Těsně po skončení války utíká matka s osmiletým synem Petrem ze Sověty obsazeného Štětína, zanechá dítě samotné na malém nádraží v Pasewalku a už se nevrátí. Co je to za matku, která bezcitně ponechá dítě svému osudu uprostřed shonu a chaosu poválečných dní? Právě o tom vypráví román Polednice. Život „krkavčí matky“ Heleny se odehrává na pozadí půl století německé historie –⁠ od 1. světové války, která silně poznamená osud její matky a znamená smrt jejího otce, přes divoká dvacátá léta v Berlíně s jejich chtivostí po životě, přes dobu fašismu a války. Každá doba, každý zvrat v historii i v osobním životě zanechává v hrdince jizvy i nezhojené rány. Zklamání ji naučí mlčet a žít ze dne na den bez jakékoliv perspektivy.

Helena vyrůstá na konci 1. světové války v Lužici, její těžce zraněný otec se vrací z války domů zemřít, její židovská matka se uzavírá do fyzické i psychické izolace a se světem kolem sebe a se svými dcerami nedokáže lidsky komunikovat. Helena po nějakou dobu vede otcovský podnik, první a poslední šťastné chvíle prožívá se svou sestrou Martou v Berlíně, kde se jí otevírá blyštivý svět salonů a nočního života, a hlavně ve vzplanutí ke Carlovi, který ovšem těsně před svatbou nešťastnou náhodou zahyne.Manželství s inženýrem Wilhelmem je pro položidovku peklem, muž ji sice zachrání, Helena musí však nejen přijmout novou identitu, ale také snášet jeho neustálé ponižování. Vyprahlost a ztráta citu je dovršena několikerým znásilněním sovětskými vojáky. Vnitřně vyhaslá, s „osleplým srdcem“, stejně jako její matka, nenachází Helena kontakt ke svému synovi a opouští ho.

Román Polednice získal Německou knižní cenu za nejlepší německy psanou knihu za rok 2007. Porota na něm vyzvedla jazykovou naléhavost, intenzitu vyprávění a ztvárnění psychologie postav. Čtenářsky přitažlivý je způsob vyprávění se spoustou detailů, která oživují prostředí i děj.