Zdeněk Zapletal je český spisovatel a scenárista. Narodil se v Kyjově, do pěti let vyrůstal v Bzenci, potom ve Zlíně. Jeho otec v roce 1968 emigroval do Kanady. Po maturitě na SVVŠ v Otrokovicích studoval na Farmaceutické fakultě Univerzity Komenského v Bratislavě, kterou absolvoval v roce 1975. Během studií hrál v bratislavské folkové skupině Tunel a psal texty i hudbu k vlastním písničkám. Po studiích pracoval v letech 1975 - 1982 jako lékárník v Holešově. Poprvé publikoval básně v Mladém světě a kratší prózy v regionálním tisku. Po úspěchu románu Půlnoční běžci, který se v té době stal bestsellerem , odešel na volnou nohu a živil se jako spisovatel. V devadesátých letech vystřídal několik zaměstnání, byl prodavačem v butiku, stavebním dělníkem, řidičem, moderátorem zlínského Rádia Publikum . Dva roky byl vedoucím knihkupectví Votobia v Kroměříži a Přerově. Později byl redaktorem a šéfredaktorem dalšího zlínského rádia – AZ Rádia. V roce 2004 byl „duchovním otcem“ tvůrčích dílen časopisu Reflex pořádaných v Hotelu Ogar v Pozlovicích. Má tři děti. Žije na Vysočině u Žďáru nad Sázavou. Na rok 2005 připravoval vydání románu Popík u brněnského nakladatelství Petrov. Kniha však vyšla až v roce 2013 v nakladatelství NOVELA BOHEMICA.

Roman Havlík byl český grafik, malíř, kreslíř a kaligraf. Roman Havlík se narodil 22. prosince 1952 v Praze jako druhý syn Rosalii a Melchioru Havlíkovým. Studoval Střední průmyslovou školu stavební ve Zborovské ulici v Praze 5. Studium ukončil úspěšným složením maturitní zkoušky v roce 1970. V roce 1975 uspěl v přijímacím řízení na AVU. Studoval pod vedením Ladislava Čepeláka. Žil na pražské Pankráci. V roce 1976 se oženil se Zorou Haškovou, dcerou významného českého imunologa Milana Haška, se kterým později udržoval přátelství. Na letní prázdniny jezdili manželé do vily v Hluboké nad Vltavou, kde žily tety Zory, Slavěna Marešová a Milada Marešová. Obě ovlivnily umělecký vývoj Romana. Slavěna Marešová vystudovala textilní návrhářství na Vysoké škole uměleckoprůmyslové v Praze. Zemřel 8. července 2000 v nedožitých 48 letech. Havlíka nejvíce ovlivnila generace výtvarníků např. Čestmír Janošek, Aleš Veselý, Vladimír Málek a především osobnost Vladimíra Boudníka. Doba, ve které Havlík tvořil, nebyla jednoduchá, ani přívětivá k umělcům. Jeho díla vznikala od roku 1975, tedy v poslední čtvrtině 20. století. Většina umělců byla nucena tvořit dle politicky žádoucích měřítek. Havlík nebyl členem žádné z výtvarných skupin. „Sdružování“ a názorové kompromisy mu byly cizí. V době po sametové revoluci byla prezentace děl jednodušší. Havlík ale nebyl příliš nakloněn své „sebeprezentaci“, samostatnou výstavu nikdy nerealizoval. Většinou svoje díla prezentoval v rámci společných výstav s kolegy u nás či v zahraničí. Roman Havlík se neomezoval pouze na grafické techniky ale maloval, kreslil, vytvářel koláže a množství plastik. V průběhu studií pracoval na svých sériích prací: Starci , Okna . Věnoval se sportovní tematice v sériích Sport a Pohyb . V 80. letech vznikly série Box a Fotbal . Sérii experimentálních perokreseb, kde využíval vrstvení, muchlání a pro...

* 6. 4. 1962, Vlašim Literární teoretik a historik Maturoval na gymnáziu ve Vlašimi v roce 1980; studia češtiny a angličtiny na FF UK ukončil roku 1985 diplomovou prací Kategorie básnického obrazu a jeho vývoj v poezii Františka Hrubína a získáním titulu PhDr. . CSc. 1994 prací Lyrický subjekt. K problémům subjektivity a subjektů literárního díla. – Od roku 1985 působí na katedře české a slovenské literatury, resp. ústavu české literatury a literární vědy téže fakulty, od 1987 jako vědecký aspirant, od 1991 jako odborný asistent, od roku 2000 jako vedoucí katedry. Habilitoval se v roce 2003 prací Hledání jazyka interpretace. – V roce 1993 absolvoval přednáškový pobyt na Universität Hamburg , v letech 1994–1997 a následně roku 2000 byl hostujícím profesorem české literatury na Brown University, Providence . – V letech 1990–1991 byl redaktorem a posléze šéfredaktorem časopisu Iniciály, od roku 2003 je redaktorem, resp. členem redakčního kruhu časopisu Česká literatura. Mezi lety 2004 a 2007 redigoval spolu s Tomášem Kubíčkem a Ondřejem Sládkem edici Theoretica , od roku 2003 s Vladimírem Pistoriem vede ediční řadu Scholares . – V roce 1989 spoluzaložil Hejno českých spisovatelů Mamut. Přispívá do časopisů Tvorba, Kmen, Nové knihy, Literární měsíčník, Zlatý máj, Česká literatura, Tvar, Iniciály, Lidové noviny, Slovenské pohľady, Dotyky , Labyrint, Literární noviny, Aluze, Host, Souvislosti, Brown Slavic Contributions , New Orleans Revue , Slovo a smysl aj. – Spolu s Masako Ueda-Fidler uspořádal internetovou antologii Modern Czech Short Stories: An Interactive Anthology . Užívá šifry: pAb, -bí-, B., -íl, -ek-. Ve druhé polovině 80. a na počátku 90. let byl Bílek generačně-programním kritikem současné české poezie. Z jeho pravidelného kritického psaní vykrystalizoval skupinový portrét tzv. generace osamělých běžců (Svatava Antošová, Miroslav Huptych, Zdeněk Lebl, Jiří Rulf, Jiřina Salaquardo...