Výpis všech autorů

Benjamin Charles Elton

Anneliese Eckert

Andreas Edmüller

Dr. Andreas Edmüller , vysokoškolský učitel, vyučuje filosofii na Mnichovské univerzitě a leadership na univerzitě v Innsbrucku. Také pracuje jako konzultant a trenér.

Andrea Erne

Německá autorka dětských knih.

Akwaeke Emezi

Nigerijská spisovatelka, autorka románů, povídek a young adult románu s autobiografickými prvky. Umělkyně v oblasti videoartu, performerka.

Zdeněk Eminger

Narozen 31.5.1922 v Plzni, zemřel 7.2.1977 tamtéž. DrSc., technik, profesor vysoké školy strojní a elektrotechnické, literatura o slévárenství.

Zak Ebrahim

Pacifista, syn teroristy El-Sayed Nosair , autor knihy.

Wolfgang Exel

Lekár a novinár Wolfgang Exel je autorom viacerých úspešných kníh o medicíne a prírodnom liečiteľstve.Spoluautor knihy Wili Dungl vedie bio.tréningové centrum Gars-Kamp v Dolnom Rakúsku. preslávil sa ako masér mnohých svetoznámych športovcov-napríklad Nikiho Laudu a Franza Klammera.

Werner Ekschmitt

Německý klasický filolog, práce z oboru dějin starověkých civilizací.

Walter Dumaux Edmonds

Narozen 15.7.1903 v Boonville , zemřel 24.1.1998 v Concordu . Americký prozaik, autor historických románů.

Vratislav Effenberger

Vratislav Effenberger byl český literární teoretik a vůdčí osobnost českého poválečného surrealismu. V letech 1938–1939 absolvoval English Institute. Poté studoval střední průmyslovou školu, kde roku 1944 maturoval. Po válce vystudoval chemii na Vysoké škole chemicko-technologického inženýrství a začal studovat i dějiny umění a estetiku na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy, avšak v roce 1948 byl ze školy vyloučen . Od roku 1946 pracoval v Československém filmovém ústavu, odkud byl v roce 1954 propuštěn. Poté pracoval ve Výzkumném ústavu pivovarnickém a sladařském, ale roku 1958 musel odejít i odtud. Pak až do roku 1966 pracoval jako dělník při podzemním zplynování uhlí v Březnu u Chomutova. Od roku 1966 pracoval ve Filozofickém ústavu Československé akademie věd, kde získal titul kandidát věd, roku 1970 však byl z politických důvodů propuštěn. V letech 1971–1977 pracoval jako překladatel Pražské informační služby. Roku 1977 podepsal opoziční petici Charta 77 a mohl pak pracovat již jen jako dělník. Zároveň byl však od roku 1977 v invalidním důchodu. K surrealismu měl blízko již na počátku 50. let, když přispíval do sborníků Znamení zvěrokruhu a Objekt. V 60. letech se pak stal byl vůdčí osobností Surrealistická skupiny v Československu, a to nejen po teoretické stránce, ale i po stránce organizační. V roce 1969 redigoval surrealistickou revui Analogon. Vyšlo tehdy pouze prvé číslo, dvě další byla připravena v rukopise. Vydávání Analogonu bylo obnoveno až po pádu komunistického režimu a od roku 1991 do roku 2018 vyšlo zatím 86 čísel. Kolem roku 1968 publikoval v řadě novin a časopisů zabývajících se literaturou, divadlem a výtvarným uměním. Většina jeho díla však vyšla pouze v samizdatu nebo je ještě nezpracovaná ve formě rukopisů. V závorce předpokládaný rok vzniku. Většina těchto sborníků patří do samizdatové literatury. Vyjma těchto děl vyšla řada jeho časopiseckých a...

Vojta Erban

Erban Vojta, vlastním jménem Adalbert Eckstein, 19. 8. 1913 Praha – 28. 1. 1981 Praha, politik a publicista. 1935-38 vystudoval práva na Karlově univerzitě v Praze. V létě 1939 odešel do Polska a odtud po vypuknutí 2. světové války do SSSR, kde 1942 vstoupil do čs. vojenské jednotky, posléze se stal náčelníkem její rozvědky a tajným spolupracovníkem sovětské zpravodajské služby. 1945 krátce vedoucí kabinetu ministra průmyslu; 1945-48 zástupce generálního tajemníka Čs. sociální demokracie a současně poslanec Národního shromáždění. Před únorem 1948 zastával ve vedení ČSSD dvojaké postoje, ve skutečnosti zde plnil úlohu komunistického agenta. V červnu 1948 odešel z politického života, 1948-50 a 1952-62 zastával různé hospodářské funkce ve sféře vnitřního obchodu. Začátkem 50. let vězněn, poté spolupracoval se Státní bezpečností a jako agent-provokatér nasazován proti bývalým sociálně demokratickým funkcionářům . 1962-76 šéfredaktor nakladatelství Academia, 1971-76 poslanec Sněmovny národů Federálního shromáždění; od 1962 člen ústředního výboru Svazu protifašistických bojovníků a redakční rady časopisu Hlas revoluce, kde hojně publikoval. Autor válečných memoárů Běženci a vítězové ; spoluautor vzpomínkové knihy Ludvíka Svobody Z Buzuluku do Prahy . V 70. letech přední normalizační publicista, zaměřený na ideologickou desinterpretaci nedávné minulosti.

Victoria Egan

Redaktorka dětských encyklopedií o přírodě, životním prostředí, národech a jejich kulturách.

Valerio Evangelisti

Valerio Evangelisti se narodil v bologni v roce 1952. Po vydání pěti knih a kolem čtyřiceti odborných statí o historii se začal plně věnovat beletrii. V roce 1994 vyšel jeho první román, Nicolas Eymerich, inquisitore. Následovaly další romány z cyklu o Eymerichovi, díky němuž se stal Evangelisti jedním z nejznámějších autorů současné fantastiky: Le catene di Eymerich , Il corpo e il sangue di Eymerich , Il mistero dell'inquisitore Eymerich , Cherudek , Picatrix, la scala per l'inferno , Il castello di Eymerich , a Mater Terribilis , vydané nakladatelstvím Mondadori. V roce 1999, také u Mondadori, vyšel ve třech svazcích román Magus. Il romanzo di Nostradamus. U nakladatelství Einaudi Stile Libero vyšlo Metallo urlante a román Black Flag , který je prvním dílem cyklu o mexickém pistolníkovi Panterovi. Druhý díl z cyklu o Panterovi Antracite publikovalo nakladatelství Mondadori. L'Ancora del Mediterraneo vydalo Alla periferia di Alphaville. Interventi sulla paraletteratura a Sotto gli occhi di tutti. Ritorno ad Alphaville . V. Evangelisti patří mezi nejpřekládanější italské spisovatele.

Tomáš Edel

Tomáš Edel byl český historik, který učinil objevy ze středověkých dějin Českého Dubu, ředitel českodubského Podještědského muzea. Vyrůstal v Praze na Malé Straně, v letech 1974–1980 studoval dálkově na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy obor národopis-historie. Pracoval v Národním muzeu mezi lety 1972–1980, po skončení školy učil na střední škole a od roku 1985 začal ředitelovat Podještědské muzeum, kde působil až do své smrti. V roce 1991 se podařilo objevit ve sklepích obytných domů na místě starého zámku rozsáhlé pozůstatky původní pozdněrománské johanitské komendy . V roce 1992 objevil ve věži českodubského kostela skříň s gotickou šablonovitou výzdobou . Psal články národopisné i historické o Podještědí. Svůj zájem o johanity také využil v kontroverzní práci identifikující autora tzv. Dalimilovy kroniky jako komtura Jindřicha z Varnsdorfu.

Stasi Eldredge

Stasi Eldredgeová se na práci svého muže, Johna Eldredge, podílí jako spoluautorka některých knih a vedoucí ženských programů v Ransomed Heart Ministries. Za Johna je vdaná 25 let a má s ním tři syny. John Eldredge je autor spirituální literatury, terapeut a ředitel společenství pro duchovní poradenství Ransomed Heart Ministries v americkém Coloradu.

Stanley Bernard Ellin

Stanislava Emmerlingová

Speciální pedagožka, zabývá se též alternativní medicínou. Práce z oboru speciální pedagogiky.

Salva Espín

Španělský ilustrátor komiksů.

Rudolf Eucken

Rudolf Christoph Eucken byl německý filozof a univerzitní profesor, představitel hnutí za obnovu idealistické metafyziky, nositel Nobelovy ceny za literaturu z roku 1908. Rudolf Christoph Eucken studoval na univerzitách v Berlíně a Göttingenu klasickou filologii, historii a filozofii a hluboce se zabýval Aristotelovými postupy a výrazovými prostředky. V letech 1871 až 1874 působil jako univerzitní profesor filozofie v Basileji a od roku 1874 až do roku 1920 v Jeně. V 80.letech 19. století vystoupil jako vedoucí činitel hnutí kritizující převládající naturalisticko-pozitivistický světový názor. Ve svém díle se snažil na základě tradic německého klasického idealismu vytvořit vlastní koncepci metafyziky ducha, spojující filozofický aktivismus s křesťanským náboženstvím a s některými prvky pozdější filozofie života. Východiskem jeho prací, ve kterých usiloval o obnovu idealistického myšlení a tvořivých sil lidstva, bylo pojetí duchovního světa jako autonomního, věčného, majícího absolutní smysl a hodnotu. Jako zastánce neoidealismu požadoval a zdůvodňoval sjednocení tvorby a života do mravně-duchovního činu, který by překonal úpadek moderní civilizace spočívající v tom, že se kulturní práce stala neosobní, čímž by se opětovně vytvořil opravdový duchovní život. Svůj myšlenkový postup Eucken označoval jako noologickou metodu, která spočívala v tom, že duchovní svět nechápal jen psychologicky, ale také jako objektivní hodnotu. Smysl bytí pak spatřoval v aktivním naplňování duchovních hodnot. Euckenovy spisy se vyznačují obrovským kazatelským patosem působícím zejména proti odlidštění lidské kultury. Zejména proto byla roku 1908 Euckenovi udělena Nobelova cena za literaturu „… za závažné hledání pravdy, pronikavou sílu myšlení a široký rozhled, za vřelost a mohutnost stylistického ztvárnění, s nimiž v četných pracích hájil a rozvíjel idealistickou životní filosofii“ ....

Rose Estes

Americká autorka sci-fi, fantasy a herních knih.

Petr Eidler

Narozen 27. 5. 1958 v Praze. Bohemista, polonista, spisovatel, redaktor a fotograf, věnuje se živé fotografii, autor cyklu barevných fotografií o Praze, autor prací z oboru dějin fotografie a románů, pod pseudonymem publikuje detektivky.

Milton H Erickson

Narozen 1901, zemřel 1980. Americký psychiatr a psycholog.

Milan Exner

Narozen v červnu 1932 v Hořicích. Regionální badatel a historik, publicista a spisovatel.

Michal Eliáš

Michal Eliáš je slovenský literárny historik a pedagóg. Vysokú školu pedagogickú absolvoval v Bratislave, pracoval ako stredoškolský profesor v Komárne a na Pedagogickej fakulte v Nitre. Od r. 1965 bol pracovníkom Matice slovenskej v Martine, neskôr zastával funkciu riaditeľa literárno-múzejného oddelenia. Venoval sa najmä výskumu staršej slovenskej literatúry.

Mark Evans

Mark Whitmore Evans je australský baskytarista. V letech 1975-1977 byl členem hardrockové kapely AC/DC, s níž nahrál alba T.N.T, High Voltage, Dirty Deeds Done Dirt Cheap a Let There Be Rock. V letech 1977 až 1979 byl členem kapely Finch . Později hrál v kapele Cheetah, která však příliš dlouho neexistovala. V roce 2011 vydal autobiografickou knihu nazvanou Dirty Deeds: My Life Inside/Outside of AC/DC.

Mark Elvin

Britský vysokoškolský učitel se zaměřením na kulturu, historii a jazyky Asie, především Číny.

Maria Edgeworth

Maria Edgeworthová byla anglo-irská spisovatelka literatury pro mládež i pro dospělé. Maria Edgeworthová se narodila v hrabství Oxfordshire v domě svých prarodičů. Většinu svého života strávila v Irsku na venkovském statku svého otce, kde vyrůstala v prostředí irské venkovské šlechty, ve společnosti rodin Kitty Pakenhamové , lady Moiry a její tety, Margaret Rustonové. Měl na starosti správu majetku svého otce, což byla zkušenost, kterou později využila při psaní románů o Irech. Její rané spisovatelské úsilí bylo méně realistické a melodramatičtější; jeden z jejích textů obsahuje postavu darebáka, který jako masku nosí kůži staženou z obličeje mrtvoly. V roce 1802 se rodina vydala na cesty, nejprve do Bruselu a později - během krátkého příměří v době napoleonských válek známého jako amienský mír - do Francie. Rodina se seznámila s řadou významných osobností a Maria dostala nabídku sňatku od jistého švédského hraběte. Po návratu do Irska začala znovu psát. Otec Marie Edgeworthové Richard Lovell Edgeworth, známý spisovatel a vynálezce, podporoval psaní své dcery; trval však na tom, že její práce musí napřed schválit a upravit. Žádný z příběhů publikovaných v The Parent’s Assistant nesměla autorka ani přečíst svým sourozencům , dokud je neschválil. Příběh Castle Rackrent napsala za jeho zády a zveřejnila anonymně. Po smrti svého otce v roce 1817 vydala Maria Edgeworthová jeho paměti, které rozšířila o životopisné komentáře. Působila jako spisovatelka až do své smrti a ke konci života se snažila co nejvíce zmírnit utrpení rolníků, kteří byli postiženi velkým hladomorem . V tomto článku byl použit překlad textu z článku Maria Edgeworth na německé Wikipedii....

Marcia Evanick

Americká spisovatelka. Autorka romantických novel a sci-fi.

Marcela C Efmertová

Prof. PhDr. Marcela Efmertová, CSc., se narodila r. 1959 v Praze. Historička, práce z oboru českých dějin a dějin elektrotechniky, koordinátora humanitní skupiny katedry ekonomiky, manažerství a humanitních věd Elektrotechnické fakulty ČVUT.

Magdaléna Ezrová

Narozena 1985. Mgr., porodní asistentka, zabývá se antropologií porodu a potřebami žen v raném mateřství.

Lynn Erickson

Lynn Erickson je pseudonym spisovatelek Molly Swantonové a Carly Peltonenové.

Ludvík Eger

Narozen 24.5.1961 v Broumově. PaeDr., CSc., pedagog, publikace v oboru tělesné výchovy a sportu, marketingu, obchodu a služeb.

Lenka Eckertová

Lenka Eckertová působí od roku 1996 v oblasti obsahu, marketingu a komunikace na internetu. Počínaje zaměstnáním v průkopnických internetových společnostech Capitol Internet Publisher a M.I.A. se vždy zabývala využitím moderních technologií v každodenní praxi. Tématu online rizik a jeho zprostředkování veřejnosti se v současnosti věnuje v Národním centru bezpečnějšího internetu .

Ladislav Eliáš

Autor básniček a hádanek v knížkách pro děti.

Klaudia Eibenová

Mgr. Klaudia Eibenová pedagožka s 44-letou praxí, filoložka, rusistka, teoretička recitace v ruštině. Jako pedagožka se specializuje na poruchy učení. Je autorkou vlastní metodiky výuky jazyka a spoluautorkou učebnic ruštiny pro ZŠ a nižší ročníky gymnázií a publikací k výuce angličtiny a francouzštiny. Externě působí na Ostravské univerzitě, kde vyučuje ruštinu na Katedře sociální geografie a regionálního rozvoje Přírodovědecké fakulty.

Katrin Eismann

Americká profesorka výtvarného umění, autorka prací o designu, digitálním fotografování a korekci fotografií.

Kate Egan

Americká autorka knih pro děti a fantastické literatury.

Karel Elgart Sokol

Karel Elgart Sokol, vlastním jménem Karel Elgart byl učitel, ředitel školy, spisovatel, dramatik, divadelní a literární kritik. Narodil se jako syn hostinského v Ivančicích. Do obecné školy chodil v Neslovicích a Židlochovicích. Se středoškolským studiem začal na gymnáziu na Starém Brně a pokračoval v něm na brněnském Prvním českém gymnáziu . Pak studoval na učitelském ústavu, kde v roce 1892 maturoval. Učil pět let na obecní škole v Jaroměřicích nad Rokytnou, potom jako odborný učitel na vyšší dívčí škole spolku Vesna v Brně. Roku 1919 byl jmenován ředitelem učitelských ústavů pro průmyslové a hospodyňské obory v Brně a stal se jednou z významných osobností brněnské společnosti. Pracoval v různých kulturních organizacích, např. byl funkcionářem Klubu přátel umění a v letech 1925 až 1929 starostou Moravského kola spisovatelů. Dále byl činovníkem Sokola, sbormistrem pěveckého spolku, založil dramatický kroužek a knihovnu. Společně s Vilémem Mrštíkem redigoval v letech 1908–1910 Moravskoslezskou revui. Byl divadelním referentem v Lidových novinách a přispíval do desítky dalších periodik. Vykonával daleké cesty po Slovensku, Uhrách, Alpách, Dalmácii, Itálii, Švýcarsku, jižní Francii, Německu i Dánsku. Ve válečných letech 1915–1916 byl učitelem ortopedického tělocviku při vojenské pozorovací nemocnici v Kroměříži. Zvolil si jméno podle svého strýce, spisovatele Antonína Hynka Sokola, ale své články podepisoval pod různými jmény , zkratkami a šiframi. Zemřel na záchvat mrtvice při koupání ve svých 55 letech. Jeho literární pozůstalost je uložena v Moravském zemském muzeu v Brně a v Brně-Husovicích je po něm pojmenována také jedna z ulic , na které se nachází tamější gymnázium. Pohřben je na Ústředním hřbitově v Brně....

Karel Effa

Karel Effa, původní jménem Karel Effenberger , byl český herec. Jako voják z povolání za 2. světové války sloužil ve Vládním vojsku v období Protektorátu Čechy a Morava, které bylo odveleno do Itálie. Zde posléze zběhl k československým jednotkám bojujícím na straně západních spojenců. Po válce zůstal v armádě v hodnosti četaře, hrál a zpíval dva roky v nově vzniklém Armádním uměleckém souboru Víta Nejedlého. Odtud pak přešel do Divadla satiry, z něj do Divadla státního filmu, odtud pak do Hudebního divadla v Karlíně, z něj si nakrátko odskočil do Divadla ABC, aby se opět vrátil do karlínského divadla. Od roku 1979 byl členem divadla Semafor. Karel Effa byl velmi výrazný komediální herec, jenž za svůj život vytvořil 71 menších a epizodních filmových rolí – např. padoucha Pancho Kida v české komedii Limonádový Joe aneb Koňská opera, černého Gustava ve známém Zemanově filmu Ukradená vzducholoď, či strážce pokladu v pohádkovém filmu Pyšná princezna. Karel Effa po mnoho let působil jako člen hereckého souboru Československého státního filmu, resp. Filmového studia na Barrandově, zahrál si i v Divadle na Fidlovačce, či v někdejším hudebním divadle v pražských Nuslích, působil i v poválečném Divadle satiry. Kromě vystupování v divadle a ve filmu uskutečnil za svůj život na šest tisíc zájezdových vystoupení, kde uplatnil svůj lidový humor, hru na kytaru a zpěv trampských písní. Celý život také zůstal trampem, jezdil do Brd, často do osady Ztracenka. V roce 1964 se stal zakládajícím členem Odboru přátel a příznivců Slavie, který měl za cíl zachránit a pozdvihnout fotbalovou Slavii, toho času živořící ve druhé fotbalové lize.

Julius Ehrler

Středoškolský profesor, autor učebnic angličtiny.

Joy Ellis

Britská spisovatelka a floristka.

Josef Ehrenberger

Josef Ehrenberger , byl český vlastenecký kněz a spisovatel historické prózy. Narodil se v rodině sedláka. Rodiče původně nepředpokládali, že by v budoucnu studoval, neposlali ho proto do školy a až do dvanácti let se učil jen doma. Ve volném čase si četl české knihy z bohaté domácí knihovny. Teprve když se mu narodil mladší bratr, dostali rodiče obavy z odvodu jednoho z nich na vojnu a poslali jej na studie. Na gymnáziu a filozofii v Litomyšli si získal oblibu učitelů svými znalostmi Hájkovy kroniky a prací historika Beckovského, které si přinesl z domova. Studium ukončil absolvováním kněžského semináře v Hradci Králové, na kněze byl vysvěcen 25. července 1841. Až do roku 1868 pak působil jako kaplan a farář ve Skuhrově nad Bělou a v Solnici na Rychnovsku. U obyvatel obou farností měl velký respekt. Byl známý svými působivými kázáními, z nichž některá poslouchal i kralovéhradecký biskup. Měl i hluboké znalosti zemědělství, díky čemuž byl zvolen za předsedu rychnovského odboru hradecké hospodářské společnosti. Na jeho přednášky občas chodil i hrabě Kolovrat. Za zásluhy o rozvoj regionu jej město Solnice jmenovalo čestným občanem. Roku 1868 se stal sídelním kanovníkem Vyšehradské kapituly a čestným konsistorním radou u kardinála. Literární práce začal uveřejňovat roku 1838 v časopisech Květy, Musejník, Lumír a České perly i v kalendářích; později je vydával vlastním nákladem, případně v nakladatelstvích Dědictví maličkých a Dědictví svatojánské. Těžištěm jeho tvorby byly historické povídky, tehdy velmi populární jako lidová četba. Vyprávěl českou historii s vlasteneckým patosem a snažil se morálně ovlivňovat čtenáře. K jeho dílům patřily např. Ostruhy krále Jana nebo Boj a vítězství pravdy Boží v Čechách. Ke konci života napsal román o výminkářích – Lidé dle starého a nového rázu, čili jak bývá na výminku. Jeho kázání vyšla souborně v letech 1852 – 53 a 1874 – 75. Charakter většiny Eh...

John Ehle

Americký spisovatel. Autor románů i literatury faktu.

Johann Peter Eckermann

Johann Peter Eckermann byl německý básník a blízký důvěrník Johanna Wolfganga Goetha. Je znám hlavně svými biografickými Rozhovory s Goethem . Narodil se 21. září 1792 v chudé rodině ve Winsenu nedaleko Hamburku. Jak sám popisuje, vyrůstal v bídě a do školy chodil jen sporadicky. Měl ale štěstí, když si vlivní lidé v jeho rodném městě všimli jeho nadprůměrných schopností. Mladého Eckermanna podporovali a ten v letech 1808–1813 pracoval na různých úřednických místech. Poté, co dobrovolně bojoval v osvobozenecké válce proti Francii , odešel do Hannoveru, aby se vyškolil u malíře Ramberga. Nemoc a nedostatek peněz jej ale po krátké době donutily tento plán opustit a znovu přijmout práci ve státní správě. Uvědomoval si, že mu chybí vzdělání, navštěvoval tedy v Hannoveru gymnázium a věnoval se horlivě studiu literatury. Zvláště Goethovo dílo na něj hluboce zapůsobilo. Po krátkém studiu na gymnáziu se Eckermann pokusil studovat práva a filologii na univerzitě v Göttingenu, ale brzy musel studia přerušit pro nedostatek peněz. V roce 1822 se přestěhoval do Empelde poblíž Hannoveru. Inspirován velkými vzory, začal sám psát verše. Napsal také soubor pojednání Příspěvky k poesii, se zvláštním odkazem na Goetha a rukopis poslal Goethovi do Výmaru. Odezva z Výmaru byla kladná a Eckermann 10. června 1823 navštívil Goetha . Goethe mladého muže přijal vlídně a postupně mu svěřil redigování svých poznámek a rukopisů, jakož i přípravu sebraných děl pro velké vydání poslední ruky. Eckermann se nestal Goethovým sekretářem, ale pracoval pro něj v nezávazném a neplaceném vztahu. Pět let po Goethově smrti píše Eckermann nakladateli Brockhausovi: „Můj poměr ke Goethovi nebyl ničím jiným než vztahem žáka a spolupracovníka. A tento vztah mi přišel dost draho, neboť jsem celý ten čas žil na své vlastní útraty a jen občas se mi dos...

Jason Ellis

Britský psycholog, zabývá se výzkumem spánku a léčbou poruch spánku. Též vysokoškolský pedagog.

Jaroslav Engst

Narozen 23.9.1924 v Praze, zemřel 3.11.1982 tamtéž. PhDr., CSc., docent filozofie, literatura z oboru.

Janet Evanovich

Janet Evanovich, rodným jménem Janet Schneider, se narodila 22. dubna 1943 v South River, New Jersey. Svou kariéru začala psaním krátkých romantických povídek pod pseudonymem Stefiie Hall, ale proslavila se řadou knih o Stephanii Plum, nákupčí spodního prádla z Trentonu, New Jersey, která se stává lovkyní lidí, poté, co přišla o zaměstnání. Šestnáct románů z této řady se dostalo do seznamu bestsellerů The New York Times. Janet se narodila a vyrůstala v New Jersey jako dcera strojníka a ženy v domácnosti. Po absolvování střední školy se Evanovichová jako první z rodiny dostala na vysokou školu - studovala umění na Douglass College, Univerzita Rutgers. Po porodu se rozhodla stát se ženou v domácnosti jako její matka. Ve svých třiceti letech začala psát romány. Začala brát lekce improvizovaného herectví, aby se zdokonalila v psaní dialogů. Po čase začala psát románky pro ženy. Dva z nich posléze předložila k publikování. Přesto se jí nepodařilo najít vydavatele. V té době přestala psát a podepsala smlouvu s pracovní agenturou. Několik měsíců po začátku práce dostala nabídku a prodala svůj román za - pro ni obrovskou částku - 2000 dolarů. Evanovich žije v New Hampshire a na Floridě se svým manželem Petem, kterého si vzala v roce 1964. Členové rodiny jsou zaměstnáni v její společnosti Evanovich Inc, včetně jejího manžela Peta, syn Petera, dcery Alexandry a zetě PJ Hellera.

Jan Emler

Narozen 1.8.1877 v Praze, zemřel 28.5.1951 tamtéž. Knihovník, památkář, redaktor, literatura o pražských památkách.

Jan Eisner

Jan Eisner byl český archeolog. Věnoval se zejména archeologii raných Slovanů a byl zakladatelem odborné archeologie na Slovensku. V letech 1903–08 vystudoval na FF UK dějepis a zeměpis; studium završil roku 1910 disertací v oboru archeologie a získal titul PhDr. Před 1. světovou válkou učil na středních školách v Praze a Pardubicích a po válce odešel jako důstojník ČSA na Slovensko. Na popud Lubora Niederleho na Slovensku zůstal, aby zde zavedl odbornou archeologii. Působil zde na gymnáziu v Martině, v Bratislavě pak jako předseda archeologicko-historické sekce Slovenského muzea a zemský konzervátor Státního archeologického ústavu pro Slovensko. Na Bratislavské Univerzitě Komenského vychovával po jejím založení první generaci slovenských archeologů a stal se postupně docentem, mimořádným a řádným profesorem . Působil také jako děkan FF Univerzity Komenského v letech . Pomáhal rozvoji meziválečného slovenského muzejnictví a památkové péče a ustavil koncepci výzkumu pravěku na Slovensku. V roce 1939 se musel vrátit do Čech. Po válce byl roku 1945 jmenován řádným profesorem všeobecné prehistorické archeologie na FF UK. Na UK působil do roku 1957. Od roku 1946 byl členem ČSAV a působil na Slovanském ústavu jako vedoucí historického oddělení. Redigoval sborník Vznik a počátky Slovanů a byl předsedou Společnosti čsl. prehistoriků, ČsSA a Národopisné společnosti československé. Od původního zaměření na archeologii doby bronzové posléze přešel k archeologii raných Slovanů, které se již plně věnoval po návratu do Čech. Na Slovensku prováděl rozsáhlé terénní výzkumy na lokalitách Devínska Nová Ves a Devín. Započal práci na svém díle Rukovět slovanské archeologie, shrnujícím poznatky o raných Slovanech, jež však kvůli ztrátě zraku nemohl dokončit....

Ivan Ernest

Ivan ERNEST, Prof., Ing., Dr. techn., CSc. *1922 Praha; 1941 maturita na reálném gymnáziu na Smíchově; 1943 abiturientský chemický kurs na Vyšší průmyslové škole v Praze; 1943-1945 výzkumný chemik ve Spolku pro chemickou a hutní výrobu; 1945-1947 student na fakultě chem.-technol. inženýrství ČVUT ; 1948-1953 odborný asistent, 1953 docent organické chemie; 1958 donucen školu opustit; 1958-1966 Výzkumný ústav pro farmacii a biochemii v Praze; 1966-1968 vědecká stáž na Institute of Organic Chemistry, Harvard University, Cambridge, USA; 1968-1979 Woodward Research Institute v Basileji; 1973 Wissensch. Experte Ciba-Geigy; 1987-1995 výzkumná činnost na Universität Basel; 1992 jmenován profesorem organické chemie VŠCHT v Praze. Autor a spoluautor četných publikací a patentů z oboru syntézy přírodních látek a z oboru farmaceutické chemie. Přednášky na domácích i zahraničních kongresech a symposiích, autor učebnic organické chemie. Čestný člen ČSCH, dlouholetý člen Americké a Švýcarské chemické společnosti. Votočkova medaile 1992. Žil s manželkou ve Švýcarsku v Reinachu u Basileje. Zemřel v roce 2003

Irenäus Eibl-Eibesfeldt

Rakouský etolog Irenäus Eibl-Eibesfeldt , jeden z nejvýznamnějších zakladatelů etologie člověka a žák Konrada Lorenze .

Herbert Eulenberg

Německý novoromantický dramatik, esejista a prozaik

Hans Jürgens Eysenck

Hallie Ephron

Prozaička, novinářka a lektorka se narodila a vyrůstala v Los Angeles ve spisovatelské rodině. Recenzuje detektivky pro Boston Globe, přispívá do časopisu The Writer, za příručku Writing and Selling Your Mystery, byla v roce 2005 nominována na Edgar Award a Anthony Award. Společně s Donaldem Davidoffem publikovala - pod pseudonymem G.H.Ephron - pětici kriminálních příběhů. Žije s manželem a dvěma dcerami poblíž Bostonu. Úspěch jejího prvního samostatného románu, psychologického thrilleru "Nikdy nelži", tkví především v tom, že jeho dramatičnost a spád dokázala postavit zejména na stupňující se mrazivé, znepokojivé atmosféře napětí, strachu a nejistoty, do níž uvrhla hlavní hrdinku, která se navíc ocitá v krajní životní situaci.

František Egermayer

Narozen 15. 8. 1913 ve Zbůchu u Plzně, zemřel 13. 10. 1989 v Praze. RNDr., DrSc., profesor statistiky, matematik, technik, ekonom, členem mezinárodních organizací pro řízení jakosti, práce z oborů.

Frances Eales

Eva Ehrenbergerová

Blogerka, zaměřuje se na jídlo.

Erik P Eckholm

Autor publikací z oboru veřejného zdraví a životního prostředí, působí v Ústavu pro světový zdravotní dohled ve Washingtonu.

Epikúros

Epikúros byl starověký řecký hédonistický filosof období helénismu, zakladatel a současně nejvýznamnější představitel po něm nazývaného směru – epikúreismu. Ve své nauce vycházel především z Démokritova atomismu, zavrhl však jeho představu absolutního determinismu připuštěním existence samovolné odchylky v pohybu jinak zcela mechanicky se pohybujících atomů, jíž usiloval „usnadnit výklad bohatství proměn světa a především lidské svobody.“ Zásadně odmítal koncepci osudové nutnosti a teleologické pojetí skutečnosti. Za hlavní cíl své filosofie, v níž v souladu se soudobou tradicí přikládal největší význam etice, považoval dosažení blaženého života v podobě duševního klidu a z něj vyplývajícího štěstí. Toho lze podle Epikúra dosáhnout jen skrze slast, jíž rozumí uspokojení přirozených potřeb vedoucí k odstranění bolesti těla a neklidu duše, z nichž pochází protiklad slasti a její hlavní překážka – strast. Ačkoli v tomto pojetí je slast přirozenou podstatou života, je chápána především negativně jako nepřítomnost strasti. Proto lze blaženosti v podobě trvalé slasti dosáhnout výhradně vyhýbáním se strasti. V důsledku toho je v úsilí o blaženost klíčové rozpoznání skutečných potřeb, jejichž uspokojení je nezbytné pro odstranění strasti, od jen domněle opodstatněných, jejichž naplnění nezbytné není či v konečném důsledku je dokonce samo zdrojem strasti, takže je vhodné se jich zdržet. Tyto liché potřeby podle Epikúra pramení z několika druhů strachu – ze strachu z utrpení a ze smrti, strachu z bohů a strachu z nemožnosti dosáhnout štěstí. Protože je to strach, čím je člověk spoutáván a vzdalován od blaženosti tím, že mu znemožňuje rozpoznat přirozené potřeby od potřeb lichých, je pro dosažení slasti nejprve nutné osvobození od strachu. To je možné jen cestou rozumnosti, jíž lze pochopit bezdůvodnost strachu a odtud pak správně usuzovat, vyhově...