Cyklus jedenácti beletristických povídek ze současnosti. Jedná se o jedenáct v podstatě obyčejných příběhů, v podstatě obyčejných lidí, které však pod citlivým a empatickým drobnohledem autora přerůstají v překvapivá soukromá dramata. Postavy jednotlivých příběhů jsou líčeny s velkým citem, porozuměním ale mnohdy i s patřičnou dávkou humoru a grotesknosti. Autor se vyhýbá módním trendům, nesnaží se šokovat ale spíše okouzlit poetikou vidění svých hrdinů, jejich příběhů a v neposlední řadě i barvitostí plnokrevného jazyka. Knihu působivě ilustrují původní snímky významného současného českého fotografa Jiřího Turka.
„Sborník povídek Ta noc se nejspíš nevrátí lze bez nadsázky přirovnat k malým literárním skvostům.“ charakterizuje knihu spisovatelka Jitka Neradová.“Kučerovy příběhy se pyšní vtipem, jemnou nadsázkou, mixem černého humoru a tvrdé reality, nostalgie s cynismem a vždy dokonalou pointou.“ Teatrolog a spisovatel Michal Čunderle dodává:„Ilja Kučera píše povídky, kterými především umí výborně navodit atmosféru. Atmosféru letního, bouřkou zalknutého dne, atmosféru znavené noci rozostřené třídním srazem anebo atmosféru ztracených odpolední prosezených někde na zábradlí, obvykle tedy atmosféru nasáklou přirozeně – nenásilně a cudně – erotizujícím ovzduším.“
Autor debutoval (1992) novelou „Když už jsem se narodil“, po níž následovala sbírka povídek „Die Puppenklinik“ (2002), román „Pravděpodobně láska“ (2008) a další sbírka povídek „Takový sníh už nepadá“ (2013). Na svém kontě má také několik monografií z oblasti hudby (s Jaroslavem Panenkou).