Kinematografie nazývaná nejmladším uměním již oslavila minulého roku 90. narozeniny á kráčí ke své stovce. Nejmladší umění tedy stárne. Ale stárnou i filmy? V knize Zlatý fond světové kinematografie vám představujeme vlastně jen část tohoto fondu - sto filmů od němé éry do sedmdesátých let vybraných v anketě uspořádané z podnětu Mezinárodní federace filmových klubů na půdě UNESCO. Třebaže je složena z medailónů o jednotlivých filmech, překvapivým způsobem dokumentuje nejen vývoj filmu, jeho estetických měřítek a technických možností, ale i vývoj doby, historické a politické situace a nad to dává i odpověď na položenou otázku.

Napsat knihu o filmech je vůbec těžké, zejména má-li být čtenářsky přitažlivá. Zdá se to i zbytečné, vždyť filmy jsou především na „dívání“. Pochopit a hodnotně přijímat nové filmy je však možné pouze se znalostí historie kinematografie, uměni, které je nejen dobou ovlivňováno, ale které zpětně ovlivňuje životní postoje, názory a estetické cítění diváků. Předkládaných sto medailónů tak přináší vzpomínky na zhlédnuté filmy, uvědomění si sepětí filmu s dalšími druhy umění, naznačení motivace tvůrců a interpretů, jejich uměleckých, estetických zvláštnosti, usnadňuje vědomí celkových souvislostí historických i politických. Nechce nahrazovat tradiční historické a encyklopedické příručky, ale přiblížit svět filmu tak trochu z jiné strany, protože filmy nestárnou.