Samuel Scheidt byl německý varhaník a hudební skladatel baroka. Společně s Heinrichem Schützem a Johannem Hermannem Scheinem tvoří trojici významných německých hudebních skladatelů 17. století, jejichž příjmení začínají na S. Když Scheidt absolvoval první hudební vzdělání, stal se varhaníkem v kostele sv. Mořice v Halle. Díky známostem následně v letech 1607-1609 pobýval v Amsterdamu, kde se učil u slavného Jana Pietrszoona Sweelincka. Po návratu byl povolán markrabětem Kristiánem Vilémem Braniborským do funkce dvorního varhaníka v Halle. Zde pracoval společně s Michaelem Praetoriem. Roku 1618 odešel jako zřejmě známý expert varhanář do blízkého Eislebenu, poté společně s Praetoriem a Schützem do Bayreuthu. Scheidtova údajná spolupráce se Schützem a Praetoriem v Magdeburku, o níž se často psalo, je patrně omyl. Roku 1624 napsal Scheidt svoje Tabulatura nova. Jednalo se o první sbírku skladeb pro klávesové nástroje, v níž byl v Německu poprvé použit systém pětiřádkového notového zápisu . Někdy kolem roku 1620 Scheidt též vydal sbírku náboženských vokálních skladeb Cantiones sacrae, na níž roku 1621 navázaly Concertus sacri, v následujících letech potom instrumentální sbírky Ludi musici. Roku 1627, když už mu bylo čtyřicet let, si vzal Helenu Magdalenu Keller v kostele sv. Petra ve Wörmlitzu . Měl s ní šest dětí, ale jen dvě přežily epidemii moru v roce 1636. Když roku 1628 jeho zaměstnavatel markrabě Christian utekl před Valdštejnovými vojáky, přišel Scheidt o práci. Ještě toho roku ale byl zvlášť pro něj vytvořen úřad hudebního ředitele pro tři velké městské kostely . Roku 1630 nicméně o toto místo opět přišel – příčinou mohla být podle novějšího bádání spíš rekatolizace města než Scheidtův spor s gymnaziálním rektorem Christianem Gueintzem. Od té doby se Scheidt živil jako „soukromník“ výukou a příležitostným provozová...

German composer, born 25 July 1579 in Leipzig and died some time after 1612.

Michael Praetorius, vlastním jménem Michael Schultheiß , byl německý skladatel, varhaník a hudební teoretik. Byl nejmladším synem luteránského pastora v Creuzburgu . Jméno Praetorius je latinská obdoba jeho rodného příjmení. Po absolvování škol v Torgavě a Srbišti studoval teologii a filosofii na univerzitě ve Frankfurtu nad Odrou. Od roku 1587 byl varhaníkem v chrámu Marienkirche. Od roku 1592 sloužil na dvoře biskupa Jindřicha Julia, vévody z Braunschweigu. Nejprve jako varhaník a od roku 1604 jako kapelník orchestru Staatsorchester Braunschweig. Uznání si získal nejprve jako praktický hudebník. Proslul zejména na setkání varhaníků v Gröningen u Halberstadtu v roce 1596, kam se sjelo více než padesát německých varhaníků, aby společně posoudili nové varhany halberstadtského varhanáře Davida Beckera. Toto setkání, znamenalo také historický zlom v chápání úlohy varhan a instrumentální hudby v období pozdní renesance. Praetorius se prosadil jako vynikající interpret tohoto nového směru hudby. První sbírka jeho skladeb vznikla okolo roku 1602. Začal komponovat v době, kdy Řezno bylo sídelním městem císaře Svaté říše římské. Moteta z této sbírky jsou v Německu mezi prvními, které reflektují novou italskou interpretační praxi. Díky nim se stal uznávaným i jako skladatel. Devět částí jeho Musae Sioniae a sbírka liturgické hudby publikovaná v roce 1611 vycházely z německého protestantského chorálu. Vznikly na přání vycházející z kruhů ortodoxních luteránů, aby vyhověly vkusu vévodkyně Alžběty, která vládla ve vévodově nepřítomnosti a měla snahu nahradit populární světskou hudbu náboženskou hudbou Praetoriovou. Praetoriovy skladby se šířily v Evropě i mimo protestantské prostředí. Sbírka jeho tisků je kupříkladu dochována i v Českém Krumlově. Kromě toho Jindřich Julius Brunšvický byl důvěrným přítelem císaře Rudolfa II. Habsburského a Praetorius s ním často pobýval v Praze a seznámil s...