Vlasta Pittnerová byla spisovatelka, autorka naivně realistických, často mravoučných próz ze života obyvatel Českomoravské vysočiny a zejména Žďárských hor. Narodila se 1. ledna 1858 v Polné jako desáté, již nečekané dítě v rodině knihkupce a starosty města Antonína Pittnera. Prostředí, ve kterém vyrůstala, přálo kulturním a vlasteneckým zájmům. Její otec byl přítelem mj. Karla Havlíčka Borovského či Boženy Němcové, její matka Leopoldina byla dokonce kmotrou dcery Němcové – Theodory . V Polné vychodila triviální čtyřtřídku, poté absolvovala dvouletou dívčí měšťanskou školu v Hradci Králové, kde bydlela u svého bratra a jeho ženy . Studium ji těšilo, velmi ráda četla, v rodné Polné hrála ochotnické divadlo, toužila stát se učitelkou. Z tohoto snu však sešlo, neboť dívce nesloužilo zdraví a rodina se navíc dostala do finančních obtíží. Z tohoto důvodu se Pittnerová nemohla ani provdat podle svého přání – neměla dostatečné věno. 11. září 1883 se na naléhání rodiny, především otce, provdala za panského myslivce Josefa Vejmelku, 39letého vdovce se dvěma dospívajícími dcerami , se kterým odešla do Sazomína u Žďáru. Později se přestěhovali do Polničky. Jejich manželství však nebylo šťastné – Vejmelka se ženil především proto, aby se mu měl kdo starat o domácnost a o děti, pro manželčiny literární ambice neměl pochopení a Pittnerová si nezískala ani nevlastní dcery – a zoufalá žena se nakonec odhodlala k tehdy odvážnému kroku – v roce 1893 od muže odešla a přestěhovala se do Prahy. Bydlela v malém skromném bytě v Letohradské ulici č. p. 1156 na Královských Vinohradech a žila především z honorářů za své povídky, romány a články, jež byly povětšinou uveřejňovány v různých časopisech , kalendářích, někdy i knižně. Bývá proto označována za první českou profesionální spisovatelku....

František Josef Andrlík byl český učitel, spisovatel knih pro mládež a překladatel. Narodil se v Poličce Dolním Předměstí. Jeho otec Vincenc Andrlík byl krejčí a vlastník obchodu se střižným zbožím, matka Anna Záleská z Prosetína. Měl sestru Marii Vincencii . Oženil se s Annou Korábovou, se kterou měl šest dětí: Franze , Jindřicha , Jaroslava , Annu , Marii a Ludmilu . Poté, co absolvoval obecnou školu a v roce 1863 německou reálku, na přání rodičů vystudoval roku 1871 učitelský ústav v Hradci Králové. Svou učitelskou pouť započal jako podučitel v roce 1872 ve Výprachticích. V následujícím roce nastoupil již jako učitel v Ústí nad Orlicí, kde působil 39 let. Ve svých literárních začátcích přispíval do různých časopisů a kalendářů. Jeho cílová skupina byla především mládež, ale psal i prózu pro dospělé. Byl redaktorem časopisu „Přítel mládeže“ v Hradci Králové. Publikoval rovněž pod pseudonymy Jar. Lipovský a Josef Borek. V roce 1880 se vydal na cesty. Procestoval celý Balkánský poloostrov. Z těchto cest vzniklo mnoho článků, které byly otištěny ve Zlaté Praze, Lumíru a dalších časopisech. Od roku 1887 redigoval „Literární věstník“ a edici „Přítel mládeže“. František Andrlík napsal a vydal 124 knih, z toho bylo 84 titulů pro mládež. Za svého života mu bylo uděleno čestné občanství města Ústí nad Orlicí. Dále obdržel uznání Zemské školní rady a vyslanectví ČSR v Bulharsku. Zemřel 28. listopadu 1939 v Ústí nad Orlicí, kde byl rovněž i pohřben.

Narozen 2.7.1858 v Kvasinách u Solnice, zemřel 13.6.1934 v Českém Brodě. Působil jako římskokatolický kněz na faře v Úvalech. Byl autorem povídek, románů a divadelních her pro mládež. Věnoval se i místní historii – je autorem monografie s názvem Ouvaly, která jako první shrnuje historii Úval.