Na sklonku života píše John Smith, slavný anglický špatný spisovatel, své memoáry. Narodil se v roce 1789, jeho dědeček z něj chtěl mít slavného básníka, on však byl líný a netalentovaný, takže začal raději psát román. Brzy se za poněkud skandálních okolností seznámil s Walterem Scottem a lorda Byrona napadl shnilým jablkem, čímž se proslavil. Poznal celou anglickou a skotskou literární scénu té doby, poznal i mnoho žen. Bál se však "smrti múz" - nemoci umělců, na níž umřeli postupně mnozí v jeho okolí. On však žil dál dál a proslavil se nejvíc svými dopisy lordu Byronovi, které vyšly bez jeho vědomí a za něhož se mu nakonec musí pomstít jeden z jeho bývalých přátel... Nyní třiadvacetiletá autorka na románu pracovala od svých čtrnácti let v mnoha verzích, později, jako studentka historie, prostudovala mnoho pramenů a prováděla i vlastní průzkum, takže v historii Skotska první poloviny 19. století je skutečně erudovaná, což lze z tohoto příběhu poznat. V knize však nejde jen o věrný historický popis. Celý text plný dějových zvratů až "smyků" charakterizuje určitá mladistvá praštěnost, s níž autorka nechává své historické hrdiny často mluvit jazykem současných českých postpubescentů, úmrtí a záhuby přečetných postav "hrne" se záměrnou nepatetičností. Co z toho je vyzrálé mistrovství a záměr a co zbytek skutečně pubertálního hraní si s příběhem v prvních verzích, to lze těžko oddělit, - ale výsledek je pozoruhodný. (i když by se jistě dalo ubrat tak 150 stran ku prospěchu věci).