Rudolf Plajner , skautskou přezdívkou Táta, byl český pedagog a skaut. Byl opakovaně zvolen náčelníkem československého Junáka. Vedle dlouhodobého a jednoznačného přínosu pro český skauting, díky němuž dodnes požívá mezi skauty vysoké úcty, je osoba Rudolfa Plajnera zároveň spojena i s jeho opakovanými ústupky politické moci , jimiž se snažil neúspěšně odvrátit zákaz Junáka. Narodil se v rodině prostějovského krejčího Františka Plajnera a jeho manželky Jenovéfy, rozené Peštové . Vyrůstal v početné rodině se 6 sourozenci. Jeho matka zemřela v roce 1905, tedy když mu byly pouhé 4 roky. Studoval v obecné a později zemské vyšší reálce v Prostějově do roku 1919. Pak nastoupil na brněnskou techniku na elektroinženýrství. V souvislosti se záchranou tonoucích dětí dostal stipendium a to mu umožnilo se více zaměřit na studium. Brněnská škola mu však nevyhovovala a proto v roce 1920 přešel na nově otevřenou přírodovědeckou fakultu Univerzity Karlovy, kde studoval matematiku a fyziku. Během studií se stal členem sociálnědemokratické strany, v níž zůstal až do jejího sloučení s KSČ v roce 1948. Po ukončení studií 1924 nastoupil jako středoškolský učitel v Prostějově; pedagogem pak zůstal s několika přerušeními skautskou činností až do důchodu. V roce 1926 získal doktorát z přírodních věd na Ústavu experimentální fyziky v Praze. V roce 1929 se přestěhoval do Holešova, kde učil na gymnáziu. Dne 6. července 1926 se v Senici oženil s Vlastou Sokolovou, s níž měl dva syny. Na počátku 2. světové války spolupůsobil na založení organizací Politické ústředí , Petiční výbor Věrni zůstaneme a Obrana národa . Dále budoval spolu s dalšími skautskými pracovníky bezpečnou cestu pro přechod vojáků, politiků a členů vlády do zahraničí. Od ledna do března 1943 byl pro podezření z odbojové činnosti zatčen a vězněn gestapem. I po svém propuštění plnil odbojové úkol...

Narozen 3.4.1908 v Klatovech, zemřel 22. července 1991. PhDr., středoškolský učitel, skautský vůdce a redaktor skautského časopisu.