Pavel Kouba je současný český filosof fenomenologické orientace. V 70. letech vystudoval germanistiku a rusistiku na FF UK; v téže době se účastnil bytových seminářů Jana Patočky, jehož díla později spoluvydával. Pracoval jako knihovník, od 90. let působí jednak v Centru teoretických studií, jednak jako profesor na Ústavu filosofie a religionistiky na FF UK. Spolupracovnicí je mu i jeho žena – překladatelka a fotografka Věra Koubová. Udržoval přátelství s kritikem Přemyslem Blažíčkem. Věnuje se především problémům fenomenologie a hermeneutiky a interpretaci myšlenek filosofů 19. a 20. století ; nejdůkladněji se věnuje Nietzschovi, jehož mnohdy rozporuplné či navzájem nesouvisející myšlenky se snaží vykládat v celkové souvislosti. Zároveň je překladatelem některých Nietzschových spisů, podílel se také na překladu Heideggerova ústředního díla Bytí a čas.

Martin Heidegger byl německý fenomenologický filosof, žák Edmunda Husserla. Byl jedním z nejvýznačnějších filosofů 20. století a ovlivnil mnoho myslitelů, mimo jiné Jean-Paula Sartra. Jeho největší přínos tkví v tom, že obnovil otázku po bytí čili ontologii, kterou podle něho moderní filosofie zanedbala. Až do totálního nasazení na konci války strávil většinu života přednáškami na akademické půdě. Heidegger se narodil v obci Meßkirch asi 35 km severně od Kostnice v blízkosti Bodamského jezera v chudé rodině bednáře a zároveň kostelníka. Místní farář si všiml jeho nadání a zajistil mu stipendium nejprve v Kostnici a od roku 1906 v biskupském semináři ve Freiburgu. Po maturitě roku 1909 vstoupil tamtéž do kněžského semináře a studoval teologii a filosofii. Roku 1911 přerušil studium teologie a vedle filosofie studoval matematiku a historii. Při četbě děl Franze Brentana objevil Aristotela a scholastiku, což jeho myšlení trvale ovlivnilo. Promoval roku 1913 prací o psychologismu a roku 1916 se habilitoval u Heinricha Rickerta prací o „spekulativní gramatice“ Jana Dunse Scota. Roku 1915 narukoval k vojenské poště. V roce 1917 se oženil. Brzy po první světové válce se rozešel s katolictvím, protože je již pokládal za „neslučitelné s filosofií“. Od roku 1922 často pracoval v osamělé chatě, kterou nechala jeho žena postavit na Todtnaubergu ve Schwarzwaldu. Ke sklonku života se sem natrvalo přestěhoval. V té době hodně cestoval, psal svá pozdní díla a občas poskytoval rozhovory; poslední z nich, pro časopis Der Spiegel, vyšel bezprostředně po jeho smrti roku 1976. Profesora Rickerta nahradil ve Freiburgu roku 1916 Edmund Husserl. Heidegger se až do roku 1923 stal Husserlovým asistentem a nejbližším spolupracovníkem. Roku 1920 navázal blízké přátelství s Karlem Jaspersem. V letech 1923 až 1926 byl mimořádným profesorem v Tübingenu, kde se spřátelil s protestantským teologem a biblistou Rudolfe...