Kniha podává kritickou analýzu současné idealistické právní filozofie v nejdůležitějších zemích západní Evropy. Autor charakterizuje hlavní tendence jejího vývoje, různé teoretické proudy i její typické představitele v poválečném období.

Pozornost je věnována především obnově filozofie přirozeného práva, která vyrostla po skončení druhé světové války ze specifických podmínek poraženého Německa. Analyzují se třídně politické příčiny jejího vzniku i její ideové kořeny. Autor se nejprve zabývá protestantskou větví této školy, která v podstatě aplikuje materiální etiku hodnot, resp. filozofii existence na právo. Paralelně je sledováno řešení obdobných problémů v novotomistické literatuře německé provenience hlavně ze šedesátých let.

Vývoj poválečného právního pozitivismu je dokumentován převážně z francouzské a italské právně filozofické literatury. Ukazuje se úsilí pozitivistů překonat tradiční právnický formalismus a pružně přizpůsobovat realizaci práva nutnostem soudobého kapitalismu.

V závěrečné části jsou v hlavních rysech nastíněny teoretické tendence, společné těm proudům buržoazní právovědy, jež odmítají identifikovat právo s obsahem právních norem a přenášejí důraz na studium skutečných právních vztahů ve společnosti empirickými (sociologickými a psychologickými) metodami.

Povšimnuty jsou i nejnovější pokusy použít při teoretickém výkladu práva Freudovy psychoanalýzy.