Lumír Jisl byl český archeolog a orientalista. Zájem o archeologii měl Lumír Jisl již jako student – na Turnovsku zjistil paleolitické nálezy v jeskyni, která po něm byla později i pojmenována. Po maturitě začal sice pracovat jako úředník v pojišťovně, pod vlivem Jana Filipa však začal studovat po válce archeologii spolu s dějinami umění, srovnávací religionistikou a etnografií. U Jana Filipa pak také byl za studií pomocnou vědeckou silou, o jeho kvalitách svědčí i to, že ještě před koncem studia se na Filipovo doporučení stal správcem sbírek archeologie v tehdejším Zemském museu v Opavě , kde byl později zástupcem a posléze i ředitelem ; zde provedl novou inventarizaci, katalogizaci a přípravu sbírek k nové instalaci , jíž ovšem předcházela výstava Pravěk Slezska v roce 1950. V roce 1955 založil opavskou pobočku Archeologického ústavu ČSAV Brno a stal se jejím vedoucím, již rok nato však odešel do Archeologického ústavu v Praze, kde byl vědeckým tajemníkem a posléze vedoucím pravěkého oddělení. Byl prvním významným poválečným českým odborníkem, který se věnoval archeologii Opavska – výzkumy pohřebiště kultury popelnicových polí v Opavě-Kateřinkách , slovanského mohylníku ve Stěbořicích, na hradišti púchovské kultury Požaha , na polykulturní lokalitě Kotouč u Štramberka , na slovanském hradišti Chotěbuz-Podobora; věnoval se především počátkům lužické kultury a slovanskému kmeni Holasiců. Výsledky těchto výzkumů i řady drobnějších akcí publikoval především v Časopise Slezského muzea, který po několik let redigoval. Posléze u něj převážila orientace na středoasijské umění a archeologii – v roce 1957 navštívil Mongolsko a následujícího roku tam vedl expedici (jíž se účastnili významný český antropolog Emanuel Vlček a archeo...