Stav: |
Dobrý, trochu se rozlepuje
|
Dostupnost: | Skladem pro e-shop |
Vazba: | Volná brož |
Počet stran: | 242 |
Jazyky: | česky |
Vydání: | Vyd. 1. |
Vydáno v: | Praha |
Vystaveno: | ne 1. října 2023 10:49 |
Číslo položky: | 652237 |
Kniha, vycházející k desátému výročí básníkova úmrtí, obsahuje čtyři přednášky, týkající se podstatných otázek Neumannova života a díla i celého našeho novodobého kulturního a politického procesu. Autor je proslovil na semináři, jejž uspořádala básnická sekce Svazu čs. spisovatelů v Neumannově roce 1955. V první přednášce připomíná příklad Neumanna umělce a občana, v druhé myslitele převážně politického, v třetí osvětluje jeho estetické názory a ve čtvrté podává přehlednou charakteristiku jeho básnického díla. Přednášky, zevrubně dokumentované, přispívají k hlubšímu poznáni velkého básníka, který "byl po půl století strážcem našeho společenského a kulturního svědomí".
Jaromír Lang byl český a československý literární historik, vysokoškolský učitel, politik Komunistické strany Československa, poslanec Sněmovny národů Federálního shromáždění a České národní rady za normalizace. Po srpnu 1968 představitel prosovětského kolaboračního křídla KSČ. Vystudoval gymnázium v Sušici a poté Filozofickou fakultu Univerzity Karlovy. Již od studií se angažoval v levicových a komunistických studentských skupinách. V roce 1938 vstoupil do KSČ. V letech 1939–1940 byl vězněn v koncentračním táboře Sachsenhausen, po návratu z tábora pracoval např. jako redaktor v nakladatelství Melantrich. Hned po osvobození se stal vedoucím kulturního oddělení nově zřízeného ÚRO a stal se členem kulturně-propagační komise ÚV KSČ. Od roku 1946 také vyučoval na nově zřízené Pedagogické fakultě Univerzity Karlovy. Zabýval se literární vědou a dějinami literatury. Po roce 1948 patřil mezi představitele komunistické ostře prorežimní skupiny na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy. Na jaře 1948 se stal diplomatem a od června téhož roku byl prvním komunistickým velvyslancem ve Švýcarsku. Už v polovině roku 1949 však byl odvolán a stal se delegátem u ředitelství UNESCO v Paříži. Roku 1951 musel z diplomacie odejít a vrátil se k akademické činnosti. V letech 1961-1963 byl děkanem Filozofické fakulty Univerzity Palackého. K roku 1969 se uvádí jako vedoucí katedry Univerzity 17. listopadu v Praze. Po invazi vojsk Varšavské smlouvy do Československa patřil do ultralevicové kolaborační frakce KSČ okolo Josefa Jodase. 9. října 1968 se v rámci této skupiny účastnil jejího velkého mítinku v sále libeňské Čechie. Po provedení federalizace Československa usedl do Sněmovny národů Federálního shromáždění. Mandát nabyl až dodatečně v prosinci 1969. Nominovala ho Česká národní rada, v níž zasedal od list...
Objednávkám nad 699 Kč
Sběratelské kusy i knižní novinky
A s radostí
Za hotové a s vlastním odvozem