Vladimír Borecký byl český psycholog, filozof, kulturolog, teoretik komiky a mystifikátor. Maturoval v roce 1959 na JSŠ v Praze 7 . V letech 1959–1962 pracoval v dělnických povoláních a též absolvoval vojenskou službu, v letech 1962–1970 pracoval jako hasič v Útvaru požární ochrany v Praze. Na vysokoškolská studia se mohl přihlásit až následně z dělnické pozice, díky doporučení Hasičského sboru města Prahy, kde pracoval. Boreckého otec, orientalista Miloš Borecký , byl totiž v 50. letech během studijní cesty v Persii donucen k politickému exilu do USA. Manželka akademická sochařka Ellen Jilemnická, dcera Filomena Borecká a syn Felix Borecký. Studoval na FF UK filosofii a psychologii , titul PhDr. obhájil diplomovou práci Bachelardova psychoanalýza epistemologického pole oponovanou prof. Janem Patočkou. Následně externě studoval na FF UK jednooborovou psychologii , v roce 1977 obhájil práci Techniky universa, zaměřenou na projektivní a psychoterapeutické metody využívající hraček. V roce 1982 získal atestaci z klinické psychologie na Institutu dalšího vzdělávání lékařů a farmaceutů . V letech 1970–1990 pracoval jako klinický psycholog postupně na ILF, v Thomayerově nemocnici a v Okresním ústavu národního zdraví v Praze. V letech 1985–1989 byl externím aspirantem Psychologického ústavu ČSAV v Praze . Od roku 1991 působil na katedře kulturologie FF UK, nejprve jako odborný asistent, od roku 1998 jako docent , od roku 2005 jako profesor . V rámci své pedagogické činnosti přednášel i na dalších vysokých školách, mj. na pražské FAMU. Od své diplomové práce Bachelardova psychoanalýza epistemologického pole, obhájené u prof. Jana Patočky , se zaměřoval na otázky imaginace ...