César Franck byl belgicko-francouzský skladatel a varhaník. Studoval na konzervatoři ve svém rodišti a už tehdy získával ocenění. V roce 1835 se s rodiči přestěhoval do Paříže a stal se soukromým žákem A. Rejchy. Po vstupu na konzervatoř pokračoval ve sbírání cen i zde. S výjimkou přechodného pobytu v Belgii žil od 1843 v Paříži trvale. Živil se nejprve jako varhaník, roku 1872 převzal na konzervatoři třídu varhanní hry, neoficiálně však vyučoval i kompozici. Odtud vyšli mj. d’Indy, Chausson, Paul Vidal a s nimi i proud nové francouzské hudby, který se odklonil od tehdejší nadvlády opery v národním hudebním životě a vedl k založení ústavu Schola Cantorum . Tvořil úsporně a prosadil se až svými pozdními díly; svou jedinou symfonii, velmi oblíbenou Symfonii d moll dokončil v 66 letech, neméně slavnou Sonátu pro housle a klavír A dur v 63 letech. Měkké kontury jeho melodiky, klasicky vytříbená forma a bohatá harmonie mu získaly ohlas u hudební veřejnosti, oceňující i skladatelovu mravní vážnost. Mimořádný je jeho význam v oboru varhanní skladby. Větší odezvu než oratoria Les Béatitudes a Rédemption získaly symfonické básně Eolidy , Prokletý lovec , Džinové , Psyché a zvláště Symfonické variace pro klavír a orchestr .

Francis Jean Marcel Poulenc , byl francouzský skladatel a člen skupiny Pařížská šestka . Poulenc se narodil v Paříži do rodiny farmaceutických magnátů . Jeho matka, sama talentovaná klavíristka, poskytla synovi základní hudební vzdělání a díky bohatému rodinnému zázemí mu bylo umožněno studovat hru na klavír u španělského virtuóze Ricarda Viñese. V 18 letech složil svou první skladbu Rapsodie Négre pro baryton a orchestr, která vyvolala v Paříži senzaci. V roce 1918 byl Poulenc povolán do armády, kde setrval do roku 1921. Aby se Poulenc zdokonalil ve skladatelské technice, tři roky docházel k učiteli Charlesovi Koechlinovi. Pro Poulencův život i jeho tvorbu byl významný rok 1935, kdy při autonehodě zahynul jeho blízký přítel Pierre-Octave Ferroud. Tato tragická událost podnítila Poulenca k návratu ke katolické víře, kterou v mládí ztratil. V další fázi jeho tvorby se proto objevují vážnější duchovní skladby. V letech 1953–1956 složil Poulanc své nejrozsáhlejší dílo – operu Dialogy karmelitek. Mezi jeho poslední díla patří hobojová a klarinetová sonáta. Poulenc náhle zemřel na srdeční infarkt v Paříži, kde je také pochován. Poulenc, člověk svébytného vtipu a duchaplnosti, byl homosexuál a jeho soukromý život byl velmi pestrý. Jeho prvním dlouhodobým partnerem byl malíř Richard Chanlaire. Vztahy s ostatními muži zůstávají zahalené rouškou tajemství. Měl však vztahy i se ženami, zamýšlel se oženit s dlouholetou přítelkyní Raymonde Linossierovou, čemuž však zabránila její smrt. Poulencův život ovlivnilo několik tragédií, při kterých přišel o blízké přátele; nejdřív o spisovatele Raymonda Radigueta, který zemřel na tyfus, a později skladatele Pierra-Octava Ferrouda. V roce 1950 se hudební kritik Claude Rostand o Poulancovi vyjádřil, že je to „napůl darebák, napůl mnich“ („le ...

Founded in 1960 by Prof. Saulius Sondeckis the Lithuanian Chamber Orchestra is recognised as one of the finest and most internationally acclaimed Lithuanian orchestras. During almost five decades of its illustrious career, the LCO has collaborated closely with many famous soloists, conductors and choirs in numerous performances and on more than 100 recordings of diverse repertoire, including world premieres of works by many celebrated composers like Alfred Schnittke, Arvo Pärt and Pēteris Vasks. Current artistic director: violinist Sergei Krylov.