Ladislav Daniel je současný český historik umění, muzejní pracovník a vysokoškolský pedagog. Ladislav Daniel je synem hudebního pedagoga prof. PhDr. Ladislava Daniela, CSc. . V letech 1968-1973 vystudoval dějiny umění na Univerzitě Palackého v Olomouci a obhájil rigorózní práci: Cranachova kopie Boschova Posledního soudu . Od roku 1981 byl odborným a vědeckým pracovníkem Národní galerie v Praze, 1983-1984 vedoucím lektorského oddělení, 1985-2001 kurátorem italského, francouzského a španělského malířství 16.-18. století Sbírky starého umění NG, 1999-2001 kurátorem sbírky grafiky a kresby NG. V letech 1993-1994 zastával funkci ředitele Národní galerie v Praze. V letech 1987-1990 byl odborným asistentem dějin umění DAMU v Praze. Byl spoluzakladatelem a vedoucím kurátorem Arcidiecézního muzea v Olomouci . Od roku 1998 působí na Katedře dějin umění FF UP Olomouc jako odborný asistent, od r. 2000 jako docent. V letech 2001–2013 vedl Katedru dějin umění Filozofické fakulty Univerzity Palackého v Olomouci, od r. 2011 je prorektorem UP pro zahraniční vztahy. Od roku 2002 členem vědecké rady FF UP a předseda oborové rady pro doktorské studium. R. 2003 byl jmenován profesorem. Od r. 2007 je členem oborové komise Historie v Grantové agentuře Akademie věd ČR, od r. 2012 je členem Vědecké rady Katolické teologické fakulty Univerzity Karlovy v Praze. Zabývá se starým evropským, zejména italským uměním 16.-18. století a jeho vztahy s českým malířstvím, dějinami sběratelství umění v Čechách a na Moravě. Věnuje se teoretickým otázkám interpretace malířství a vztahu mezi starým a současným uměním. Je autorem četných výstav a katalogů.