Ludwig van Beethoven byl klíčovou postavou na přechodu mezi klasicismem a romantismem v západní umělecké hudbě. Narodil se 16. prosince 1770 v německém Bonnu, hudební nadání projevil již v raném věku a zpočátku ho učil jeho otec Johann van Beethoven. Později studoval u Christiana Gottloba Neefeho, který mu ve dvanácti letech pomohl vydat první skladbu. Ve svých dvaceti letech se Beethoven přestěhoval do Vídně, kde studoval u Josepha Haydna a získal si pověst klavírního virtuosa.

Johannes Brahms byl německý skladatel a klavírista období romantismu, který se narodil 7. května 1833 v Hamburku a zemřel 3. dubna 1897 ve Vídni. Pro svůj významný přínos klasické hudbě je často řazen do skupiny "tří B" spolu s Johannem Sebastianem Bachem a Ludwigem van Beethovenem. Brahmsova kariéra se vyznačovala tradicionalismem i novátorstvím. Jeho díla jsou hluboce zakořeněna ve strukturách a kompozičních technikách klasicistních mistrů. Ačkoli nepsal opery, byl plodný v mnoha jiných formách, včetně komorní hudby, symfonií, klavírních děl a sborových skladeb.

Robert Schumann byl německý skladatel a vlivný hudební kritik, který je všeobecně považován za jednoho z největších skladatelů romantické éry. Narodil se 8. června 1810 v saském Cvikově, nejprve studoval práva a poté se plně věnoval hudbě. Schumannovy rané hudební touhy zbrzdilo zranění ruky, kvůli kterému se místo kariéry klavírního virtuosa zaměřil na kompozici.