Jiří Bílý, též Jiří Libor Bílý , je český právník a politik, v 90. letech 20. století předák moravistických politických stran, spoluzakladatel Moravské národní strany a bývalý poslanec České národní rady a Poslanecké sněmovny za Hnutí za samosprávnou demokracii - Společnost pro Moravu a Slezsko. Základní a střední školu absolvoval v Olomouci. V letech 1977 - 1980 působil v Brně jako právní čekatel u Krajské prokuratury. Zde složil doktorát a justiční zkoušky. V období let 1980 - 1981 pracoval na brněnské městské prokuratuře a v letech 1981 - 1992 byl odborným asistentem na katedře dějin státu a práva Právnické fakulty dnešní Masarykovy univerzity v Brně. V letech 1998 - 2004 působil v Olomouci jako odborný asistent na Katedře teorie práva, právních dějin a obecného základu Právnické fakulty Univerzity Palackého, přičemž od roku 2001 byl rovněž hostujícím pedagogem na Právnické fakultě Univerzity Komenského v Bratislavě . Od roku 1996 je členem České advokátní komory. V letech 2004-2009 zastával funkci člena Vědecké rady Právnické fakulty Univerzity Palackého. Od roku 2004 působil jako externí pedagog na nově založené Vysoké škole práva v Bratislavě. Coby právní teoretik se zaměřuje na otázky recepce římského práva, pomocných věd historických, právní archeologii a dějiny moravského práva. V roce 2003 vydal obsáhlou monografii IUS MONTIUM. Právo moravských vinohradních hor I - III. Po sametové revoluci se zapojil do politiky. Angažoval se v moravistických politických subjektech. V roce 1990 patřil mezi zakladatele Moravské národní strany. V prosinci 1992 se angažoval v protestních akcích moravistických subjektů proti ústavě České republiky. Na shromáždění v Brně pronesl označil ústavu za výsledek kompromisu mezi vládnoucí pravicí a postkomunisty. Morava prý přišla zkrátka, ale díky tomu, že územně správní členění státu bylo odloženo do budoucna, začíná druhé kolo bo...

Josef Cyril Kebrle se narodil ve Vídni, ale vyrůstal v Čechách. Vystudoval rokycanské gymnázium, teologii v Praze a šestnáct let působil jako římskokatolický kněz. Kebrle uměl francouzsky, latinsky, částečně řecky, měl také základy semitohamitských jazyků. Po svolení papeže se směl oženit s Josefou Plevákovou, s níž se mu narodily tři děti. Po odnětí kněžského stavu pracoval jako odborný učitel na venkovských školách. Díky svým názorům v době komunismu musel několikrát měnit své působiště. Nakonec měl učení zakázané úplně, a tak musel pracovat manuálně. V pozdějším věku se odstěhoval do Prahy, kde působil jako knihovník v knihovně ČSAV a v pokoncilní knihovně v Praze. Napsal dvě knihy o Jindřichu Šimonu Baarovi . Napsal též knihu Pověstný jezuita Antonín Konyáš v zrcadle české literatury, na níž pracoval desítky let. Tuto práci nemohl za minulého režimu publikovat díky jejímu obsahu . Po revoluci, si tuto knihu vyhledal Doc. JUDr. PhDr. Jiří Bílý CSc. Bílý se v ní více než inspiroval pro svou monografii vydanou v roce 1996. To dokazuje PhDr. Martin Svatoš CSc., v článku Velká vědecká loupež vydaného v roce 2002, vysvětlující v něm, že jde z velké části o plagiát. Většinu života přispíval svými odbornými články, zejména s historickou tematikou, do Katolických novin, či v meziválečném období do časopisu Neděle. Napsal rovněž řadu rukopisných prací, např. Světlo Kristovo, pojednávající o počátcích křesťanství v Čechách v šesti minihrách. Sepsal také vlastní paměti pod názvem Tiše plyne myslí mou, v nichž popisuje celý svůj život. Tyto obsáhlé paměti jsou určeny jeho rodině.