Českého překladu se dočkal středověký korejský básník Kim Si-sup a jeho poezie hansi. Tenhle podivín, učenec buddhismu, ale také znalec taoismu a neokonfuciánství, byl anarchistou své doby. Nejprve rýsující se kariéra u královského dvora, pak vzpoura proti mocným, odmítnutí hodností a odchod do ústraní buddhistického kláštera. I tam byl považován povětšinou za potížistu. Několik desetiletí žil jako mnich putováním od kláštera ke klášteru. Choval se často v očích praktických jako pošetilec, dávající přednost rozumnosti a poctivosti přírody před nabídkou lidské malichernosti a pýchy. Tichý blázen, samotář, obtížně kamkoliv zařaditelný. Buddhista bezdomovec, beroucí každodenně vážně svůj úkol postupného se zbavování Tří jedů – chtění, hněvu a nevědomosti. Básník, pijící rýžové víno a denně píšící poezii. Cíl je jasný – najít smysl, zbavit se tíhy osamělosti, získat nadhled nad světem. Pobýváním v přírodě lépe porozumět koloběhu vznikání a zanikání. „Noc se prohloubila/V horském klášteře rovnám knot olejové lampy/S mnichem sdílím smích a vyprávění/Neužíváme našich myslí, abychom mluvili sami o sobě/protože nechceme znovu vířit zmatené světské záležitosti.“ Nebývá snadné proniknout bez hlubších znalostí souvislostí do východní poezie. Jako při každé návštěvě jiné kultury je nutné smířit se s tím, že nepoučenému uniknou některé dvojsmysly a narážky, citace a parafráze. Znovu a znovu se ale dá žasnout, jakého účinku dokážou největší mistři již po staletí dosáhnout prostou a zdánlivě jednoduchou fintou – z přesného, až puntičkářského, sledování přírodních dějů přejdou několika slovy k vydatné transcendentální pointě, která umožní najednou o trochu víc „vědět“. Kim Si-sup ovládá tohle umění s lehkostí a jakousi přirozenou moderností. Tomáš Weiss...