Petr Bezruč je literární pseudonym, pod kterým vystupoval slezský básník Vladimír Vašek . Je považován za autora jediné básnické sbírky původně nazvané Slezské číslo, později známé jako Slezské písně, vydané na počátku 20. století. Naprosto ojedinělé verše útočně promlouvající za sociální a národní zájmy českých obyvatel Slezska nemají svou genezí, stylem ani dalším osudem v české literatuře obdobu. Literární historici řadí Bezruče do generace tzv. anarchistických buřičů, byť je to sporné . Jeho dílo je ovlivněno symbolismem a Českou modernou. Narodil se v roce 1867 v Opavě do rodiny Antonína Vaška a jeho ženy Marie Vaškové . Jeho otec Antonín Vašek byl učitel, filolog a slezský buditel. Vydával od roku 1860 první český list ve Slezsku, Opavský besedník. Jako jeden z prvních odmítl uznat pravost Rukopisů královédvorského a zelenohorského. Na základě filologického rozboru dokázal, že autorem jejich textu je Václav Hanka a obvinil ho z jejich padělání. Vaškova matka Marie pocházela ze zámožné rodiny v Týnci nad Labem. V roce 1873 byl Antonín Vašek za své pročeské aktivity nucen i s rodinou přestěhovat se do Brna. Každé léto však malý Vladimír Vašek trávil v Háji u Opavy, kam se jeho otec vracel za svou zálibou – lovem. Dětství Vladimíra Vaška zůstalo ovšem poznamenáno neshodami mezi rodiči a nevybíravými útoky proti otci za jeho filologickou práci o Rukopisech. Otec Antonín Vašek zemřel na tuberkulózu v roce 1880. Jeho vdova Marie Vašková zůstala se šesti dětmi sama v nelehké finanční situaci. V roce 1881 začal Vladimír Vašek navštěvovat tehdejší Slovanské gymnázium v Brně . Nejhorší prospěch měl z němčiny, matematiky a zpěvu. Sám později přiznal, že hudbě nikdy nerozuměl. Učitel zpěvu ještě na měšťance Vaškovi posměšně přezdíval Anton (z německého ein Ton = „jeden ...

Jan Kobzáň ) byl český akademický malíř, grafik a spisovatel. Je autorem loga firmy Baťa. Matka malému Janovi brzy zemřela. Otec ho pak opustil, a tak ho v Jasenné vychovávala teta. Do obecné školy chodil v Liptále, na měšťanku ve Vsetíně. Když mu bylo 15 let, začal pracovat jako dělník na pile Baťových závodů ve Zlíně. Jeho výtvarný talent zaujal samotného Tomáše Baťu. Díky Baťově podpoře mohl začít studovat na Uměleckoprůmyslové škole v Praze, později v letech 1924–1926 studoval kresbu na Akademii výtvarných umění u profesora Maxe Švabinského. Za druhé světové války se aktivně podílel na pomoci partyzánskému hnutí. Rozsáhlou venkovní expozici Kobzáňova díla nabízí rožnovské sídliště Záhumení, jehož domy, okna či balkóny vyzdobil množstvím sgrafit. Ačkoli sídliště vznikalo v 50. letech 20. století, bylo mu dopřáno využít v nich rostlinné a zvířecí motivy anebo náměty ze starých pověstí. Jeho sgrafita či fresky lze nalézt také v rožnovské ulici Pionýrská a dále na budovách ve Valašském Meziříčí nebo Holešově. V závěrečném období svého života žil a tvořil na chalupě na Soláni ve Velkých Karlovicích. Ve věku 58 let zde zemřel na srdeční selhání. Je pohřben na Valašském Slavíně, hřbitůvku obklopujícím kostelík sv. Anny ve Valašském muzeu v přírodě