Josef Vavroušek byl český ekolog, publicista a politik konce 20. století. Vystudoval strojní fakultu ČVUT v Praze. Nultý ročník absolvoval v roce 1962 jako soustružník v ČKD. Na fakultě vystudoval obor Ekonomika a řízení strojírenské výroby, dělal pomocnou vědeckou sílu u Alfonse Bašty na tématu „teorie rozhodování v ekonomii“. Během studií byl členem redakční rady studentského časopisu Buchar. V roce 1968 se zúčastnil studentské Expedice Lambaréné směřující do nemocnice A. Schweitzera v Lambaréné v Gabonu. Cílem expedice, která navštívila čtrnáct afrických zemí, byla jednak materiální pomoc nemocnici, jednak podpora Schweitzerových ideálů humanismu a úcty k životu. Jednalo se o jeho životní zážitek, který do značné míry předurčil jeho příští život. Od sedmdesátých let 20. století byl součástí ekologického hnutí, a to hlavně v rámci Ekologické sekce Biologické společnosti při ČSAV. Od roku 1975 pracoval v Ústavu pro ekonomiku a řízení v oblasti kybernetiky a teorie systémů, později se specializací na péči o životní prostředí. Zároveň přednášel na řadě konferencí a kurzů. V září 1989 spoluzaložil Kruh nezávislé inteligence. V roce 1989 se podílel na založení Občanského fóra jako člen Koordinačního centra OF . V březnu 1990 byl jmenován náměstkem Státní komise pro vědeckotechnický rozvoj odpovědným za péči o životní prostředí, v červnu 1990 ministrem vlády ČSFR, předsedou Federálního výboru pro životní prostředí, a to do konce volebního období v červnu 1992. Od roku 1991 byl členem politického seskupení Občanské hnutí. Po neúspěchu Občanského hnutí ve volbách v roce 1992 inicioval v září 1992 založení dobrovolné neziskové Společnosti pro trvale udržitelný život, jejímž byl do své smrti předsedou. V roce 1991 zorganizoval historicky první konferenci o životním prostředí v Evropě, na kterou do Dobříše přijeli ministři životního prostředí z celé Evropy. Na tuto historickou konf...