Od roku 1990 pracovala v Ústavu lékařské etiky na 3. lékařské fakultě Univerzity Karlovy, kde iniciovala vznik lékařské etiky jako samostatné lékařské disciplíny v ČR. V tomto oboru se také jako první v ČR roku 1992 habilitovala a o rok později byla jmenována profesorkou. V letech 1996–2002 působila na Husitské teologické fakultě UK jako vedoucí katedry psychosociálních věd a speciální etiky. Od roku 2002 do 2020 pracovala na Fakultě humanitních studií UK v Praze, byla garantkou doktorského studijního programu filosofie – aplikovaná etika. Prof. Helena Haškovcová je garantkou oboru lékařská etika České lékařské komory. Je autorkou 22 samostatných monografií, řady vědeckých článků, učebnic a příruček pro lékaře a zdravotníky. Je členkou české pobočky PEN klubu a několika oborových a vědeckých rad.