Narozena 5. 5. 1940 v Malobratřicích, po roce 1968 v emigraci. PhDr., historička a politoložka, práce z oboru .

Marie Neudorflová-Lachmanová je česká historička a politoložka. Maturovala v Jičíně na Lepařově gymnázium, historii vystudovala na Filosofické fakultě Univerzity Karlovy v Praze. V roce 1968 odešla do Kanady, kde na University of Alberta vystudovala politologii a historii . Studiem se soustředila hlavně na období před r. 1914, hlavně na historické procesy demokratizace v Evropě. Své M.A. práci věnovala demokratizačnímu procesu v Československu r. 1968 a Ph.D. práci České straně svobodomyslné v letech 1891—1897 v širokém politickém kontextu. Témata týkající se moderní evropské historie byla pak obsahem jejího působení na několika kanadských univerzitách. Ve svém výzkumu se začala zabývat českým ženským hnutím v 19. století jako obdivuhodně přínosným jevem k demokratizaci a úrovní českého národa, úspěšně překonávajícím nepříznivé politické a národnostní podmínky. Zároveň se začala hlouběji zabývat T. G. Masarykem a jeho politickým myšlením a praxí, zvláště jeho konceptem humanitní demokracie jako rozdílným od demokracie liberálně-demokratické. Odborný výzkum orientoval těmito směry. Po r. 1989 se postupně vracela do České republiky přednášet na obě témata na FF UK v Praze i pro veřejnost.. V letech 2000 až 2011 pracovala v Masarykově ústavu Akademie věd ČR jako vědecká pracovnice, rok byla jeho ředitelkou. Zároveň přednášela na obě témata na FF UK, fakultě sociálních věd UK a na Univerzitě Jana Evangelisty Purkyně v Ústí nad Labem. Značnou pozornost věnovala popularizační, přednáškové a publikační práci. Její vědecká publikační práce se týká historie českého hnutí, Masaryka a otázek souvisejících s problémy rozvíjení demokracie v současném světě. Její vědecké příspěvky na mezinárodních konferencích jsou uveřejněny v relevantních sbornících. Podobných problémů se týkají i novinové články a články na internetu. Ve své činnosti se soustředila na historii moderní Evropy a českým politickým dějinám 19. sto...