S odstupem šedesáti let od krizové situace panující v bitvě o Atlantický oceán se Bernard Ireland jako jeden z předních současných britských námořních historiků podjal úkolu znovu podrobit studiu všechny aspekty tohoto velkého námořního konfliktu, který byl klíčovým pro vybojování vítězství ve 2. světové válce nebo porážku. Zkoumá nejen úsilí o zajištění bezpečných plavebních tras, ale také rozhodující technické pokroky obou válčících stran a, co je nejzajímavější, též mocenské třenice mezi Spojenci, jejich politickými představiteli i nejvyšším velením ozbrojených sil. Autor přináší nejen velmi čtivý popis událostí, ale dospívá také k radikálním závěrům především pro dnešní možnost čerpat z rozsáhlých dříve utajovaných pramenů, ale i díky znalosti rozsahu toho, jak dalece britská kontrarozvědka ovlivňovala průběh bojových operací, protože dokázala úspěšně dešifrovat německé tajné depeše a komunikaci. Aniž by čtenáře zbytečně unavoval přílišnými statistickými údaji v rozsahu větším, než který by byl nezbytně nutný, předkládá přesvědčivé důkazy o tom, že situace nikdy nebyla natolik prekérní, respektive bojové úsilí tak nevyvážené, jak bylo ještě za války často líčeno a od té doby opakovaně tvrzeno. Vyplývá z toho to, že nejrůznější prohlášení o „nadcházející pohromě v Atlantiku“ vycházela spíše z politické nutnosti okamžiku a všeobecného ducha pesimismu vládnoucího tehdy ve Velké Británii. Ve skutečnosti se karta bojových úspěchů začala brzy obracet v neprospěch německých útočících ponorek. Stalo se tak díky rychlému technickému vylepšování způsobů protiponorkového boje, mohutnému průmyslovému potenciálu Spojených států amerických a v neposlední řadě také pro mimořádné úspěchy spojeneckých kontrarozvědek při překonávání německého šifrovacího kódu. Takové radikální hypotézy musí být podepřeny silnými argumenty a v tomto směru dílo Souboj v Atlantiku z pera Bernarda Irelanda rozhodně nezklame. Kniha je doplněna obrazovou přílohou obsahující 40 fotografií, schematické ilustrace a grafy, jakož i rejstřík.