Hodnocení knihy

Rakouští císařové : František I, Ferdinand I., František Josef I., Karel I.

Friedrich Weissensteiner

Ikar | 2005

Kategorie:

Biografie, memoáry a korespondence 10396x
Historie 9496x

Evropská historie 1267x

Štítky:

panovníci 874x
Rakousko 655x
Maďarsko 124x

Dostupnost:	Vyprodáno
Vazba:	Pevná s obálkou
Počet stran:	213
Jazyky:	česky
Překladatel:	Ingeborg Churaňová
Vydání:	Vyd. 1
ISBN:	80-249-0464-0 (váz.)
Vydáno v:	Praha
Poznámka:	obálka Viera Fabianová
Vystaveno:	st 23. března 2022 16:42
Číslo položky:	302008

Popis
Komentáře

František I. se pod tlakem politických událostí vzdal titulu římsko-německého císaře a přijal titul dědičného císaře rakouského. Po vítězství nad Napoleonem a následném obnovení předrevolučního pořádku v Evropě na Vídeňském kongresu panoval za jeho vlády v Rakousku vynucený, takřka pohřební politický a duchovní klid. Jeho nejstarší syn Ferdinand I. trpěl od dětství epilepsií, a proto se pochybovalo, zda bude vůbec moci nastoupit na trůn. Za jeho panování se o stát mimořádně zasloužil Metternich, který si tak chtěl zajistit svou výjimečnou politickou moc. Přišel však březen roku 1848 a s ním revoluční bouře. Metternich před vzbouřenci uprchl do zahraničí a duševně slabý císař se vzdal trůnu. Novým císařem se stal jeho synovec František Josef I., který hluboce přesvědčen o důstojnosti a autoritě svého úřadu řídil vratkou státní loď, k níž by se jeho mnohanárodní říše dala přirovnat, politickými, hospodářskými a společenskými úskalími, sociálními potížemi a převraty, k nimž docházelo v celosvětovém měřítku, víceméně bez fantazie plných 68 let. Když starý mocnář 21. listopadu 1916 navždy zavřel oči, zdědil jeho nástupce Karel I. už pouhou konkurzní podstatu. O dva roky později, na konci první světové války, se habsburská říše rozpadla na řadu malých států.

Komentáře ke knize

Friedrich Weissensteiner 9x

Friedrich Weissensteiner je přední rakouský historik. Weissensteiner po střední škole studoval historii a angličtinu. V letech 1950 - 1987 působil jako učitel. Od roku 1974 Weissensteiner nakonec sloužil až do svého odchodu do důchodu jako ředitel Federální vysoké škole XIX. ve Vídni. Působil nejen jako historik, ale také jako spisovatel a redaktor různých děl soudobých dějin. Charakteristika jeho práce je zejména pro laické lidi, snadno pochopitelné, dobře napsané a prezentované, což je vhodné pro nespecifické publikum, to také vede k relativně vysokému počtu překladů do jiných jazyků - dokonce do japonštiny, do ruštiny a francouzštiny. Hlavním tématem práce Weissensteiner je studie o rakouské monarchie, a to zejména s různými osobnostmi z rodu Habsburků. Zasvětil život cestovatelce Alžbětě Marii , odpadlíku arcivévodovi Johannu Salvator a arcivévodovi Františkovi Ferdinandovi de Este. Napsal také řadu souborných děl na téma \"Dcery Marie Terezie\" nebo \"Rakouské císařovny\".