Jan Rys-Rozsévač, vlastním jménem Josef Rozsévač , byl český fašistický politik a novinář, funkcionář mládežnického hnutí Vlajka. Josef Rozsévač studoval na lékařské fakultě, ale studia ani po osmi letech nedokončil. Ve Vlajce působil od roku 1936 a z konspirativních důvodů začal používat pseudonym Jan Rys. Po Mnichovském diktátu byla činnost organizace Vlajka 11. listopadu 1938 zastavena a působila ilegálně pod novým jménem „Maffie nového Československa – Vlajka“ , a Rys-Rozsévač byl uvězněn. Před začátkem okupace v březnu 1939 ho české úřady propustily. V době druhé světové války se Rys-Rozsévač stal vůdcem obnovené Vlajky, podporovatelem nacistů a jejich protižidovské politiky. V letech 1939 - 1940 uspořádala Vlajka masová shromáždění proti představitelům první republiky Masarykovi a Benešovi. Zároveň měl ale dlouhodobé osobní spory s jinými českými kolaboranty, zejména s Emanuelem Moravcem, kterému rád připomínal jeho někdejší spojenectví s prezidentem Benešem. Tento osobní spor byl nejspíš příčinou i toho, že nacisté Ryse-Rozsévače v roce 1942 zatkli a ten skončil v koncentračním táboře Dachau. Po válce se Jan Rys-Rozsévač vrátil do Čech, byl však opět souzen a v červnu 1946 v Praze na Pankráci popraven, spolu s dalšími dvěma vlajkaři: svým zástupcem v organizaci Vlajka Josefem Burdou a velitelem paramilitantních Svatoplukových gard Jaroslavem Čermákem.

Zdeněk Šimek byl český sochař a malíř. Zdeněk Šimek se během studia na měšťanské škole učil hře na housle, zpíval ve sboru a zajímal se o výtvarné umění a poezii. Silnou a trvalou inspirací pro něj byla příroda a hudba. Po celý život budoval sbírku nerostů, hornin a fosilií, používal optický mikroskop i vlastní hvězdářský dalekohled, zabýval se astronomií, botanikou, morfologií bezobratlých, budoval fonotéku vážné hudby a jazzu. V letech 1941–1946 studoval na učitelském ústavu v Soběslavi, kde jeho třídním učitelem byl spisovatel Jiří Marek a spolužáky pozdější historik umění Jiří Padrta a Jiří Hronek . Roku 1946 byl přijat ke studiu na VŠUP, nejprve do ateliéru Karla Dvořáka. Po jeho smrti dokončil studia v ateliéru Josefa Wagnera, kde se seznámil i se svou budoucí ženou, Dagmar Vinklerovou a navázal přátelství s výtvarníky, kteří roku 1954 zakládali tvůrčí skupinu Trasa . V letech 1952–1967 podnikl řadu zahraničních cest . Ze sňatku s Dagmar Vinklerovou se narodili synové Ondřej a Lukáš . V 50. letech pracoval na veřejných zakázkách – sochách pro kašny v Mariánských Lázních a Třeboni a kromě toho se věnoval i vlastní volné tvorbě. V roce 1964 vystavoval se skupinou Trasa a měl první samostatnou výstavu ve Špálově galerii. Od roku 1965 žila rodina střídavě v Praze a letním domě v Šestajovicích, který Šimek sám postavil a později používal i jako sochařský ateliér. Zdeněk Šimek se zúčastnil prvního sochařského sympozia v Hořicích v Podkrkonoší a sympozií v Krastalu a Neukirchen . Roku 1968 vážně onemocněl plicní chorobou a několik měsíců strávil v sanatoriu. Přesto dál pracoval na veřejných zakázkách v Praze, Třeboni a Prachaticích a roku 1969 se zúčastnil sochařského symposia v Oggelshausenu. V roce 1970 podlehl nemoci a zem...