Zdeněk Rejdák byl český vědec, zakladatel psychotroniky, člen Řádu maltézských rytířů. V roce 1967 zavedl název psychotronika na místo názvu parapsychologie užívaného ve světě, aby se vyhnul jejím negativním konotacím. V roce 1973 zorganizoval první mezinárodní konferenci psychotroniků, kde psychotroniku definoval jako interdisciplinární obor studující jednak interakce mezi živými organismy a jejich vnitřním i vnějším prostředím a jednak energetické procesy za těmito interakcemi. Psychotronika zkoumá jevy jako telepatie, psychokineze a telegnoze , jejichž existenci považuje za prokázanou. Téhož roku založil Mezinárodní sdružení pro výzkum psychotroniky a byl zvolen jejím prezidentem. Byl významně ovlivněn prací zakladatele české parapsychologie Břetislava Kafky. Jeho vědecká kariéra počala v roce 1967, kdy se stal členem „Koordinační skupiny pro výzkum otázek psychotroniky“. Znal se s Františkem Kahudou, pod jehož vedením od roku 1973 pracoval v Psychoenergetické laboratoři na VŠCHT v Praze. Od téhož roku pracoval i v laboratoři psychotroniky při UK Praha na fakultě všeobecného lékařství u Jaroslava Stuchlíka. V roce 1980 se stává vedoucím výzkumného pracoviště pro psychotronický výzkum a juvenologii při VŠCHT. Činnost jeho pracoviště je ukončena v r. 1992, kdy zakládá občanské sdružení „Společnost pro psychotroniku a juvenologii“ a to pokračuje v propagaci a výzkumu psychotroniky na území bývalého Československa. Společnost dosud nezanikla, ale její aktivity skončily v roce 2004. Rejdákovi byl v roce 1999 Českým klubem skeptiků Sisyfos udělen historicky první zlatý Bludný balvan v kategorii jednotlivců a to za „mimořádné zásluhy v oboru experimentální telepatie jogurtu a za celoživotní psychotronické dílo“. Rejdák se ceny vzdal ve prospěch Jiřího Grygara....