Giuseppe Verdi byl významnou osobností operního světa, proslulou svým mimořádným přínosem pro tuto uměleckou formu v 19. století. Verdi se narodil 10. října 1813 v italském Le Roncole a jeho hudební genialita se projevila již v raném věku. Na italské operní scéně se prosadil hned svým prvním velkým úspěchem, operou "Nabucco" v roce 1842. Následovala řada oper, které upevnily jeho pověst jednoho z největších italských operních skladatelů.

Arturo Toscanini byl italský dirigent, jeden z nejznámějších hudebníků konce 19. a první poloviny 20. století. V různých fázích své kariéry byl hudebním ředitelem divadla La Scala v Miláně, Metropolitní opery v New Yorku, vedoucím New York Philharmonic Orchestra a Symfonického orchestru newyorského rozhlasu . Arturo Toscanini už od útlého věku projevoval hudební vlohy. Rodiče byli nemajetní, otec byl krejčí, ale podporovali jeho touhu věnovat se hudbě. Toscanini studoval nejprve externě na konzervatoří v Parmě, kde získal základy hudební teorie a kompozice. Od jedenácti let se učil hrát na violoncello a klavír, ale stále více ho přitahovalo dirigování. Ve škole sestavil malý orchestr a napsal několik skladeb. Konzervatoř absolvoval s pochvalou v r. 1885 a stal se violoncellistou Velké operní společnosti. Profesionální kariéru započal v Brazílii jako cellista v orchestru putovní opery. Jako dirigent debutoval 26. července 1886 v Rio de Janeiru, když soubor odmítl hrát pod vedením dosavadního dirigenta; mladý Toscanini tehdy provedl zpaměti operu Aida, což se setkalo s nadšeným ohlasem publika. Na zájezdu pak řídil dalších 18 oper. V roce 1887 se vrátil do Itálie, ovšem jako cellista, když hrál v milánské La Scale na světové premiéře Verdiho Othella. Stále více se však prosazoval jako dirigent a během dalších let řídil řadu operních představení. Zpočátku se věnoval italské tvorbě, např. měl velký podíl na úspěchu při premiéře Leoncavallových Komediantů v roce 1892. Později uvedl v Itálii několik oper Richarda Wagnera, jehož hudbu velmi obdivoval: Bludný Holanďan a Tannhäuser v r. 1894, Soumrak bohů v r. 1895. V roce 1896 vedl symfonický orchestr v Turíně. V únoru dirigoval premiéru Pucciniho Bohémy a potom další neoperní koncerty. Dostal nabídku na místo uměleckého ředitele a dirigenta divadla La Scalla v Miláně, ale místo přijal až po delším váhání. 26. prosince 1898...

Renata Ersilia Clotilde Tebaldi byla významná italská sopranistka. Maestro Arturo Toscanini ji pojmenoval jako „andělský hlas“. Kromě krásy a čistoty jejího hlasu byla obdivována také pro eleganci scénického provedení rolí. Ve věku tří let byla zasažena dětskou obrnou, ze které se plně zotavila. Studovala na konzervatoři v Parmě pod vedením profesorů Brancucciho a Campogallianiho a později v lyceu Gioacchina Rossiniho v Pesaru u slavné sopranistky Carmen Melisové. Roku 1944 debutovala v Rovigu v roli Eleny v opeře Mefistofele od Arriga Boita. V roce 1946 se zúčastnila koncertu při znovuotevření divadla La Scala v Miláně pod taktovkou dirigenta A. Toscaniniho, kde zpívala Modlitbu z Rossiniho Mojžíše v Egyptě a sopránový part v Te Deum Giuseppe Verdiho. Z tohoto představení se dochovala nahrávka. V roce 1953 svým hlasem zastupovala Sophii Lorenovou v pěveckých scénách filmu "Aida" z roku 1953, režie Clemente Fracassi. Na americkém kontinentě debutovala v sanfranciské opeře, a krátce nato, 31. ledna 1955, také poprvé zazpívala publiku Metropolitní opery v New Yorku. Zde Renata Tebaldi ztvárnila roli Desdemony ve Verdiho Othellovi, kde byla partnerkou Mario Del Monacovi. Její vystoupení v Metropolitan Opera se opakovala po dlouhá léta s železnou pravidelností. Z mnoha jejích účinkování zmiňme například Mimì v Pucciniho Bohémě, Cio-Cio-San v Madam Butterfly, Toscu, Manon Lescaut a Violettu ve Verdiho Traviatě. I když byla obdařena lyrickým sopránem, byla schopna skvěle se zhostit rolí, které vyžadují dramatické nadání a hlas. Tak je tomu v jejích dalších rolích z oper Giuseppe Verdiho, a to Leonory v Síle osudu a Elisabetty v opeře Don Carlos (na stejné gramofonové desce lze slyšet její o něco méně významnou nahrávku, pokud se týče věrnosti zvuku, než je ta z oficiální diskografie: opět Decca pod vedením di...