Hodnocení knihy

O umění

F. X Šalda

Československý spisovatel | 1955

Kategorie:

Jazyk a lingvistika 5335x

O literatuře 2225x

Štítky:

Dostupnost:	Vyprodáno
Vazba:	Pevná s obálkou
Počet stran:	761
Jazyky:	česky
Editor:	Ludmila Lantová
Edice:	17. svazek ed. Kritická knihovna 10x, Kritická knoihovna 0x
Vydání:	Vyd. 1
Vydáno v:	Praha
Náklad:	4 000 ks
Poznámka:	obálka Jiří Blažek
Vystaveno:	čt 27. ledna 2022 15:23
Číslo položky:	274716

Popis
Komentáře

Výbor je rozčleněn do šesti oddílů podle jednotlivých oblastí Šaldovy kritické činnosti: obecné otázky umění, literární podobizny a studie (synthetické studie o význačných literárních postavách), literární kritiky aúvahyočeskéliteratuře, divadelní kritiky, studie o výtvarném umění a úvahy o české společnosti. "Uvnitř oddílů se uspořádání řídí zpravidla autorovým vývojem, při čemž hojnějším výběrem zdůrazňuje vrcholné období autorovy zralostivdoběpoprvní světové válce a v údobí Zápisníku. Spíše než přesně chronologické řazení snažili jsme se zachytit časově uspořádaný sled problémů, na které Šalda postupně narážel a s nimiž se vyrovnával." (L. Landová)

Komentáře ke knize

F. X Šalda 107x

Pokřtěný Franciscus Aloiysius Šalda se narodil v rodině poštovního oficiála Františka Šaldy a Marie rozené Kleinerové v Liberci. Rodina se s otcovou službou brzy přestěhovala do Čáslavi, kde František absolvoval obecnou školu a roku 1878 odjel do Prahy studovat Akademické gymnázium, bydlel tehdy u svého staršího bratra ve Vlašské ulici na Malé Straně. Po třech letech přestoupil na reálné gymnazium v Žitné ulici v Praze II. Dále studoval práva, ale studium nedokončil. V roce 1906 však obhájil na filosofické fakultě doktorát z umělecko-historické problematiky . Habilitoval se a od roku 1919 působil jako profesor románských literatur na Filozofické fakultě Karlovy univerzity v Praze. Vážné nervové onemocnění jej trápilo od 80. let 19. století; stálé bolesti ovlivnily také jeho kritický vztah k lidem a ke skutečnosti. Od roku 1899 mu částečné ochrnutí těla také omezovalo pohyb. Proto žil sám, kromě milostného vztahu k Růženě Svobodové bližší vztahy nenavazoval, zemřel svobodný a bezdětný. Ve své závěti učinil generálním dědicem Jedličkův ústav pro zmrzačené děti. Přál si, aby se jeho vila rozezvučela smíchem a zpěvem drobných obyvatelů.