Stanislav Kratochvíl je český klinický psycholog. Zabývá se především psychoterapií, zejména neuróz, hypnózou a sexuální terapií. Jeho otec pracoval v armádě, proto dětství prožil v různých moravských městech – v Uherském Brodě, ve Zlíně a po osvobození v roce 1945 se rodina vrátila do Brna. Zde také vystudoval psychologii na FF MU. Diplomovou práci zpracoval na téma využití psychotonu při léčbě emočních neuróz. Již během svých studií stážoval v Psychiatrické nemocnici v Kroměříži, kde posléze pracoval jako sanitář a poté, po absolutoriu v roce 1958, zde nastoupil jako klinický psycholog na tehdejší primariát prim. Mertla. Zde se na konci padesátých let a v šedesátých letech věnoval využití některých drog , které byly tehdy oficiálně distribuovány farmaceutickými podniky, v psychoterapii jako prostředku k odžití nezpracovaných a potlačených prožitků u pacientů s neurotickými poruchami. V kroměřížské psychiatrické nemocnici pracuje Stanislav Kratochvíl dodnes . Na kroměřížském Oddělení klinické psychologie působila společně se Stanislavem Kratochvílem celá řada významných osobností československé psychologie - např. doc. Ivo Plaňava, později významný manželský a rodinný psycholog, bývalý vedoucí Psychologického ústavu na FF MU v Brně prof. Mojmír Svoboda, PhDr. Petr Hájek, nyní profesor na Londýnské univerzitě, PhDr. Jan Ženatý, dále jungiánští psychologové PhDr. Ludvík Běťák, PhDr. Karel Plocek a mnozí další. Zakrátko také začal působit jako odborný asistent na brněnské univerzitě, kde přednášel psychoterapii. Během politického uvolnění v roce 1968 byl pozván jako hostující výzkumný pracovník do USA na Stanfordovu univerzitu, kde se zapojil do výzkumu hypnotických jevů. Na počátku 70. let se zasloužil o otevření psychoterapeutického oddělení , které navázalo na tradici středočeské lobečské komunity Ferdin...

Docentka Eva Syřištová je psychoterapeutka a psycholožka, světová osobnost s ojedinělým a obětavým přístupem k nemocným. Po studiích psychologie na Karlově univerzitě nastoupila v padesátých letech do psychiatrické léčebny. Nedokázala se však smířit s tehdejším autoritativním přístupem k nemocným a proto postupně vypracovala vlastní metodiku založenou na rozhovorech, důvěře a respektu. Tento přístup v řadě případů pomohl psychotikům brát méně léků a někdy se navracet k normálnímu životu. Podle její teorie se bludy psychotiků nedají "léčit" a vyvracet, ale lze je pomocí trpělivých rozhovorů a vysokým osobním vkladem "opouzdřit" a zneškodnit. Eva Syřišťová svým přístupem k pacientům tehdy daleko předběhla svou dobu. Po roce 1968 znovu upadla u režimu do nemilosti. Tehdy už ale byla osobností mezinárodního věhlasu. Zajímala ji imaginace duševně nemocných, srovnávala logiku jejich světa s uměleckou tvorbou. Propagovala arteterapii. Nakonec došla k závěru, že za mřížemi léčeben a mezi lidmi sužovaných duševním utrpením našla svou svobodu, protože jim pomáhala a oni svým způsobem pomáhali jí. Vedle odborných prací píše Eva Syřišťová i knihy pro širší veřejnost, které se v oboru staly klasikou . V současné době se zabývá realitou snu. Její nekonečná zvídavost, hluboce lidský přístup a stoprocentní nasazení jsou v dnešní době až neuvěřitelné.

Ondrej Kondáš sa narodil 29. septembra 1930 v Nižnej Kamenici na východnom Slovensku, v malom domčeku, kde žil v lone malebnej prírody v blízkosti Slánskych vrchov s rodičmi a so staršou sestrou až pokým neodišiel na stredoškolské štúdiá. Jeho záujem o poznávanie sa začal prejavovať už vo veľmi mladom veku, kedy ho často bolo možné zazrieť ani nie tak pri hre s rovesníkmi, ako skôr niekde v ústraní - s knihou v ruke. Kvôli čítaniu zanedbával aj povinnosti okolo domu, a keď už naozaj nebolo úniku a Ondro musel pomáhať napr. pri prácach na poli, využíval každú voľnú chvíľku aj tu „kognitívne“; napríklad sediac vzadu na voze sa učil anglické slovíčka . „Knihy a len knihy – to bol pre neho najvhodnejší darček“, spomína jeho sestra Betka. Táto jeho láska k poznávaniu ho sprevádzala po celý život. K ďalším typickým charakteristikám profesora Kondáša patrila už od chlapčenských čias bystrosť jeho umu a vitalita. Už počas štúdia na prešovskom gymnáziu bol medzi spolužiakmi známy pre výborný prospech, ale aj pre účasť na kultúrno-spoločenských akciách a súťažiach. Vyznačoval sa živou činorodosťou, veľmi dobrými organizačnými schopnosťami, prirodzenou inteligenciou a optimizmom. Rád sa angažoval pre zmysluplné veci, do ktorých sa vedel naplno vložiť – len tak ho niečo neodradilo. Táto vlastnosť bola preňho takisto typická celý život. Treba však povedať, že Ondrej bol nielen „hltačom poznatkov“, ale aj typickým študentom, so všetkým, čo k tomu patrí - aj keď mal školu rád a s učením nemal problémy, nevyhol sa dvojke, ani trojke zo správania. Mal totiž rád podnikateľské aktivity - organizoval výlety, lyžovačky, zábavy, pričom raz sa mu akýmsi fígľom podarilo zrušiť vyučovanie na gymnáziu... K jeho celkovému formovaniu prispeli aj niektoré smutné zážitky a životné skúsenosti. Ako teenager prežil frontové udalosti, s citlivým vnímaním odsunu jeho spolužiakov do koncentračných táborov . Na východnom Slovensku žilo veľa židovských rodín, ktoré dopla...