Antikvariát Avion

Vladimír Balla: Ve jménu otce

Úvodní slova modlitební formule "Ve jménu otce..." předznamenávají sarkastické, skeptické ladění pozoruhodné novely slovenského autora. Její vypravěč a protagonista má do představy laskavého, spravedlivého otce velmi daleko. Z jeho zorného úhlu, který je permanentní snahou o sebeobhajobu, sledujeme příběh rodiny, bezejmenné jako on sám. Od lékařské prohlídky v mládí, při níž padne cosi jako temná věštba, přes pochmurnou šeď míjejícího se soužití s manželkou a dvěma syny až po stáří s novou ženou, jež neslibuje žádný obrat k lepšímu, pozorujeme příběh necitelnosti, lhostejnosti, postupného odcizování, psychického a rodinného rozpadu. Prázdnota, apatie a latentní nenávist, které v domě, snad opředeném jakýmsi mystickým tajemstvím, postupně klíčí, dostává hmotnou podobu mýtického stromu... Próza je bolestně autentickým i cynicky zábavným vyrovnáním s minulostí, generací či dokonce národní povahou; podobenstvím o zoufalosti a marnosti útěku před vlastním dílem viny; karikaturou toho, s čím se ve svých životech dokážeme spokojit ke škodě své i svých blízkých. V textu se sugestivně mísí banální a tragické; časté zpochybňování řečeného udržuje atmosféru nejistoty a neurčitosti; magické prvky nesou symbolické významy a zvláště linie otcovsko-synovských vztahů dodává celé výpovědi velmi osobní tón.

Zobrazit vše