Slovenská malířka, grafička a ilustrátorka.

* 27. november 1940, Bratislava - † 19. január 2003, Bratislava) bol slovenský básnik a prekladateľ. Narodil sa v rodine colníka a vzdelanie získaval v Bernolákove, Senci a na prírodovedeckej fakulte Univerzity Komenského v Bratislave. Pôsobil ako profesor matematiky a fyziky , neskôr učil v Ivanke pri Dunaji. Od roku 1980 bol redaktorom vydavateľstva Slovenský spisovateľ, neskôr sa stal šéfredaktorom vydavateľstva Mladé letá. V 90. rokoch 20. storočia sa na čas vrátil k svojmu učiteľskému povolaniu, neskôr pracoval v Národnom literárnom centre. Začiatky jeho literárnej tvorby siahajú do obdobia jeho stredoškolských štúdií. Debutoval v roku 1963 v antológii mladej slovenskej poézie „Dúfam, že nevyrušujem, Eva“, prvá samostatná kniha mu vyšla v roku 1965. Vo svojich dielach vyjadroval veľmi jednoduché nálady a pocity, spojené väčšinou so životom na dedine a najmä s prírodou podunajskej roviny. Vracal sa k spomienkam na detstvo, používal rodinné motívy, zaoberal sa prehlbujúcimi sa problémami rodín, medziľudskými vzťahmi. Písal ako poéziu pre dospelých, tak i pre deti a mládež. Po Vojtechovi Mihálikovi prebral vedenie kútika poézie v Novom slove mladých, kde začínali uverejňovať svoje básne mnohí mladí slovenskí básnici. Prekladal z českej, no v drvivej väčšine z maďarskej poézie.

Gyula Illyés byl maďarský básník, prozaik, dramatik, překladatel a redaktor. Představitel sociografického žánru v tzv. lidové próze. V poezii dominuje pocit úpadku, stáří, osamělosti. Významná je jeho monografie o Sándoru Petőfim. V mládí se sblížil nejen s maďarským venkovem, ale i s levicovými hnutími studentů a mladých dělníků, po pádu republiky emigroval v roce 1921 do Paříže, kde se živil jako knihař a zároveň studoval na Sorbonně. Připojil se k meziválečné francouzské avantgardě. V roce 1926 se mohl vrátit zpět do vlasti. V legendárním literárním časopise Nyugat publikoval od roku 1927, od roku 1933 se stal jedním z vůdčích duchů hnutí tzv. „lidových“ spisovatelů. Když německá armáda obsadila Maďarsko, skrýval se na venkově i v Budapešti. Od jara roku 1945 se podílel na činnosti Národní rolnické strany. V padesátých letech se uchýlil do ústraní. Nejpůsobivější literární událostí října 1956 bylo zveřejnění jeho Jedné věty o tyranii. Na počátku Kádárovy éry na něj komunistické vedení hledělo jako na nepřítele, ale v šedesátých letech se pomalu vrátil do kulturního života. Jeho práce vycházely pravidelně od roku 1961 a v roce 1969 byla zahájena edice životního díla Gyuly Illyése, ve které vyšlo od roku 1986 dvaadvacet svazků.