Maturoval na reálném gymnáziu, 1952-56 studoval obor ruština - čeština na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy. V letech 1951-52 byl redaktorem v nakladatelství Naše vojsko, 1956-61 odborný asistent v literárněvědném oddělení Československo-sovětského institutu Československé akademie věd, 1961-76 odborný asistent ruské literatury , 1976-90 katedry překladatelství a tlumočnictví na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy, učitel uměleckého a publicistického překladu a dějin překladu; 1990 navrácen na katedru rusistiky, 1991 docent ruské literatury, 1993-2000 ředitel Ústavu východoslovanských studií Filozofické fakulty Univerzity Karlovy. Je spoluautorem skript k dějinám ruské literatury 19. století a nevydaných Dějin ruské literatury nové doby a spolupracovníkem nakladatelství Naše vojsko, Odeon, Lidové nakladatelství, Svoboda, Vyšehrad, Torst a Karolinum v oborech umělecká próza, literatura faktu, literární věda a filozofie. Je autorem doslovů k edicím F. M. Dostojevského, N. V. Gogola, L. N. Tolstého, P. Čaadajeva, a A. S. Gribojedova a pořadatelem řady tematických souborů klasických novel. Autorsky a redakčně se podílel na Slovníku ruských spisovatelů od počátku ruské literatury do roku 1917 a Slovníku spisovatelů SSSR . Překládal ve spolupráci s manželkou Miluší Zadražilovou , překlady podepisovali společně L. a M. Zadražilovi; v 70. a 80. letech vycházely jejich společné překlady pouze pod jeho jménem.

Narozen 24. listopadu 1922 ve Vysokém Mýtě. Zemřel 30. prosince 2007. 1946-49: studium češtiny a ruštiny na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy. Povolání: literární vědec, historik překladu, překladatel z ruštiny a němčiny. Zaměstnání: 1949-54: redaktor v nakladatelstvích Svoboda, Odeon a v Lidovém nakladatelství 1957-72: vyučoval na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy 1976-79: byl zaměstnán u Československých státních drah 1990-92: profesor na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy Ve své vědecké práci se zaměřil na historii překladu, a to z několika hledisek. Zmapoval překlady z ruštiny do češtiny jako celek, v odborných studiích se zabýval jak překlady děl některých ruských spisovatelů do češtiny, tak i překladatelskou činností některých českých překladatelů. vláštní pozornost pak věnoval osobnosti B. Mathesia . Uspořádal, připravil k vydání a částečně i překládal či upravoval Mathesiovy překlady. Odrazem zájmu o teoretické otázky překladu jsou napříkald studie O úloze překladu v národní kultuře nebo O překládání interpunkce . Ve Státním nakladatelství krásné literatury, hudby a umění inicioval 1957 knižnici Český překlad, redigoval několik časopisů s překladatelskou tematikou . Překládal z ruštiny a němčiny, beletrii i odborné texty.

Vladimír Svatoň , byl český rusista a komparatista, profesor ruské a srovnávací literatury na FF UK v Praze. V roce 1955 ukončil magisterské studium rusistiky a bohemistiky na FF UK, posléze absolvoval roku 1969 doktorské studium na ČSAV. V roce 1995 se úspěšně habilitoval na FF UK v oboru Ruské a srovnávací literatury, o 7 let později byl tamtéž jmenován profesorem. Působil v ústavech Akademie věd, nejdéle v bývalém Ústavu pro českou a světovou literaturu. Od roku 1993 přednášel na Filozofické fakultě UK, v Ústavu slavistických a východoevropských studií ; stál u zrodu místního Centra komparatistiky, sloučeného později s Ústavem české literatury a literární vědy na Filozofické fakultě. Byl vedoucím redaktorem časopisu Svět literatury. Zabýval se mj. dílem A. S. Puškina, F. M. Dostojevského, Vl. Nabokova, Th. Manna a teorií románu. Pochován byl na Olšanských hřbitovech. Jako editor se podílel na vydání mnoha sborníků, mj. Konec a počátek: literatura na přelomu dvou staletí , Literatura na hranici jazyků a kultur , Srovnávací poetika v multikulturním světě , Pokusy o renesanci Západu. Literární a duchovní východiska na přelomu 19. a 20. století . V tomto článku byl použit překlad textu z článku Vladimír Svatoň na slovenské Wikipedii.