Lev Davidovič Landau byl sovětský fyzik židovského původu, který přispěl k rozvoji mnoha oblastí teoretické fyziky. Mezi jeho úspěchy patří podíl na formulování matice hustoty – metodě kvantové mechaniky, kvantově mechanické teorie diamagnetismu, teorie supratekutosti, teorie fázových přechodů druhého druhu, Ginzburgovy-Landauovy teorie supravodivosti, vysvětlení Landauova tlumení ve fyzice plazmatu, Landauova pólu v kvantové elektrodynamice, a dvousložkové teorie neutrin. V roce 1962 obdržel Nobelovu cenu za fyziku za svou práci v oboru supratekutosti. Narodil se roku 1908 v Baku v židovské rodině. Otec byl inženýr-naftař, matka lékařka v oboru fyziologie. Landau byl velice matematicky nadán a sám o sobě říkal, že integrovat se naučil ve 13 letech a derivovat uměl od nepaměti. Po maturitě na židovském gymnáziu studoval jeden rok na obchodní škole. V roce 1922 začal studovat na Univerzitě v Baku dva obory současně – fyzikálně matematický a chemický. V roce 1924 přešel na fyzikální oddělení Leningradské univerzity, kterou absolvoval v roce 1927. Nastoupil jako vědecký aspirant do Leningradského fyzikálně-technického institutu, který vedl A. F. Ioffe. V letech 1926–1927 publikoval své první práce z teoretické fyziky. Od roku 1929 strávil půldruhého roku v zahraničí, v Dánsku, Anglii a Švýcarsku, kde pracoval s předními teoretickými fyziky, především s Nielsem Bohrem, kterého od té doby pokládal za svého jediného učitele. Po konfliktu s Ioffem opustil Leningradský institut a od roku 1932 působil Landau v Charkově, na Ukrajinském fyzikálně-technickém institutu. Pracoviště se brzy stalo centrem teoretické fyziky v Sovětském svazu. Zde také začal spolu s Lifšicem i dalšími spolupracovníky psát svůj kurs teoretické fyziky . Pobývalo zde na stážích též několik mladých a významných zahraničních fyziků, jako maďarský fyzik Laszlo Tisza a československý fyzik Georg Pl...

Doc., RNDr., CSc. Slovenský fyzik, autor prací z oboru, také překladatel z ruštiny a angličtiny.

Jevgenij Michajlovič Lifšic byl sovětský fyzik, bratr fyzika Ilji Lifšice. Lifšic je znám díky svým příspěvkům v oblasti obecné teorie relativity. Společně s Isaakem Chalatnikovem a Vladimirem Bělinským je autorem Bělinského-Chalatnikovovy-Lifšicovy domněnky o povaze generického zakřivení singularity. Na počátku 21. století jde o jeden z nejvýznamnějších nevyřešených problémů v obecné relativitě. S Lvem Landauem Lifšic vytvořil Kurz teoretické fyziky, což je ambiciózní řada učebnic, jejímž cílem je poskytnout úvod do postgraduálního studia v celé oblasti fyziky. Tyto knihy jsou i po letech od vydání široce ceněny a hojně používány. Lifšic byl druhým z pouhých 43 lidí, kteří prošli Landauovou zkouškou z teoretického minima. Kromě obecné relativity se dále věnoval kvantové elektrodynamice, kde vypočetl Casimirovy síly v libovolné makroskopické konfiguraci kovů a dielektrik. Lifšic byl zahraničním členem Královské společnosti. V tomto článku byl použit překlad textu z článku Evgeny Lifshitz na anglické Wikipedii.