Terezie Pokorná je česká publicistka, teatroložka a filmová kritička, překladatelka, editorka a šéfredaktorka Revolver Revue, vnučka Bedřicha Fučíka. Po maturitě na gymnáziu pracovala jako uklízečka, pak vystudovala divadelní a filmovou vědu na Filozofické fakultě UK . V osmdesátých letech se zároveň podílela na samizdatových a jiných alternativních aktivitách, v roce 1989 působila především v Nezávislém tiskovém středisku a v Revolver Revue. Od roku 1993 je její šéfredaktorkou, řídí rovněž Edici Revolver Revue. V roce 1995 spoluzaložila s Viktorem Karlíkem a Michaelem Špiritem Kritickou Přílohu Revolver Revue a stala se její šéfredaktorkou. V 90. letech pracovala souběžně také v Kabinetu pro studium českého divadla a, za působení Jana Grossmana, v dramaturgii Divadla Na zábradlí. Jako editorka připravila výbor textů J. Grossmana Analýzy a Sergeje Machonina Šance divadla , ke kterému napsala závěrečnou studii Ideologie a myšlení. Patřila k iniciátorům a autorům koncepce Konference I. M. Jirous – jako historicky první symposium věnované dílu Ivana M. Jirouse, na podzim 2013 v Praze; je editorkou knihy Magorova konference . Z angličtiny přeložila studii Romana Jakobsona Středověké fraškovité mystérium . Kromě Revolver Revue, Kritické Přílohy RR a Bubínku Revolveru publikovala recenze, rozhovory, studie a další texty zejména v Divadelní revue, Literárních a Divadelních novinách a Respektu. Od roku 2009 se účastnila vzniku a následných aktivit iniciativy Za Česko kulturní. Je editorkou a spoluautorkou publikací Edice Revolver Revue:

VIKTOR KARLÍK výtvarník, redaktor Revolver Revue. V roce 1981 absolvoval Střední průmyslovou školu grafickou v Praze a pak pracoval v depozitáři Orientální sbírky Národní galerie, pro niž i restauroval, například čínské hrobové figury. V osmdesátých letech se podílel na řadě samizdatových a jiných neoficiálních kulturních aktivit. Roku 1985 spoluzaložil časopis Revolver Revue, v roce 1995 Kritickou Přílohu Revolver Revue. Stál u zrodu týdeníku Respekt , graficky upravil několik desítek knih. Jako redaktor a příležitostný kurátor se zasloužil o prosazení díla mnohých autorů do povědomí kunsthistorické i širší veřejnosti. Značná část jeho vlastní výtvarné práce je spojena s rodnou čtvrtí Smíchov. O Karlíkově tvorbě psal zejména Zbyněk Hejda, Jaromír Zemina, Pavla Pečinková, Pavel Brázda, Egon Bondy, Marcel Fišer, Viktor Šlajchrt. V roce 1999 natočil režisér Svatopluk Vála Karlíkův portrét pro TV cyklus Ateliéry. Samostatně i kolektivně vystavuje v Čechách a v zahraničí. V roce 2001 mu Galerie Klatovy-Klenová uspořádala retrospektivní výstavu a vydala knižní monografickou publikaci. Katalog Karlíkových serigrafických prací na překližce vyšel v Praze roku 2003 nákladem autora a Galerie Ztichlá klika. Vlastním nákladem vydal album Památník a album Linolea . Je autorem Ceny RR – bronzové plakety s motivem RR -, dále bronzové pamětní desky Milana Mejly Hlavsy a bronzových cen Mezinárodního festivalu dokumentárních filmů Jihlava.