Štěpán Vlašín byl český literární kritik a historik. Za mlada byl nuceně nasazený v Královopolské strojírně v Brně. Po válce studoval češtinu a filozofii na Filozofické fakultě Masarykovy univerzity. Poté se z něj stal učitel na gymnáziu, na průmyslových školách, nějaký čas také přednášel na Vojenské akademii v Brně. Od roku 1954 učil na Vysokém učení technickém v Brně marxistickou filozofii a vedl Ústav české literatury. Získal hodnost doktora věd. Kromě akademického života byl Vlašín jako člen KSČ činný i v politice. Byl poslancem Národního výboru města Brna a předsedal jeho kulturní komisi. Pracoval také v Socialistické akademii. Do důchodu odešel po roce 1990. Literatura jej obklopovala po celý život. Četl produkci celonárodní, ale i regionální díla méně známých autorů, mezi nimiž hledal talenty. Psal nejen odborné literárněvědné práce, ale i tisíce recenzí a kritik současné literatury. Dokonce i jeho ženy měly co do činění s knihami. První žena Vlasta Vlašínová se věnovala ruské literatuře, druhou byla Drahomíra Vlašínová, literární historička. Jeho syn Mojmír Vlašín je zoologem, ekologem a politikem. Přispíval do mnoha deníků a časopisů. Byly mezi nimi Host do domu, Rovnost, Nová mysl, Rudé právo, Estetika, Impuls, Česká literatura, Kulturní tvorba, Literární archiv, Kmen, Universitas, Věda a život, Brněnský večerník, Nové knihy, Lidová demokracie a další odborná i regionální periodika. Připravoval i programy a pásma pro Český rozhlas. V Brně bydlel v Masarykově čtvrti, později v Ořešíně. Na procházce poblíž Ořešína v roce 2012 zkolaboval a o několik dní později zemřel v bohunické nemocnici. Z prorežimních pozic například kritizoval dikci revue Svědectví a její „nenávistný vztah k pokrokovým tradicím“ apod....

Antonín Zhoř byl česky píšící spisovatel, ilustrátor a pedagog. Psal pro děti a mládež, zpočátku publikoval pod jménem Pavel Čermák. Od roku 1910 studoval na učitelském ústavu v Brně. Po ukončení studia byl zatímním učitelem na obecné škole v Oslavanech. Po vypuknutí první světové války byl v roce 1915 odveden, na ruské frontě se nechal zajmout a přihlásil se do československých legií v Rusku. Po skončení války učil opět v Brně. V roce 1929 založil vlastní nakladatelství pro děti a mládež Epos. V roce 1934 se toto nakladatelství spojilo s vydavatelským odborem Ústředního sdružení jednot učitelských a vznikla knižnice Antonína Zhoře Jitro. Tato knižnice přečkala 2. světovou válku a zanikla až v roce 1948. Epos a Jitro vydalo za 18 let své existence 73 titulů v celkovém nákladu 300 tisíc výtisků. V letech 1937–1949 redigoval Antonín Zhoř spolu s Karlem Kallábem dětský měsíčník Vlaštovička – časopis šťastných dětí. V knihovně Vlaštovičky vyšlo 19 pohádkových svazečků . V letech 1945–1949 redigoval Zhoř ještě časopis Brouček – časopis nejmladších čtenářů. Oba časopisy vydávalo Učitelské nakladatelství . Zemřel v roce 1965 a je pochován na Ústředním hřbitově v Brně.