René Fonck se narodil v malé francouzské vesničce Saulcy-sur-Merthe v departementu Vosges. O létání se zajímal už od mládí a jeho vzorem byli tehdejší průkopníci létání. Do armády vstoupil hned po začátku války, působil však nejprve v ženijní jednotce. Teprve po pěti měsících se přihlásil k pilotnímu výcviku. V létě roku 1915 létal nad frontou s průzkumným letounem Caudron G III. Později dosáhl svého prvního vítězství sestřelem německého bombardéru a po druhém sestřelu v srpnu 1916 byl zařazen mezi stíhací piloty. 15. dubna 1917, v období krvavého dubna byl zařazen do stavu 103. „Čapí“ eskadry. Jednotka byla vybavena dvouplošníky SPAD S.VII. Z Foncka se stal mistr vzdušného boje, využívající momentu překvapení. Létal nejraději sám, využíval všech poznatků v oblasti taktiky vzdušných soubojů a sám si také vedl statistiku a dělal rozbory svých soubojů. Snažil se svou taktiku neustále vylepšovat, počítal i jednotlivé výstřely, které potřeboval k vítězství, municí velmi šetřil. Do konce roku 1917 měl „na kontě“ 19 vítězství. Byl excelentním střelcem, 14. srpna 1918 sestřelil za pouhých deset sekund tři německé letouny. Během jediného dne, 9. května 1918 sestřelil šest nepřátelských letadel, což byl jedinečný výkon. Za svá vítězství byl v tomto měsíci vyznamenán nejvyšším francouzským vyznamenáním Řádem čestné legie a poté i Croix de Guerre. V červenci počtem sestřelů předstihl Guyenemera. Během války nebyl nikdy raněn ani sestřelen. Po skončení války se jako mnoho pilotů věnoval leteckým exhibicím. Chtěl s letadlem postaveným Sikorskim uskutečnit přelet Atlantiku. Bohužel upravený stroj Sikorsky S.35 ještě nebyl dostatečně připraven a při vzletu 21. září 1926 havaroval; při havárii zahynuli dva ze tří členů Fonckova týmu. Vypsanou Orteigovu cenu získal o několik měsíců později za svůj přelet Charles Lindbergh. Fonck se poté vrátil do armádní služby, před druhou světovou válkou pracoval jako inspektor stíhacího letectva pr...