Jaromír Herle byl český hudební skladatel a sbormistr. V dětství byl žákem Josefa Förstera a Karla Förstera. Byli to děd a strýc Josefa Bohuslava Foerstera. Ve čtrnácti letech byl přijat na varhanickou školu v Praze, studoval u Františka Zdeňka Skuherského. U svého strýce, hudebního nakladatele Františka Augustina Urbánka se seznámil s předními českými hudebními skladateli: Antonínem Dvořákem, Zdeňkem Fibichem, Karlem Bendlem, Josefem Bohuslavem Foersterem aj. Po absolvování školy, až do roku 1894, hrál na housle a lesní roh ve vojenské hudbě 28. pěšího pluku v Praze. Odešel do Srbska a stal se na další čtyři roky učitelem zpěvu na gymnáziu v Šabaci. Zde získal i první zkušenosti sbormistra smíšeného pěveckého sboru. Od roku 1898 působil v souboru Dvorní opery ve Vídni. Nejprve jako sborový zpěvák, ale hned následujícího roku se stal zástupcem sbormistra. Byl rovněž sbormistrem vídeňských pěveckých sdružení Lumír a Slovanský zpěvácký spolek. S Lumírem ve Vídni provedl kantátu Svatební košile Antonína Dvořáka , Bouři Vítězslava Nováka , Českou píseň Bedřicha Smetany a Stabat Mater Josefa Bohuslava Foerstera. Ve Vídní nastudoval i Prodanou nevěstu Bedřicha Smetany a další české opery. Po vzniku Československé republiky se vrátil do Prahy a působil jako ředitel kůru,zpěvák, sbormistr a varhaník v řadě pražských chrámů. Ve spolupráci s vídeňskou Dvorní operou a sborem Lumír však pokračoval až do roku 1921. Vyvrcholením jeho kariéry se stal rok 1921, kdy byl jmenován sbormistrem Národního divadla, dirigentem činoherního orchestru a sbormistrem pražského Hlaholu. S tímto souborem provedl v Praze vrcholná díla českého i světového kantátového a oratorního repertoáru. Mimo jiné nastudoval Devátou symfonii Ludwiga van Beethovena, Requiem Hectora Berlioze, Stabat Mater Antonína Dvořáka, či Kantátu o posledních věcech člověka Ladislava Vycpálka. Jako skladatel komponoval především...

Spoluautor technické příručky.