Výpis všech autorů

Jaroslav Hýbl

Jaroslav Hýbl byl profesorem hydraulických strojů a strojního chlazení na Českém vysokém učení technickém v Praze. V akademickém roce 1936–1937 byl jeho rektorem.

Jaroslav Hubálek

Vystudoval lesnickou školu v Písku, po první světové válce zaměstnán na lesní správě na Podkarpatské Rusi, odkud v r. 1938 musel odejít a byl jmenován radou na lesní správě v Bystrém. V roce 1943 se přestěhoval do jižních Čech a později do Lanškrouna. Autor řady knih o přírodě a zvířatech , Ostrovid , Srub U žulové skály a dalších). O životě lesních a polních zvířat se zde vypráví buďto z jejich vlastního personifikovaného hlediska, nebo formou autobiografických příhod lesníka a myslivce ... dějištěm jsou nejprve divoké lesy Podkarpatské Rusi, později různá místa v českých zemích - jeho deník Stezkou života zavádí čtenáře do opuštěných krajů Ruska a Polska.

Jaroslav Hilbert

Jaroslav Hilbert byl technik, český dramatik a spisovatel. Pocházel ze vzdělané a zámožné měšťanské rodiny v Lounech. Otec JUDr. Petr Pavel Hilbert byl advokát a starosta města. Bratr Kamil byl významný český architekt . V Praze vystudoval nižší reálku, pak německou Vyšší průmyslovou školu v Plzni, kde roku 1889 odmaturoval a pak pokračoval ve studiu na strojní fakultě ČVUT v Praze. Po studiích nastoupil jako inženýr asistent v Českomoravské továrně na stroje v Praze-Libni. Jenže když uspěla jeho první divadelní hra Vina na prknech Národního divadla, zanechal po dvou letech práce v továrně a věnoval se pouze umění. Umožnila mu to finanční podpora rodiny. Od roku 1906 byl divadelním referentem, fejetonistou a redaktorem , psal kritiky do různých časopisů, zejména 30 let do Venkova, také do Zlaté Prahy a Moderní revue a od roku 1906 byl v divadle denně. V roce 1902 se stal spoluzakladatelem Kruhu českých spisovatelů a v roce 1919 společně s Hilarem Dramatického svazu. Jeho byl předsedou až do své smrti. Během svých zahraničních cest po Evropě i za československými legiemi napsal mnoho zasvěcených fejetonů a pokračoval v tvorbě pro divadlo a později přidal i několik nepříliš významných románů i povídek, odborných děl. Napsal celkem 22 divadelních her a řada z nich byla ovlivněna tvorbou norského dramatika Henrika Ibsena. Zemřel roku 1936 a byl pohřben v hrobce Slavín na Vyšehradském hřbitově, spolu se svým bratrem Kamilem.

Jaromír Homolka

Jaromír Homolka byl český historik umění, zabývající se českým a evropským gotickým uměním a vysokoškolský pedagog. Po návratu do Čech bydlela rodina se třemi syny v blízkém okolí Prahy. Jaromír poznával umělecké památky Prahy dříve, než nastoupil ke studiu dějin umění na filozofické fakultě Univerzity Karlovy. Po absolutoriu školy jako zásadní pro svou profesní orientaci na gotické sochařství označoval setkávání s profesorem Albertem Kutalem. Nastoupil brzy jako kurátor sbírky středověkého sochařství ve Sbírce starého umění Národní galerie v Praze, kterou pod vedením Oldřicha J. Blažička budoval společně s Ladislavem Kesnerem starším, Jaromírem Šípem a Pavlem Preissem. Podílel se tam na mnoha výstavách, například roku 1965 na projektu výstavy Jihočeská gotika v Alšově jihočeské galerii v Hluboké nad Vltavou, nebo na reprezentačních výstavách české gotiky v zahraničí. Vedle toho se věnoval pozdně gotickému sochařství na Slovensku a dále již gotickému sochařství obecně. V roce 1964 přešel na výzvu profesora Jaroslava Pešiny jako pedagog na katedru dějin umění filosofické fakulty Karlovy univerzity v Praze, kde byl jako bezpartijní dlouhá léta pouhým asistentem. Díky své stranicky zapojené manželce dosáhl alespoň roku 1979 povolení k roční stáži v Itálii. Teprve v roce 1988 se habilitoval a v roce 1990 byl jmenován profesorem dějin umění. V letech 1991–1994 také zastával místo děkana filozofické fakulty. V posledních letech své kariéry i po odchodu do důchodu externě přednášel vybrané kapitoly z dějin gotického umění na katedře dějin křesťanského umění Katolické teologické fakulty Univerzity Karlovy. Po smrti profesora Alberta Kutala v 80.letech začal také přednášet dějiny umění v semináři dějin umění filozofické fakulty univerzity v Brně. Ve svém badatelském odkazu navazoval především na působení Alberta Kutala. Z kolegů a spolupracovníků ho vázalo d...

Jana Hrabětová

Jana Hrabětová je česká historička, etnografka a od roku 2017 čestná občanka Poděbrad. Vystudovala národopis na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy v Praze , kde získala titul PhDr. V letech 1963–1982 působila jako samostatný odborný pracovník v Polabském muzeu v Poděbradech, od roku 1983 je vedoucí Polabského národopisného muzea v Přerově nad Labem. Je autorkou článků a odborných publikací zaměřených zejména na národopis a osobnosti středního Polabí.

Jan Horníček

Narozen 1989 v Rychnově nad Kněžnou. Učitel matematiky, autor časopisecky publikovaných básní a historického detektivního románu. Lektor vzdělávacích kurzů.

Jan Holzer

Narozen 1969. PhDr., politolog a historik, práce v oboru politické systémy Ruska a integrované žánrové typologie.

Jan Havelka

Jan Havelka byl moravský středoškolský profesor, etnograf, spisovatel, malíř a redaktor. Povzbuzoval národní uvědomění na Moravě. Spoluzakládal Vlastivědné muzeum v Olomouci. Je autorem řady odborných článků v oblasti pedagogiky, historie, archeologie a zeměpisu, ale psal také beletrii. Publikoval i pod pseudonymy Lomnický, Hrubý, Hájenský a Loštický. Absolvoval německou hlavní školu a reálku v Olomouci. V letech 1854 – 1862 vystudoval olomoucké gymnázium a vstoupil na filosofickou fakultu ve Vídni, kde se zaměřil na historii, zeměpis, knihovnictví a archivnictví. Zapojil se tam také do vydávání moravských studentských časopisů Kvasnice a Lípa moravská. Po ukončení studia roku 1867 nastoupil jako suplující učitel v Příboře. Odtud se přestěhoval do Uherského Hradiště, kde vyučoval na reálném gymnáziu, dívčí škole a učitelské přípravce. Svým národním cítěním ale vyvolal odpor místních Němců, kteří ho přiměli k odchodu. V listopadu 1870 mu ředitel Jan Evangelista Kosina nabídl místo na olomouckém gymnáziu. Tam začal vyučovat česky a brzy se projevil jako výborný pedagog. V roce 1871 se stal zkušebním komisařem pro školy obecné a měšťanské, roku 1874 řádným učitelem a 1877 profesorem. V roce 1873 založil časopis Komenský, který přinášel poučení a národní uvědomění moravskému učitelstvu a byl vysoce ceněný. Širokým vrstvám čtenářů byl určen jeho beletristický časopis Koleda. Do obou napsal množství vlastních příspěvků z různých oborů. Vydávání později ukončil ze zdravotních důvodů. Roku 1876 se oženil s dcerou archeologa Jindřicha Wankla, Vlastou. Ta byla známá jako spisovatelka pod pseudonymem Lucie Bakešová. Spoluzakládal krajinské muzeum v Olomouci, aktivně v něm působil a řídil jeho časopis. 20. října 1886 ho cestou ze školy ranila mrtvice a téhož dne večer zemřel. Byl pochován na Ústředním hřbitově v Olomouci-Neředíně, ve společném hrobě, kam byli později pohřbeni ...

Jan Hanuš

Jan Hanuš byl český hudební skladatel, jehož tvorba byla hluboce ovlivněna kulturním a politickým prostředím jeho země. Narodil se v Praze a působil ve významném období 20. století, kdy došlo k bouřlivým událostem druhé světové války i následným změnám politického režimu v Československu. Hanušova tvorba zahrnuje širokou škálu žánrů, včetně symfonií, komorní hudby, koncertů, oper a filmové hudby.

Jan A Herold

Iveta Horáková

Iveta Horáková píše knihy v oborech marketing a komunikace.

Ivan Herfurt

Ivan Herfurt je absolventem katedry dramaturgie a scenáristiky pražské FAMU. V osmdesátých letech se jako dramaturg Filmového ústavu podílel na rozsáhlých retrospektivních projektech z historie letních a zimních olympijských her a věnoval se sportovní a filmové dokumentaristice. Z této doby pochází jeho publikace Zlatý fond světové kinematografie. Na sportovní a filmovou tématiku píše do odborného tisku a podílí se scenáristicky na některých divadelních projektech. V Nakladatelství a vydavatelství Bohemia vydal v roce 1996 publikaci Evropské góly a o rok později na ni navázala kniha Světové góly.

Ivan Hanousek

Narozen 14.5.1942 v Praze. Novinář a prozaik, autor reportáží.

Ilona Helclová

Autorka učebnic češtiny pro 2. stupeň ZŠ a SŠ.

Ian V Hogg

Ian Vernon Hogg byl britský autor knih o střelných zbraních, dělostřelectvu, střelivu a opevnění, stejně jako biografie několika slavných generálů. Během své kariéry napsal, spoluautorem, editorem nebo spoluautorem asi 150 knih a prodal více než 1 milion výtisků.

Héródianos

Herodianos byl řecký dějepisec římského období žijící na přelomu druhého a třetího století. O jeho životě toho není mnoho známo. Narodil se pravděpodobně na území Malé Asie někdy kolem roku 170 a byl nejspíše nízkého původu. Za místo jeho narození bývá také považována Sýrie, někdy Alexandrie. Během života sice působil v císařských službách, avšak jen na nízkých pozicích. Na sklonku života pobýval v Římě. Je autorem římských dějin od smrti Marka Aurelia do nástupu Gordiana III. na císařský trůn. Herodianos se řadí k pozdnímu antickému dějepisectví. Jeho dílo se skládá z 8 knih. Zaměřil se především na svou současnost, která ho lákala dramatičností a rychlostí změn. Zdůrazňuje význam císařské moci, kritizuje naopak armádu za její svévolné a sobecké počínání. Ideálním císařem podle jeho mínění je takový člověk, který už před svým nástupem na trůn dokáže svými činy, že je prospěšný říši. Na urozenosti nebo názoru senátu naopak příliš nezáleží. Této autorově představě nejlépe vyhovoval císař Pertinax, pro kterého má autor zjevné sympatie. Herodianos se ale jinak vyhýbá jakékoliv idealizaci. Nedělá si iluze o významných osobnostech, senátu, armádě, ani impériu jako takovém. Jeho pohled na soudobou situaci i další vývoj je v tomto ohledu spíše pesimistický. Jeho dílo je psáno přístupnou formou a má dramatickou výstavbu, proto bylo oblíbené, a to i ve středověku. Herodianos byl dokonce v tomto období poněkud přeceňován a označován za čelního představitele antického dějepisectví. Z hlediska metodologického to ale není dílo příliš propracované. Důraz se klade spíše na zajímavost vyprávění. Autor se nezdržuje ověřováním a upřesňováním většiny údajů, neuvádí například odkud jednotlivá fakta čerpal.

Hermann Hackstein

Německý zahradní architekt.

Helena Horská-Hudecová

Harry Walker Hepner

Americký profesor psychologie.

Hans Habe

Janos Békessy, známější pod svým pseudonymem Hans habe byl rakouský spisovatel a vydavatel novin. On používal i pseudonymy Antonio Corte, Frank Richard, Frederick Gert, John Richler, Hans Wolfgang, a Robert Pilchowski.

Hana Hančová

Narozena 1957. Pedagožka, učebnice a metodické materiály k výuce biologie.

Haleakala Hew Len

Havajský klinický psycholog, autor prací o havajském učení Ho'oponopono, o problematice a odstraňování stresů.

Gustav Hájek

Narozen 2.6.1896 v Královci, zemřel koncem července 1976 v Brně. Ing., středoškolský profesor strojařství, práce z oboru.

Friedrich Anton Heller von Hellwald

Rakouský kulturní historik, práce z oboru, též cestopisy.

František Homolka

Narozen 25.3.1885 ve Zlosyni u Kralup n. Vltavou, zemřel 1.9.1933 v Praze. Beletrista, autor loutkových her a veršů pro děti, pedagogický publicista, sběratel lidových písní, redaktor, překladatel z polštiny a recenzent.

František Holec

Narozen 26. 10. 1925 v Krahulčí u Jihlavy, zemřel 1. 4. 2011. PhDr., CSc., archivář, ředitel Archivu hlavního města Prahy, práce v oboru, redaktor Pražského historického sborníku.

František Hoffman

*23.2.1920 Litomyšl Zaměření: archivnictví, dějiny měst, historie, specialista na předhusitské bojové družiny.

Frances Hardinge

Anglická spisovatelka, autorka fantasy beletrie pro děti a mládež, držitelka literárních cen. Žije v Londýně.

Eva Horzinková

Narozena 1951. Doc., JUDr., PhD., akademická pracovnice Policejní akademie, zabývá se správním právem. Práce z oboru.

Erich Herold

Český indolog, afrikanista a muzeolog. Po ukončení gymnázia studoval indologii, klasickou filologii a srovnávací vědu náboženskou na Filozofické fakultě UK. Titul PhDr. získal 1953. V letech 1950–52 pracoval jako asistent na FF UK, 1952–59 v Orientálním ústavu ČSAV. Roku 1957-58 byl na studijním pobytu v Indii. Od roku 1959 pracoval až do své smrti v Náprstkově muzeu nejprve jako vedoucí oddělení, pak ředitel muzea a tvůrce jeho nové koncepce, v letech normalizace jako odborný pracovník. Do Indie se v 60. letech několikrát vrátil na kratší studijní pobyty. V 50. a 60. letech spravoval muzejní indické sbírky; od poloviny 60. let se intenzivně zabýval tradičním uměním subsaharské Afriky. Uspořádal výstavy tohoto umění, první svého druhu v Československu, k nimž připravil zasvěcené katalogy. Na téma afrického umění napsal rovněž řadu publikací. Jeho stěžejním dílem je obsáhlá monografie African Art , která v letech normalizace mohla vyjít pouze cizojazyčně. Zásadním způsobem přispěl k objevení řezbářství kmene Bété z Pobřeží slonoviny. Objevné byly i jeho studie o africkém uzlu moudrosti – rozšifrování historie a původního významu dvojitého uzlu, a o afroportugalské slonovině, kterou identifikoval ve sbírkách Národního muzea. Připravil koncepci knihy o mimoevropských maskách, do níž napsal kapitoly o maskách afrických a indonéských . Kromě afrického umění se i nadále věnoval problémům asijských kultur; v 70. letech spravoval v NpM sbírky Indonésie, jihovýchodní Asie a asijských zbraní. Vypracoval koncepci a výrazně se podílel na vzniku expozice asijských kultur na zámku v Liběchově . V 70. a 80. letech zpracovával mimoevropské umění a artefakty v zámeckých sbírkách a je autorem expozice na zámku v Opočně . Založil sborník Annals of the Náprstek Museum a měsíční programy muzejních aktivit pro veřejnost, které provázely Výstavy měsíce. Společně se svou ženou přeložil knihu J. G. Frazera Zlatá ratolest o magii, mýtech a ...

Emil Holub

Emil Holub, křtěný Emilian Carl Johann Holub byl český lékař, cestovatel, kartograf a etnograf v Africe. Během dvou pobytů v jižní Africe v letech 1872–1879 a 1883–1887 zde vykonal několik vědeckých výprav a pořídil rozsáhlou přírodovědnou a etnografickou sbírku. Na jeho druhé expedici jej doprovázela jeho manželka, spolupracovnice Růžena Holubová. Narodil se v Holicích v rodině lékaře Františka Holuba a jeho manželky Anny, rozené Ebertové. V roce 1857 se rodina přestěhovala do Pátku nad Ohří. V dětství četl africký cestopis Davida Livingstona, který jej podle jeho pozdějších slov silně ovlivnil. První ročník gymnázia studoval na německém reálném gymnáziu v Praze, další ročníky pak na německém gymnáziu v Žatci, kde maturoval v roce 1866. Chtěl studovat přírodní vědy a archeologii, ale na přání otce začal studovat na lékařské fakultě Karlo-Ferdinandově univerzitě, kde 24. února 1872 promoval a získal titul doktor medicíny. Za podpory Vojtěcha Náprstka odjel 18. května 1872 na svou první cestu do jižní Afriky. Vyplul z anglického Southamptonu a po krátkém mezipřistání v Kapském Městě se vylodil 8. července v Port Elizabeth. Díky doporučení tamějšího rakouského konzula Adlera zde začal pracovat jako lékař v evropských rodinách. 26. srpna 1872 odešel vykonávat lékařskou praxi v městě Dutoitspan mezi hledači diamantů. V březnu 1873 se přidal ke konvoji místních lovců na dvouměsíční cestu – „vědecké safari“ na území bečuánských kmenů, kde získal první zkušenosti s domorodci a výstrojí. Sestavil přírodovědnou sbírku, kterou ve dvaceti bednách odeslal Náprstkovi do Prahy. Dne 3. listopadu 1873 vyrazil na druhou vědeckou výpravu se zaměřením na sbírku etnografických materiálů, z níž se vrátil 7. dubna 1874. Probádal východní okraj pouště Kalahari a navštívil Šošong, hlavní sídlo bečuánského kmene Bamangwatů. Zpět se vracel podél řeky Limpopo. Třetí expedici vykonal od 2. b...

Elisabeth Hanson

Autorka biografií.

Elin Hilderbrand

Elin Hilderbrand je americká spisovatelka romantických románů pro ženy. Její romány se obvykle odehrávají na ostrově Nantucket a jeho okolí , kde bydlí. Narodila se a vyrostla v Collegeville v Pensylvánii, je absolventkou Johns Hopkins University a dříve působila jako učitelka/spisovatelka na University of Iowa Writers' Workshop.

Eduard Hončík

* 10. 11. 1914, Trmice † 2. 4. 1988, Ústí nad Labem Prozaik Pocházel z pěti sourozenců; po smrti otce, sklářského dělníka , musel už jako dítě pomáhat matce živit rodinu. Vychodil měšťanskou školu a vyučil se soustružníkem kovů . Za hospodářské krize střídal rok příležitostné práce , od 1932 pracoval v dolech v Trmicích a od 1934 byl zámečníkem v Ústí nad Labem. 1936 nastoupil základní vojenskou službu v Litoměřicích; po návratu do civilu a záboru pohraničí se přestěhoval do Mladé Boleslavi, kde pracoval nejprve jako umývač lahví, později jako brusič a frézař v automobilce . V Ústí nad Labem, kam se s rodinou po osvobození vrátil, byl vedoucím výchovy učňů. 1948 však onemocněl dětskou obrnou. 1950 se jako zdravotně těžce postižený stal technickým úředníkem v Severočeských tukových závodech, zároveň zde 1953–56 redigoval závodní časopis Budovatel. Koncem 1961 odešel do invalidního důchodu. Přispíval do novin a časopisů: Dikobraz , Rudé právo , Průboj , Kulturní tvorba, Dialog, Květy, Plamen, Svět práce, Revue Teplicka, Pravda, Literární měsíčník aj. Od 1953 spolupracoval s Čs. rozhlasem, který vysílal dramatizace jeho povídek . Podle románu Spanilá jízda byl 1974 natočen televizní film Kolečkáři . Pro časopis Průboj překládal z němčiny detektivní povídky pod pseudonymem Petr Vápeníček. Hončík knižně debutoval na sklonku 50. let. Opíraje se o vlastní zážitek bídy a hladové stávky v Trmicích, jakož i o předválečnou zkušenost se sudetskými Němci, napsal román s kolektivním dělnickým hrdinou Třicet šest pod zemí. Sociální a nacionální konflikty na severu Čech v 30. letech zachytil rovněž v další próze Spanilá jízda. Obě prózy jsou psány v duchu budovatelské poetiky: zvýrazňují kladné povahové rysy dělnick...

Edmund Husserl

Edmund Husserl byl německý filosof moravského původu a zakladatel moderní fenomenologie. Edmund Husserl se narodil jako druhý syn židovského obchodníka, roku 1876 maturoval na německém gymnáziu v Olomouci a studoval matematiku, fyziku a filosofii nejprve v Lipsku, mimo jiné u W. Wundta, pak v Berlíně u matematiků K. Weierstrasse a L. Kroneckera a nakonec ve Vídni, kde roku 1882 promoval prací o variačním počtu. Zde se také setkal s Masarykem a snad i pod jeho vlivem pokračoval ve filosofii u F. Brentana. Prací O pojmu čísla se roku 1887 habilitoval v Halle, kde pak 14 let působil jako soukromý docent. Téhož roku si vzal ve Vídni Malvinu Steinschneiderovou, rovněž z Prostějova, a oba se dali pokřtít v evangelické církvi. Jeho Filosofie aritmetiky vzbudila kritický zájem logika G. Fregeho, který ji kritizoval kvůli psychologismu, tj. názoru, že matematické objekty mají psychologický původ, že plynou pouze z povahy lidského myšlení. Tuto kritiku vzal Husserl velmi vážně a dlouho pracoval na svém prvním velkém díle, Logická zkoumání I./II. , jež mu vyneslo profesuru v Göttingenu. Tam se seznámil s D. Hilbertem, W. Diltheyem, M. Schelerem, A. Koyrém a K. Jaspersem. Roku 1913 vydal Ideje k čisté fenomenologii. Po vypuknutí Světové války se připojil k vlasteneckému manifestu německých profesorů, za války však ztratil syna. 1916 byl povolán do Freiburgu jako nástupce H. Rickerta a 1918 založil Freiburskou fenomenologickou společnost. Jeho první asistentkou byla pozdější řeholnice Edith Steinová a od roku 1919 Martin Heidegger, který se roku 1928 stal jeho nástupcem. K Husserlovým žákům patřili také Eugen Fink, Dietrich von Hildebrand, Roman Ingarden, Ludwig Landgrebe, Jan Patočka a Edith Stein. Jako vážený emeritní profesor podnikl Husserl řadu přednáškových cest po Německu i do ciziny a napsal své poslední velké dílo, Krizi evropských věd, věnovanou otá...

Derek Harvey

Britský přírodovědec se zaměřením na evoluční biologii a spisovatel.

Darina Hamarová

Slovenská spisovatelka.

Cyril Höschl

Narozen 12.11.1949 v Praze. Prof., MUDr., DrSc., psycholog a psychiatr, popularizátor vědy, vysokoškolský pedagog.

Bryan Hitch

Zatímco scenáristé většinou pocházejí z Anglie, tak kreslíři mají ve zvyku rodit se v cizokrajnějších lokacích. Bryan Hitch je ovšem výjimka – je to kreslíř pokřtěný Temží. Největší inspirací jeho tvorby byl klasik z X-Menů a Avengers, Alan Davis, ovšem Hitch jeho styl dobrousil do dokonalosti. Jeho kresby ze všeho nejvíc připomínají záběry z širokoúhlých filmů, rozmáchlé a plné detailů. Hitch se specializuje na monumentální akční superhrdinské týmovky. Obvykle ve spolupráci s Markem Millarem. S tím se sešel u legendární řady The Authority, aby pak společně rozjeli své nejslavnější dílo, Ultimates. V současnosti – opět s Markem Millarem – pracuje na Fantastic Four a oba si to neskutečně užívají. Kromě toho ovšem vypomohl i v rodné vlasti a pro znovuvzkříšený seriál Doctor Who se spolupodílel na návrhu Tardisu.

Brian Haughton

Narodil se v Birminghamu. Archeolog.

Bill Haley

Bill Haley byl průkopníkem amerického rock and rollu, který se často zasloužil o popularizaci tohoto žánru na počátku 50. let. Haley se narodil 6. července 1925 v Highland Parku ve státě Michigan a poprvé se prosadil se svou skupinou Bill Haley & His Comets. Jejich hit "Rock Around the Clock" z roku 1954 se stal hymnou rebelující mládeže a je všeobecně považován za jednu z prvních rock and rollových písní, která si získala širokou popularitu. Zařazení písně do filmu "Blackboard Jungle" z roku 1955 ji pomohlo vynést na ještě vyšší úroveň.

Barbara Hucková

Narozena 16.5.1964 v Praze. Fotografka.

B Holý

Arnošt Herman

Arnošt Herman se narodil v roce 1932 v Mladé Boleslavi, vystudoval právnickou fakultu UK a kromě čtyř let, kdy byl redaktorem severočeského deníku Průboj, pracoval jako právník. Od roku 1961 publikoval povídky a drobné žurnalistické žánry. Jeho knižním debutem byla novela Muž na betonových schodech. Byl členem Obce spisovatelů a místopředsedou Severočeského klubu spisovatelů.

Anton Habovštiak

Anton Habovštiak sa narodil v roľníckej rodine. Inšpirovaný prostredím, začal si zapisovať nárečové texty z oravskej oblasti, ktoré neskôr využil a uplatnil vo svojom bádateľskom a tvorivom živote. Svoju prvú štúdiu venoval svojmu rodnému kraju. Celý život zasvätil vedeckej práci v Jazykovednom ústave Ľudovíta Štúra - predovšetkým výskumu slovenských nárečí, predovšetkým oravských, a to najmä s uplatnením metód jazykového zemepisu. Venoval sa aj otázkam spisovného jazyka, štylistike, onomastike, lexikologickej a lexikografickej problematike, ale aj umeleckej literárnej tvorbe a literatúre faktu. Zaoberal sa aj výskumom slovnej zásoby slovenských a slovanských nárečí. Dlhé roky aktívne pracoval v lexikálnej sekcii. Ako autor riešil teoretické i praktické problémy lexikálnej a sémantickej diferenciácie jazykov skúmaného areálu zo širšieho slavistického hľadiska. Využil materiál získaný pomocou atlasového dotazníka na rozsiahlom slovanskom území a pripravil sériu príspevkov, ktoré potom publikoval v domácich i zahraničných periodikách, príležitostných zborníkoch a knižných vydaniach. Počas dialektologických terénnych výskumov venoval pozornosť aj ľudovej slovesnosti. Na základe získaných ľudových motívov napísal viacero zbierok rozprávok a povestí, v ktorých bohato využil hlbokú studnicu nárečovej lexiky, frazeológie a syntaxe i pozitívne etické posolstvo ústne tradovaných príbehov. Čitatelia mu neraz adresovali otázku, ako vraj súvisí vedecké poznávanie s fenoménom fantázie, čo tak veľmi charakterizuje slovesný útvar, akým je rozprávka. Venoval sa aj tvorbe literatúry pre mládež. Ako člen autorského kolektívu Slovníka slovenských nárečí I mal možnosť samostatne rozvinúť svoju lexikografickú prax. Zúročil ju najmä pri príprave troch dielov edície krátkych slovníkov slovenských nárečí. Neustále bol aktívny v besedovaní, oponovaní a popularizovan...

Angus Hall

Alexandra Hejlová

Narozena 25.7.1970. Výtvarnice, malířka, knižní ilustrátorka, módní návrhářka.

Zuzana Hamplová

Ilustrátorka.

Zoe Heller

píše sloupky pro list Daily Telegraph a roku 2002 získala cenu „sloupkař roku“

Zdenka Hrnčířová

Narozena 1.5.1940 v Praze. Mgr., vysokoškolská pedagožka se zaměřením na současnou nizozemštinu a reálie nizozemsky mluvících zemí, autorka nizozemsko-českého jazykového slovníku, překladatelka.

Zdeněk Hnát

Uvedené skladby, jako například "Toccata E Due Canzoni", "Sinfonietta La Jolla" a Beethovenova "Grosse Sonate Nr. 29 B-Dur für das Hammerklavier, op. 106", naznačují repertoár, který zahrnuje jak moderní, tak klasické skladby, což naznačuje možné zaměření na klavírní a komorní hudbu. Pokud je Zdeněk Hnát skutečně spojen s těmito díly, může se jednat o interpreta nebo interpreta klasické klavírní hudby, což však nelze na základě v současnosti dostupných informací potvrdit.

Zdeněk Hedbávný

Zdeněk Haník

Zdeněk Haník je bývalý český volejbalový reprezentant, trenér národních družstev Česka a Rakouska, od roku 2016 místopředseda Českého olympijského výboru. Původním povoláním byl středoškolským učitelem českého jazyka a literatury a tělesné výchovy. Začínal jako učitel na základní škole v Nymburce , učil na brněnském matematickém gymnáziu třída Kapitána Jaroše . Působil jako vysokoškolský učitel na Fakultě tělesné kultury UP v Olomouci , Fakultě tělesné výchovy a sportu UK v Praze a Fakultě sportovních studií MU v Brně . Je autorem pěti publikací o volejbalu a řady časopiseckých článků. Vystoupil na řadě odborných, vědeckých seminářů a publikoval v příslušných sbornících. V oblasti popularizace odbornosti působí jako člen redakční rady měsíčníku COACH a autor sloupků a fejetonů v magazínu Sport a týdeníku Reflex i jako autor a protagonista metodické části televizního volejbalového magazínu. Absolvoval 150 zápasů v reprezentaci ČSFR. Hráčská klubová působiště: Zbrojovka Brno, Lokomotiva Nymburk, VKP Bratislava, Dukla Trenčín, Donaukraft Wien a Tirol Innsbruck. Vedl rakouské ligové kluby a rakouskou reprezentaci, s níž absolvoval ME 1999. S národním mužstvem České republiky zvítězil 2x v kvalifikaci na MS 2002 a 2010, obsadil 4. místo na ME 2001, absolvoval MS 2006 . Získal mistrovský titul na Slovensku s družstvem VKP Bratislava . Byl 3x vyhlášen trenérem roku: v Česku v letech 2002 a 2008, na Slovensku v roce 2004. Předseda Českého volejbalového svazu , místopředseda Českého olympijského výboru . Organizátor sportovních a společenských akcí, setkání osobností z různých oblastí života české společnosti. Spoluzakladatel Nadace Volejbalové akademie, která podporuje metodickou a publikační činnost. Působil jako komentátor České televize při televizních přenosech z volejbalu. Je zakladatelem Unie profesioná...

William Hoffer

Americký novinář a spisovatel.

William Harrington

Autor napínavých příběhů inspektora Columba William Harrington je bývalý právník, který se v průběhu své vynikající profesionální kariéry specializoval na kriminální případy. Také proto se mu postavu inspektora Columba podařilo vykreslit tak výjimečně plasticky. Autor jej představuje v takovém světle, že čtenář nemůže být od samého počátku na pochybách, komu patří jeho sympatie. Pod Harringtonovým perem však ožívají rovněž další zajímavé postavy a figurky. Zejména však musíme docenit jeho dokonalou znalost prostředí, do něhož nás uvádí. William Harrington žil ve městě Greenwich v americkém státě Connecticut. Vydal již celou řadu případů okouzlujícího inspektora Columba...

Wilhelmine Heimburg

Emilie Wilhelmine Bertha Behrens , známá pod pseudonymem Wilhelmina Heimburg, byla německá spisovatelka. Behrensová byla dcera vojenského lékaře a spisovatele Hugo Behrense , strávila většinu studií v Quedlinburgu. K práci související s dislokací svého otce přišla v roce 1876 v Salzwedelu, kde žila dva roky s rodiči. Povzbuzována svým otcem, mohla Behrensová v roce 1878 debutovat se svým románem Život mého starého přítele. Protože měla s románem úspěch, stala se jedním z hlavních pracovníků v časopise Die Gartenlaube.

Wilhelm Hünermann

Wilhelm Hünermann byl německý římskokatolický kněz a spisovatel. Známý je zejména pro své biografické romány. V kněžské službě působil v letech 1926–1975, literárně činný byl v letech 1931–1969. Wilhelm Hünermann se narodil jako syn profesora matematiky v městečku Kempen v Severním Porýní-Vestfálsku na západě Německa. Tam také ve věku 17 let odmaturoval a nastoupil jako voják do bojů první světové války. Po konci války začal studovat teologii v Münsteru na Westphalian Wilhelms University. Na kněze byl vysvěcen 26. května 1923. V té době církevně spadal jeho rodný region pod správu arcibiskupství v Kolíně nad Rýnem. Byl ustanoven jako kaplan ve farnosti Herz Jesu v Oberhausen-Sterkrade, náležející pod správu kolínského arcibiskupství. Roku 1926 byl jmenován do biskupské delegace Berlín-Braniborsko-Pomořansko, která církevně spadala do vratislavské církevní provincie. V roce 1930 z ní bylo vyčleněno území pro novou berlínskou diecézi. Církevní reorganizace se dotkla i Hünermannova domovského regionu v Porýní, který byl připojen k obnovené cášské diecézi. Wilhelm Hünermann pracoval jako kaplan farnosti sv. Matyáše na Winterfeldtplatzu v Berlíně. Clemens August von Galen, pozdější kardinál a biskup münsterský, který byl v roce 2005 blahoslaven, zde působil jako jeho zpovědník a nadřízený. V Berlíně objevil Carl Sonnenschein Hünermannovo nadání pro psaní a přivedl ho do redakčního týmu diecézního deníku Katolický deník delegace biskupů pro Berlín, Braniborsko a Pomořany . Erich Klausener, který byl později zavražděn nacionalistickými socialisty, Hünermanna pověřil tiskem pro materiály katolické akce, jejíž byl vůdcem. Již v roce 1931 začal s literární činností i mimo redakci. Jeho první hra, tragédie Dětská křížová výprava ...

Walter Heichen

Německý spisovatel a nakladatel.

Vladislav Hytych

Narozen 3.2.1954. MUDr., publikuje v oboru chrirurgie, zvláště hrudní chirurgie .

Vladimír Hulec

Narozen 10. 3. 1958 v Brně. Teatrolog, divadelní kritik, herec, organizátor, redaktor, divadelní publicista a dramaturg.