Výpis všech autorů

Miroslav Hejzlar

Narozen 28.11.1928 v Opavě,zemřel 5.11.2000 v Praze. Prof., MUDr., DrSc., mikrobiolog, práce z oboru mikrobiologie a chemoterapie.

Magdalena Helsztyńska-Stadnik

Polská editorka, korektorka, překladatelka z angličtiny, autorka aktualizací turistických průvodců.

Ludvík Heck

Károly Hemző

Maďarský autor kuchařských knih, též fotograf a fotoreportér.

Karol Heidinger

Autor publikací z oboru stavebních strojů.

Karel Heřman

Někdy psán i jako Herman. Narozen pravděpodobně 1893, zemřel pravděpodobně 1949. Povoláním chemik, fotograf, odborný publicista, autor a adaptátor knih pro mládež.

Johann Gottfried von Herder

Johann Gottfried von Herder byl německý spisovatel, filosof, průkopník preromantické estetiky v Německu a protestantský kazatel. Jeho myšlenky o národech a národních jazycích měly rozhodující vliv na německé i české národní obrození. Pocházel z chudých poměrů, od roku 1762 studoval v Královci , kde mezi jeho učiteli byl také Immanuel Kant. Přiklonil se však k vlasteneckému směru J. G. Hamanna, který zdůrazňoval city proti rozumu a věnoval se dílu německého mystika Jakoba Böhmeho. Roku 1764 přišel jako duchovní a učitel do Rigy, roku 1769 cestoval po Francii a 1770 se ve Štrasburku setkal s o čtyři roky mladším Johannem Wolfgangem Goethem, což mělo pro oba životní význam. Z jejich přátelství vznikla skupina Sturm und Drang. Od roku 1771 se stal vrchním duchovním a dvorním kazatelem v Bückeburgu a roku 1776 se s pomocí Goethovou stal superintendentem ve Výmaru. Později přivítal Francouzskou revoluci, což rozladilo řadu jeho přátel, a nakonec se rozešel i s Goethem. Je pochován uvnitř Kostela sv. Petra a Pavla ve Výmaru. Byl také ovlivněn francouzským osvícenstvím, na rozdíl od univerzalistického racionalismu Immanuela Kanta však přikládal velký význam národní a jazykové rozmanitosti. Ve své první významné práci „O povaze a původu lidské řeči“ zkoumal vznik lidského jazyka vůbec a dospěl k závěru, že řeč nejspíše vznikla ne jako nástroj účelové komunikace, ale společného slavení a svátků. Jeho neobyčejně pronikavé náhledy na společenský význam řeči, na její vliv na myšlení a tudíž i na odlišnost lidských kultur dále rozvinul Wilhelm von Humboldt a navázala na ně řada jazykovědců a antropologů až do současnosti. V jeho osobě vrcholí německé „národní obrození“, to jest plné uznání němčiny jako jazyka vzdělanosti a kultury a její emancipace z nadvlády latiny a francouzštiny, které o sto let...

Jo Henderson

Německá autorka románů žánru červené knihovny.

Jiří Heřt

Jiří Heřt byl český lékař, profesor anatomie a druhý předseda českého klubu skeptiků Sisyfos. Po ukončení gymnázia v Lounech studoval lékařství na Fakultě všeobecného lékařství Univerzity Karlovy v Praze a asistoval v Anatomickém ústavu u profesora Ladislava Borovanského. Na jeho doporučení nastoupil po promoci do Anatomického ústavu Lékařské fakulty UK v Plzni k profesoru Jaroslavu Kosovi. Zde se jako člen výzkumného týmu zabýval nejprve obecnými otázkami růstu kostí a jejich cévního zásobení, později rovněž adaptací kostí na funkční zátěž. V roce 1960 obhájil kandidátskou práci a o tři roky později habilitační práci na téma Regulace růstu dlouhých kostí do délky. Výsledky tohoto výzkumu měly přímý dopad na klinickou praxi a staly se součástí Tošovského a Stryhalovy monografie Dětské zlomeniny, vydané roku 1967. Úzkou spolupráci navázal s kolegy na plzeňské ortopedické klinice a do konce 60. let publikoval ve oboru anatomie více než 70 vědeckých článků. Tým profesora Kose na plzeňské lékařské fakultě vydal skripta Přehled topografické anatomie a Topografická anatomie pro stomatology . Opět vyšla v roce 1990. Koncem 60. let pobýval pracovně v Alžírsku a po návratu domů se aktivně zapojil do politického dění jako zakládající člen Klubu angažovaných nestraníků. Po okupaci roku 1968 následoval okamžitý zákaz činnosti KANu a byl z Lékařské fakulty vyloučen. Někteří jeho kolegové zvolili emigraci a celý výzkumný tým zanikl. Od roku 1973 až do roku 1990 pak pracoval jako závodní lékař ve Válcovnách trub a železárnách v Chomutově Pod jeho vedením vznikla rozsáhlá epidemiologická studie Průzkum ischemické choroby srdeční a jejích rizikových faktorů v závodě VTŽ Chomutov . K anatomii se vrátil po pádu komunistického režimu v roce 1989 a roku 1990 již přednášel na ortopedickém kongresu v Praze. Odmítl nabídku vést plzeňský Anatomický ústav po Kosovi, ale navázal na svou vědeckou kariéru a v roce 1993,...

Jiří Hejl

Matematik, emeritní vysokoškolský pedagog, zaměřený především na výuku geometrie a metody řešení matematických úloh. Spoluautor učebnic matematiky.

Jaroslav Heyrovský

Jaroslav Heyrovský byl český fyzikální chemik, objevitel a zakladatel polarografie a nositel Nobelovy ceny za chemii z roku 1959. Studoval na Univerzitě Karlově, poté odešel na University College London, kde se zabýval fyzikální chemií. Zde získal titul bakaláře přírodních věd. V rámci postgraduálního studia se začal zajímat o elektrochemii. Jeho studia částečně přerušila první světová válka, kdy sloužil jako zdravotník. Po válce působil na Univerzitě Karlově, kde se v roce 1926 stal profesorem. Roku 1922 objevil polarografii, což je metoda používající měření elektrického proudu, který prochází rtuťovou kapkou a roztokem, do něhož rtuť odkapává. Tímto způsobem se dají získat cenné informace o druhu a množství látek, které roztok obsahuje. Výsledek se využívá při chemické analýze i při základním fyzikálně-chemickém výzkumu. Pro urychlení zaznamenávání hodnot s japonským vědcem Šikatou zkonstruovali polarograf, který tyto křivky automaticky zaznamenával. Za tento objev a rozpracování analytické polarografické metody v roce 1959, kdy byl na Nobelovu cenu nominován již poosmnácté, získal Nobelovu cenu za chemii. Během druhé světové války, přestože v Protektorátu byly univerzity zavřené, mohl dále vědecky pracovat. Po válce byl vzhledem k tomuto povolení vědeckého výzkumu obviněn z kolaborace, která mu ovšem nebyla nikdy prokázána. V roce 1951 spoluzakládal Polarografický ústav, v jehož čele stál do roku 1963. Poté odešel ze zdravotních důvodů do penze. Zemřel v roce 1967 ve smíchovském sanatoriu. Byl ženatý s Marií, rozenou Kořánovou a měl dvě děti, Jitku Černou a Michaela Heyrovského , oba se věnovali vědecké činnosti v oblasti přírodních věd. Narodil se v Praze v rodině Kláry a Leopolda Heyrovských jako čtvrté z pěti dětí. Měl tři sestry, Kláru, provdanou za ...

Jaroslav Hercík

Autor publikace z oboru počítačové grafiky.

Jaromír Herle

Jaromír Herle byl český hudební skladatel a sbormistr. V dětství byl žákem Josefa Förstera a Karla Förstera. Byli to děd a strýc Josefa Bohuslava Foerstera. Ve čtrnácti letech byl přijat na varhanickou školu v Praze, studoval u Františka Zdeňka Skuherského. U svého strýce, hudebního nakladatele Františka Augustina Urbánka se seznámil s předními českými hudebními skladateli: Antonínem Dvořákem, Zdeňkem Fibichem, Karlem Bendlem, Josefem Bohuslavem Foersterem aj. Po absolvování školy, až do roku 1894, hrál na housle a lesní roh ve vojenské hudbě 28. pěšího pluku v Praze. Odešel do Srbska a stal se na další čtyři roky učitelem zpěvu na gymnáziu v Šabaci. Zde získal i první zkušenosti sbormistra smíšeného pěveckého sboru. Od roku 1898 působil v souboru Dvorní opery ve Vídni. Nejprve jako sborový zpěvák, ale hned následujícího roku se stal zástupcem sbormistra. Byl rovněž sbormistrem vídeňských pěveckých sdružení Lumír a Slovanský zpěvácký spolek. S Lumírem ve Vídni provedl kantátu Svatební košile Antonína Dvořáka , Bouři Vítězslava Nováka , Českou píseň Bedřicha Smetany a Stabat Mater Josefa Bohuslava Foerstera. Ve Vídní nastudoval i Prodanou nevěstu Bedřicha Smetany a další české opery. Po vzniku Československé republiky se vrátil do Prahy a působil jako ředitel kůru,zpěvák, sbormistr a varhaník v řadě pražských chrámů. Ve spolupráci s vídeňskou Dvorní operou a sborem Lumír však pokračoval až do roku 1921. Vyvrcholením jeho kariéry se stal rok 1921, kdy byl jmenován sbormistrem Národního divadla, dirigentem činoherního orchestru a sbormistrem pražského Hlaholu. S tímto souborem provedl v Praze vrcholná díla českého i světového kantátového a oratorního repertoáru. Mimo jiné nastudoval Devátou symfonii Ludwiga van Beethovena, Requiem Hectora Berlioze, Stabat Mater Antonína Dvořáka, či Kantátu o posledních věcech člověka Ladislava Vycpálka. Jako skladatel komponoval především...

Jan Herain

Jan Herain byl český architekt a historik, byl členem Komise pro soupis stavebních, uměleckých a historických památek královského hlavního města Prahy. Zemřel roku 1914 a byl pohřben na Olšanských hřbitovech.

Jan Heller

Narozen 22. 4. 1925 v Plzni, zemřel 15. 1. 2008 v Praze. Prof., ThDr., evangelický teolog, religionista, biblista a vysokoškolský pedagog. Autor prací z oboru Starého zákona a starověkých náboženství, překlady z hebrejštiny, syrštiny, etiopštiny a latiny.

Hésiodos

Hésiodos byl antický řecký básník a filosof, patrně mladší současník Homérův, který působil na přelomu 8. a 7. století př. n. l. Jeho hlavní díla jsou „O původu bohů “ a „Práce a dni“, další díla připisována autorovi, která nejsou zachována v celku jsou „Héraklův štít”, „Genealogie héróů” a „Katalog héroin”. Je po něm pojmenován na Měsíci kráter Hesiodus. O Hésiodově životě víme velice málo, z několika nahodilých zmínek v jeho básních, o jejichž spolehlivosti však někteří badatelé pochybují. Jeho otec snad obchodoval na iónském pobřeží Malé Asie, ale zkrachoval a usídlil se v chudé vesnici Askře v Bojótii, kde si koupil malé hospodářství. Zde se oženil a měl dva syny, z nichž starší Hésiodos sice prý prohrál spor o dědictví s mladším Persem, nicméně zde jako rolník žil a psal své naučné i epické básně. Stěžuje si v nich na tvrdé zimy a nuzné živobytí: „... usadil se v bídné vísce, v Askře, kde je krušno v zimě, trudno v létě, nikdy dobře.“ Jako básník napodoboval Homéra, na rozdíl od homérské společnosti bojovníků a šlechticů však Hésiodos líčí život drobných rolníků. Už ve starověku se těšil velké oblibě a v Chalkidě v Euboii zvítězil v básnické soutěži na počest zemřelého krále. Psal převážně na starořecké polyteistické náměty, v nichž se zabýval vznikem Vesmíru, světa, bohů, lidí, atd. ...Hésiodova díla se později četla ve školách a v římské době se jimi inspiroval Vergilius k sepsání svých Georgik. Hésiodos zemřel v Askře, když se však její obyvatele museli později přestěhovat jinam, vzali prý jeho ostatky s sebou a pohřbili je v „Minyově hrobce“ v Orchomenu. Z jeho díla se zachovalo: O původu bohů je nejstarší soustavné podání řecké mytologie, které líčí po sobě jdoucí epochy a generace bohů . Dílo má přes 1000 veršů a je hlavním pramenem pro studium staré řecké mytologie. Na samém počátku byl chaos , z něhož se zrodili Úranos a Gaia (n...

Hérodotos

Hérodotos z Halikarnássu byl prvním významným antickým historikem, proto byl Ciceronem nazván otcem dějepisu. Je po něm pojmenován měsíční kráter Herodotus. Mnoho cestoval . Soudil, že k historii je třeba přistupovat geograficky a ke geografii historicky . Ve svých Dějinách vytvořil v devíti knihách nejúplnější popis světa , známého Řekům ve druhé polovině 5. století př. n. l. Hérodotos se narodil v Halikarnássu v Malé Asii, kde se i politicky angažoval a zúčastnil se pokusu svrhnout místního tyrana Lygdamida. Po neúspěchu celé akce musel odejít do exilu na ostrov Samos, později se však vrátil a opět se zapletl do komplotu proti Lygdamidovi; tentokrát se zdarem. Přesto krátce nato rodné město navždy opustil a přesídlil zpátky na Samos. Kolem roku 447 př. n. l. pobýval v Athénách, kde navázal kontakty s řadou významných osobností, mj. se Sofoklem, který na Hérodota dokonce odkazuje ve svém díle Oidipus na Kolónu, a Periklem. V Athénách předčítal úryvky ze svého díla, zač dostával od města finanční odměnu; později odešel do nově založené kolonie Thúrie v jižní Itálii. Své Dějiny zveřejnil v úplné podobě nejpozději v roce 424 př. n. l. a brzy nato pravděpodobně zemřel. Pohřben byl v Thúriích. Hérodotos ve svém díle podrobně rozebral vznik a vývoj největší mocnosti soudobého světa – perské říše – a její konflikt s evropskými Řeky v prvních desetiletích 5. století př. n. l. Řecko-perské války vyplňují podstatnou část druhé poloviny jeho Dějin, bez jeho údajů by bylo jen velmi obtížné rekonstruovat složité předivo vztahů mezi jednotlivými řeckými obcemi, Peršany i dalšími aktéry zá...

Herbert Heissler

Narozen 15. 10. 1974 v Praze. Ing., ekonom, politik.

Helmut Heissenbüttel

Gerhard Heuschmann

Německý zvěrolékař, zaměřuje se na koně.

Friedrich Heer

Friedrich Heer byl rakouský kulturní historik, univerzitní profesor, spisovatel a katolický publicista, teoretik „dialogu mezi nepřáteli“. Heer vystudoval humanitní vědy na vídeňské univerzitě a promoval prací o kulturních dějinách středověku, jež zůstaly jeho oblíbeným tématem. Jako mladý katolík a zároveň přesvědčený humanista patřil mezi odhodlané odpůrce nacismu a byl za to různě pronásledován. Po válce přednášel historii ve Vídni a od roku 1962 byl profesorem, zároveň redigoval časopis otevřených katolíků Die Furche a od roku 1961 byl i hlavním dramaturgem vídeňského činoherního divadla Burgtheater. Ústředním tématem Heerova neobvykle rozsáhlého díla jsou evropské duchovní dějiny, jejich hlavní proudy a postavy i jejich význam pro současné lidstvo. Jeho zájem se soustřeďoval na velká myšlenková hnutí, jež Evropu utvářela a provázela v celých jejích dějinách. Pod vlivem německo-amerického filosofa a historika E. Rosenstock-Huessyho viděl evropské dějiny jako posloupnost velkých duchovních revolucí, počínaje „papežskou revolucí“ 11. století přes humanismus a reformaci až po osvícenství, nástup demokracie a válečné konflikty 20. století. Zajímaly ho především nekonformní postavy, heretikové a buřiči, z jejichž dědictví pak západní civilizace dlouho žila. Heer byl ale zároveň angažovaný občan své doby a staral se o to, jak naše doba se svým dědictvím nakládá. Jako věřící křesťan a katolík ostře kritizoval různé formy klerikalismu, svazků katolické církve a jejích představitelů s mocí, a naopak se zasazoval o překonávání sporů diskusí, dialogem. Dnes je považován za jednoho z nejvýznamnějších rakouských intelektuálů 20. století. Úctyhodná řada Heerových – většinou velmi rozsáhlých – historických spisů začíná knihou s příznačným a programovým názvem Rozhovor mezi nepřáteli , po níž následoval Vzestup Evropy a Tragédie Svaté říše . Roku 1953 vyšly rozsáhlé Duchovní dějiny Evropy , 1...

Eva Heroldová

Narozena 17.3.1939. Novinářka, redaktorka.

Ellie Herman

Americká tanečnice a choreografka, učitelka cvičení metodou "Pilates".

DuBose Heyward

DuBose Heyward byl americký spisovatel. Je autorem románu Porgy , z něhož později jeho manželka Dorothy Heyward vytvořila stejnojmennou hru. Roku 1929 publikoval román Mamba's Daughters V roce 1933 napsal scénář k filmu The Emperor Jones. Rovněž je autorem knihy pro děti s názvem The Country Bunny and the Little Gold Shoes.

Dagmar-Pauline Heinke

Německá léčitelka, lektorka, specializuje se na akupunkturu, akupresuru a terapii barvami.

Christian Heeb

Švýcarský fotograf. Specializuje se na krajiny a domorodé obyvatele Ameriky.

Bruce Henderson

Americký novinář, editor a odborník v oblasti komunikace. Autor teologických publikací zaměřených na swedenborgiánství.

Bernard Heuvelmans

Bernard Heuvelmans byl francouzský zoolog. Je považován za zakladatele kryptozoologie. V roce 1955 vydal knihu Na stopě ignorovaných zvířat, která upozornila světovou veřejnost na mnohé záhady zoologického světa. Jako autor řady dalších publikací se zúčastnil i pátrání u jezera Loch Ness , v jižní a východní Africe , střední Americe a v Malajsii . Od roku 1982 byl předsedou International Society of Cryptozoology.

Anna Hessová

Anna Hessová se narodila s příjmením Loskotová. Vystudovala střední uměleckoprůmyslovou školu sklářskou. Výtvarnictví se ale poté věnovala pouze krátce. Pracovala v administrativě, k umění se vrátila jako spisovatelka. Nejprve publikovala časopisecky povídky. V roce 1993 ale přišla změna. To jí vyšla její románová prvotina Návraty. „Jde o autobiografickou prózu o dětství v padesátých letech v malém městě v rodině třídního nepřítele socialismu,“ konstatoval vydavatel knihy z nakladatelství Zvon. Poutavá je i knížka Šest mužů Jindřišky O., kterou nakladatelství Oftis charakterizovalo takto: „Otevřená výpověď stárnoucí ženy Jindřišky, vlastně již důchodkyně, která se nekompromisně vyrovnává se svou minulostí.“ Realismem hýří rovněž poutavé dílko Neposkvrněné početí, pojednávající o padesátých letech 20. století. Z dalších knih - Oidipův návrat, Panny a netvor, Psí Pánbůh

Angela Herrmann

Spoluautorka knihy Chvilka pro zdraví.

Alexander Hess

Alexander Hess byl český vojenský letec a důstojník československé armády a letectva, známý především svým velením 310. československé stíhací peruti Royal Air Force v době bitvy o Británii. Po složení maturitní zkoušky v roce 1916 byl odveden do rakousko-uherské armády a v postavení jednoročního dobrovolníka a později kadeta u c. a k. pěších pluků č. 88 a 102 prodělal ve funkci velitele čety boje na ruské a italské frontě. Utrpěl několik zranění a v září 1918 byl povýšen do hodnosti poručíka a přeložen k týlovému praporu 102. pěšího pluku ve štýrském městě Hartberg. Po skončení první světové války a návratu do vlasti se přihlásil k další činné službě v československé armádě, kde nastoupil službu u pěšího pluku č. 48 v Benešově. Již 31. 12. 1918 byl demobilizován a začal studovat strojnictví na ČVUT v Praze, 30. června 1919 však byl povolán k další službě v armádě, a do dubna roku 1920 sloužil u pěšího pluku č. 17, nejprve v Jindřichově Hradci a později v Žilině. Prvního května 1920 se dobrovolně přihlásil k letectvu. Nejprve prošel kursem leteckých pozorovatelů ve Vzduchoplaveckém učilišti v Chebu, a po povýšení na nadporučíka letectva byl převelen k letecké rotě 1 leteckého pluku č. 2 dislokované v Olomouci. V roce 1924 absolvoval pilotní výcvik následovaný kursem pro piloty stíhacích letounů, načež nastoupil k 33. stíhací letce leteckého pluku č. 2. Od ní byl v září 1924 přeložen k 2. pozorovací letce leteckého pluku č. 1, dislokované na letišti Praha-Kbely. Již 31. ledna 1925 byl jmenován velitelem 32. stíhací letky a následovalo několik dalších umístění ve funkci velitele letky. Krátce také, již v hodnosti kapitána, působil u detašmánu československých letadel v Boce Kotorské v Království SHS, vybaveného plovákovými letouny určenými k vlekání terčů pro výcvik protiletadlového dělostřelectva. Mezi lety 1934 a 1937 působil jako výcvikový referent v hodnosti štábního kapitána na III. odb...

Zbigniew Herbert

Zbigniew Herbert byl polský básník a esejista. Narodil se ve Lvově, účastnil se protiněmeckého odboje v řadách Zemské armády. Studoval filozofii a práva, v roce 1956 vydal první sbírku Struny světla. Kriticky se vyjadřoval ke komunistickému režimu, od roku 1986 žil v exilu v Paříži. Je pochován na hřbitově 'Cmentarz Powązkowski' ve Varšavě. Jeho básnická tvorba je intelektuálně náročná, vyznačuje se četnými mytologickými a filozofickými odkazy. Psal také fejetony pod pseudonymem Pan Cogito. Česky vyšel výbor jeho poezie Druhý pokoj a uměnovědné eseje Barbar v zahradě a Zátiší s udidlem. V roce 2008 se v Polsku slavil Rok Zbigniewa Herberta.

Wolfgang Held

Německý spisovatel.

William Heinrich

Wiemann Hermann

Wally Herbert

Vlastimil Hejl

Vlastimil Hejl, narozen v květnu 1915. Redaktor Střelecké revue, literatura z oboru sportovní střelby.

Virginia Henley

Virginia Henley je autorkou osmnácti historických románů. Řada z nich figurovala na žebříčku bestsellerů. Píše také kratší žánry, například novely. Její literární práce byly přeloženy do čtrnácti jazyků a získala za ně víc než dvanáct různých, často prestižních ocenění. Poroty i čtenáři společně obdivují její smysl pro zachycení atmosféry doby, zanlost reálií, přitažlivé náměty a zápletky, humor a čtivý, nekomplikovaný styl, stejně jako smysl pro gradaci děje. Je vdaná a žije s manželem v St. Petersburgu na Floridě.

Sabine Heinz

Dr. Německá historička, zabývá se Kelty.

Richard Heinzmann

Reinhardt Hess

Německý fotoreportér, autor kuchařských knih, znalec vín.

Reinhard Heydrich

Reinhard Tristan Eugen Heydrich byl prominentní nacista, blízký spolupracovník Heinricha Himmlera, SS-Obergruppenführer a generál policie, šéf Hlavního úřadu říšské bezpečnosti a Bezpečnostní služby , prezident Interpolu v letech 1940–1942, v letech 1941–1942 zastupující říšský protektor Protektorátu Čechy a Morava. Podílel se na perzekuci Židů a posléze se stal jedním z hlavních organizátorů holocaustu. Předsedal konferenci ve Wannsee, která uvedla do praxe tzv. Konečné řešení židovské otázky. Jako zastupující říšský protektor využíval politiku cukru a biče – sociální výhody dělníkům pracujícím pro potřeby Třetí Říše a zároveň brutální perzekuci vůči neloajálním a nepřátelům. Českoslovenští výsadkáři vyslaní z Anglie v rámci operace Anthropoid provedli 27. května 1942 speciální diverzní operaci jeho likvidace, na jejíž následky po osmi dnech zemřel. V odplatě za jeho smrt zavedli nacisté krutá opatření známá jako druhá heydrichiáda a povraždili několik tisíc obyvatel Protektorátu. Na jeho „počest“ byla nazvána operace Reinhard, která prakticky vyhladila židovské obyvatelstvo Polska. Reinhard Tristan Eugen Heydrich se narodil v Halle nad Sálou nedaleko Lipska. Pocházel z dobře situované měšťanské rodiny. Jeho otec byl hudební skladatel, operní pěvec a posléze ředitel hallské konzervatoře Richard Bruno Heydrich, který svých úspěchů na poli hudebním dosáhl především díky své píli a odhodlání. Jeho matka se jmenovala Elisabeth Anna Maria Amalia Heydrichová rozená Krantzová. Jména Reinhard a Tristan obdržel na počest hrdinů oper Amen a Tristan a Izolda . Jméno Eugen pak měl po svém dědečkovi z matčiny strany – její otec Eugen Krantz zastával post ředitele Drážďanské královské konzervatoře. Reinhard měl dva sourozence: o tři roky starší sestru Marii a o rok mladšího bratra Heinze-Siegfrieda. V dětských letech byl paličatý a vzpurný. Neměl kamarády ...

Radovan Helt

Radovan Helt je rodák z Mostecka . Už od dětství se zajímá o historii a je předním znalcem historických událostí z období druhé světové války na Mostecku . Ve své badatelské činnosti se zaměřil především na letecké útoky spojenců na strategicky důležité cíle v severních Čechách. Jeho dílo se vyznačuje precizním zpracováním zkoumaných faktů , nekonečnou mravenčí pílí při zkoumání dokumentů v archívech ,ale především se opírá o dobová svědectví přímých účastníků. Je pravidlem , že knihy jsou obohaceny unikátními fotografiemi .

Rachel Henderson

Britská textilní designérka, autorka publikací o háčkování, pletení a ručních pracích.

Philip Hensher

Britský spisovatel, literární kritik a novinář. Též vysokoškolský učitel tvůrčího psaní.

Petr Herold

Knižní ilustrátor.

Petr Heřman

Narozen 3. 1. 1960 v Náchodě. Prof., RNDr., CSc. na MFF UK, fyzik zabývající se převážně biofyzikou a spektroskopií.

Peter Henshaw

Anglický publicista, práce o motocyklech, skútrech, jízdních kolech a traktorech.

Pavol Hell

Pavel Heřmánek

Narozen 1980. Mgr., Th.D. Historik a archivář.

Nigel Henbest

Britský astronom. Práce z oboru.

Nicole Helbig

Německá autorka knih pro tvořivou práci.

Nicolae Herlea

Nicolae Herlea byl proslulý rumunský barytonista, známý svým silným hlasem a přesvědčivým vystupováním na jevišti. Narodil se 28. srpna 1927 v Bukurešti a stal se jedním z předních operních pěvců 20. století, který proslul zejména interpretací italského repertoáru. Herleova kariéra se vyznačovala účinkováním v nejprestižnějších světových operních domech, včetně milánské La Scaly, Metropolitní opery v New Yorku a Královské opery v Londýně.

Monika Hauff & Klaus-Dieter Henkler

Monika Hauff & Klaus-Dieter Henkler je německé pěvecké duo, které je známé svými vystoupeními se šlágrovou hudbou a lidovými písněmi. Svou kariéru zahájili v 60. letech 20. století v bývalé Německé demokratické republice a rychle si získali popularitu díky svým harmonickým duetům a okouzlujícímu vystupování na pódiu. V průběhu let vydali řadu alb a stali se známými osobnostmi východoněmecké zábavy. Jejich repertoár zahrnoval směs tradičních lidových písní, popových melodií a původních skladeb, které našly odezvu u širokého publika. Úspěch dua pokračoval i po znovusjednocení Německa a za svůj přínos německé hudbě byli oceněni různými cenami. Absolvovali rozsáhlá domácí i mezinárodní turné, na kterých svou hudbu představili fanouškům po celém světě.

Milan Heim

Matthew Healey

Autor prací o designu výrobku, reklamě a webových technologiích týkajících se značky produktu.

Martin Hewings

Autor jazykových příruček.

Markéta Hejná

Básnířka, prozaička, esejistka Markéta Hejná se narodila 24. 3. 1951 v Moravské Třebové. V Praze vystudovala Gymnázium, Sladkovského nám a FFUK . Pracovala v knihovně Uměleckoprůmyslového muzea, v letech Charty 77 uklizečkou na AVU, od od r. 1983 sekretářka a tajemnice redakce časopisu Zlatý máj v nakladatelství Albatros. 1989–1990 redaktorka čas. Zlatý máj 1991–1997 redaktorka nakl. Zvon od r. 1997 na volné noze V současné době spolupracuje jako externí redaktorka s Nakladatelstvím Franze Kafky , Karmelitánským nakladatelstvím a dalšími nakladatelstvími. Pro Český rozhlas připravila četbu na pokračování ze svého románu Obejmout dub a Ranní úvahy. Veřejná čtení – např. pražské Studio Paměť. Před r. 1989 publikovala v Divokém vínu, Hostu do domu, Sešitech pro mladou literaturu, Zlatém máji, poté např. v Literárních novinách, Salonu Práva, Souvislostech, v internetovém www.divokevino.cz Edičně připravila mj. řadu Cyrilometodějských kalendářů 1993–1999 pro nakl. Zvon, Kalendář 2000 a dále řadu Karmelitánských kalendářů pro Karmelitánské nakladatelství 2000–2005. Zastoupena ve sborníku Zelené peří , v knize Báseň mého srdce . Pro nakladatelství Vyšehrad napsala řadu esejistických knížek Přeji ti hodně síly , Přeji ti mnoho štěstí , Přeji ti hodně lásky , Přeji ti hodně radosti , Šťastné Vánoce , Vítáme tě, miminko! . Samizdat: sbírka básní Zmínky Vydala bibliofilii Tančící pomeranč , básnické sbírky Vážná radost. Verše z let 1969–1989 a Fuga a román Obejmout dub . Dvoje omalovánky, l...

Maria Dahvana Headley

Maria Dahvana Headley je americký spisovatel, memoirista, redaktor a dramatik. Ona je New York Times-nejprodávanější autor, stejně jako editor. Poté, co absolvovala vysokou školu v Calvwell, Idaho, v roce 1995 navštěvovala Newyorskou univerzitu, kde studovala dramatické psaní na Tisch School of Arts Dramatic Writing Program. Headley žila v Seattlu mnoho let, než se vrátila do New Yorku, kde nyní žije. Její tvorba zahrnuje román pro mladé dospělé vesmírné fantasy Magonia a královnu králů, alternativní román historie / fantazie o Kleopatře. Její povídka "Dejte jí zlato, když slyšíte její výkřik", původně publikovaná v časopise Lightspeed v červenci 2012, byla nominace na cenu Nebula v roce 2012, v kategorii povídky. Její příběh "Tradiční" byl finalistkou ceny Shirleyho Jacksona za rok 2013.

Lucie Herdová