Vlasta Hilská, rodným jménem Vlasta Novotná, známá též pod jmény Vlasta Průšková-Novotná a Vlasta Hilská-Průšková , byla profesorka japonské filologie a dějin, propagátorka japonské kultury, psala literaturu o Japonsku, překládala z japonštiny zejména romány, dále pak z angličtiny a ruštiny. Pomáhala Bohumilu Mathesiovi přeložit doslova japonské verše jako podstročniky pro jeho přebásnění . Původně vystudovala anglistiku. Prvním manželem byl sinolog Jaroslav Průšek, se kterým studovala orientalistiku ve Švédsku. Před druhou světovou válkou se rozhodla pro samostatnou cestu do Japonska, kde vytvořila učebnici japonštiny a sepsala knihu s názvem Japonské divadlo. Druhým manželem se stal architekt Václav Hilský, se kterým měla syna Martina Hilského a dceru Kristinu Hilskou .

Jarmila Urbánková, provdaná Galandauerová byla česká překladatelka a lyrická básnířka. Jarmila Urbánková se narodila v Horních Vilémovicích na Třebíčsku v rodině českobratrského faráře Jaroslava Urbánka. Po gymnáziu v Třebíči a v Přerově, kam se v roce 1924 přestěhovala , vystudovala Filozofickou fakultu MU v Brně , studium ukončila roku 1935. Po studiích se začala živit jako překladatelka. V listopadu 1935 odjela na pět měsíců do Londýna, aby se zdokonalila v angličtině. Za necelý rok se provdala za právníka Maxe Galandauera, aktivního komunistu brněnské Levé fronty. Na začátku okupace byl její muž zatčen. Později zemřel v koncentračním táboře. Jejich syn Jan Galandauer je historik. Po skončení války pracovala v Praze na ministerstvu informací. Na jaře 1953 přešla do Státního nakladatelství dětské knihy, kde byla vedoucí redaktorkou. V roce 1955 se stala redaktorkou Literárních novin, odkud za dva roky odešla a nastoupila do Zrcadla kultury v Čs. rozhlasu. Od začátku 60. let se věnovala výhradně literární práci. První básně uveřejňovala v přerovském deníku Obzor pod pseudonymem Jurka Baranákov nebo Marina Kraftová. Přispívala do Listů pro umění a kritiku, Literárních novin, Rudého práva, Tvorby, Večerní Prahy, Literárního měsíčníku aj. Překládala především z angličtiny, francouzštiny, němčiny, bulharštiny a slovenštiny. Zaměřila se na autory, jako jsou A. J. Cronin, G. Hauptmann, J. Keats, P. B. Shelley. Také přebásnila Shakespearovy sonety. Za básnické a překladatelské dílo byla v roce 1976 oceněna titulem zasloužilá umělkyně.