Marie Úlehlová-Tilschová vlastním jménem Anna Marie Úlehlová rozená Tilschová byla významnou odbornou spisovatelkou, propagátorkou zdravé výživy 20. století. Jméno Marie Úlehlová-Tilschová je literárním pseudonymem, stejně jako zkratka M. Ú. T., kterou později používala. Začínala jako překladatelka beletrie. Záhy se zcela zaměřila na otázky zdravé výživy. Byla autorkou mnoha odborných a populárně naučných publikací, kuchařek, učebnic a příruček z oblasti zdravé výživy. Její publikace i osvětová činnost se věnovaly především správnému přístupu ke stravování, teprve v druhé řadě přinášeli bohatou nabídkou receptů. Mezi nejznámější práce patří Výživa ve světle věků a Česká strava lidová. Byla členkou výboru a později i předsednictva Společnosti pro racionální výživu a dlouholetou šéfredaktorkou časopisu Výživa lidu. Marie Úlehlová-Tilschová se narodila v rodině univerzitního profesora JUDr. Emanuela Tilsche 13. července 1896. Jméno dostala po své matce spisovatelce Anně Marii Tilschové. Nicméně v rodině, mezi přáteli a později i mezi spoluprácovníky byla oslovována Mimi. V roce 1906 se narodil její bratr Emanuel. Marie Tilschová nechodila do obecné školy, učila se doma. Poté vystudovala osmileté gymnázium Minerva, na němž měla trvale vyznamenání. Její šťastné dětství ve velké, společenské rodině skončilo tragickou smrtí otce v roce 1912. Rodina se ocitla v nelehké situaci, kterou ještě zhoršila 1. světová válka. Během války ztratila její matka dva bratry a otce. Tuto tragickou situaci ulehčoval jí dlouholetý vztah s JUDr. Karlem Chytilem, synem historika umění profesora Karla Chytila, zakladatele Uměleckoprůmyslového muzea v Praze. Svatba se konala 8. června 1918, svědky byli dr. Jaroslav Goll a Alfons Mucha. O čtyři měsíce později, 18. října 1918, Karel Chytil zemřel na španělskou chřipku. Pod vlivem rodinné tradice se přihlásila v roce 1918 ke studiu práv. Ve studiu práv nepokračovala, přihlásila se však...

Jaroslav Skála byl český lékař – psychiatr, specialista na léčení alkoholismu a jiných závislostí a zakladatel první záchytné stanice. Maturoval v roce 1935. Studoval na lékařské fakultě v Praze a zároveň v Institutu tělesné výchovy a sportu. Ten absolvoval v roce 1939. Studia na lékařské fakultě nestihl dokončit, protože v době německé okupace byly vysoké školy uzavřeny. Nastoupil tedy jako učitel tělocviku na reálce v Plzni. Lékařskou fakultu dokončil až po válce v roce 1946. Původně se ucházel o místo na interní klinice, poté v Ústavu tělovýchovného lékařství, nakonec byl přijat až na pražské psychiatrické klinice. V září téhož roku byl vyslán na mezinárodní konferenci o alkoholismu do Bruselu, což mělo patrně rozhodující význam pro směrování jeho profesionální dráhy. Navázal kontakty s americkou skupinou Anonymních Alkoholiků a výsledkem diskusí bylo zahájení averzivní léčby disulfiramem . Myšlenkami Anonymních alkoholiků bylo inspirováno založení KLUSu – Klubu lidí usilujících o střízlivost. K němu došlo 5. února 1948. Sdružoval pacienty a absolventy odvykací léčby. Slibně se rozvíjející kontakty s AA přerušil Vítězný únor 1948. Další kontakty nebyly žádoucí z důvodů spirituálních prvků v programu 12 bodů AA, které byly v rozporu s oficiální ideologií. Dne 10. září 1948 zahájilo činnost protialkoholní oddělení v budově vedle kostela sv. Apolináře v Praze. To vedl Dr. Skála až do svého odchodu do důchodu v roce 1982. Během svého působení vypracoval komplexní léčebný program závislostí. V roce 1951 inicioval založení záchytné stanice – prvního zařízení svého druhu v Československu. Zabýval se i výzkumem, prevencí a léčbou závislostí na psychoaktivních látkách. Založil a v letech 1956–1981 vedl Sekci pro otázky alkoholismu a jiných toxikomanií, v roce 1993 se stal spoluzakladatelem Společnosti pro návykové nemoci v rámci České léka...

Narozen 27.10.1910 v Brně. Zemřel 25.2.2002 v Brně. MUDr. RNDr., profesor hygieny, práce z oboru.