František Sláma byl prvním českým violoncellistou, který se intenzivně věnoval interpretaci předklasické hudby . Působil také jako hudební publicista a pedagog. Pocházel z chudé oblasti Českomoravské vrchoviny. Hrál ve venkovské kapele, pracoval jako lesní a stavební dělník. Hudbu mohl začít studovat až v osmnácti letech, zejména zásluhou významného cellového pedagoga Karla Pravoslava Sádla, který ho také seznámil se základy violoncellové hry. Studia ukončil v roce 1952 absolutoriem na Akademii múzických umění, opět jako žák K. P. Sádla. V letech 1946–1948 byl violoncellistou Talichova Českého komorního orchestru a členem jeho komorních souborů, s nimiž spolupracoval ještě po zániku ČKO do prosince 1948. V roce 1948 byl přijat do orchestru České filharmonie, od roku 1962 byl jeho druhým sólovioloncellistou a vedoucím skupiny violoncell. Od počátku 50. let působil v komorních souborech pro starou hudbu Pro arte antiqua a Ars rediviva. S oběma ansámbly uskutečnil více než 50 LP a CD nahrávek pro Supraphon, Panton a zahraniční nahrávací společnosti , stejně jako početné nahrávky pro rozhlas, televizi a film. Milan Munclinger mu připsal svou rekonstrukci Bachova Koncertu g-moll. Vyučoval na pražské konzervatoři a interpretačních kurzech v ČR, Švédsku a Francii. Spolupracoval s Českým rozhlasem . Přeložil a v koncertním cyklu Ars rediviva poprvé uvedl autobiografii G. P. Telemanna z Matthesonovy Velké školy generálbasu . V knize Z Herálce do Šangrilá vzpomíná na Václava Talicha a Český komorní orchestr, na Milana Munclingera, historii souborů Pro arte antiqua a Ars rediviva, na dirigenty a hráčské legendy z orchestru České filharmonie a další osobnosti hudebního živo...