Následující strana je zasvěcena přehledu všech oblíbených autorů, jejichž knihy tolik obdivujeme a milujeme. Seznamte se podrobněji s jejich životy, poznejte jejich inspiraci a poodhalte jejich tajemství úspěchu, které dohromady daly vzniknout dílům poutavým a nesmrtelným, jež dokázaly ovlivnit nejen jednotlivce, ale celé generace čtenářů...
Zobrazuji 121 - 180 z celkem 1537 záznamů

Mattias Edvardsson
Švédský spisovatel a středoškolský učitel švédštiny a psychologie.
Více od autora
Lucie Gránová Ehrenbergerová
Více od autora
Leigh Eddings
Více od autora
Josef Ladislav Erben
Josef Ladislav Erben — 11. října 1958, Melbourne) byl český cestovatel, prospektor a spisovatel. Syn žižkovského obchodníka od dětství snil o dalekých krajích, v létě 1909 procestoval Balkánský poloostrov a Halič, o rok později se po vzoru Emila Holuba vydal do Afriky. Dostal se Egyptem do Asuánu, ale dál pokračovat nemohl kvůli špatné bezpečnostní situaci. Rozhodl se tedy odjet do Austrálie, tehdy ještě málo probádané a otevřené přistěhovalcům. Z Perthu cestoval jihem Austrálie do Sydney a pak se vydal hledat drahé kovy do pustin na severu kontinentu, navštívil i Novou Guineu. V roce 1919 se vydal přes Filipíny, Hongkong a Japonsko do Ameriky. V Los Angeles vystudoval na báňského technika a přesunul se do Jižní Ameriky, kterou procestoval ve službách těžařských firem nebo na stavbě železnic. Ačkoli si musel shánět živobytí, jak se dalo, našel si čas na pozorné studium lidí i přírody, pořídil rozsáhlé entomologické a botanické sbírky, které poskytl Národnímu muzeu. V roce 1931 se vrátil do vlasti, vydělával si přednáškami a psaním článků o svých cestách, v letech 1932 až 1935 podnikl další cestu do Venezuely a Karibiku a po krátkém pobytu doma odjel roku 1936 zase do Austrálie. Tentokrát prozkoumal i západní část kontinentu, načež se usadil v Darwinu, kde zažil i japonský nálet v únoru 1942, po němž byl s dalšími civilisty evakuován do Melbourne, kde prožil zbytek života. Po druhé světové válce se chtěl znovu podívat do Československa, ale úřady mu odmítly prodloužit platnost pasu.
Více od autora
Josef Emler
Josef Emler byl český historik, archivář a nejvýznamnější vydavatel edic. V letech 1856–1859 studoval historii a filologii na univerzitě ve Vídni, poté následovalo studium na Ústavu pro rakouský dějezpyt v letech 1859–1861, kde byl žákem předních vědců té doby jako byli např. Theodor von Sickel, Albert Jägr, Josef Aschbach a další. V roce 1860 získal stipendium pro studium v jihoněmeckých archivech, kde zpracovával kancelářské listiny Konráda II. a Jindřicha III. Krátce učil na gymnáziu v Ječné . V roce 1869 obhájil na pražské univerzitě doktorát a v roce 1872 získal habilitaci na základě spisu O zbytcích desk zemských v r. 1541 pohořelých. V 70.–80. letech 19. století vykonával funkci jednatele Národního muzea a člena redakční rady časopisu Památky archeologické. Z titulu této funkce také přednesl jeden ze zahajovacích projevů při otevření nové budovy muzea v roce 1891. V roce 1886 vytvořil na žádost městské rady vlajku Prahy. Barvy vlajky jsou odvozeny ze znaku města . Dne 21. února 1865 se v Nymburku oženil Manželé Emlerovi měli tři dcery a jednoho syna.
Více od autora
John R Erickson
Více od autora
Ferdinand Engelmüller
Ferdinand Engelmüller byl český malíř a grafik, žák prof. Julia Mařáka na pražské malířské Akademii. Narodil se 22. prosince 1867 v Praze, na Novém Městě, jako první potomek rodičů Ferdinanda Engelmüllera a Rosiny, rozené Le Gros. Jeho otec byl rukavičkářem a jeho matka pocházela z francouzské důstojnické rodiny. Ferdinand měl pět mladších sourozenců - druhorozeného Karla , a dále Emila , Augusta , Josefa a nejmladší z dětí byla sestra Růžena . Otec si přál, aby nejstarší syn Ferdinand převzal zavedenou rukavičkářskou živnost, což se nestalo, a tato povinnost pak připadla na jeho bratra Emila. Mladý Ferdinand po absolvování obecné školy nastoupil na c.k. českou reálnou školu pražskou v Ječné ulici, kde absolvoval školní rok 1881/1882. Na reálce jej učil kreslení profesor Petr Mužák, manžel K. Světlé. Ve studiu na reálce nepokračoval a studium ukončil. Nastoupil k otci do rukavičkářské dílny a posléze se vyučil rukavičkářem. V otcově dílně však pracoval jen krátce, neboť byl přijat ke studiu na Akademii výtvarných umění v Praze, pro nesporný talent bez zkoušek. V roce 1889 nastoupil do samostatné specializované krajinářské školy profesora Julia Mařáka na reorganizované pražské Akademii, a již v tomto roce byla Engelmüllerova díla poprvé otištěna - v časopise Světozor. V roce 1892 započal své studijní cesty, nejen na popud Mařáka odjel do tehdejšího carského Ruska, kde navštívil mimo jiné i Volyni , Lvov, Bělgorod a Tarnów. V polovině roku 1892 se vrátil na Moravu a pobýval na zámku v Kvasicích, v říjnu téhož roku odjel do Vídně. Během cest pokračoval ve vyučování kresby a malby v měšťanských a šlechtických rodinách. Následně se Engelmüller vrací do Prahy a nastupuje do dalšího akademického roku 1892/1893 Mařákovy krajinářské školy. V roce 1893 obdržel cestovní Purmanovo stipendium a ještě téhož rok...
Více od autora
Felicity Everett
Britská spisovatelka, zpočátku se věnovala psaní knih pro děti a populárně naučných knih.
Více od autora
Erdogan Ercivan
Německý spisovatel a publicista tureckého původu. Je autorem knih o tzv. zakázané archeologii a alternativních pohledech na historii lidstva. Svůj zájem soustředí především ne staroegyptskou civilizaci.
Více od autora
D.a P Eisner
Více od autora
Clarissa Pinkola Estés
Clarissa Pinkola Estés, Ph.D. je americká básnířka, jungiánska psychoanalytička a post-traumatická specialistka, jež vyrostla na téměř vymizelé ústní a etnické tradici svých mexicko-španělských předků i maďarské rodiny, která ji adoptovala. Dětství prožila v malé rolnické vesnici, poblíž Velkých jezer . Estés je mezinárodně uznávanou a oceňovanou autorkou, diplomovanou psychoanalytičkou Jungovy psychologické školy International Association of Analytical Psychology v Curychu a ředitelkou C. G. Jung Center for Education and Research ve Spojených státech amerických. V minulosti studovala na Union Institute & University, kde získala doktorát z etno-klinické psychologie za studium sociálních a psychologických vzorců v kulturních a domorodých skupinách. V současnosti často přednáší, jako respektovaný host, na různorodých univerzitách. Je autorkou mnoha knih o živote duše a její práce byly přeloženy do 38 jazyků. Její kniha Ženy, které běhaly s vlky byla v denníku New York Times na seznamu nejprodávanějších knih 145 týdnů.
Více od autora
Carl Ewald
Carl Ewald byl dánský spisovatel a překladatel, z jehož díla se těšily pozornosti především jeho pohádky. Narodil se v rodině spisovatele Hermana Frederika Ewalda a měl dvanáct sourozenců, mezi nimi spisovatele Theodora Ewalda. Vystudoval filosofii na Kodaňské univerzitě, studia lesnictví musel pro špatný zdravotní stav zanechat. Poté pracoval jako lektor, novinář a profesor na různých školách v Kodani. Současně psal texty, ve kterých se pokoušel vysvětlit vědecká fakta a znalosti jednoduchým a vtipným způsobem. Jako spisovatel debutoval roku 1882 a ve svých dílech se jasně stavěl na stranu nejliberálnějších názorů té doby. Psal historické i společenské romány, komedie, satirické črty a pohádky, které jsou z jeho díla nejznámější. Vydával je v sešitech po celý život a pokoušel se v nich o přístup k pohádkové látce na základě moderních myšlenek. Roku 1905 přeložil do dánštiny pohádky bratří Grimmů. Byl dvakrát ženatý. Manželství uzavřené roku 1880 s Emilii Salomonovou bylo rozvedeno. 1887 se oženil podruhé s Betty Ponsaingovou, se kterou měl syna Jespera Ewalda, který se stal také spisovatelem. Z mimomanželského vztahu s Agnes Henningsenovou se narodil syn Poul Henningsen, spisovatel, kritik, architekt a designér.
Více od autora
Brigitte Engammare
Francouzská učitelka fitness, ralaxoložka a sofroložka, propagátorka zdravého životního stylu.
Více od autora
Bret Easton Ellis
Bret Easton Ellis je americký spisovatel. Patří do Generace X a řadí se do literární skupiny Brat Pack. Sám se označuje moralistou, ale bývá označovaný jako nihilista. Jeho postavy jsou mladí lidé, kteří si jsou vědomi své zkaženosti a jsou s tím smířeni. Vyrůstal v Sherman Oaks v údolí San Fernando. Vystudoval hudbu a až do vydaní své první knihy Less Than Zero hrál v různých skupinách. V roce 1987 se přestěhoval do New Yorku. Jeho nejkontroverznějším dílem je román Americké psycho, který odmítlo vydavatelství Simon & Schuster vydat a následně vyšlo u Vintage. Hlavním hrdinou je Patrick Bateman. Bret Ellis sa vyjádřil, že postavu Patricka Batemana napsal podle svého otce Roberta Ellisa. Později podle něj byl natočen i stejnojmenný film. V tomto článku byl použit překlad textu z článku Bret Easton Ellis na slovenské Wikipedii.
Více od autora
Bohuslav Eichler
Ing., asistent katedry pedagogiky, literatura z oboru programování a didaktiky ekonomických předmětů.
Více od autora
Bernt Engelmann
Bernt Engelmann , byl německý spisovatel a novinář. Od roku 1972 do roku 1984 pracoval Engelmann v předsednictvu západoněmecké PEN. V roce 1984 získal cenu Heinricha Heineho Ministerstva kultury NDR. Celkově napsal kolem 50 knih.
Více od autora
Bart D Ehrman
Profesor religionilistiky na Univerzitě Severní Karolíny v Chapel Hill. Je jedním z předních odborníků na rané křesťanství, Ježíše a Nový zákon. Získal si ve svém oboru veliké jméno a široká veřejnost ho zná z jeho knih a z televize i rozhlasu kde často vystupuje v různých pořadech a připravil pro "Teaching Company" řadu velmi populárních přednášek.
Více od autora
Andreas Eschbach
Andreas Eschbach je německý spisovatel a je jeden z nejznámějších zástupců moderní německé science fiction. Po maturitě na gymnáziu v Ehingenu studoval ve Stuttgart techniku letecvtví a astronautiky, tato studia ale nedokončil a místo toho začal pracovat jako softwarový vývojář a podnikatel. Po svém spisovatelském úspěchu se zcela koncentroval na psaní. Od roku 2003 žije v Bretani. Eschbach je ženatý a má jednoho syna . Napsal knihy jako Bilion dolarů, Poslední svého druhu, Dokonalý dvojník, Video s Ježíšem a další úspěšné knihy. Ale jeho největším bestsellerem se stala kniha Tkalci gobelínů, která sklidila v Německu i po světě velký úspěch.
Více od autora
Václav Ertl
Václav Ertl byl český filolog, bohemista, překladatel z francouzštiny a středoškolský pedagog. Středoškolská studia ukončil na příbramském gymnáziu v roce 1898, následně vystudoval bohemistiku a romanistiku na Filozofické fakultě UK . Souběžně učil na obchodní škole v Kolíně , reálných gymnáziích Praha-Žižkov a Náchod , od roku 1904 až do svého skonu působil jako profesor pražské reálky v Ječné ulici a dívčího gymnázia Minerva . V letech 1919–1929 zastával funkci ředitele Kanceláře Slovníku jazyka českého, publikoval a od roku 1920 byl odpovědným redaktorem časopisu Naše řeč. Jeho zásluhy ve vědním oboru jazykověda byly oceněny členstvím v České akademii věd a umění , mimořádným členem Královské české společnosti nauk se stal 13. ledna 1926. Významným způsobem přispěl k rozvoji vědecké teorie spisovné češtiny, zejména ve stanovení kritérií jazykové správnosti mluvené i psané řeči, ve svých převážně časopisecky publikovaných studiích a statích se zabýval také problémy syntaktickými, morfologickými, lexikálními a významoslovnými. Byl autorem ve své době normativní mluvnice češtiny , příruček o dějinách literatury, sestavovatelem čítanek a upravovatelem školních mluvnic Jana Gebauera. Věnoval systematickou pozornost teorii vyučování češtině na středních školách, vydal staročeské literární památky a překládal z francouzštiny. Jako lexikograf se výrazně organizačně i autorsky podílel na přípravě vydání Příručního slovníku jazyka českého, který vycházel v letech 1935–1957....
Více od autora
Tomáš Etrych
Narozen 1973. RNDr., PhD, chemik, specializace na biolékařské polymery, pracuje v Ústavu makromolekulární chemie. Publikační činnost v oboru.
Více od autora
Thomas Erikson
Thomas Erkison se narodil a žije ve Stockholmu. Jeho první román Mentalista se ve Švédsku stal bezprostředně po svém vydání senzací a byl již přeložen do mnoha jazyků.
Více od autora
Šúsaku Endó
Více od autora
Ralph Waldo Emerson
Ralph Waldo Emerson byl americký unitářský duchovní, esejista, básník a filosof. Byl vůdčí postavou hnutí transcendentalistů, americké verze romantismu se zvláště blízkým vztahem k přírodě. Emerson se narodil v Bostonu, stát Massachusetts, v rodině unitářského kazatele Williama Emersona a Ruth Haskinsové. Jeho otec roku 1811 zemřel a o Emersonovo vzdělávání se starala jeho teta Mary Moody Emerson. V říjnu 1817, ve věku 14 let, Emerson nastoupil na Harvardovu univerzitu a stal se „zpravodajem“ prvního ročníku, takže byl osvobozen od poplatků. Roku 1821 ukončil studium, pracoval jako učitel i v různých jiných zaměstnáních a začal studovat na bohoslovecké fakultě Harvardovy univerzity . Roku 1826 získal licenciát a v roce 1829 se stal kazatelem Druhého unitářského sboru v Bostonu. Téhož roku se oženil s Ellen L. Tuckerovou, ta však již roku 1831, ve věku 20 let, zemřela na tuberkulózu. Její smrt ho těžce zasáhla a navíc se začal rozcházet se svou církví a v roce 1832 se vzdal místa kazatele. Po první ženě zdědil slušný majetek, takže byl finančně nezávislý. V roce 1833 podnikl velkou cestu po Evropě, na ní se setkal s Williamem Wordsworthem, S. T. Coleridgem, J. St. Millem a zejména s Thomasem Carlylem, s nímž zůstal v přátelských stycích až do jeho smrti. Po návratu do Spojených států koupil dům v Concordu , oženil se s Lydií Jackson a měl s ní čtyři děti. V září 1836 Emerson anonymně uveřejnil svůj první esej „Příroda“ a s dalšími stejně smýšlejícími intelektuály založil Transcendental club, který se stal centrem jejich transcendentalistického hnutí. Roku 1837 měl pro studentský klub slavnou přednášku „Americký učenec“, kde vyzýval posluchače, aby se snažili o literární nezávislost na Evropě. Téhož roku se spřátelil s Henry Davidem Thoreau a o rok později na pozvání Harvard divinity school proslovil proslulou přednášku Divinity school addre...
Více od autora
Quinn Taylor Evans
Více od autora
Petr Enc
Narozen 11. 3. 1965. Letecký mechanik, vojenský historik, muzejník a průvodce zámku v Brandýse nad Labem. Publikace z oborů.
Více od autora
Péter Esterházy
Péter Esterházy byl maďarský spisovatel z rodu Esterházyů. Roku 1969 složil maturitu na piaristickém gymnáziu v Budapešti. Tam také na Univerzitě Loránda Eötvöse vystudoval matematiku. Poté pracoval v Institutu informatiky na Ministerstvu těžkého průmyslu. Debutoval v roce 1976, od roku 1978 byl spisovatelem z povolání. Zemřel v červenci roku 2016 na rakovinu slinivky břišní. Jeho onemocnění se stalo ústředním tématem knihy A bűnös . Esterházy byl významným představitelem generace maďarských spisovatelů, která se na literární scéně prosadila v 70. letech. Dalšími představiteli této generace jsou mj. György Spiró a Péter Nádas. V jeho díle se zrcadlí vyprávěcí postupy postmoderní literatury, např. užití citátu, intertextualita a mozaikovitost příběhu. Esterházy též často kladl důraz více na samotný text než na vyprávěný příběh. Ve svém díle Hrabalova kniha se vyznal ze svého obdivu k českému spisovateli Bohumilu Hrabalovi, který je současně adresátem Esterházyho vyprávění. Román Tizenhét hattyúk napsal pod ženským pseudonymem Lili Csokonaiová. Jeho díla byla též s úspěchem zfilmována, příp. přetavena ve filmové scénáře. Například režisér Péter Gothár sepsal společně s Esterházym scénář ke svému snímku Idő van .
Více od autora
Pavel Benedikt Elbl
Narozen v r. 1975. PhDr., zabývá se historií, zvláště církevními dějinami a napoleonskou dobou. Publikuje vědecké a vědecko-populární články.
Více od autora
Nicole Ehrenbergerová
Společně se svou sestrou Lucy, jsme se před více jak desetiletím vrhly do světa blogování. Přes deníček, grafiku a celebrity, o kterých jsme psaly dřív, jsme se propracovaly až k A Cup of Style - blogu o módě, nás, našem životě a názorech. Blog jsme založily v prosinci 2009. Hodně nás toho naučil a společně s námi se měnil a vyvíjel, až se dostal do aktuální podoby. Na blog promítáme svůj život. Co děláme, co nás baví, kam jezdíme a co nosíme nebo používáme. Snažíme se na naše čtenáře přenášet pozitivní energii a třeba i trochu motivace a hlavně, chceme, aby je to tu bavilo a cítili se jako doma. Zakládáme si na blízkém přístupu a komunikaci! Proto nás můžete sledovat jak na facebooku, tak instagramu , sledovat nás na youtube a zeptat se nás na cokoliv na ask.fm!
Více od autora
Miloslav Ejem
Narozen 5.11.1935, asistent katedry sportovních her, literatura o odbíjené.
Více od autora
Milada Emmerová
Narozena 4.11.1944 v Plzni. Doc., MUDr., lékařka - internistka, práce z oboru.
Více od autora
Max Eiselin
Max Eiselin je švýcarský horolezec, zakladatel prvního sportovního horského obchodu ve Švýcarsku a vedoucí expedice, jejíž členové 13. května 1960 jako první vystoupili na vrchol osmitisícovky Dhaulágirí . V roce 1963 uspořádal Eiselin první švýcarskou expedici do pohoří Hindúkuš. Eiselinova síť obchodů pro horský sport má – kromě hlavního obchodu v Lucerně – pobočky ve čtyřech dalších městech, provozuje lezeckou stěnu a nabízí výlety, kurzy a komerční expedice. Dvacet let po prvním výstupu společnost zorganizovala další expedici na Dhaulágirí, která dosáhla jejího vrcholu 13. května 1980, tedy ve stejný den jako před dvaceti lety. V tomto článku byl použit překlad textu z článku Max Eiselin na německé Wikipedii.
Více od autora
Kenny Rogers & The First Edition
Více od autora
John Stewart Erskine
Narozen 10.1.1906 v Praze, zemřel 14.10.1962 tamtéž. Novinář, redaktor Nedělního a Poledního listu, autor dobrodružných a detektivních románů. Vedl prvního dva a půl ročníku Večerů pod lampou, byl jednatelem Klubu autorů dobrodružných románů.
Více od autora
Jiří Endrys
Narozen 25. 12. 1925 v Jičíně, zemřel 11. 1. 2023. MUDr., CSc., docent vnitřních nemocí; internista, kardiolog: působil na kardiologických odděleních ve Fakultní nemocnici Hradec Králové.
Více od autora
Jiří Elman
ekonom, lexikograf, překladatel z angličtiny, němčiny, francouzštiny, španělštiny, maďarštiny a nizozemštiny. Je autorem více než 100 vědecko - výzkumných a studijních prací z oblasti ekonomiky palivoenergetických zdrojů. Zaměřil se na odborný překlad, zabýval se jeho teorií i praxí, publikoval řadu článků s touto problematikou a ve stejné oblasti působil jako lektor Filozofické fakulty Univerzity Karlovy. Působí rovněž jako soudní znalec písma. Je autorem cizojazyčných technických slovníků. Uměleckou literaturu překládá angličtiny, němčiny, francouzštiny, španělštiny, maďarštiny a nizozemštiny, odborné texty z angličtiny, němčiny, ruštiny, španělštiny, francouzštiny, italštiny a polštiny.
Více od autora
Ingeborg Engelhardt
Německá spisovatelka a autorka knih pro děti. Narodila se 10.10.1904 v Posen, zemřela 1990 v Lübecku. Studovala zahradní architekturu.
Více od autora
Hans Magnus Enzensberger
Hans Magnus Enzensberger, známý také pod pseudonymem Andreas Thalmayr, je německý básník, spisovatel, překladatel, publicista a dramatik. Velmi oceňovaná je jeho tvorba esejistická. Dnes žije v Mnichově. Používal i pseudonymy Linda Quilt, Elisabeth Ambras a Serenus M. Brezengang. Narodil se v roce 1929 ve švábském městě Kaufbeuren pod pohořím Allgäu. Od roku 1931 žila rodina v Norimberku. Po válce pracoval Enzensberger jako tlumočník u americké, pak anglické okupační armády. Maturitu složil na gymnáziu v Nördlingenu, poté studoval filozofii a filologii na univerzitách v Erlangenu, Freiburku a Hamburku. Rok strávil i na pařížské Sorboně a studium uzavřel roku 1955 doktorskou dizertací o poetice romantika Clemense Brentana v Erlangenu. Pracoval krátce jako rozhlasový, pak nakladatelský redaktor, od roku 1957 žil jako spisovatel na volné noze. Nespokojen se situací v poválečném Německu žil dlouhý čas v zahraničí, v Norsku a Itálii. Podnikl řadu cest, mimo jiné do Sovětského svazu, USA a Mexika, několikrát navštívil i Prahu. V době politického vření v roce 1965 se přestěhoval do Berlína, kde založil časopis Kursbuch, který řídil v letech 1965–1975. Postupně se víc a víc levicově politizoval, v roce 1968 dokonce strávil asi rok na socialistické Kubě, kde chtěl působit jako instruktor revoluční teorie. Fidela Castra ale přirozeně ani nenapadlo nechat si radit nějakými evropskými teoretiky, což u Enzensbergera vedlo k dost rychlému vystřízlivění z jeho nadšení pro kubánský režim. Později tento režim otevřeně kritizoval, zvláště v souvislosti se zatčením jeho přítele, básníka Herberta Padillu, který byl přinucen po svém propuštění provést veřejnou sebekritiku podle starých stalinistických modelů. Později se Enzensberger od levicového smýšlení odklonil a ve svých pozdních esejích provokativně demontuje pojmy a ideály, které sám v 60. letech zastával a staví se za tradiční hodnoty, jako např. normálnost, či dokonce "prostřednost" ...
Více od autora
Hanns Heinz Ewers
Hanns Heinz Ewers byl německý spisovatel, autor senzačních fantastických románů. Byl příznivcem nacismu, i když byl později z NSDAP vyloučen a jeho knihy dočasně zakázány. Byl nejstarší ze tří synů, maturoval v roce 1891. Pokusil se jako dobrovolník o vojenskou službu, pro vadu zraku ji však musel opustit. V sedmnácti letech začal psát verše. Před první světovou válkou cestoval po Evropě, Americe a Asii. Cesty financoval svými honoráři za fejetony a cestopisy. Od roku 1913 se věnoval filmu. Režíroval film Pražský student a podílel se na dalších, které jsou dnes považovány za ztracené. V roce 1914 odcestoval do Jižní Ameriky, kde ho zastihnul počátek I. světové války. Tu prožil v New Yorku, kde pokračoval v psaní a publikování svých děl. Jako úspěšný spisovatel se exponoval proti zapojení USA do války po boku Velké Británie. Cestoval po zemi, mluvil ke krajanským spolkům a pomáhal zajišťovat finance pro německý Červený kříž. S dalšími německými občany byl poslán do internačního tábora, odkud byl v roce 1921 navrácen do Německa. V roce 1901 se oženil, s manželkou Ilinou Ewers-Wunderwald žil od roku 1904 odděleně, v roce 1912 bylo manželství rozvedeno. V roce 1921 se znovu oženil s Josefinou Bumillerovou, se kterou se seznámil v USA. I toto manželství se v roce 1929 dostalo do krize. Kromě alkoholu experimentoval Ewers i s drogami – hašišem a meskalinem. Během posledních let Výmarské republiky byl Ewers ovlivněn narůstající nacistickou stranou, jejím nacionalismem, nietschovskou filozofii a obdivem k německé kultuře. Členem NSDAP se stal v roce 1931. Nesouhlasil s nacistickým antisemitismem , což spolu s jeho homosexuálními sklony zapříčinilo konec jeho obliby u vedení strany. Jeho popularita poklesla zejména po vraždě Ernsta Röhma během tzv. Noci dlouhých nožů v červnu/červenci 1...
Více od autora
Hal George Evarts
Spisovatel westernů a indiánských románů.V roce 1915 se mu narodil syn H.G.Evarts Jr.,který od roku 1940 začal psát také westerny a ještě detektivky a tajemno.
Více od autora
Gerhard Eckert
Německý novinář, publicista a spisovatel, autor cestovních průvodců a spolu se svou ženou knih o vaření.
Více od autora
Gérard Encausse
Papus , vlastním jménem Gérard Anaclet Vincent Encausse, byl francouzský esoterik, zakladatel Martinistického řádu. Narodil se v galicijském městě A Coruña jako syn Louise Encausseho, původem z jižní Francie, a Španělky Iñes Perrez-Vierra, v době kdy jeho otec pokoušel prodávat svůj vlastní vynález, Encaussův generátor, místním lékařům. Mělo se jednat o lázeň umožňující transdermální absorbci léčiv. V důsledku obchodního neúspěchu se rodina přestěhovala do Paříže kde Gérard později studoval rétoriku na Collège Rollin, přičemž svá studia nedokončil. Poté bral večerní hodiny lékařství, prošel dobrovolnou vojenskou službou a od roku 1885 se počal zajímat o okultismus, především o dílo Alexandra Saint-Yves d’Alveydre. V roce 1887 publikoval svůj první článek a to v teosofickém časopise Lotus a v téže době se stal jednou z hlavních osobností lóže Isis vedené Félixem Gaboriau. Následně pak založil vlastní lóži Hermès a časopis L’Initiation a Le Voiled’Isis a především Groupe indépendant d’Études ésotériques, brzy přejmenovanou na École Hermétique „Hermetickou školu“, jež představovala svého druhu univerzitu okultismu. Tyto aktivity byly významným mezníkem dobového pronikání esoterismu do veřejného prostoru. V téže době publikoval různé knihy s tématy jako kabala, sanskrt, tarot, homeopatie a okultismus obecně a zabýval se nejnovějšími poznatky lékařské vědy. Přestože jeho odborné znalosti byli povrchní a jeho aktivitám scházela serióznost tak dobře uspokojoval dobovou poptávku po legitimizaci esoterismu skrze vědu a uvedení vědy v soulad s uměním a náboženstvím. V roce 1891 opustil Teosofickou společnost a založil, respektive podle svých slov obnovil, společně s Augustinem Chaboseau l'Ordre martiniste „Martinistický řád“. Oba zakladatelé tvrdili že skrze „apoštolskou posloupnost“ navazují na řád jež založil Louis-Claude de Saint-Martin. Kromě nedokazatelnosti tvrzení o poslo...
Více od autora
Epiktétos
Byl řecký stoický filosof, který velkou část svého života strávil v Římě. Odtud musel odejít do exilu do Níkopole v severozápadním Řecku, kde kolem roku 135 zemřel. O jeho životě víme velmi málo a možná neznáme ani jméno, které dostal od svých rodičů. Slovo epiktétos v řečtině znamená "přidaný".
Více od autora
Emil Edgar
Emil Edgar, vlastním jménem Emilian Kratochvíl , byl český architekt, teoretik architektury a publicista. Na základě jeho návrhu nechal evangelický sbor v Olomouci vypracovat projekt nového kostela. Podle jeho společného projektu s Františkem Sýkorou, ředitelem vinohradského hřbitova byl na kroměřížském hřbitově v roce 1930 založen urnový háj. V meziválečném období působil jako šéfredaktor Stavitelských listů.
Více od autora
EAST
Umělec, kterého máte na mysli, je György Kurtág, maďarský skladatel klasické hudby a klavírista. Narodil se 19. února 1926 v Lugoji v Rumunském království a je považován za jednoho z nejvýznamnějších skladatelů konce 20. a počátku 21. století. Kurtágova tvorba je známá svým intimním rozsahem a hlubokým citovým výrazem. V jeho skladbách se často odráží jeho osobní cesta a vlivy dalších skladatelů, jako byli Béla Bartók a Anton Webern.
Více od autora
Dwight David Eisenhower
Generál Dwight David Eisenhower, známý též jako Ike, byl americký pětihvězdičkový generál a 34. prezident Spojených států amerických. Během druhé světové války byl vrchním velitelem spojeneckých expedičních sil v Evropě . Po válce nějakou dobu zastával nejvyšší vojenské funkce v ozbrojených silách USA. V roce 1952 odešel jako voják do důchodu, ale zároveň vstoupil do americké vysoké politiky. Získal nominaci Republikánské strany pro kandidaturu na prezidenta USA a v prezidentských volbách roku 1952 zvítězil. Úřad prezidenta USA poté zastával po dvě funkční období v letech 1953–1961. Narodil se do německo-americké rodiny v Denisonu ve státě Texas, vyrůstal však v Kansasu. Byl třetí ze sedmi synů Davida Jacoba Eisenhowera a Idy Elizabeth Stover. Byl jediným jejich dítětem, které se narodilo v Texasu. Eisenhowerovi předkové v mužské linii připluli do Severní Ameriky v roce 1741. Pocházeli z vesnice Karlsbrunn v tehdejším – v rámci Svaté říše římské – samostatném hrabství Nassau-Saarbrücken. Jejich původní jméno znělo Eisenhauer. Usadili se napřed v Yorku v tehdejší britské korunní kolonii Pensylvánie. Hans Nikolaus Eisenhauer se pak přestěhoval do Lancasteru, rovněž v Pensylvánii. Do americké občanské války rodina Eisenhowerů prakticky vůbec nezásahla. V roce 1892 se rodina přesunula do Abilene. Dwightův otec pracoval ve školství. Jeho matka se v roce 1895 rozhodla pro změnu náboženského vyznání a připojila se k Mezinárodním badatelům Bible, později známým jako Svědkové Jehovovi. Od roku 1896 do 1915 jejich dům sloužil jako místo, kde se místní skupina badatelů Bible scházela. Svědkové Jehovovi jsou silně zaměřeni proti vojenství a válce, což výrazně ovlivnilo život Dwighta Eisenhowera. Projevilo se to zejména v roce 1911, kdy se rozhodl nastoupit na United States Military Academy v městě West Point ve státě New York. To také způsobilo, že dům jeho matky už nebyl místem, ...
Více od autora
Christiane Eda-Pierre
Christiane Eda-Pierre byla významná francouzská operní sopranistka martinického původu, proslulá svou všestranností a šíří repertoáru. Narodila se 24. března 1932 ve Fort-de-France na Martiniku, poté se přestěhovala do Francie, kde studovala na pařížské konzervatoři. Eda-Pierre debutovala v roce 1958 v pařížské Opéra-Comique a rychle si získala uznání za své výkony v barokních i klasických operních rolích.
Více od autora