Karel Václav Rais byl český prozaik s regionálním zaměřením na Podkrkonoší a Hlinecko, autor knih pro děti a mládež. Je jedním z představitelů českého literárního realismu a tvůrců tzv. venkovské prózy. Svým dílem navazoval na Němcovou, Nerudu, Hálka a Světlou. Spoluzaložil a posléze i spoluredigoval beletristický časopis Zvon. Narodil se v Bělohradě . Pocházel z chudé rodiny, jeho matka byla švadlenou, otec rodinu zabezpečoval prací na poli a tkalcováním. Rais měl s rodiči harmonický vztah. I díky nim a jejich laskavé péči si k rodnému kraji vytvořil silné pouto. Pro Raisův malý vzrůst, tělesnou slabost ho rodiče chtěli dát na krejčovské nebo hodinářské řemeslo. Rais však ve škole dosahoval výborných výsledků, patřil mezi nejlepší žáky, a proto rodiče své rozhodnutí přehodnotili. Nakonec byl Rais poslán na studia do nedalekého Jičína. Na tamním učitelském ústavu složil v roce 1877 maturitní zkoušku. Maturitní zkouška na učitelském ústavu se skládala ze všech vyučovacích předmětů. Rais však v tomto představoval výjimku, neboť některé zkoušky mu byly prominuty. Znalosti musel prokazovat pouze z fyziky, českého jazyka, zeměpisu a pedagogiky.  Téhož roku nastoupil Rais jako učitel na malou školu v Trhové Kamenici. O jeho umístění rozhodl vliv ředitele učitelského ústavu v Jičíně a slovo Raisových rodičů. Sám rodný kraj opouštěl nerad a skutečnost, že bude od domova tak vzdálen, nesl velice těžko. Ve své knize Ze vzpomínek na tuto událost vzpomíná: „Železné hory – cíl mé cesty – tam, tam někde mezi jejich vrchy budu žíti příští své dni! Stín padl na duši.“ Patrně vlivem studeného pokoje, v němž Rais za dobu trhovokamenického působení žil, a vlivem hry na varhany v zimním období trpěl akutním kloubním revmatismem. Mimo školu žil v Trhové Kamenici osamělým...

Autor českých loutkových her. Jan Josef Foršt . Pracoval jako účetní městského úřadu na Smíchově. V 90. letech 19. století se zapojil do řady kulturně osvětových akcí vlasteneckého charakteru. Byl aktivním členem Národní jednoty pošumavské, která podporovala českou menšinu v pohraničí. 1904 místní obecní výbor NJP zřídil z Forštova podnětu Loutkové divadlo NJP, které mělo výchovně působit na mládež a z výtěžku vstupného podporovat vlasteneckou a charitativní činnost Jednoty. V tomto divadle, které mělo sídlo v restauraci na Židovském ostrově , byl hlavním organizátorem, hercem i režisérem. Od 1909 divadlo získalo sál v restauračním pavilonu v Kinského sadech. Forštovou snahou bylo zřídit v Praze stálou scénu na odpovídající umělecké úrovni. Všestranně podporoval založení Českého svazu přátel loutkového divadla , který si tento cíl vytkl mezi své priority. Foršt se stal jeho jednatelem. Nadále působil v divadle v Kinského sadech, které přešlo pod správu Českého svazu přátel loutkového divadla. Zde hrál se svými syny a blízkými přáteli.