Václav Dušek je český spisovatel-prozaik a scenárista. Původně byl malířem pokojů, později učitel na lidové škole umění, scenárista, dramaturg a redaktor. V jeho prózách dominují postavy dospívajících mladých lidí, často z problematických rodin, kteří se snaží najít pevné místo ve světě, ale často sklouznou na okraj společnosti. Jeho první čtyři díla spojuje částečně autobiografická postava hrdiny Tadeáše Falka. Dále spolupracoval na vzpomínkové knize Josefa Vinkláře Pokus o kus pravdy a na sleeve-notu k jeho nahrávce Života náhody: vzpomínkové vyprávění , kniha Velká vodní loupež o privatizaci říčních správ a občasné překlady z ruštiny a angličtiny.

Bohuš Záhorský, vlastním jménem Bohumil Záhorský, někdy též Bohuslav Záhorský, studentský pseudonym Bóža Horský , byl český herec, dlouholetý člen činohry Národního divadla v Praze. Narodil se jako jedno ze šesti dětí profesora na ČVUT Jana Záhorského. Z reálky přestoupil v roce 1923 na pražskou konzervatoř. V době studií účinkoval pod pseudonymem Bóža Horský ve studentských představeních Jiřího Frejky a Miroslava Jareše. Studium přerušil v roce 1925 a vystupoval pak krátce v Divadle Rokoko a v divadelní společnosti manželů Steinmarových), působil v celé řadě avantgardních a tehdy velmi moderních divadelních scén, např. v Uměleckém studiu Vladimíra Gamzy,  na scéně divadla Dada , Moderního studia , brněnského Národního/Zemského divadla a především Osvobozeného divadla . Byl i členem prvního voice-bandu E. F. Buriana . Po uzavření Osvobozeného divadla působil krátce v Divadle Akropolis, odkud přešel do divadla U Nováků , Nezávislého divadla a Intimního divadla . Od roku 1946 pak působil až do roku 1977 v souboru činohry Národního divadla v Praze. Na divadelních scénách spolupracoval se řadou význačných režisérů . Působil nejen v divadle, ale byl často obsazován i do filmových rolí . První byla postava pašeráka drog ve filmu Pudr a benzín. Od roku 1947 dostával častěji role starých rozšafných a moudrých mužů z lidu, kde ztvárnil celou řadu pozoruhodných rolí. K televizním rolím , patřila postava např. v seriálu F. L. Věk. Byl také vypravěčem první série večerníčku Krkonošské pohádky. Pro svůj výrazný hla...

Josef Vinklář byl český herec, člen činohry Národního divadla. Narodil se 10. listopadu 1930, ale když mu v roce 1946 farář vystavoval duplikát rodného listu, tak spletl datum narození jeho a jeho bratra a uvedl nesprávné datum narození 14. listopadu. Po absolvování měšťanské školy nastoupil do jednoročního učebního kursu a současně začal hrát v Dismanově rozhlasovém dětském souboru. Již v roce 1945 vystoupil jako host v Divadle satiry a hrál zde i v sezoně 1945/1946. V letech 1946 až 1948 byl angažován Janem Werichem do Divadla Voskovce a Wericha, poté působil v pardubickém Východočeském divadle . Od srpna roku 1950 až do července roku 1983 ztvárnil řadu dramatických rolí v pražském Realistickém divadle Zdeňka Nejedlého . V roce 1951 přednesl Píseň o straně Stanislava Neumanna k narozeninám Klementa Gottwalda. V letech 1981 a 1983 hostoval v pražském Národním divadle a 1. srpna 1983 se stal řádným členem jeho činohry. Poté ještě hostoval v různých divadlech, např. v Divadle na Vinohradech v roce 1996 ve hře Friedricha Dürrenmatta Návštěva staré dámy. Ztvárnil na stovky filmových i divadelních rolí. Mezi nejznámější televizní role patří inspektor Bouše v seriálech Hříšní lidé města pražského a Panoptikum Města pražského a doktor Cvach v televizním seriálu Nemocnice na kraji města. Byl třikrát ženatý – poprvé s herečkou Janou Dítětovou a poté dvakrát s herečkou Ivankou Devátou . V roce 2000 získal Cenu Františka Filipovského za celoživotní dílo v oblasti dabingu. Vydal vlastní biografii Pokus o kus pravdy. Josef Vinklář zemřel 18. září 2007 na rakovinu plic ve věku 76 let. Pohřben byl na hřbitově v Libuni.