Alfons Bohumil Šťastný, křtěný Bohumil Václav byl český spisovatel a překladatel, autor skautských příběhů a pravděpodobný autor detektivních příběhu s Léonem Cliftonem, které jsou také připisovány Jaroslavu Puldovi. Narodil se v Praze na Starém Městě v rodině řezníka Karla Šťastného. V roce 1900 se oženil s Josefou Knotkovou. Původním povoláním byl učitel, ale kvůli chorobě se musel učitelství vzdát a věnoval se literatuře pro mládež. Národní knihovna uvádí na 380 dobrodružných knih od A. B. Šťastného, označuje ho za pravděpodobného autora cliftonek, avšak totéž tvrdí i o Jaroslavu Puldovi, kterému cliftonky ve svém fondu připisuje. Na stranu Šťastného se přiklání portál detektivní literatury. Ústav pro českou literaturu Akademie věd České republiky cliftonky digitalizuje a zveřejňuje, avšak otázku autorství neřeší. Každopádně se jedná o zajímavý fenomén české literatury, i když se knihy tváří jako překlady z angličtiny. Byl pohřben na Olšanských hřbitovech.

František Ruth byl český spisovatel, překladatel, učitel a filolog, známý především jako autor třídílné Kroniky královské Prahy. Narodil v obci Zbraslavice poblíž Kutné Hory, v rodině krejčovského mistra Václav Rutha a jeho manželky Josefy, rozené Krupičkové. V Kutné Hoře absolvoval gymnázium a pokračoval studiem klasické filologie a dějepisu na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy v Praze. V letech 1875-78 učil jako suplent na gymnáziu v Klatovech, v letech 1878-80 v Písku, tam se oženil a po státních zkouškách byl v září 1880 jmenován řádným profesorem na nižšém gymnáziu v Čáslavi. V květnu 1896 byl jmenován profesorem reálného gymnázia v Praze v Žitné ulici, kde učil do roku 1903, a zároveň na soukromém ústavu pro vzdělání učitelek u sv. Anny při kongregaci chudých školských sester. . V letech 1903-1905 byl ředitelem gymnázia v Roudnici nad Labem. Roku 1906 byl s titulem c. k. vládního školního rady jmenován ředitelem vyššího gymnázia v Hradci Králové. V říjnu 1910 obdržel zdravotní dovolenou a roku 1911 odešel do penze, kterou trávil v Praze. Zemřel na mozkovou mrtvici. Je pohřben na Vinohradském hřbitově v Praze . V době svého čáslavského působení se dne 30. října 1880 v Písku oženil s Hermínou Merglovou , se kterou měl tři děti: syna Františka , který v letech 1902–1907 absolvoval studium na právnické fakultě UK a byl promován doktorem práv a dcery Hermínu a Hedviku . Jako spisovatel osvětové literatury od počátku učitelské dráhy příspíval do různých časopisů posvětovými, kulturně historickými a naučnými články pro děti a mládež. Vydal kolem 150 titulů divadelních her pro dětská divadla, nejvíce v nakladatelstvích Rudolfa Štorcha a u Jana Otty. Také jako pragensista a popularizátor antické literatury byl ve své době velmi populární. Po celou dobu pedag...

Jan Zelenka byl český a československý novinář, dlouholetý ústřední ředitel Československé televize, politik Komunistické strany Československa, a poslanec Sněmovny lidu Federálního shromáždění za normalizace. Vystudoval Filozofickou fakultu Univerzity Karlovy. V letech 1955–1962 byl šéfredaktorem pražského večerníku Večerní Praha, v období let 1962–1966 redaktorem a zpravodajem Československé tiskové kanceláře, pak od roku 1967 do května 1968 a znovu od dubna do srpna 1969 zastával post šéfredaktora časopisu Květy. Jeho profesní a politická kariéra vyvrcholila za normalizace. Od srpna 1969 až do roku 1989 byl ústředním ředitelem Československé televize. V letech 1971–1973 byl zároveň předsedou správní rady Mezinárodní rozhlasové a televizní organizace. V roce 1973 získal Řád práce, roku 1983 Řád Vítězného února. V Československé televizi se podílel na pořadech Hudba z respiria, Vysílá studio Jezerka a Křeslo pro hosta. Zastával i stranické posty. XVI. sjezd KSČ ho zvolil za kandidáta Ústředního výboru Komunistické strany Československa. XVII. sjezd KSČ ho zvolil členem Ústředního výboru Komunistické strany Československa. Dlouhodobě zasedal v nejvyšším zákonodárném sboru. Ve volbách roku 1971 zasedl do Sněmovny lidu . Mandát obhájil ve volbách roku 1976 , volbách roku 1981 a volbách roku 1986 . Ve FS setrval do prosince 1989, kdy rezignoval v rámci procesu kooptace do Federálního shromáždění po sametové revoluci.